Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Hodina dějepisu

Nevím jak je to dnes, ale my jsme se ve škole v hodinách dějepisu neučili o napoleonských válkách tak podrobně, abychom se dozvěděli něco více o jedné z nejvýznamnějších námořních bitev mezi Angličany a Francouzi. Odehrála se nedaleko ústí Nilu, 20 mil severovýchodně od Alexandrie, v zálivu Aboukir, který dal této bitvě jméno. Angličané jí říkají Battle of Aboukir Bay a Francouzi Bataille d´Aboukir.

 

Byla to nejvýznamnější námořní bitva mezi Francouzi a Angličany a odehrála se od 1. do 3. srpna roku 1798. Vše ovšem začalo o tři měsíce dříve, než se obě flotily potkaly u egyptského středomořského břehu. Francouzská flotila se začala formovat ve francouzském Toulonu a měla za cíl přepravit do Alexandrie expediční síly přímo pod vedením generála Napoleona Bonaparte. Ten měl v úmyslu napadnout Egypt jako první krok na cestě k boji o Indii pod britským vlivem. Sekundárním cílem potom bylo odtáhnout britskou pozornost od francouzských revolučních bojů. Francouzskou flotilu lodí vedl viceadmirál François-Paul Brueys d'Aigalliers.Btitskou flotilu vedl do bitvy kontradmirál Sir Horatio Nelson.

Jakmile francouzská flotila opustila francouzské vody a vydala se přes Středozemní moře na jih, byl z portugalského Tagusu vyslán Nelson, aby zjistil cíl a úmysly francouzské flotily a případně jí v bitvě porazil. Nelson se se svou flotilou honil dva měsíce za Napoleonem a v několika případech rozhodovaly pouze hodiny o tom, že nedošlo ke střetu dříve a jinde. Bonaparte si byl vědom toho, že ho Nelson pronásleduje a zajistil neprostou mlčenlivost o svých úmyslech. Napřed se chtěl zastavit na Maltě, kde měl v úmyslu se připravit na vylodění v Egyptě bez asistence britských námořních sil.

Napoleonova flotila opustila Toulon 19. května 1798 a velmi rychlým přesunem přes Ligurské moře přistála v Janově, kde doplnila flotilu o větší počet lodí. Poté zamířila podél pobřeží Sardinie k jihu a 7.6. proplula kolem Sicílie. O dva dny později, 9.6. 1798, dorazil Napoleon na Maltu a stanul před přístavem ve Vallettě, kde se dožadoval povolení vstupu do přístavu, které mu bylo odmítnuto. Napoleon na toto zamítavé stanovisko odpověděl rozsáhlou ofenzívou maltských ostrovů a po 24 hodinách různých vojenských potyček se maltézští rytíři 12.6. vzdali a proti finanční kompenzaci předali ostrovy se vším všudy Napoleonovi, včetně rozsáhlého majetku římskokatolické církve na Maltě. Napoleonovi stačil pouhý týden, aby doplnil veškeré zásoby na svých lodích a 19.6. se vydal na další plavbu. Jeho cesta tentokrát směřovala na Krétu. Ve Vallettě zanechal pod velením generála Claude-Henri Vaubois vojenskou posádku, čítající 4000 mužů, aby si zachoval kontrolu na Maltou.

