Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Vrak HMS Terror objeven

První týden v září proběhla různými médii relativně letmá zpráva o nalezení vraku lodi HMS Terror, která byla součástí ztracené arktické výpravy, vedené v roce 1845 Sirem Johnem Franklinem. Pokusíme se nyní být na toto téma trochu obsáhlejší.

 

Kanadská soukromá nadace Arctic Research Foundation, kterou založil v roce 2011 byznysmen Jim Balsillie, se specializuje na hledání pozůstatků neúspěšných expedic v mělkých pobřežních vodách severozápadní pasáže (Northwest Passage) a v roce 2014 objevila vrak HMS Erebus, první ze dvou lodí arktické výzkumné výpravy, vedené Sirem Johnem Franklinem.

 

V kostce

O další dva roky později, 3. září 2016 objevila posádka výzkumné lodi Martin Bergmann v zátoce u západního pobřeží ostrova King William, přibližně 90 kilometrů jižněji, než se předpokládalo, vrak lodi HMS Terror. Vrak HMS Erebus byl objeven dál na jihu od vraku HMS Terror. Stalo se tak 168 let poté, co musela celá posádka výpravy odevzdat své lodě moři.

HMS Terror leží v hloubce pouhých 24 metrů a je ve velmi dobré kondici. Přestože jsou stěžně zlomené, stále ještě stojí a jsou součástí nosné struktury lodě. Lodní zvon potvrdil, že jde o HMS Terror a potápěčský robot objevil ve vraku skleničky a nádobí. Ke slovu ještě přijdou mořští archeologové, aby dokázali zmapovat více. Od roku 2008 organizovala kanadská vláda mise, které by vraky Franklinovy výpravy objevily. První vlna hledání ztracené výpravy následovala hned poté, co se výprava ztratila. Ještě mnoho let poté byla vypisována odměna tomu, jehož informace povedou k nalezení ztracené výpravy. Pak vše usnulo a nové aktivity se objevily až o sto let později, kdy jsou od počátku 80. let minulého století s různými přestávkami organizovány výpravy k nalezení vraků.

Obě dvě lodě vypluli 19. května 1845 z anglického Greenhithe a jejich cílem bylo zmapovat zatím neznámou část cesty severozápadní pasáží. Poté, co jejich lodě uvízly v ledu, přežily posádky obou lodí dvě zimy na ledu a třetí zima se stala všem 129 členům výpravy osudnou. Sir John Franklin zemřel 11. června 1847 a když led ani třetí rok nevydal lodě ze svého sevření, vydaly se všichni členové za záchranou pěšky po ledu. Ani jeden z nich nepřežil.

 

Sir John Franklin

Kontradmirál Sir John Fraklin se narodil jako deváté z dvanácti dětí 16. dubna 1786 a byl důstojníkem Britského královského námořnictva a arktickým průzkumníkem. Franklin také sloužil jako guvernér Van Diemen’s Land (dnešní Tasmánie) od roku 1837 do roku 1843. Franklinův otec nesdílel jeho touhy po kariéře na moři, ale nakonec rezignoval a když bylo synovi 14 let, tak mu zajistil místo u Royal Navy na lodi HMS Polyphemus. John Franklin byl od té doby účasten na mnoha historických výpravách a zúčastnil se také řady bitev, například bitvy o Kodaň na palubě lodi HMS Polyphemus. Na palubě lodi HMS Investigator absolvoval expedici k břehům Australie a v roce 1805 se zúčastnil bitvy u Trafalgaru na palubě lodi HMS Bellerophon.

V roce 1819 byl vybrán, by vedl arktickou pozemní expedici od Hudsonova zálivu k severnímu pobřeží Kanady východně od ústí řeky Coppermine. Během této expedice u Robinsonových vodopádů na řece Hayes spadl do vody a byl o 90 metrů níže zachráněn jiným členem expedice. Mezi roky 1819 a 1822 ztratil ve své expedici jedenáct mužů z původních dvaceti. Většinou zemřeli vyhladověním, ale stala se tam minimálně jedna vražda a vzniklo i podezření na kanibalizmus. Stejně jako při jeho poslední výpravě do severozápadní pasáže. Přeživší byli nuceni jíst lišejníky a nejednou snědli své kožené boty. Tím si Franklin vysloužil přezdívku „Ten, který snědl své boty“.

