Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Dej si pohov, kámoši

Titulek jsem ukradl z americké, romantické a dlužno říci povedené komedie z roku 1993, kde hlavní role ztvárnili Jack Lemmon a Walter Matthau. V současné interpretaci z roku 2016 hrají hlavní roli Jeanneau a Harken, a tím, kdo si má dát pohov, je skiper.

 

Jeanneau a Harken přivedli společně na svět systém AST (Assisted Sail Trim) a získali za toto technické řešení letošní Pittman Innovation Award. Až potud je vše v pořádku, skutečně jde o nespornou inovaci v oblasti nastavování plachet. Mám s tím však svůj osobní problém, který možná pramení z mého staromilství a milovníci elektronických zařízení by řekli „zpátečnictví“.

Rozvinu tady řetěz mých úvah, a pokud se mýlím a nudím vás, tak se dopředu omlouvám. Není plout jako plout. Plout s plachetnicí vyžaduje určité znalosti o funkci plachet, o aerodynamice a generování sil na křídle (plachtě), o hydrodynamice, o tvaru laterálu, jeho těžišti, délce, ploše smáčené plochy a třeba těžišti plachet. Veškerá radost z plachtění tkví přece v tom, že si, řeknu nadneseně, hrajeme se všemi ovládacími prvky a máme radost z toho, že dokážeme s pomocí větru dát loď do pohybu tam, kam chceme. Od prvních plachtařských krůčků, kdy si osaháváme získané teoretické znalosti, až po precizní nastavení plachet, za kterým se pachtíme celý jachtařský život, procházíme sbíráním zkušeností. A to je smyslem toho, proč nás baví plachtit. Nejde jen o to, dostat se z místa na místo, to bychom si klidně mohli koupit motorák a jen točit volantem. Smyslem plachtění je podle mého naše manuální práce s plachtami a efektivní využití přírodních sil. Někdy s jistotou a někdy trochu experimentální, ale to je na tom právě krásné.

Když jsem absolvoval testovací plavbu se systémem AST, celou dobu na mě mluvil technik Harkenu a vysvětloval mi kompletní funkcionalitu systému. Všechny informace, které mi v relativně koncentrované formě sdělil, sám sbíral řadu měsíců při vývoji tohoto zařízení a pro mě bylo naprosto ztracené, abych to pochopil v řádu minut. Snažil jsem si tedy vše sám osahat a přitom si v duchu vytvářel psychologický profil toho, kdo si na plachetnici takové zařízení objedná. Určitě takových zákazníků bez ohledu na moje názory bude dost. Nerad bych se někoho dotkl a tak vás s konkrétním výsledkem těchto úvah neseznámím.

Ale je to neoddiskutovatelně současný trend, který kromě AST jednoho dne přinese ADS (Assisted Docking System), kdy vůbec nebudete muset kotvit, kamery a radary si zafixují místo, jehož polohu dostanou od AMS (Automatic Marina System) a skipera (tedy operátora) nebude při kotvení nic obtěžovat. Nebo se třeba můžete těšit na ASS (Autonomous Sailing System), kdy do Voice Control Unit pouze sdělíte, že chcete plout na Hvar a nemusíte si lámat hlavu s plachtami nebo, nedej Bože, s navigací. Nebude trvat dlouho a o vše se postará elektronika, vás pak na palubě plachetnice nebude obtěžovat žádná práce a vy si v klidu vychutnáte svůj drink, který vám podá ADS (Automatic Drink Services). Při těchto úvahách jsem celkem rád, že jsem zpátečník. Zpátečník ale není ideální osobou, byť z pozice redaktora, aby prezentoval nějakou převratnou novinku. Pokusím se učinit tak bez jakýchkoliv předsudků.

AST má tři základní funkcionality – Auto Tack, Auto Trim a Sail Management. Hlavním cílem bylo nejen zvýšit komfort ovládání plachet pro skipera s méně početnou nebo nezkušenou posádkou, ale hlavně zvýšit úroveň bezpečí. Objektivně lze uznat, že při manipulaci s ovládacími prvky plachet nejednou došlo k nepříjemným poraněním. Funkce Sail Management umožňuje ovládat přes dotykový displej vytažení a uklizení obou plachet. Systém okamžitě přeruší pracovní proces ve chvíli, kdy zvýšením působících sil na výtahy a otěže detekuje nějaký problém. Celý systém má totiž pod kontrolou síly, působící na výtahy a otěže, a je schopen reagovat tak, aby nedošlo k poškození materiálu. AST je schopen bezpečně pracovat při rychlostech větru od 5 do 25 uzlů a posádka je kdykoliv schopná převzít nad elektronickým systémem kontrolu. Všechny trimovací prvky lze ovládat manuálně, když posádka chce nebo když například dojde k výpadku elektrického proudu nebo k jakékoliv závadě na systému. Jedna z velmi zajímavých funkcí je, že si nastavíte maximální náklon lodi a při jeho dosažení začne systém automaticky vypouštět hlavní otěž.

