Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

První Hartley 16 T.S. v Čechách

No, to bylo tak, plul jsem párkrát za rok s rodinou či přáteli jako spokojený charterista, ale zbytek roku jsem byl na souši. Hmm, co s tím?

 

Na portálu Jachting.info (dále jen „JI“) jsem našel pár příspěvků o stavbě lodí a začal ve mně klíčit zdánlivě jednoduchý nápad. Postavím si malou plachetnici, kterou budu mít na vleku na zahradě (trailer sailer) a dle možností si ji odtáhnu na vodu. Na rodinné radě jsem měl velmi, ale opravdu VELMI přesvědčivé argumenty. Plánování dovolených a prodloužených víkendů najednou získalo jinou dimenzi. Jsem z Českých Budějovic, takže na Lipno nebo Orlík to nemám tak daleko. Nebo až na Jadran? Nebo na řeku bez plachet jen jako motoráček?

Internet je mocná zbraň. Ale dvojsečná. Plno informací na dosah, ale některé z nich si protiřečí. Hledání informací mi vzalo více času, než jsem si byl ochoten přiznat. Ale postupně má představa, za pomoci diskutérů na JI, dozrála. Hartley 16 T.S. je ta správná volba. Dřevolaminátová loď původem z Nového Zélandu, kde jich plují tisíce. Jde o projekt starý 50 let, který je stále modernizován. Mají i svou samostatnou závodní třídu. Taková ideální, jednoduše převozitelná, 5metrová turisticko-sportovní minikajutovka se sklopnou ploutví, která je spolehlivě prověřena časem. Pro dva dospělé a dvě malé děti tak akorát na turistiku. Nebo pro dva trochu sportovněji založené dospělé. Ale do 750 kg hmotnosti i s vlekem se nevejdu, takže to znamená rozšíření ŘP na B+E. Nakonec to vyšlo na jednotunový vlek s plně nabalenou lodí na 2týdenní dovolenou.

Koupit plány dnes není problém. Na www.hartley-boats.com jsem objednal a přes kreditku zaplatil plány v papírové podobě. I s doručením mě to stálo cca 50 dolarů. Chcete-li stavbu zlegalizovat na SPS, tak si nechte výpis z banky o zaplacení. Všechny rozměry byly v palcích a stopách. Než vše přepočítávat na metrické míry, tak jsem radši koupil „obojetný“ svinovací metr - z jedné strany imperiální a z druhé metrický. První zásilka s plány se cestou ztratila. To je ale patálie. Mou angličtinou na úrovni 1. stupně ZŠ jsem si u Hartleyů vyprosil 2. zaslání zdarma. Až do Českých Budějovic na poštu dorazila zásilka v pořádku. Domů mi pak dorazila tlustá obálka s plány, a teď se podržte, křižníku Aurora. Psal jsem na Nový Zéland… no, nechápali. Pak jsem našel ve schránce rusky psaný anonym s žádostí o výkupné. To by bylo ovšem na delším povídání. Když to zkrátím, tak k dramatickému předání plánů došlo na noční hrázi místního rybníka a výkupné jsem platil v místní restauraci. Dodnes to hodnotím jako do detailu dotaženou a povedenou taškařici mých kamarádů.

Mezitím jsem makal na stavbě vytápěné dílny. Všechno se to tak sešlo, že to nakonec bylo skoro ideální. Navíc jsem měl klíče od sousední truhlárny, kde chlapi ve čtyři odpoledne zamknuli a já ve čtyři nula jedna odemykal.

