Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

130 let soužití s mořem

V minulém vydání My Boat jsme úvodním dílem vyprávění o historii loděnice Beneteau skončili v roce 1972, kdy se po prodělané krizi, kdy loděnice nezachytila změny v loďařském průmyslu, zase objevila cesta ke slibnému rozvoji.

 

Rok 1972, změny

Byl velkým rokem, který charakterizovala především finanční stabilita firmy. Loděnice investovala jak do nových pracovních sil, tak i do nových výrobních prostor, při jejichž projekci již byl brán zřetel na velmi úzkou specializaci budoucí výroby. Jednou z prvních akvizicí byl François Chalain, tehdy jedna z hlavních výkonných postav loděnice Jeanneau. V té době se však měnily vlastnické vztahy v loděnici Jeanneau, když se majitelé rozhodli odprodat své podíly. Françoisovi bylo 25 let a měl za sebou úspěšné designérské návrhy, jako třeba Love-Love. Každopádně jeho práce měla velmi silný charakter a on se rozhodl odejít k loděnici Bénéteau. Druhou posilou týmu byl Jean-Bernard Boulay, který byl obchodníkem tělem i duší. Do té doby byl jedním z obchodníků v pařížském dealerství loděnice Bénéteau. Spolu s ním vybudovala loděnice funkční prodejní a servisní síť. Třetím přírůstkem byl specialista na polyester, Daniel Huchet a poprvé v historii loděnice se objevila funkce HR manažera (lidské zdroje), kterou obsadil André Buchou a dokázal nalézat spolupracovníky, kteří bezezbytku pochopili tradici a sílu rodinné firmy. Ve stejné době loděnice koupila malou farmu na ústřice s přístavem a starou konzervárnu v Epoids, z čehož vybudovala zařízení na výrobu lodí na průmyslové úrovni.

 

Rok 1973, nová továrna

Na počátku chtěli vyvinout rekreační rybářskou loď, ale zákazníci podléhali módním trendům a učili se rychle plachtění a jejich potřeby směřovaly k větším lodím. Hledali komfort na palubě a výhled ze salonu byl jedním z tehdejších důležitých požadavků. Pro loděnici není nic těžšího, než přijít s novou modelovou řadou. André naslouchal všem požadavkům a několik měsíců hledal správnou cestu. Vedení loděnice navštívilo také výstavu lodí v Německu, kde získalo trochu inspirace a brzy byly na papíře první návrhy inovativních plachetnic, Evasion 32, který později následovaly modely Evasion 37 a 28. V souvislosti s novými modely plachetnic byla vybudována nová továrna v Commequiers, která byla v té době největší produkcí sériových plachetnic. Ve stejnou dobu André, jehož velkou vášní bylo rybaření, navrhl modelovou řadu motorových člunů Antares. Další velkou novinkou roku 1973 bylo, že nejmladší bratr Yvon vstoupil do rodinného podniku. Od počátku byl fascinován samotnou výrobou a stal se z něho jeden z nejlepších specialistů.

 

Rok 1976, první First

Byl rozhodujícím rokem. Loděnice měla významné tržní podíly jak v segmentu motorových rybářských lodích, tak i v plachetnicích. Majitelé plachetnic Bénéteau se v té době počítali už na tisíce. Ale někteří odcházeli ke konkurenci, protože hledali rychlejší lodě, které loděnice neměla v nabídce. François byl velký regatový závodník a snil o tom, aby loděnice přivedla na svět vysoce výkonnou plachetnici. André Bénéteau byl samozřejmě hned připravený začít kreslit, ale všichni věděli, že v oblasti závodních plachetnic již existuje řada zkušených designérů. Pro loděnici bylo ale velmi těžké přijmout, že by jejich model lodě navrhl někdo zvenčí. Štěstí opět stálo na jejich straně a dostali nabídku na formu lodě L'impensable, která byla navržená proto, aby vyhrála Half Ton Cup, což se jí nakonec také podařilo. André Mauric přepracoval takeláž, plachty, kýl, layout interiéru a tvar nástavby. A byl na světě první First, což nikdo tak rychle neočekával. První First se představil veřejnosti na pařížské výstavě a okamžitě vyvolal rozruch, jako nějaké zjevení. Netrval dlouho a stal se třídovou lodí, která loděnici otevřela skutečnou cestu pro vývoz do celého světa. Tento fantastický úspěch si vynutil otevření nových výrobních kapacit, které později vytvořily základ pro současný rodinný holding. Úspěch Firstu nikterak neodvedl pozornost vedení od segmentu motorových lodí, kde bylo také potřeba reagovat na měnící se potřeby trhu.

