Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Polský jachtařský průmysl – historie vývoje a cesta k úspěchu, 2. díl

V tomto díle stále ještě neutečeme do současnosti, protože velikost polského jachtařského průmyslu má takové rozměry, kterým je potřeba věnovat více prostoru.

 Pokud už se zabýváme prezentací polského lodního průmyslu, pak je důležité vzpomenout na fakt, že Polsko bylo světovým lídrem ve výrobě velkých plachetnic. Z pera konstruktéra a jachtaře Z. Chorenia a jeho týmu vzešlo v gdaňské loděnici mnoho lodí od desítek metrů dlouhých až po lodě přesahující stovku metrů. Tyto železné plachetnice sloužily především jako školní pro výcvik kadetů námořních škol. Některé z nich zůstaly pod polskou vlajkou, ale většina putovala jako export do zahraničí. Tyto velké plachetnice, plující dnes po celém světě, jsou stále vizitkou a přehlídkou polské stavby lodí a jachet.

V tomto období měly velké státní loděnice dobré zázemí a neměly problémy se získáváním odborníků jak pro design, tak i pro technologickou část výroby lodí. Většina těchto odborníků však byli také vášniví jachtaři. Pod jejich vedení a s jejich zkušenostmi tak začaly vznikat malé dceřiné loděnice, které se však již potýkaly s nedostatkem odborně kvalifikovaného personálu. Většina těchto malých loděnic vytvářela až do poloviny 60. let jednoduché dřevěné konstrukce (OMEGA, 1942, design J. Sieradski) nebo překližkové lodě M. Plucinského zahraniční konstrukce BM, Sluka a Pirát anebo anglických kajutových lodí RAMBLER (1955) a SILHUETTE (1966). V některých malých dílnách nebo klubových loděnicích vznikaly dřevěné regatové lodě mezinárodních tříd CADET, OK-DINGHY, HORNET, FD (Létající Holanďan) a FINN.

 I když výroba vzrostla, poptávka pořád převyšovala nabídku. Přes stále centralizovanou distribuci se trh postupně uvolňoval a individuální zákazníci dostávali možnost koupit si loď nebo jachtu. Na přelomu 60. a 70. let přišla technologická revoluce, jež přinesla do sériové výroby skelné polyesterové lamináty, které významně urychlily proces výroby. První sériové laminátové lodě a jachty pro vnitrozemskou plavbu začaly vznikat ve firmě POLSPORT v Chojnicích, jež produkovala velké série především pro švédskou firmu MONARK CRESCENT. V roce 1973 dochází ke změně jména firmy na Stocznia Jachtowa POLSPORT. Později pak loděnice produkovala kajutové lodě ORION (1974), VENUS (1976) a z konstrukce Z. Gibowského také jiné, jako například RAJA, VELA, DORADO, LUPUS a PASSAT. Součástí sériové výroby byly také lodě ZEFIR a závodní FINNy, 420 a 470. Loděnice v Chojnicích také produkovala lodě své vlastní konstrukce, celkem bylo do výroby zařazeno několik desítek různých modelů, od veslařských člunů až po motorové kajutové lodě v délkách od 3 do 7 metrů, které dostávaly většinou ženská jména. Na konci sedmdesátých let představovala roční produkce POLSPORTu 2000 lodí, které zůstávaly jak na domácím polském trhu, tak byly exportovány do celého světa. Celkový počet zde vyrobených lodí do konce 90. let se odhaduje na desítky tisíc exemplářů.

