Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Falešná loajalita

Snad každý, kdo má rád lodě, se setkal s příběhem švédské válečné lodi Vasa, která svůj jepičí život ukončila pod hladinou v první den své služby po uplutí rovných 1300 metrů.

 

Král Gustav Adolf (1594–1632) byl považován za jednoho z nejúspěšnějších švédských králů, pokud jde o úspěch ve válčení. Když byla postavena Vasa, on byl u moci déle než deset let. Švédsko bylo tehdy zapletené do války s Polskem a Litvou, a král sledoval s obavami vývoj třicetileté války v současném Německu. Válka zuřila již od roku 1618 a z protestantského pohledu to nebylo v tu chvíli zrovna úspěšné. Královy plány pro zajištění pozice vůči Polsku a pro zajištění švédských zájmů na severu Evropy vyžadovaly silnou námořní přítomnost v Baltském moři.

Loď Vasa tedy byla postavena v letech 1626 až 1628 na příkaz švédského krále Gustava Adolfa jako plánovaná součást vojenské expanze ve válce s Polskem a Litvou (1621–1629). Byla postavena v loděnici námořnictva ve Stockholmu na základě smlouvy se soukromými podnikateli a vyzbrojena především bronzovými děly, které vznikly také ve Stockholmu speciálně pro tuto loď. Vasa byla bohatě zdobená jako symbol královských ambicí Švédska. Po dokončení byla jednou z nejsilněji ozbrojených lodí na světě. Nicméně byla nebezpečně nestabilní v důsledku přílišné hmotnosti v horní konstrukci trupu. I přes tento nedostatek stability byla vypravena na plavbu po moři a ztroskotala jen několik minut poté, co se setkala s větrem jen o něco silnějším než vánek. Potopení bylo výsledkem několika společných faktorů, nedostatkem balastu, přílišnou hmotností nad čarou ponoru a silami, které do boku generovaly plachty.

Vasa se potopila, protože měla velmi malou počáteční stabilitu, kterou si lze představit jako odolnost k náklonu pod silou větru nebo vln, jež působí na trup. Těžiště lodi bylo příliš vysoko, a tak stačilo jen velmi málo síly, aby se loď naklonila a nebyl dostatek vyrovnávacího momentu, který se snaží, aby se loď navrátila do vzpřímené polohy. Důvod, že Vasa měla tak vysoko položené těžiště, nebyl jen kvůli zbraním, které vážily něco málo přes 60 tun, tedy přibližně pouhých 5 % z celkové hmotnosti plně naložené lodi. To je relativně nízká hmotnost a musí být únosná pro plavidlo této velikosti. Problém byl ve stavbě samotného trupu. Část trupu nad čárou ponoru byla příliš vysoká a příliš robustně postavená ve vztahu k velikosti a hmotnosti trupu pod čarou ponoru. Světlá výška na palubách byla vyšší, než bylo nutné pro členy posádky, kteří byli tehdy v průměru tak 1,67 m vysocí (5 stop a 5½ palce). A tak hmotnost palub, včetně zbraní nad čarou ponoru, byla vyšší, než by bylo nezbytné. Kromě toho žebra lodi a další nosné trámy byly tak předimenzovány a tak příliš těsně u sebe, že spolu s těžkými horními děly posunuly těžiště lodi příliš vysoko.

Král, který v tu dobu vedl armádu v Polsku, nebyl přítomen její panenské plavbě. Byl však velmi netrpělivý, aby mohl Vasu spatřit a přijmout ji na Älvsnabben v souostroví Stockholmu za vlajkovou loď své flotily. Tehdejší situace byla v mnohém podobná těm dnešním, kdy královi podřízení postrádali politickou odvahu otevřeně diskutovat o strukturálních problémech lodi nebo o tom, aby první plavba byla odložena. Nepřipomíná vám to něco?

Následovalo rozsáhlé vyšetřování Švédské rady, která urputně hledala osoby odpovědné za potopení Vasy. Nakonec ale nebyl nikdo za takové fiasko potrestán, což je situace, která také strachem nést odpovědnost za svá rozhodnutí v mnohém připomíná dnešek. Na lidském chování se v průběhu staletí evidentně nic nezměnilo.

Loď Vasa tedy při své panenské plavbě 10. srpna 1628 ztroskotala a potopila se po uplutí 1300 m pod plachtami. Ještě v 17. století byla vyzdvihnuta většina z jejích cenných bronzových děl a pak upadla až do pozdních padesátých let dvacátého století v zapomnění, kdy byla její pozice těsně u stockholmského přístavu znovu lokalizována. Vyzdvižena a zachráněna byla v roce 1961 velká část trupu, která byla až do roku 1988 umístěna v dočasném muzeu s názvem Wasavarvet (Loděnice Wasa), aby se pak přestěhovala do Vasa muzea ve Stockholmu. Při vyzdvižení a obnově v roce 1961 byly mořskými archeology v okolí trupu Vasy nalezeny tisíce artefaktů a pozůstatky nejméně 15 lidí. Z velkého množství položek stojí za to jmenovat oblečení, zbraně, děla, nářadí, mince, příbory, jídlo, pití a šest z deseti plachet. Tyto artefakty a loď sama poskytly vědcům cenné poznatky o podrobnostech námořní války, techniky stavby lodí a každodenním životě na počátku 17. století ve Švédsku. Loď Vasa je jednou ze švédských nejpopulárnějších turistických atrakcí a byla od roku 1961 viděna více než 29 miliony návštěvníků. Od své rekonstrukce se Vasa stala všeobecně uznávaným symbolem švédského „velmocenské období“.