Když se Napoleon Bonaparte vydal na plavbu na Maltu, vstoupila po mnoho létech do vod Středozemního moře anglická flotila. Byla zalarmována informacemi o přípravách Napoleona na francouzském pobřeží. Lord Spencer z Admirality poslal zprávu viceadmirálovi hraběti St. Vincent, který byl velitelem středomořské britské flotily se sídlem na portugalské řece Tagus. Flotila, které velel Sir Horatio Nelson sestávala ze tří bitevních lodí a tří menších a rychlejších ozbrojených fregat. Sir Horatio Nelson byl velmi zkušený velitel, který přišel o jedno oko při útoku na Korsiku v roce 1794. V roce 1797 při bitvě u Santa Cruz na Tenerife přišel o pravou ruku a byl donucen se ze zdravotních důvodů vrátit do Británie. Ke své flotile se vrátil až na konci dubna 1798 a zanedlouho dostal rozkaz přeplavit flotilu na Gibraltar, kde jí měl doplnit o další lodě, dozbrojit a doplnit zásoby a pokračovat do Ligurského moře. Do Toulonu dorazila britská flotila 21. května, tedy dva dny poté, co odtud se svou flotilou odplul Napoleon Bonaparte. Vydal se tedy dál a nedaleko Korsiky se dostal Nelson do velké bouře, která zlomila hlavní stěžeň na jeho vlajkové lodi HMS Vanguard a následně loď vážně poškodila u pobřeží Korsiky. Formace flotily se v podstatě rozpadla a většina se před nepřízní počasí ukryla na ostrově San Pietro západně od Sardinie. Celá flotila se poté vrátila do Toulonu a bylo potřeba rychle opravit vlajkovou loď. Hrabě St. Vincent vyslal do Toulonu další lodě, aby posílily flotilu nelsonových deseti bitevních lodí. Celá flotila se vydala pronásledovat Napoleona 7.6., tedy v den, kdy on míjel Sicílii. Tentokrát pluli podél pobřeží se zastávkami a Elbě a v Neapoli, kde se od britského vyslance dozvěděli, že Napoleonova flotila směřovala na Maltu. Do té doby neměl Nelson ponětí o pozici francouzské flotily. I přes prosby Nelsona a vyslance Sira Williama Hamiltona odmítl neapolský král Ferdinand zapůjčit do flotily svoje fregaty, protože se bál odvety Francouzů. Nelson dostal 22.6. zprávu, že Napoleon vyplul 16.6. východním směrem z Malty. V této zprávě byl špatný pouze časový údaj. Nelson po poradě se svými kapitány usoudil, že Napoleon směřuje do Egypta a rozhodl se okamžitě vyrazit k jejich pronásledování. Uvěřil nesprávně tomu, že Francouzi vypluli východním směrem před pěti dny a aniž by tušil, že mají ve skutečnosti pouze dvoudenní náskok, vyrazil bez odkladů nejkratším kursem bez odchylek rovnou do Egypta. Hned první noc na moři, v noci z 22. června, nelsonova flotila v noci těsně minula, aniž by to tušila, pomalu plující invazní konvoj Francouzů. Rychlou a přímou plavbou dorazil Nelson do Alexandrie 28. června a zjistil, že tam Francouzi nebyli. Vydal tedy rozkaz k další plavbě na sever a 4. července přistál v turecké Antalii. Odtud se vydal hledat francouzskou flotilu zpět na západ k Sicílii. Sir Horatio Nelson se s Francouzi minul o pouhý den, první francouzské lodě dorazily do Alexandrie den po něm, když odplul, tedy večer 29.6.

Když Napoleon Bonaparte zjistil, že Nelson tam byl už včera, na nic načekal a zahájil okamžitou ofenzívu na pobřeží a brzy ovládl Alexandrii, kde si udělal svůj velitelský stan. Nařídil viceadmirálovi, aby celou flotilu zakotvil v přístavu v Alexandrii. Ale zkušení námořníci mu hlásili, že kanál do přístavu je příliš úzký a mělký, aby jím bezpečně proplula flotila velkých bitevních lodí. Napoleon tedy vydal další rozkaz, aby celá flotila zakotvila v zálivu Aboukir, 20 mil severovýchodně od Alexandrie.

