Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Hodinky s jachtařským příběhem

Už od starověku existovala celá řada umělých pomůcek, díky nimž se lidé na moři orientovali a navigovali. Pro účely námořní dopravy byly od dob starověku všechny vodní a sluneční „hodiny“ velmi nepřesné a na lodi dost dobře nepoužitelné.

 

V osmnáctém století byla věc přesného měření času tak důležitou, že britský parlament nabídl cenu 20 000 liber (v dnešních cenách kolem 100 milionů korun) za možnost přesného určení zeměpisné délky, na kterém stálo rozpínající se anglické námořnictví. Právě přesné změření času se stalo základem měření zeměpisné délky, protože ta se určovala porovnáním lokálního času s časem místa o předem známé poloze, typicky s časem v observatoři Greenwich. 

S přesnými hodinami, které by zvládly tento greenwichský čas uchovat po dobu plavby dostatečně přesně i přes neustálé otřesy, značnou vlhkost, tlakové a teplotní změny se začali zabývat nejlepší hodináři té doby. Anglickému hodináři Johnu Harrisonovi se po čtyřiceti letech práce podařilo v roce 1760 zdokonalit systém „nepokoje“ natolik, že jeho chronometr i během plavby dokázal udržet přesnost 0,2 s za den, což udělalo i na velmi dlouhých plavbách odchylku několika kilometrů od skutečné polohy. Chronometry byly ovšem velmi drahé, v 18. století stály 30% ceny lodi a teprve počátkem 19. století se cena chronometru dostala na dvouletý příjem zručného dělníka; námořní chronometr byl žárlivě střeženým přístrojem, který dlouhá léta nesměl být prodáván mimo Anglii.

Osmnácté století můžeme právem nazvat stoletím rozmachu hodinářství. V roce 1775 zakládá v Paříži svou hodinářskou firmu Abraham-Louis Breguet, která přináší řadu dalších vylepšení systému setrvačky včetně tourbillonu, zařízení omezujícího vliv gravitace na setrvačku, dodnes největší hodinářské „komplikace“ a také zlepšuje tvarování vlásku omezující vlivy teploty. Přichází také se samonátahovým mechanismem, díky němuž se hodinky už nemusí natahovat ručně, natahují se samy při chůzi, v hodinkách se tento systém hromadně prosadil až v polovině dvacátého století. 19. století je už ve znamení miniaturizace a sériové výroby, která se rozmáhá zejména ve Švýcarsku. Hodinky jsou spolehlivější, menší, přesnější, odolné nárazům, přestávají být doménou námořníků.

Hodinky dnes provází jachting a všechny jeho sportovní disciplíny jako oficiální časomíry nejprestižnějších závodů světa. Existuje však mnoho malých a zapomenutých příběhů, kde vedle lidských osudů na moři hrají velkou roli i hodinky.

Tak začal přesně před 40 lety příběh velkého závodu OSTAR 1976 a hodinek OMEGA MARINER.
V červnu 1976 způsobily čtyři hodinky Omega Mariner senzaci, když bez poškození přežily drsný námořnický závod OSTAR (Observer Single-handed Trans-Atlantic Race). Do závodu hodinky dostal italský zástupce značky Omega, který přesvědčil dva italské účastníky závodu pro propagaci značky. Hodinky byly upevněny pomocí nástavce a neoprenu na vrcholek stěžně a k lodnímu kýlu dvou plachetnic – katamaránu „Spirit of Surprise“ Ambrogia Fogara a šalupy „Panda 31“ Paola Mascheroniho. 
Po čtyřtýdenní přeplavbě byly obě lodě italských závodníků vážně poškozeny, ale oba závod dokončili. V tomto závodu šlo o úspěch, protože v roce 1976 dojelo pouze 73 ze 125 lodí. Hodinky MARINER byly jediným kusem vybavení na lodi, který neutrpěl v hrozných podmínkách závodu. Tento příběh je ještě zajímavý tím, že na startovní čáru závodu OSTAR 1976 se podruhé postavil se svou sedmimetrovou lodí NIKÉ, postavenou v Bohumíně náš československý jachtař Richard Konkolski. Na palubě NIKÉ jako první československý jachtař v historii závod v Newportu dokončil na celkovém 49.místě (33.místě ve své kategorii) v čase 39 dní, 10 hodin a 49 minut. A jakou technologii vůbec v té době Omega Mariner představovaly?
Představte si dobu, kdy se poslouchal bigbít, nosily se kalhoty do zvonu, dlouhé vlasy ve stylu „mánička“, světem vládl hippies a mobilní telefony byly tak velké, že se jim říkalo auto-telefony. V té době přichází hodinky Omega Quartz „Mariner“ Seamaster. Tyto hodinky se hrdě hlásí k tomu, že jsou quartz. Nemají se za co stydět, protože jejich přesnost je o několik řádů vyšší, než u mechanických hodinek. Tomu odpovídá i jejich pořizovací cena představující průměrnou měsíční mzdu v Německu - 1195 DM oproti 695 DM za nejlepší automatické hodinky od Omegy.

Marinery jsou poháněny in-house Omega quartzovým kalibrem 1310, který byl současně prvním švýcarským velkosériově vyráběným strojkem. Jeho krystal pracuje s frekvencí 32.000Hz s přesností max. 60 vteřin/rok! I přes svou konstrukci je to v kontextu začátku 70. let tak převratný vynález, že později zapříčinil globální úpadek mechanických hodinek. To se nejedné značce stalo osudným. Hodinky mají masivní, saténově broušené osmiboké pouzdro, které je vodotěsné do 60 metrů. Marinery tedy nejsou představiteli tzv. potápěčských hodinek, ale jde o čistě námořnické hodinky. Proto ani korunka není šroubovací.

Omega MARINER jsou i dnes, v době technologicky vyspělých námořních hodinek, výrazným představitelem své doby a jachtařských příběhů na zápěstích mnohých jachtařů.

 

Zdroje: Omega A Journey Trough Time, Chronomag

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Počasí v Chorvatsku

Magazín | Petr Láska
title

Fotopasti

Magazín | Pavel Rauner