Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Zpět k domovu

Každá cesta zpět je trochu smutná, pokud se zrovna netěšíme domů. Cestou zpět totiž vždy něco končí, zejména v jachtingu. Je však důležité myslet na to, že když něco končí, něco jiného začíná. Nové plány, nové plavby a třeba i nová loď.

 

Úterý 17.6. 3,00 hod.

Vítr se zmírnil a malinko se pootočil k západu. Pro nás bezva zpráva. Alespoň předobok. To už půjde. Komáři nás žerou zaživa, protože jsem uvěřila Martíkovi, že v silném vichru nelítají a nechala jsem otevřenou luknu. Já naivka.

 

4,00 hod.

Snídáme a vyplouváme. Směr Brindisi. Přibližně 17 mil máme dnes před sebou. Musíme mírně přes kříž, takže plavba na celý den.

 

10,00 hod.

Míjíme kotviště Kataldo. Všude okolo pobřeží jsou mělčiny. Bojíme se přiblížit. V tomhle větru bychom se z mělčiny nemuseli vyprostit.

 

14,00 hod.

Vplouváme do malého rybářského přístávku Kasalable. Už při minutí vjezdového majáku jsem věděla, že je zle. Těsně jsme minuli velké šutry usazené ve vjezdu přímo pod hladinou. Je tady velmi mělko. Už zase Sandynka ryje kýlem italské pobřeží. Rychle vycouvat a pryč. Italské pobřeží je jeden velký horor. Žádné vhodné kotvení, žádné pěkné pobřeží. Prostě nic. Musíme dál, není tady už jiné kotvení, až Brindisi. Ještě 12 mil. Musíme tam zkusit doplout. Zkoušíme motor. Půjde to, vlny se mírně zmenšily, tak už nám nebudou zalévat kokpit i s motorem. Jedeme se čtyřmi koňmi v zádech. Až na hluk motoru cesta ubíhá celkem příjemně.

 

18,00 hod.

Kotvíme u městského mola ohromného přístavu Brindisi. Město je jistě největší, ve kterém jsme zatím kotvili. Vjezd do přístavu je společný všem lodím. Naší Sandy (6,2 m) a taky trajektům (300 m). Strašný pocit, když vedle proplouvá kolos a my vidíme akorát tak čáru ponoru.

 

21,00 hod.

Město je moc hezké, s velkou pěší zónou. I nákup byl cenově přijatelnější. Po návratu nás čeká pěkné překvápko. Sandy se trošku otloukla o přístavní hráz. Uvázali jsme špatně fendry. Naštěstí je nějaký místní opilec převázal, takže se neotloukla úplně. To jsme ale lemplíci.

 

22,00 hod.

Přeplouváme a kotvíme na protějším břehu města, kde je přeci jen klidněji. Na noc ideální. Komáři jsou tentokrát nekompromisně popraveni a loď neprodyšně (i přes protesty členů posádky) uzavřena. Lépe vedro, než smrt vysátím.

 

Středa 18.6., 7,00 hod.

Vstáváme a ihned vyplouváme. Musíme překonat nejméně 20 mil do dalšího (relativně vhodného) kotviště. Fouká lehounký vánek. Kdyby vál od jihu, byl by stačil. Ale od severozápadu bychom byli večer zpátky v Otrantu. Jedeme tedy na motor. Náš dnešní cíl se jmenuje Villanova di Ostuni, 18 mil výše od Brindisi. Martík vyrábí bambusové zvonky. Já vyřezávám zvonkům srdce. Píšťalky vzdal. Design byl sice krásný, ale moc nepískaly. Spíš jen chrchlaly.

 

14,00 hod.

V plné zbroji vjíždíme do přístavu. Akorát včas. Za zády nám letí bouře. Máme kliku. Kotvíme v poslední minutě.

 

18,00 hod.

Další bouře. Doslova se skrze mraky a blesky otvírá nebe. Klikaté čáry křižují celou oblohu.