 

Roky 1980-1986, expanze a prosperita

S jasnou strategií vývoje a expanzí společnosti přišla chvíle, kdy na palubě rodinné firmy stanul první generální ředitel, Xavier Fontanet. Do té doby fungoval pro Bénéteau jako konzultant a excelentní stratég, který naléhal na vedení s nutností expandovat na mezinárodní úrovni. Také toto období bylo rozhodující, přestože již v sedmdesátých letech se v rámci možností začalo s exportem a byla vybudována na území Evropa funkční prodejní síť. Vyjma Spojených státu, kde byla v Annapolis otevřená v roce 1976 dceřiná společnost. Cílem tohoto kroku bylo dobře pochopit potřeby amerických zákazníků a nabídnout jim v jejich prostředí produkt, který reflektuje všechny potřeby. Na rozdíl od Evropy se zde výrazně dynamičtěji rozvíjel charter, který vyžadoval od konstrukce a layoutu lodě určitá specifika, vycházející vstříc potřebám tohoto segmentu trhu. Během prvních pěti let na americkém trhu byly otevřeny další dceřiné společnosti a pokračoval vývoj produktů, které se soustřeďovaly na potřeby charterových společností. Největší charterovou společností na světě v tu dobu byla společnost Moorings, kterou vlastnil manželský pár Ginnie a Charly Carry. Ti se stali velkými přáteli rodiny Bénéteau a spolu s nimi se vyvíjely první lodě, které bez kompromisů vyhověly potřebám charteru. Vznikl tak 13,5 metru dlouhý model Idylle, který byl v podstatě první předlohou dnešní modelové řady Oceanis. V roce 1982 vznikl z pera Jean-Marie Finota model one design First Class 8, jehož 1000 exemplářů závodilo na všech mořích světa po dalších dvacet let. Následovaly modely First Class 10 a First Class 12, které jsme mohli vídat také ve velmi populární regatě „Combat des Chefs“, která se každoročně konala v Marseille. Všichni zúčastnění, včetně diváků, tak měli možnost spatřit na vlastní oči na palubách lodí známé politiky a vedoucí představitele významných společností, jak si měří síly pod plachtami.

V roce 1984 vstoupila loděnice Bénéteau ve stém roce své existence na francouzský akciový trh. S ohledem na všechny zamýšlené investice bylo nezbytně nutné, aby společnost konsolidovala své finanční záležitosti. To byl jeden z dalších významných momentů v životě loděnice, protože na palubě rodinné firmy poprvé v historii stanul finanční ředitel.

V roce 1985 byl položen základní kámen nové továrny na východním americkém pobřeží ve městě Marion, pouhé dvě hodiny jízdy od Charlestonu v Jižní Karolíně. V té době bylo velmi ambiciózní, aby francouzská společnost investovala na americkém trhu. Bylo to prvních pět let utrpení, které představovaly kulturní rozdíly, jazyková bariéra a školení personálu, který pocházel z oblastí bavlníkových a tabákových plantáží. V té době musel velký počet spolupracovníků z mateřské továrny trávit spoustu času v Americe, aby dokázal vyškolit americké kolegy a zajistit tak produkci nezbytný standard kvality. Jim náleží hold, protože díky jejich oběti, kdy trávili spoustu času daleko od svých rodin, se dokázala značka Bénéteau prosadit na americkém trhu. Gérard Martineau odešel ze své země s manželkou a dvěma malými dětmi a stejně tak Yvon Bénéteau, aby společně zajistili úspěch továrny v Marionu.