Významnou roli v rozvoji polského jachtařského průmyslu sehrála také loděnice v Ostródzie. Již v 50. letech se v loděnici Ostródzkich Zakładów Szkutniczo-Drzewnych začaly vyrábět lodě OMEGA, kterých se do konce sedmdesátých let vyrobilo přes 4500 kusů. Modifikovaná laminátová verze se pod názvem OSTRÓDA vyráběla až do roku 2000. V polovině 70. let změnila loděnice jméno na OSTRÓDZKIE ZAKŁADY OKRETOWE, naplno využila příchodu nových sklolaminátových technologií a začala ve velkém vyrábět pro švédský CRESCENT. Pro domácí trh a pro export byla následně vyráběna kromě jiných celá řada lodí, například GIL, DELPHIN, CAMEO, RYBITWA, KORMORAN, PINTO, METEOR, PERKOZ a MALIBU. V 80. letech se loděnice stala součástí gdaňské Stoczni Północnej a přejmenovala se na OSTRÓDA YACHT, kteréžto jméno nese dodnes. Podle finských předloh se zde vyráběly motorové lodě Horizon 620 a 680 a v licenci také kajutové plachetnice EL Bimbo (Švýcarsko), Nash a Nash-20 (Kanada). V těchto dnech patří loděnice OSTRÓDA YACHT k největším výrobcům laminátových lodí na světě a produkuje motorové čluny značek Jeanneau a Bénéteau, k čemuž se vrátím později.

Na přelomu 70. a 80. let vznikly společnou produkcí STOCZNI USTKA a OSTRÓDA YACHT laminátové lodě JESION s vestavěným motorem. Všechny modely JESION byly určeny především pro armádu, policii, inspektorát lodní dopravy a pro záchranáře. V roce 1987 nastal významný zlom, když byla do výroby zařazena SPORTINA 620 z pera A. Skrzata. Hlavním odběratelem těchto lodí byla německá firma K. Sochy JANTAR YACHTING INTERNATIONAL, která za 13 let prodala přes 700 exemplářů této lodi pod názvem JANTAR-21. Pro tuto firmu byly následně vyráběny další modely JANTAR-22, 23, 26, 29, 30. Úpadkem JANTAR YACHTING INT. na konci devadesátých let byla přetržena sériová výroba těchto lodí v Ostródzie. K této loděnici se vrátím ještě v další části povídání o polském jachtařském průmyslu. Nyní se ale ještě zdržím u jiných výrobců z 60. a 70. let.

Vedle produkce dřevěných lodí OMEGA v Ostródzie byla produkce podobných lodí realizována ve dvou loděnicích, patřících do PTTK, FOTO-PAM Augustów a Miastko. Vyráběly se tam také lodě OMEGA a vedle toho rovněž laminátové kajaky a veslice. V Augustowě se kromě Omeg vyráběly také překližkové plachetnice RAMBLER, SILHUETTE, NECKO, BOBO a BEZ. V roce 1974 se v Polsku uvolnila plavba bez jakýchkoliv regulí pro lodě s plochou plachet do 7 m2 a propagátorská činnost S. Wysockého v televizi a rozhlasu vyvolala u veřejnosti velký zájem o plachtění na malých lodích. Ve FOTO-PAM Augustow byla zahájena výroba malých třímetrových překližkových plachetnic MAK, které navrhl H. Jaszczewski. V letech 1974 až 1978 se jich vyrobily tisíce, ale velmi časté reklamace a nedostatky ve výrobních technologiích vedly k tomu, že se výroba MAKů v roce 1978 zastavila. FOTO-PAM v této době také naprosto upustil od výroby lodí ze dřeva nebo z překližky a pod vedením tehdejšího technického ředitele B. Kozłowského se naplno vrhl do výroby lodí z laminátu. Cesta od laminátových kajaků a malých loděk ke stále větším lodím a jachtám už byla jen dílem přirozeného vývoje událostí. V roce 1978 se tak zahájila výroba laminátové plachetničky FIGIEL-3, kterou navrhl J. Centkowski, a kajutové plachetnice BEZ-2, která byla společným dílem J. Centkowského a B. Kozłowského a které obě mohly plout bez jakýchkoliv legislativních omezení. Sériová výroba FIGIEL-3 pak dosáhla výše asi 1000 kusů za rok a NO-2 200 kusů ročně.