Během 17. století se Švédsko přeměnilo od řídce obydleného, chudého a periferního severoevropského království s malým vlivem na jednu z hlavních sil v kontinentálních politice. V letech 1611 až 1718 bylo Švédské království nejvíce dominantní silou v Baltském moři a nakonec získalo území, které se rozkládalo kolem celého Baltu. Vznik této výjimečně vlivné pozice v mezinárodních záležitostech a neuvěřitelná vojenská statečnost, nazývaná „stormaktstiden“ („věk velikosti“ nebo „období velké síly“), byly možné jen díky řadě schopných monarchů a vytvoření silné centralizované vlády, podporující vysoce efektivní vojenskou organizaci. Švédští historici dnes sami popisují tehdejší Švédsko, kde veškerý výběr daní putoval na vojenské účely, jako jeden z nejvíce militarizovaných států v historii.

Až do počátku 17. století bylo švédské námořnictvo složeno převážně z malých až středně velkých lodí s jedinou palubou s děly. Obvykle byly tyto lodě vyzbrojeny 12librovými a menšími děly. Byly levnější než větší lodě a dobře se hodily na hlídkování nebo eskorty. Byly také více vhodné v kombinaci s tehdejším taktickým myšlením v rámci námořnictva, které kladlo více než na dělostřelbu důraz na obsazení paluby nepřátelské lodě jako na rozhodující moment v námořní bitvě. Král, který ale byl horlivý dělostřelec, viděl potenciál lodí jako platformu pro nesení těžkých zbraní. Velké a těžce ozbrojené lodě měly teatrálně demonstrovat námořní sílu Švédska. Vasa byla jednou z prvních lodí této kategorie a král nařídil stavbu další řady lodí se dvěma dělovými palubami, vybavenými mnohem těžšími zbraněmi. Bylo postaveno pět takových lodí, včetně Vasy (Äpplet, Kronan, Scepter a Göta Ark), když vláda zrušila po králově smrti v roce 1632 objednávku na stavbu dalších kusů. Tyto lodě, zejména Kronan a Scepter, byly mnohem úspěšnější a sloužily jako vlajkové lodě ve švédském námořnictvu až do šedesátých let 17. století. Äpplet (švédský termín pro Královské jablko), druhá z takzvaných „Regalskepp“ (obvykle se překládá jako „královská loď“), byla postavena současně s Vasou. Jediným podstatným rozdílem mezi konstrukcí Vasy a její sesterskou lodí byl nárůst v šířce asi o jeden metr.

Design lodí nebyl v té době ještě vědou, ale byl to empirický proces, založený na zkušenostech, nikoli výpočtu. Vyvážení vojenské potřeby palebné síly s nautickými vlastnostmi lodě vyústilo v některé kompromisy, které se dodnes ze zkušeností předávají a vytvářejí moderní standardy pro stabilitu lodí. Matematické nástroje pro výpočet nebo predikci stability lodě byly tehdy ještě více než jedno století v budoucnosti. Vědecké představy 17. století o tom, jak se chovaly lodě ve vodě, byly hluboce chybné. V poslední části vyšetřování po potopení Vasy byla skupina vedoucích námořních důstojníků požádána o jejich názory na fakt, že se Vasa potopila. Jejich diskuse a závěry ukazovaly velmi jasně, že věděli, co se stalo, a jejich verdikt shrnul výstižně jeden z kapitánů, když uvedl, že loď neměla dostatečně velké „břicho“, aby mohla nést těžkou konstrukci nad čarou ponoru.

Přidat více balastu by nemuselo nutně pomoci, protože Vasa měla nejširší část trupu na vodorysce. Přidání balastu by tak mohlo naopak vést ke snížení stability. Dnes víme, že bylo v zájmu zvýšení stability Vasy nutné udělat trup lodi širší anebo hlubší, nebo ideálně obojí současně. S tím pak bylo nutné snížit výšku nástavby a dostat těžiště lodě výrazně níže.

Vasa se nemusela 10. srpna 1628 potopit, pokud by plula se zavřenými střílnami. Pod plachtami se tehdejší lodě obvykle naklonily tak, že spodní střílny byly pod vodou. Z tohoto důvodu byly uzávěry střílen vyrobeny s dvojitým těsněním, které bylo navrženo tak, aby zadrželo většinu vody. Kapitán Söfring Hansson nařídil uzavřít střílny na nižší palubě až v době, kdy loď začala nabírat vodu, ale to už bylo příliš pozdě. Kdyby to udělal předtím, než vyplul, možná by se Vasa v tento den nepotopila.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Moonbeam III

Historie | Boris Dacko
title

Cutty Sark

Historie | Dita Petrová