 

Rok 1987, problémy s osmózou, nový Oceanis

Všechno šlo jako po másle a jeden úspěch střídal další. Loděnice stále expandovala a nemohla si stěžovat na nedostatek práce. A do toho přišel velký problém, který mohl zničit posledních třicet let tvrdé práce, osmóza. Technologická chyba, za kterou v podstatě nebyla svou prací odpovědná sama loděnice, postihla po celém světě téměř 1000 lodí, převážně vlajkovou loď First. Následovalo pět let soudních sporů a pět let oprav trupů. Právníci se svými asistenty pracovali dnem i nocí a Claude Sabourault neúnavně cestoval po celém světě, aby organizoval opravy poškozených trupů. Ve hře byla pověst rodinné firmy, která se budovala více jak 100 let. François Chalain a André Bénéteau se v této době soustřeďovali na vývoj nové modelové řady, která představovala odklon od rychlých závodních lodí First a měla vstoupit na evropský trh turistických lodí. V době, kdy celý trh rostl a všichni konkurenti získávali podíly na trhu, postihla značku taková katastrofa. Bylo nutné udělat všechna opatření, aby se to neopakovalo a současně přijít na trh s modelem, který by na sebe přitáhl pozornost. Bylo nutné přivést na svět loď, která by přemostila období mezi starým a novým Firstem.

Zrodila se nová modelová řada Oceanis, která koncepcí vyšla z charterových lodí Idylle. François Chalain objevil kolegu Philippe Brianda, s nímž společně během šesti měsíců přivedli na svět Oceanis 350 a Oceanis 430. Úspěch se dostavil a výroba se opět rozjela na plné obrátky. Bylo však potřeba přivést znovu k životu modelovou řadu First. François Chalain přišel s nápadem kontaktovat Philippe Starcka, který však nikterak neskrýval, že lodě nejsou jeho specializací. Natolik loděnici zajímal jeho názor, že dopravili na zahradu jeho domu 35 stopou plachetnici s tím, aby strávil na její palubě několik nocí a sdělil potom jen své názory, co mu vyhovovalo a co by změnil. Povedlo se a jeho názory byly opravdu přínosné. Ze spolupráce dvojice François Chalain a Jean Berret vznikl First 35 S5, první plachetnice s dvojicí zadních kajut. Moment, kdy loděnice ukázala veřejnosti tuto loď na Paris Boat Show 1987, byl opravdu velkolepý a reakce překvapily hlavně loděnici samotnou. Jeden ze dvou návštěvníků byl nadšený a jeden ze dvou návštěvníků tuto koncepci zavrhl. To však nebyl problém, pro produkci byl takový zájem skutečným úspěchem a Philippe Starck nejen pomohl tomuto vývoji, ale hlavně ovlivnil svůj profesní život, když objevil svět, v němž se později stal jedním z nejvýznamnějších designérů, navrhujících největší jachty na Zemi.

 

Rok 1989, Figaro

Původní regata Course de l’Aurore, která se tradičně jezdila na prototypech, konvertovala k one design regatě a byla na světě třída Figaro. Tento krok byl samozřejmě důsledkem toho, že loděnice stále hledala způsoby, jak nejlépe propagovat své produkty. Projekt, který prezentovala společně loděnice Bénéteau a Jean-Marie Finot vyhrál ve výběrovém řízení a loděnice tak získala privilegium ke stavbě těchto monotypových lodí. Zrodila se tak třída Figaro. Loděnice nechtěla nikdy chybět v závodě, kde s účastnila od prvních chvíle, kdy byl na trh uvedený First, s kterým zvítězil Michel Malinovsky. Současně se třída Figaro stala jakýmsi inkubátorem, který přiváděl na svět nové mladé jachtaře, kteří svým uměním zajišťovali dobré jméno francouzské jachtařské škole.

Ve třetím a posledním dílu se blíže podíváme na období od roku 1990 až do současnosti.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Sága Bénéteau 1. díl

Historie | Petr Láska
title

Nemesis

Historie | Petr Láska