Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Persona non grata

Když jsem dříve psal své názory na Chorvatsko, z nichž asi nepřehlédnutelně čišelo, že nejsem zrovna příznivcem mentality a morálky jejích obyvatel, a slyšel jinde od jiných lidí naopak pět chválu, zabýval jsem se vážně tím, zda nejsem třeba přehnaně citlivý nebo přímo zapšklý. To by mohlo motivovat mé radikální postoje a nerad bych je prezentoval jako obecně platnou pravdu.

 

Aby bylo jasno - Chorvatsko jako takové miluji, jejich architekturu, floru, krásné tyrkysové moře, spoustu ostrovů a teplo. Bylo by ještě krásnější, nebýt Chorvatů.

Úplně teď slyším námitky těch, kteří jezdí do Chorvatska už dvacet let k jednomu Chorvatovi a jsou přátelé na celý život. Také mám v Chorvatsku dva kamarády na celý život a kdyby byli všichni Chorvati jako oni, byl by to ráj na Zemi. Ale nejsou.

Zazlívám jim jejich "nenažranost", když požadují za zboží nebo služby ceny, které neodpovídají obvyklým evropským relacím. Také bych rád za tři měsíce vydělal na celý rok, ale to nejde. Většina lidí musí pracovat dvanáct měsíců v roce. Zazlívám jim jejich neupřímnost a hru na "Dobro došli". Když jste předmětem k oškubání, tak se můžou rozmáznout svou otevřenou duší a náručí. Když vám přinesou předražený účet, tak se chovají jako pes, který se doma vyčůral v rohu do obýváku. Mají stejně provinilý výraz v očích a sledují napjatě, jak budete reagovat. Seřežete toho psa a nebo budete dělat, že to nevidíte a s hrdostí a hořkostí v ústech to přejdete? Jsou líní, nedůslední a neprofesionální, jenom hrají hru evropského standardu, kterou viděl nějaký jejich manažer v západním Německu v televizi.

Nejsem zaujatý, dokonce je mi to velmi líto, že to tak je, protože tam dál chci jezdit a nechci se nechat tím vším otrávit. Ale sem tam to musí ven. Řecko se mi moc líbí, ale je to daleko a musí se tam létat. Když mám loď v Chorvatsku, tak sednu do auta, kdy mě to napadne a jedu. Mám rád středomořskou Itálii i Francii, ale ne z lodě. Atlantická Francie je příliš daleko, abyste se sebrali a jeli tam na prodloužený víkend. Miluji Holandsko, vůbec bych neváhal a provozoval loď pouze tam, ale nejsem v životě a na lodi sám a mé drahé polovičce je tam zima. Stejně tak na Baltu. Takže mi nic jiného než Chorvatsko po rozumové selekci nezbývá. Nezbývá mi nic jiného, než se stále dokola prát s chorvatským přístupem k nám, kteří je máme živit.

Mám zase jeden živý a ani ne měsíc starý zážitek. Z pouhého rozmaru nás napadlo, že bychom pro rok 2017 mohli změnit marínu a vydat se někam víc na chorvatský jih. Vydali jsme se tam tedy autem a rozhodli se objet všechny potenciální místa ke kotvení. Abychom si na místě ujasnili, co chceme, protože některé maríny se mi skutečně pro dlouhodobější pobyt nelíbily a hned pěkně za tepla si pohovořili s kompetentními zaměstnanci maríny o možnostech celoročního kotvení. Buď neměli místo a museli bychom se zapsat na čekací listinu, což by nebyl s ohledem na náš dlouhodobý plán problém, nebo se zeptali, třeba jako ve Skradinu, jakou a jak starou máme loď a rovnou nás odmítli. Vedení maríny s námi přitom ještě před naším odjezdem z Čech komunikovalo mejlem a velmi vstřícně nám nabídlo místo k celoročnímu kotvení, včetně cenové nabídky.

Líbila se nám také Hramina na Murteru, kde mi v říjnu při mém krátkodobém kotvení řekli, že volné místo mají. Zastavili jsme se tedy také tam a slečna na recepci kolem nás servilně skákala a ujišťovala nás, že volné místo pro nás mají. Dokonce nám dala k vyplnění formulář, jakousi přihlášku nebo podklad pro vypracování budoucí smlouvy, a sdělila nám, že bude nutné uhradit 30 % ročního nájmu jako potvrzení rezervace. Dokonce nám sdělila, kde budeme s lodí stát. S tím jsme se s úsměvy a s pocitem natěšení rozloučili, prošli si marínu a zasnili se, jak se nám tady bude krásně žít.