Nakoupil jsem postupně gabonovou (okoume) překližku dle rozpisu materiálu v plánech, epoxid na lepení, nerezové vruty, skelnou tkaninu a laminovací epoxid a stále jsem sosal informace z internetu. Viděl jsem stovky fotek rozestavěných H16. Rámcovou představu jsem tedy měl a řekl jsem si, že zbytek dořeším za pochodu. První říznutí do dřeva/překližky pro mne bylo vnitřně velmi slavnostní. Vyříznout žebra a ustavit je na heling byl první krok. A už TO má tvar. Další kroky logicky následovaly. Usadit dubový kýl s otvorem pro sklopnou ploutev, pospojovat žebra podélnými latěmi a obšít trup 6 milimetrů tlustou překližkou. Už je TO loď! Byť zatím dnem vzhůru. Ze spodu do trupu napasovat švertkysnu (skříň pro ploutev) byl poslední krok v této fázi stavby. Pak zatmelit všechny vruty a celý trup olaminovat. Tady to napíšu do jedné řádky, ale ve skutečnosti to bylo výrazně složitější.
Měl jsem tu výhodu, že se nedaleko usídlil Franta Sýkora, který si před lety postavil svou dřevolaminátovou Karyu a se svou partnerkou Danou na ní za 3 roky obepluli svět. Občas zašel na kus řeči a za jeho připomínky jsem mu byl velmi vděčen. Navíc jsem stále konzultoval stavební postupy na JI. Tedy máme olaminováno. A tmelit a brousit a tmelit a brousit a… otočit trup dnem dolů. Sláva a 3x hurá. Přední paluba, kajuta, kokpit. Práce jak na kostele. Ale postupně si odškrtávám další a další splněné úkoly. A laminovat a tmelit a brousit… a natírat! Dvakrát epoxidová základovka a 2x vrchní PU Tikkurila. Trup řecky modrý a paluba/kajuta/kokpit na bílo. To byl další mezník na cestě k tomu, aby byla hrubá stavba hotova.

Je to jako na baráku. „Dodělávky“ jsou náročnější, než hrubá stavba. Pro hliníkové profily na stěžeň a ráhno jsem si sjel do polské Wroclawi. Bylo třeba koupit v plných délkách a to znamená 9 metrů. Na místě mi je naštěstí zkrátili dle mých požadavků, ale i tak jsem s Fábií a profily na zahrádce budil na cestách pozornost. Cestou domů jsem zbytek profilů rozprodal (bez zisku) dalším členům z JI. I s cestou to takto vyšlo výrazně levněji, než nakoupit profily u CZ prodejců. Odlití olověných desek bylo v mezičase zpestřením. Nerezové kování a příslušenství jsem nakoupil částečně na českém i německém internetu a nový motor Suzuki DF6 L od místního zástupce značky Suzuki a lodní vlek jsem také hledal od domácího dodavatele. Dakronové plachty jsem si původně chtěl šít sám. Ale nakonec jsem v časové tísni využil služeb pana Fialy z Prahy, který je nejen ušil, ale navíc je i trochu zmodernizoval.

Finále bylo pochopitelně grandiózní. Poté, co jsem vstával ve 4 hodiny, šel dělat na pár hodin na lodi, pak do práce a po práci tak do půlnoci zase na loď. A stále dokola. A pak jsem si jednou vzal v práci dovolenou a loďku odtáhl do Prahy na SPS, kde jí vystavili rodný list. Jmenuje se Arorua (pozpátku Aurora) a rodila se 700 hodin v průběhu třech let. Byl to dlouhý, ale radostný porod.

Testování dopadlo na výbornou. Motor jsme zajížděli na Orlíku a plachty na Lipně. Zkusili jsme i rodinnou plavbu po Jadranu, což byl na takto „malé“ lodi někdy i silný, ale přesto krásný zážitek.

A pak šel čas a s ním i občasné plavby plné radosti. A najednou se zrodil nápad, že potřebujeme větší loď. Ale protože dvě lodě neužijeme, tak je naše H16 – Arorua nyní na prodej. Rád bych podotknul, že jen za cenu materiálu. No nekupte to J. Info na www.yachting.cizek.info.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Caravelle 33 2. Díl

Moje loď | Libor Stacho
title

Bavaria 760

Moje loď | Roman Veselý