Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Velká říjnová socialistická revoluce

Ponechme stranou fakt, že Lenin se jmenoval Uljanov, Stalinovo skutečné jméno bylo Džugašvili a revoluce se odehrála nikoliv v říjnu, ale v listopadu. Těch několik vědomých mystifikací činí danou oblast a vše, co s ní souvisí, poněkud nedůvěryhodnou. Každopádně signál k zahájení VŘSR dal výstřel z křižníku Aurora na Zimní palác v Petrohradu. To by mohla být pravda. Patřím ke generaci, která se to učila ve škole. Tak snad tam také tolik nelhali.

 

Křižník Aurora každopádně existuje a je jednou z velkých atrakcí Petrohradu. Kdysi Sankt Petěrburg byl přejmenován po smrti V.I. Lenina na Leningrad (Leninovo město), aby se nakonec po rozpadu Sovětského svazu vrátil v září 1991 k původnímu jménu Sankt Petěrburg. Jméno Petrohrad se v češtině také používá a má kořeny v Jungmannově Slovníku česko-německém z roku 1837. Mimo jiné jde o druhé největší ruské město (po Moskvě) s katastrální rozlohou 1431 km2 a s počtem obyvatel při posledním sčítání lidu 5 191 690. Pro lepší představivost má Praha třetinovou rozlohu a méně než čtvrtinu obyvatel, takže Petrohrad má výrazně vyšší hustotu obyvatelstva na 1 km2. Dost zeměpisu.

Stavba křižníku Aurora, který byl třetím v pořadí třídy Pallada (sesterské lodě Pallada a Diana) byla zahájena založením kýlu 4. června 1897. O tři roky později, v květnu roku 1900, byla Aurora spuštěna na vodu a po jejím dokončení o další tři roky později, 29. července 1903, byla zařazena do služby.

Při délce 126,8 m a šířce 16,8 m má výtlak 6731 tun a ponor 6,4 metru. K pohonu Aurory sloužily tři parní stroje s celkovým výkonem 11 971 koní a do svého podpalubí pojmula 964 tun uhlí, s nímž získala plavební dosah 4 000 námořních mil. Její největší skutečně změřená rychlost byla 19,2 uzlu a teoreticky spočítané největší rychlosti 20 uzlů se nikdy v praxi nepodařilo dosáhnout. Dva vnější lodní šrouby měly průměr 4,09 metru a prostřední šroub potom 3,5 m. Největší rychlosti pak bylo dosaženo při otáčkách 135 1/min. Aby mohla být dosažena teoretická rychlost 20 uzlů, muselo by se dosáhnout minimálních otáček 150 1/min, což bylo prakticky nereálné. Paluba a boky až pod čáru ponoru byly chráněné pancířem o tloušťce 50-75 mm a posádku lodi tvořilo 422 vojáků.

Křižník Aurora absolvoval za dobu své služby, pokud nepočítáme výcvikové období lodi, tři dálkové plavby. První z nich se uskutečnila do jihovýchodní Asie v období od 2. října 1904, kdy Aurora opustila baltskou flotilu, obeplula Afriku a přes tři oceány dorazila po osmi měsících plavby a 18305 námořních mílích 14. května 1905 do korejských vod, aby se přidala k ruské flotile v Rusko-Japonské válce. Na své nasazení nemusela dlouho čekat. Flotile velel při bitvě u Cušimy (27.-29.5. 1905) admirál Zinovij Petrovič Rožestvenskij a Rusové zde utrpěli významnou porážku. Z celkových 38 bitevních plavidel jich Cušimu přežilo méně než polovina a Aurora byla s 21 zásahy od nepřátelských lodí mezi těmi, které se udržely na vodě. Při bitvě však zahynul její kapitán E.R. Jegorijev. Po několika neúspěšných pokusech dostat se s poškozenými loděmi do Vladivostoku, přistály křižníky Aurora, Oleg a Žemčug 3. června 1905 ve filipínské Manile. Opravy Aurory probíhaly až do podzimu a 11. října Aurora vyplula zpět na cestu do Ruska. Tentokrát plula nejkratší cestou přes přístavy Colombo, Djibouti, Port Said, Algeria a francouzský Cherbourg zpět do Baltského moře. Admirál Rožestvenskij byl při bitvě zraněn střepinou do hlavy a byl vzat do zajetí japonským císařským námořnictvem. V roce 1906 byl ruským válečným soudem společně s přeživšími důstojníky za neúspěšnou bitvu souzen. Svůj život dožil jako samotář v Petrohradě, kde o tři roky později, v lednu 1909 zemřel na plicní onemocnění.