Malé populární lodě byly prodávány především v Polsku a nechyběly jako předmět na půjčování mnoha letovisek pro individuální klientelu. V letech 1981 a 1982 došlo vzhledem k nedostatku pryskyřice a skelného plátna pro výrobu laminátů ke zpomalení ve výrobě lodí a jachet v celém polském jachtařském průmyslu. Chtěl-li někdo koupit potřebné komponenty, musel zaplatit z devizových rezerv, které bylo možné získat jen vývozem polského zboží do zahraničí. A stav devizových rezerv v té době poněkud pokulhával. Byly to potíže na několik let, ale jachtařský průmysl je přečkal a přesto nadále vyráběl lodě a jachty z laminátu. V roce 1985 se dostala do sériové produkce FOTO-PAM Augustów větší, 5,4 metru dlouhá plachetnice BEZ-4 a také šlapadlo Jacek, obě plavidla z pera dvojice J. Centkowski a B. Kozłowski. Dvojice J. Centkowski i J. Młynarczyk stála za zrodem třídy lodí MICRO POLO. I přes přetrvávající potíže v zásobování produkoval FOTO-PAM 1000 až 1500 lodí ročně. FOTO-PAM v Miastku spojil v roce 1978 své síly s Andrzejem Skrzatem a výsledkem této spolupráce byly laminátové plachetnice BRATEK 03, NARCYZ a SKRZAT 560. Ještě přišla na svět SABINA, což byla verze lodě BRATEK 03 bez kajuty. Všechny tyto lodě byly vyráběny převážně pro domácí polský trh.

Stoupající kvalita polských lodí a jejich atraktivní ceny vedly k probuzení zájmu na západních trzích. V roce 1985 začíná Francouz Pierre Charlot s dovozem polských lodí, což výrazně ovlivnilo pozdější vytváření nových loděnic a rozvoj polského jachtařského průmyslu. Na začátku kupoval Charlot veslice a motorové lodě z produkce Polsportu přes podnik zahraničního obchodu UNIWERSAL. Později, od roku 1988, se datuje přímá spolupráce s FOTO-PAM Augustów, když prostřednictvím své vlastní firmy MAR-IMPORT dovážel do Francie několik stovek lodí ročně. Byly to především motorové lodě AURA, HALKA, SŁAWA, IWA a další, prodávané pod společnou značkou CLEAR-LINER. V roce 1990 navazuje Pierre Charlot spolupráci s designérem J. Centkowskim z Gdaňsku, čímž začalo období dvaceti let plodné spolupráce, během nichž vznikaly spousty návrhů motorových lodí a podle nich bylo dodnes vyrobeno v polských loděnicích na 60 000 exemplářů.

O autorovi

Jacek Centkowski je jedním z nejdůležitějších lidí v historii polského jachtařského průmyslu. Vystudoval Fakultu stavby lodí gdaňské technické univerzity. Po 22 letech práce ve výzkumu získal doktorát z mořské hydromechaniky a zabývá se profesionálně návrhy lodí a jachet. Jeho prvním profesionálním návrhem byla v roce 1973 loď Tiki z překližky. Za posledních 40 let spolupracoval se všemi důležitými polskými loděnicemi – Balt Yacht, Galeon, Delphia Yacht, Ślepsk, Ostróda Yacht, Mazury a Mirage. Navrhl více než 140 typů lodí a jachet, z nichž některé byly vyrobeny v rekordním počtu více než 60 000 kopií. Zakázky na projekční práce přišly i od největších světových společností vyrábějících rekreační lodě: Marine Power Europe, Brunswick Marine, Jeanneau, Bénéteau. Jeho lodě byly nominovány čtyřikrát na titul Evropská jachta roku a v jednotlivých zemích získaly již několik let v řadě tituly Jachta roku. Jacek Centkowski v současné době pracuje v týmu ve vlastní společnosti Centkowski & DENERT DESIGN STUDIO se zetěm Paulem Denertem a synem Petrem. V poslední době pracuje především pro největší evropskou společnost Jeanneau-Bénéteau, navrhl například novou modelovou řadu Merry Fisher a Merry Fisher Marlin, které se vyrábějí v největší a nejmodernější loděnici v Polsku, Ostróda Yacht.