Druhý den však přišel z Murteru ímejl:

Poštovani g. Laska,

Zahvaljujemo se na iskazanom interesu za vez u našoj marini. S obzirom na godinu proizvodnje plovila molimo Vas da nam pošaljete sliku od istog.

Unaprijed Vam zahvaljujemo. Srdačan pozdrav,

 

Lucijana Žeravica

Recepcija

Marina Hramina d.o.o.

Pro toho, kdo neovládá chorvatštinu, Lucijana píše, že si Váží našeho zájmu o kotvení v jejich marině, ale s ohledem na rok výroby lodě mě žádá o zaslání jejích fotek. V tu chvíli jsme byli před vyplutím z naší mariny Punat, tak jsem obešel loď a ze všech stran jí vyfotil, také uvnitř. Hrdě, nemáme se za co stydět, je sice stará, ale v perfektním stavu. V tu chvíli jsem už ale byl pesimisticky naladěný a začal na Chorvaty nadávat. Pozitivně naladěný Standa mě uklidňoval, že tak, jak já si myslím, oni určitě neuvažují. Proč by nás obtěžovali se zasláním fotek, když nás mohli i bez nich klidně odmítnout. Cítil jsem však, že neupřímný Chorvat neumí klidně s pohledem do očí odmítnout a hledá si nějakou úlisnou, pro jeho svědomí přijatelnou formu. Nemuseli jsme se na toto téma dlouho přít. Přišla totiž mejlem jejich odpověď:

Poštovani g. Laska,

Nakon pregleda raspoloživosti vezova u marini, nažalost Vam nismo u mogućnosti ponuditi godišnji vez u moru. Trenutno vam možemo ponuditi godišnji vez na suhom vezu. Ukoliko ste zainteresirani za vez na suhom, rado ćemo Vam poslati ponudu za isti.

U očekivanju Vašeg odgovora te srdačan pozdrav,

 

Sara Hadjić

Recepcija

Marina Hramina d.o.o.

 

Opět pro toho, kdo neovládá chorvatštinu, Sara píše, že na základě přehledu obsazenosti mariny nám bohužel nemůže nabídnout žádné volné místo na vodě, ale nabízí nám místo na suchu a pokud by nás tato nabídka zaujala, tak se máme ozvat.

Den před tím kolem nás servilně skákali a ukazovali nám, kde budeme s lodí na vodě stát a o dvanáct hodin později už bylo vše obsazené. Pravda je taková, že nestojí o nájemce se starými loděmi našeho typu. Když bude mít někdo starý 13metrový Hallberg-Rassy nebo jakýkoliv jiný skvost, tak pro něj bez ohledu na stáří lodě místo bude.

Marině, bojím se, že skoro každé, nejde o to, aby prodala místo u mola, ale aby na vás vydělala dvakrát až třikrát tolik za další služby. Pokud má někdo starou malou loď, tak je předpoklad, že si bude většinu věcí dělat sám a nebude tak snadné ho oškubat. Když si někdo jiný koupí novou loď a evidentně jde o majitele, který si nechá sloužit marínou od čištění, nabíjení baterek, jakékoliv kontroly čehokoliv, nátěrů pod čarou ponoru, zimovaní na suchu a řadou dalších servisních prací, tak takový je vítán. Nedivím se jim, z podnikatelského hlediska to dělají správně. Jsou sice tak trochu jako pinglové v hospodách na Staroměstském náměstí v Praze po roce 1990, kdy na všech stolech měli cedulky RESERVÉ a nenechali si obsadit místa u stolu někým, kdo se nenechal snadno oškubat.

Smířil jsem se tedy s tím, že nás nikde v maríně kvůli stáří lodě a potenciálnímu mrzkému výdělku nechtějí. I když se stalo něco, co jsem opět naivně úplně neočekával, v konečném důsledku mě to od Chorvatů tak úplně nepřekvapilo.

Určitě se tím nenecháme ovlivňovat a nenecháme si užívání lodě v chorvatských vodách zošklivit. Určitě jsme si začali daleko více vážit Maríny Punat, která nás po koupi lodě přijala s otevřenou náručí a určitě si nějak v budoucnosti poradíme, pokud bychom někdy chtěli více na jih. Momentálně si ale neumím představit, že bych někdy v budoucnosti připlul do Skradinu nebo do Hraminy a měl chuť utratit u nich své mrzké peníze. Už jsem tam byl tolikrát, že se mi nejspíš tak moc stýskat nebude.