V září 1909 se Aurora vydala na svou druhou velkou plavbu. Z Baltského moře, přes Severní moře a vody Atlantického oceánu vplula kolem Gibraltaru do Středozemního moře. Se zastávkami na severu Afriky, ve Francii a Itálii proplula Tyrhénským mořem do Jónského a Egejského moře. Až v srpnu 1911 se Aurora vrátila zpět do domovského přístavu a během dvouleté plavby uplula 25 557 námořních mil.

Na třetí delší zahraniční plavbu Aurora nastoupila hned v září 1911 a jejím cílem byla diplomatická mise do Thajského království. V ústí řeky Memama nedaleko thajského hlavního města Aurora zakotvila již 16. listopadu 1911. O čtyři dny později, po korunovaci Siamského prince, se loď vydala zpět na cestu do Kronštadtu, kam dorazila po uplutí 26 275 námořních mil až v polovině července 1912. Až do roku 1924, kdy se již pod vlajkou sovětského porevolučního Ruska vydala na další zahraniční cestu, sloužila k výcviku. V červenci 1924 se společně s výcvikovou lodí Komsomolec vydala z Leningradu se zastávkami v norském Bergenu a Trondheimu kolem Skandinávie do Archandělska a zpět. V srpnu se potom obě lodě vrátily do domovského Kronštadtu. V letech 1925 až 1930 absolvovaly Aurora a Komsomolec řadu dalších společných zahraničních plaveb, během nichž bylo upluto dalších 23 000 mil. Během své služby Aurora uplula celkem 120 000 námořních mil.

Po vypuknutí 2. světové války byla Aurora zakotvena v přístavu Oranienbaum a její palubní zbraně byly demontovány, aby mohli sloužit při pozemních bojích na ochranu Leningradu. Při bombardování došlo k tak rozsáhlému poškození lodě, že byla potopena. V prvních dvou poválečných letech byla loď vyzdvižena a opravena a nalezla své trvalé poslední kotviště na řece Něvě, jako památník Velké říjnové socialistické revoluce. Muzeem se stala až v roce 1957. První větší rekonstrukcí prošla v letech 1984-1987. K poslední rozsáhlé rekonstrukci byla odtažena 21. září 2014 do Kronštadtských loděnic Ministerstva obrany Ruské federace. Kromě zásadní rekonstrukce trupu bylo do lodi instalováno moderní protipožární zařízení a 52 bezpečnostních kamer, které střeží návštěvníky muzea. Na svém kotvišti v Petrohradu na řece Něvě stanula opět 16. července 2016. Jak její odtažení, tak i její vrácení na místo sledovaly tisíce diváků, pro které bylo největší atrakcí vidět Auroru jak vlečena proplouvá zvedacími petrohradskými mosty.

Cítím neodbytnou potřebu sdělit vám, jak jsem vlastně přišel na to, abych psal o tomto symbolu komunistického Ruska. Dělal jsem rozhovor s velmi zajímavým člověkem na téma ekologické a ekonomické protektorování nákladních pneumatik versus neekologický prodej levných nových čínských pneumatik a jejich následné vyhazování. A on ví o mé zálibě v lodích, takže dříve, než jsme se dostali do světa černé pryže, začal vyprávět o zajímavých námořních bitvách, které jsou zase pro něj koníčkem a útěkem od všedního běhu dnů. Vyprávěl mi o Rusko-Japonské válce a o bitvě o Cušimy. Vyprávěl o admirálu Rožestvenským a zmínil Auroru, která do té doby byla pro mě odporným symbolem nástupu komunismu. Ještě ani nedokončil vše, co na toto téma chtěl říci a já už jsem věděl, že část jeho vyprávění přepíšu a předám vám.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Šalamounovy ostrovy 2

Plavba | Zdeněk Teubner
title

Bali 5.2 / 5.8

Představujeme | Michal Štěpán