V roce 1823, když se vrátil ze své expedice, oženil se s Eleanor Anne Porden a do roka se jim narodila dcera Eleanor Isabella. Jeho žena pak v roce 1825 zemřela na tuberkulózu a John Franklin se vydal na svou druhou kanadskou a třetí arktickou expedici. Cílem této expedice nyní bylo dostat se do ústí řeky Mackenzie a vydat se po pobřeží západním směrem, aby, když se vše podaří, potkal výpravu, kterou vedl Frederick William Beechey a která měla za cíl proplout směrem od Beringovy úžiny východním směrem co nejdále severozápadní pasáží. Spolu s Franklinem byl ve výpravě John Richardson, jehož části výpravy bylo dáno za cíl vydat se od ústí řeky Mackenzie na východ k ústí řeky Coppermine. Ve stejnou dobu měl William Edward Parry za úkol plout severozápadní pasáží na západ směrem od Atlantiku. Beechey dosáhl po vodě Point Barrow a ve stejnou dobu Parry zamrzl s lodí 900 mil východně. V té době bylo severní pobřeží Kanady naprosto neznámou oblastí a lidé zatím prozkoumali přibližně 100 mil východně od Beringovy úžiny, ústí řeky Mackenzie a Franklin odkryl tajemství ústí řeky Coppermine. Dodávky materiálu a potravin byly nyní výrazně lépe organizovány, čehož se ujal Peter Warren Dease z Hudson’s Bay Company.

Výprava, vedená Johnem Franklinem, dorazila po 1000 mílích 16. srpna 1825 do ústí řeky Mackenzie a Franklin byl od té doby druhým Evropanem, který zde stanul. Vztyčil zde vlajku a zanechal vzkaz Parrymu. Než začala zima musel se vrátit do pevnosti Franklin u jezera Great Bear. Další léto se znovu vydal dolů po řece a nalezl oceán zamrzlý. Vydal se podle plánu západním směrem a urazil několik stovek mil, než musel 16. srpna 1826 další postup zastavit u Return Reef a vydat se do bezpečí, než přijde zima. V tu dobu se se svými muži nalézal 150 mil východně od Point Barrow, kam se svou lodí o rok dříve dorazil Beechey. Celá výprava dorazila 21. září bezpečně do pevnosti Franklin, aby zde přečkala druhou zimu. Richardsonova výprava od ústí řeky Mackenzie směrem na východ bylo úspěšnější.

John Franklin 20. února 1827 opustil pevnost Franklin a vydal se do pevnosti Chipewyan v Albertě, aby zde strávil zbytek zimy, jaro a léto. Zpět do Liverpoolu se vrátil 1. září 1827. Podruhé se John Franklin oženil 5. listopadu 1828 s Jane Griffin a o půl roku později mu král George IV. propůjčil titul rytíře. Ve stejném roce ještě získal Zlatou medaili Société de Géographie de France. Během následujících sedmi let získal další dva rytířské tituly.

 

1845 Northwest Passage expedition

Objevování arktického pobřeží bylo pro Británii důležité, protože měla potřebu tuto oblast zmapovat. Druhá arktická výprava z roku 1825 toto z velké části udělala, ale na mapě ještě zůstávalo přibližně 300 mil bílého místa na arktickém pobřeží kontinentální pevniny. Británie se tedy rozhodla vypravit dobře vybavenou výpravu, která zmapuje tuto poslední neznámou část severozápadní pasáže. Když Sir James Ross odmítl nabídku velet této expedici, směrovala další nabídka na Sira Johna Franklina, který jí i přes svůj věk (59 let) přijal. Kapitán James Fitzjames byl pověřen velením lodi HMS Erebus. Kapitán Francis Rawdon Moira Crozier byl pověřen vedením lodě HMS Terror. Sir John Franklin byl potom pověřen vedením celé expedice. Crozier byl kapitánem lodi HMS Terror také v případě Rossovy antarktické expedice v letech 1841-1844.