 

22,00 hod.

Teď začíná ta pravá čina. Jen se divíme, že nás zastihla v přístavu a ne na moři (při naší smůle). Sandy se sotva drží. Musíme si půjčit ještě další fendry z vedlejší lodi, aby nás to nerozmlátilo o molo a lodě okolo. Během chvíle se sjíždí do přístavu celá vesnice a všichni si běží hlídat své vodní miláčky. Ve 23,00 hod. je po všem, ale vítr skučí, že není slyšet vlastního slova.

 

Čtvrtek 19.6., 7,00 hod.

Vstáváme, ale nevyplouváme. Jsme zase zavření v přístavu. Za vlnolamem je rozbouřené moře. Ani rybáři dnes nevytáhli paty s domovů. Je to o ztrátu lodi i krku.

 

12,00 hod.

Obědváme, pak přijde na řadu zeleninový salátek a kávička. Válíme se a vyrábíme zvonky. Přišla SMS od Evy (sestra Martíka). Počasí z internetu. Ani zítra se počasí nezlepší. Bouře a vichry jsou nad celým Jadranem, takže přeplutím k Chorvatům bychom si asi nepomohli.

 

15,00 hod.

Na procházce jsme sehnali nové bambusky do našich tympánů. Zmrzlinku tady mají také vynikající.

 

20,00 hod.

Vítr stále zesiluje a vlny už bičují vlnolamy hlava nehlava. Některé padají i přes. Martík se ještě jednou pokouší opravit rozbitý kazeťák, ale nejde to. Je nenávratně ztracen.

 

23,00 hod.

Partička karet a já už začínám být pěkně naštvaná. Nikdy nevyhraju. Už mě to fakt nebaví. Jdeme spát.

 

Pátek 20.6., 7,00 hod.

Dnes zase nevyplujeme. Vypadá to bledě. Vlny buší přes vlnolamy. Rybáři nevyjíždí. Ani motorové čluny a jejich frajerští řidiči se neženou na volné moře. Takže se budeme flákat. Provádíme běžnou údržbu a úklid lodi, peru, vařím, smažím. U našeho kotviště mají dostaveníčko místní rybáři. Rozdíl mezi našim a italským rybářem je jeden, ale za to velký. Italský rybář chvíli nezavře hubu. Neustále řvou, vykládají, něco probírají. Hrůza.

 

22,00 hod.

Odchytili nás dva italští kluci a pozvali k nim na člun. Pohostili nás pizzou a byla velká sranda. Oni mluví italsky, my česky. Všichni trošku anglicky. My střízliví, oni namazaní a ještě řádně zhulení hašišem, který bafali ve velkém. Domluva byla tedy velmi srandovní, ale hlavně o nesmrtelnosti brouka. Ve 0,30 hod. jdeme spinkat. Byla to fakt sranda. Kluci jsou namol po našem (alkohole nationale) rumu a jdou lovit ryby.

 

Sobota 21.6., 6,00 hod.

Vlny mírně polevili, vyplouváme. V 9,30 hod. jsme zpět ve Villanově. Po 3 hodinách trápení se proti vlnám a nastoupané ani ne jedné míli jsme to vzdali. Žádná šance někam doplout.

 

10,00 hod.

Vyrážíme do sedm kilometrů vzdáleného městečka Ostuni. Totálně bláznivý nápad. To dřív umřu, než tam dojdu. Tentokrát nás Pes ukecal, takže jde s námi. To jsem na něj zvědavá. Neustále se dožaduje vycházky a řízkového manžáre.

 

15,00 hod.

Je po vycházce. Cestou tam nás svezl asi padesátiletý Ital. Město bylo překrásné. Nelitovali jsme. Stará zástavba, historické chrámy a nádherný výhled z hradeb města na celé italské pobřeží a moře. Na cestě zpět nás přibližně v půli svezli nějací mladí kluci. Super. Mám totiž nohy jeden velký puchýř a asi bych opravdu nedošla.