Nelsonova flotila dorazila 19. července do Syrakus na Sicílii, kde musela nutně doplnit zásoby a Nelson napsal admiralitě hlášení, které popisovalo události posledních měsíců a začínalo: „The Devil's children have the Devil's luck,“ (Ty ďáblovy děti měly ďábelské štěstí). Všechny zásoby byly doplněné 24.7. a flotila byla připravená k vyplutí. Nelson byl přesvědčený, že Napoleon musí být někde ve východním středomoří. Vyplul tedy východním směrem k nejjižnějšímu řeckému pobřeží. Konečně získal 28. července v řeckém Koroni informace, které potřeboval. Dozvěděl se, že Francouzi okupují Alexandrii a okamžitě vyplul přes moře tím směrem. Jeho průzkumné lodě HMS Alexander a HMS Swiftsure spatřili prvního srpna francouzskou flotilu v zálivu Aboukir.

Popisovat nyní detailně celý průběh bitvy tak, jak ho zachytili kronikáři a popisovat záliv s jeho 16 mílemi pobřeží a s jeho skalnatým pobřežím na západní straně by asi bylo příliš zdlouhavé. Každopádně Nelson na nic nečekal a ještě dříve, než obě průzkumné lodě prozkoumali také přístav v Alexandrii, aby zjistily, že všechny francouzské lodě jsou v zálivu Aboukir, byl připraven v 16,00 k útoku. Také Francouzi samozřejmě spatřili svého protivníka a snažili se pochopitelně co nejrychleji vyplout v bojové formaci. Angličané však zahájili své vítězné tažení v 17,30 a nedali jim příliš šancí. Na britské straně bylo po skončení námořní bitvy 218 mrtvých a 677 zraněných. Francouzi na tom byli podstatně hůře, přesná čísla nikdo nezná a dochovaly se jen odhady, kdy měli mít na 3500 obětí. Jen 1000 mrtvých bylo na francouzské vlajkové lodi L’Orient, která vylétla do povětří. Nikdo samozřejmě neví konkrétně proč, ale s největší pravděpodobností některá z anglických střel strefila její muniční sklad.

Napoleon Bonaparte se o drtivé porážce své flotily dozvěděl až 14. srpna, kdy tábořil se svým invazním vojskem na území dnešního Jordánska. Stejně tak pomalu se tehdy šířily zprávy i druhým směrem. Nelson vyslal 5. srpna do Cádizu zprávu o vítězství, kterou měl předat Edward Berry, kapitán lodě Leander. Ta však byla 18. srpna u západního pobřeží Kréty napadena a poražena francouzskou lodí Généreux, takže se Admiralita dozvěděla o Nelsonově úspěchu až 2. října. Sir Horatio Nelson byl okamžitě povýšen na barona. Hlavním efektem vítězství v této bitvě bylo v rozměrech celého světa to, že všichni, včetně perského šáha, rakouského císaře a ruského cara dostali odvahu postavit se Napoleonovi a společně dobývat zpět vše, o co je Napoleon Bonaparte v nedávné minulosti připravil.

Britské královské námořnictvo si v roce 1998 připomnělo 200. výročí bitvy pojmenováním dvou lodí HMS Aboukir a HMS Nile a návštěvou zálivu Aboukir na moderní fregatě HMS Somerset s položením věnců na památku padlých vojáků. První archeologický výzkum na místě tehdejšího bojiště začal až v roce 1983 a vedl ho Jacques Dumas, který nalezl předměty z francouzské vlajkové lodi L’Orient. V jeho práci pak pokračoval Franck Goddio, který bezezbytku zmapoval do roku 1998 celé bojiště. Veškerý materiál na dně zálivu byl rozptýlený na ploše o průměru pouze 500 metrů. Goddio také při svém výzkumu nalezl spoustu zlatých a stříbrných mincí ze 17. století ze všech možných zemí okolo Středozemního moře, což archeologům vytvořilo opodstatněný předpoklad, že na palubách francouzských bitevních lodí, nejspíše na palubě l’Orient, byl maltézský poklad, který se při explozi lodě navždy ztratil.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Ztracená expedice Johna Franklina

Magazín | Petr Láska
title

Hodinky Omega Mariner

Magazín | Pavel Byrt