HMS Erebus měla výtlak 380 tun a HMS Terror 350 tun, obě lodě byly velmi robustně stavěné pro speciální expediční účely. Kromě oplachtění byly poháněné parními stroji od společností London a Greenwich Railway, jejichž síla jim udělovala rychlost 4 uzly. Parní stroje měly další funkce, které činily pobyt na palubě komfortním. Vytápěly vnitřní prostory lodě, vytvářely destilovanou vodu a teplou vodu pro hygienu posádky. Systém byl schopen dodávat velké množství čisté a čerstvé vody pro nádrže parního stroje a vyrábět pitnou vodu pro posádku. Lodě měly ocelová kormidla a propelery kryté proti poškození speciálními ocelovými ochrannými schránkami. Na palubě se nalézalo více jak 1000 knih a v podpalubí byla zásoba jídla pro celou posádku na tři roky. Admiralita rozhodla, že posádku budou tvořit převážně Angličané, což se také podařilo naplnit. Většina posádky byla ze severní Anglie a menšinovým podílem byli zastoupeni Irové a Skoti.

Expedice vytáhla plachty u Greenhithe 19. května 1845 a na palubách obou lodí bylo 24 důstojníků a 110 mužů posádky. Jejich cesta směřovala nejprve na sever k Aberdeen a následně na Orkneje, kde došlo k zásobení lodí potravinami a dalším materiálem. Další cesta společně s HMS Rattler a transportní lodí Barretto Junior vedla do Grónska. Při navigaci se však výprava zmýlila a namísto v Whitefish Bay na ostrově Disko přistála severněji, aby se zde připravila na poslední část expedice. Pět členů posádky bylo z expedice vyloučeno a byli posláni zpět do Anglie s HMS Rattler. Tím se redukoval počet členů výpravy na konečných 129. Expedice byla naposledy viděna 26. července 1845 , když kapitán velrybářské lodi Prince of Wales spatřil, jak HMS Erebus a HMS Terror kotví vyvázané k ledovci v Lancaster Sound.

Jsou důvěryhodné předpoklady, že celá expedice přezimovala zimu 1845/1846 na ostrově Beechey, protože existují důkazy o tom, že uvízly v ledu nedaleko ostrova King William až v září 1846. Později byly nalezeny na tomto ostrově poznámky, z nichž vyplynulo, že Sir John Franklin zemřel 11. června 1847, ale jeho místo posledního odpočinku je dosud neznámé.

 

Období hledání

Když dva roky nedorazila do Anglie ani jedna informace o expedici, která měla zásoby jídla na tři roky, urgovala manželka Johna Franklina u Admirality, aby vypravili záchrannou výpravu. Trvalo ještě další rok, než se k takovému kroku Admiralita rozhodla a vypsala odměnu 20 000 liber za informace, které povedou k nalezení výpravy. Právě výše odměny motivovala spoustu lidí a také dobrodruhů, aby se pustili do pátrání. Také dvě americké lodě se vydaly hledat, USS Advance a USS Rescue. Lze předpokládat že zmizelo ze světa více dalších lodí a lidí, kteří se vydali hledat ztracenou výpravu, než kolik čítala výprava samotná. V létě 1850 se vydaly na pátrací expedici tři anglické a jedna americká výprava, která nalezla na východním pobřeží ostrova Beechey hroby tří členů Franklinovy expedice, což byly první fyzické nálezy. Franklin byl mnohými stále považován za živého a tak mu byl v říjnu 1852 propůjčen titul kontradmirála.

V roce 1854 skotský objevitel Dr. John Rae odkryl skutečný osud Franklinovy výpravy, když hovořil s eskymáckými lovci, kteří mu vyprávěli, jak obě lodě uvízly v ledu a posádky na nich přežívaly. Vyprávěli také, jak se později snažili zachránit pěšky, ale podlehly chladu a hladu a někteří se uchýlili také ke kanibalizmu.

 

Závěr

Zpráva doktora Rae byla zaslána Admiralitě a dostala se také do rukou tisku, který zprávu uveřejnil. Nastalo pobouření a zejména Viktoriánská společnost a rozzuřená vdova odsoudili doktora Rae k potupě. Lady Franklin nasadila všechny síly k velebení svého muže a spolu s podporou britských vládnoucích institucí iniciovala v následujících čtyřech dekádách dalších 25 pátracích expedicí. Avšak žádná už nepřinesla ani jednu novou informaci.

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Hodinky Omega Mariner

Magazín | Pavel Byrt
title

Počasí v Chorvatsku

Magazín | Petr Láska