Auto Trim - Před zahájením plavby s AST je nutné všechna lana nahodit na elektrické obousměrné vinšny a uvolnit stopery. Systém AST sbírá data od anemometru a kurzu plavby, velmi citlivě pozná váš kurs na zdánlivý vítr a podle toho s ohledem na povolený náklon postaví plachty. Dlužno říci, že toto funguje perfektně. Když jsem z ostré stoupačky začal pomalu odpadat a dostával jsem vítr více z boku, AST okamžitě reagoval a povoloval otěže. Nejen hlavní otěž, ale také otěž kosatky, která v tu chvíli udělala trochu větší bříško. Umím si velmi dobře představit, že na autopilotu nastavíme kurs plavby, na AST maximální náklon jachty a víc se tím do změny kurzu nemusíte zabývat. AST bude sám reagovat na například stáčející se vítr nebo například na jeho zesílení. Na tomto místě je nutné říci, že AST funguje spolehlivě jen v případě, když máte venku plné prádlo. V případě refovaných plachet technik Harkenu doporučil mít systém pod manuální kontrolou.

Auto Tack – Automatický obrat proti větru jsem si vyzkoušel jak za klidných, tak i za limitních podmínek, kdy rychlost větru již stále přesahovala 25 uzlů a krátké vlny se zvedly na úroveň 1,5 – 2 metry. Po vyplutí z přístavu v Cannes jsme sice byli proti vlnám a větru od jihovýchodu chráněni nedalekým ostrovem, ale už vytažení plachet při rychlosti větru 25 uzlů za pomoci AST nebylo úplně jednoduché. První automatická réčka na moři bez větších vln proběhla docela v pohodě a elektrické vinšny makaly jako sehraná posádka. Když jsme pak vypluli pár mil na otevřenější moře, vítr zesílil, ale byl stále stabilní bez větších nárazů, a zvedly se vlny, které pro lepší představivost v Chorvatsku těžko potkáte. Při obratu proti větru se příď lodi zabořila do velké vlny a ta jí pomalu zastavila, takže nebyla rychlost k tomu, abych obrat dokončil. Na to už AST nebyl schopen reagovat, protože bylo nutné rychle odpadnout a loď znovu před druhým pokusem rozjet, a tak do toho technik Harkenu vstoupil manuálně a proces Auto Tack přerušil. Zabýval jsem s v tu chvíli kormidlem a vrácením lodě do původního kursu. Neumím si představit, jak bych do toho ještě obsluhoval dotykový displej a vybíral z menu tu správnou funkci. Jednodušší je zařvat na posádku, aby vše vrátila tam, kde to bylo. Při druhém pokusu se však vše podařilo a sklouznutí z vlny mi naopak pomohlo réčko rychle dokončit. Systém AST v tu chvíli makal bezchybně. Při testovací plavbě jsem úplně zapomněl udělat halzu, dokonce jsem úplně zapomněl se na halzu zeptat technika Harkenu, tak to budu muset udělat dodatečně, protože z dostupných podkladů jsem se nic o halze nedozvěděl.

AST není úplnou novinkou, protože podobný systém zkoušel Olaf Harken před téměř třiceti lety v roce 1987 na 65stopé jachtě Procyon, když se snažil vyvinout systém, který na velkých lodích usnadní malé posádce manipulaci s plachtami a dopřeje jim vedle výkonu také komfort plavby. Ta myšlenka ho nikdy neopustila a v roce 2004 využil dvanáctimetrovou Beneteau Cyclades, aby ve svých pokusech pokračoval. Novou a finální testovací platformou, po vyvinutí obousměrných elektrických vinšen, byla patnáctimetrová Sun Odyssey v roce 2011. Loděnice Jeanneau úzce spolupracovala s inženýry Harkenu na vyladění systému AST, aby ho letos fyzicky prezentovala novinářské obci, svým dealerům a klientům. Pro dosažení současné funkcionality bylo při vývoji a testech upluto na moři celkem 6100 hodin. Můj velmi subjektivní pesimistický úvod tedy nezpochybňoval dokonalou funkčnost systému AST, ale pouze jeho existenci.

Nebudu zde představovat loď samotnou, protože Jeanneau Sun Odyssey 519, evoluční krok modelu 509, je již sama o sobě dobře známou. Zmíním jí jenom v tom kontextu, že její rozměry, hmotnost a plavební vlastnosti plně korespondují s aplikací této moderní elektroniky a lze předpokládat, že právě privátní zákazníci na lodě přes 50 stop budou podobné systémy vyhledávat. Těžko si v mé zpátečnické hlavě představuji, jak učit při předávání lidi na charterové lodi s něčím podobným zacházet, ale možná ani to není utopie.

 

 

Video

https://www.youtube.com/watch?v=i8qpUoFEHQE

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Victoire 822 Bonate

Test | Petr Láska
title

Balt 818 Titanium

Test | Petr Láska