Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Jako víno

Říká se, že víno s věkem zraje a dobře ošetřovaná archivní vína získávají na kvalitě a na hodnotě. Může to tak nadneseně být také s naší nově pořízenou lodí, ale určitě to není můj případ. I když bych tomu byl se svou ješitnou duší samozřejmě rád.

 

V jednu chvíli jsem si vzal do hlavy, že bych rád měl loď na moři a současně jsem si uvědomoval, že je to ekonomický nesmysl, protože jí s ohledem na současný profesní život nedokážu odpovídajícím způsobem využít. Věděl jsem ale, že když to neudělám teď, tak už to s největší pravděpodobností neudělám nikdy, protože moje ekonomická síla už nejspíš neporoste. 

Začal jsem se stále více zabývat myšlenkou, že bych loď sdílel s více spolumajiteli. Stejně jako kdokoliv jiný jsem viděl potenciální negativa takového vztahu, ale také jsem léty životních zkušeností viděl určitou paralelu v partnerských vztazích. Neznamená to, že bych měl chuť sdílet partnerku, ale že s postupujícími léty a zkušenostmi roste míra tolerance. Důvody, pro které jste se jako dvacetiletí s partnerem rozcházeli, se s odstupem dalších dvaceti let jeví jako směšné a nepodstatné. Pohled na spoluvlastnění věci je v mém případě ovlivněn tímto pohledem na život. Za prvé je to jenom věc a je vždy důležité dát prioritu lidským vztahům a nikoliv oné věci. S postupujícím věkem také přestávám lpět na věcech. Neznamená to samozřejmě, že bych si jich nevážil a znehodnocoval je. Znamená to, že jim nevěnuji více pozornosti, než je nezbytně nutné. Vnitřně jsem se tedy srovnal s tím, že spoluvlastnit loď na moři je moje ekonomicky smysluplná cesta. Ve světě malých soukromých letadel je spoluvlastnictví po léta naprosto samozřejmá praxe. Tak proč by to nemohlo fungovat u lodí, když to funguje u letadel.

Jak ale najít kamarády jachtaře, kteří na to mají stejný pohled? Prostě jsem jenom chodil a trousil tuto myšlenku. A čekal, koho to zaujme. A zaujalo to kolem loňských Vánoc Standu. Od té doby jsme se oba ponořili do snů a začali trávit hodiny na internetu a hledat loď. Oba jsme však hledali v jiném lese. Standa si vzal za vzor současnou architekturu lodí a já si vzal za vzor laminátové klasiky. Dokonce jsme se jeli v dubnu na nějaké lodě k moři podívat. Naprosto přirozeně se mně nelíbil technický stav moderně pojatých kusů a Standovi se i přes dobrý technický stav nelíbil klasický kabát s malým kokpitem, toaletou uprostřed lodi a bez zadní kajuty. S tím se nedá nic dělat, než to respektovat. Nechali jsme to tedy spát s tím, že ono to nějak uzraje a uvidíme, co se časem objeví za loď na prodej, která bude odpovídat našim společným představám, resp. kde budou naše oboustranné kompromisy ještě přijatelné.

Mezitím se mi stále připomínal německý broker, který nabízel v Punatu Sunbeam 30. Věděl jsem, že Standu pro tento typ lodě nezískám a současně jsem nechtěl definitivně zavřít vrátka. A tak jsem prodejce neseriózně udržoval v nevědomosti jen na základě toho, že jsem tu loď strašně moc chtěl a neuměl se rozhodnout, abych do ní naskočil sám. A stále se rozhlížel po někom, komu by stejný typ lodě "šmakoval" a byl ochoten se mnou do toho jít.

Na konci května mě osud svedl dohromady s Pavlem. Neumíte si představit, jak jsme si notovali. Co se vkusu a představ týká, byli jsme jako jeden muž. Samozřejmě jsem mu představil Artemis, jak se Sunbeam 30 jmenuje, a dohodli jsme se, že se na ní pojedeme společně znovu podívat. Standu jsem však z toho vynechat nemohl, protože si umím lidsky jen těžko představit lepšího společníka. Nemohl jsem ho však nutit k tomu, aby se mnou šel do vlastnictví lodě, která se mu nelíbí. Nicméně nenechal se dlouho přemlouvat a řekl, že s námi pojede a podívá se na loď ještě jednou. Což bylo to nejlepší, co mohl udělat. My jsme byli s Pavlem rozhodnutí, že když na nás nevypadne z lodi nějaký kostlivec, tak do toho jdeme ve dvou tak, jako tak. A když se bude loď líbit i Standovi, tak není co řešit. Vy, co máte facebook, už víte, jak to dopadlo. Žádnej kostlivec z lodi nevypadl, naopak nás čekalo nejedno velmi příjemné překvapení. 

Když jsme loď viděli poprvé v dubnu na suchu, byla zazimovaná. Byla po celé zimě zaprášená, jaksi unavená. Ten den bylo hnusně, foukal vítr a pršelo. Kromě nás, kteří si přijeli prohlédnout loď, nebyl venku nikdo. Uvnitř byla Artemis zanesená veškerým materiálem, který si tam původní majitel přes zimu uskladnil, takže nebylo v podstatě vůbec možné udělat si konkrétní představu o nabídce prostoru. V přední kajutě bylo uskladněno veškeré polstrování, takže to působilo dojmem, že loď přední kajutu vůbec nemá. V salonu byly uskladněné plachty, dvě jízdní kola a spousta dalšího materiálu. Navíc se Standa, když procházel tím skladištěm do přídě, praštil u toalety do hlavy a tím bylo z jeho pohledu rozhodnuto. Vše dohromady skutečně nedělalo dobrý dojem. I když já jsem měl se svou rozvinutou představivostí jasno od prvního okamžiku. 

Dorazili jsme tedy podruhé. Na vodě na nás čekala perfektně vyčištěná a zabydlená loď. Moje zamilovanost narůstala do neskutečných výšin a na Standově obličeji jsme spolu s Pavlem také viděli známky zájmu. Loď prolezl a řekl: "Člověče, to je úplně jiná loď, než kterou jsme spolu viděli v dubnu." Gerald, dnes bývalý majitel lodě Standovi ukázal, jak se po složení stolu vytvoří v salonu velké dvoulůžko a Standa prohlásil: "To je lepší než zadní kajuta." V tu chvíli bylo jasné, že už jsme tři. Kromě toho, že loď je v perfektním technickém stavu a vyniká robustností tehdy stavěných lodí s poctivým kováním a nábytkem z masivu, který je v bezchybném stavu, zanesl Gerald za léta svého vlastnictví lodě každý úložný prostor užitečnými náhradními díly. Před dvěma lety koupil novou hlavní plachtu a nechal nákladně v Německu z pouze nových dílů repasovat vznětový dvouválec Volvo Penta a saildrive. Na vše má Gerald důsledně evidované doklady, kdy jen za vyndání motoru z lodě a opětné namontování do lodě po repasi zaplatil servisu v marině Punat téměř 2000 euro. Artemis má letos nové nátěry pod čarou ponoru. K lodi, jejíž součástí je samozřejmě funkční spolehlivá vysílačka, hloubkoměr a log, jsme dostali zánovní dinghi s laminátovým dnem, autopilota, mapový plotter, ještě jedno nafukovací dinghi s měkkým dnem a plnou bakystu nových lan.

Děti jdou do školy 1. září, a my v tu dobu vyrážíme do Punatu, abychom pro Artemis přivezli novou vodní toaletu, nové ventily, nový lazybag, nové otěže, udělali novou břehovou přípojku na elektřinu s jištěním, celou loď podle svého uklidili, strávili na ní své první noci a taky se trochu sklouzli pod plachtami. A abych nezapomněl, nechal jsem jí udělat novou luxusní dubovou lávku. Jen se bojím, aby někdo nepukl závistí, až jí uvidí. To si nechci vzít na svědomí.

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Trimaran Spirit

Moje loď | Viktor Brejcha
title

Hartley 16 T.S.

Moje loď | Petr Čížek