 

16,00 hod.

Vítr i vlny zmizeli jako mávnutím kouzelného proutku. Vyplouváme. Máme 16 mil do Monopoli – velkého starobylého města. To bychom mohli do tmy zvládnout. V 19 hodin máme Monopoli na dohled. Mám takovou migrénu, že se ani nemohu radovat z toho, že jsme se konečně pohnuli z místa. Nákres přístavu v průvodci a v reálu se značně liší, takže jedeme na slepo. Naštěstí je ještě světlo. Pilot je 20 let starý a z malého rybářského přístavu zatím vyrostl velký komerční centr. Město je skvost architektury, nádherná pevnost obehnaná hradbami se střílnami, krásné vysoké katedrály, mešity. I nové město kolem je moc hezké a vkusně do sebe obě části zapadají. Je tady také velká zvláštnost, Monopoli je jedním z mála italských měst, kde se ještě vyrábí ručně velké dřevěné lodě. Jsme strašně vyčerpaní. Ještě musíme dojít s kanystrem pro benzín. Je to pěkná štreka. Martík přemluvil mladého Itala z vedlejší bárky. Přemluvil ho česky!! Nevím jak se mu to povedlo, ale klučina ho odváží i s kanystrem. Marťánek je ve 22 hod. zpátky. Kluk s ním objel půl města, sehnali benzín a ještě ho na člunu přivezl zpět. Zírám. Ještě se najdou hodní lidé. Jdeme spinkat. Dnes byl perný den.

 

Neděle 22.6., 6,30 hod.

Vyplouváme směr Bari. Plujeme na motor, 20 mil bychom na plachty neupluli. Skoro nefouká.

 

11,00 hod.

Jsme nadšeni. Fičí nám do zad jižní vítr. Je to snad zázrak. Rychlost 4,5 – 5 uzlu. Plné plachty. Ve 12,00 hod. míjíme Bari, při tomhle větru pojedeme nonstop, dokud fouká. To je poprvé co jedeme v klidu. Vytyčuji bod - poloostrov Gargano – Vieste - 50mil. A jedém!

 

22,00 hod.

Martík jde spát.

 

00,00 hod.

Výměna stráží. Zbývá 20mil, ale vítr už značně zeslábl. Vidíme velká světla pobřeží. V půl třetí je další výměna stráží. Je nádherná jasná obloha i s mléčnou dráhou. Hledám nějaké známé souhvězdí. Nejsem znalá. Mám jen velký vůz. Střídáme se v naprosté pohodě.

 

Pondělí 23.6., 6,00 hod.

Kotvíme ve Vieste. Celkem pěkné městečko, které ale má za přístav stoku plnou nafty a oleje. Jsme strašně nevyspalí. Prohlídku města bereme hopem a vracíme se na loď. Benzina je v přístavu - bereme benzín a odplouváme do Rodi Garganica, kde se snad vyspíme, je to 11 mil. Večer si prohlédneme městečko a na noc vyjedeme na volné moře směr Chorvatsko. Fičí ostrý východní vítr. Ten nám nevadí. Budeme tam coby dup.

 

13,00 hod.

Kotvíme v Rodi. Není tady klasický přístavní bazén, jen hráz do moře. Snažíme se při velkých vlnách uchytit. Vyšlo to. Ihned skáčeme do vody a nejméně hodinku se chladíme a cachtáme. Pláže jsou prázdné a vodička jako kafíčko. Teď už honem spinkat.

 

15,00 hod.

Excuse me! Budí nás místní coast gard. Tady nemůžete kotvit. Odplujte. Je to tady vzhledem k velkým vlnám nebezpečné. Ani naše přemlouvání, že tu budeme jen několik hodin klučinu neobměkčilo. Vyčerpaní, nevyspalí a značně rozladění na celou Itálii vyplouváme směr Chorvatsko. Směr otok Biševo. Fouká ostrý východ. Snad vydrží vlny při téhle (1,5 – 2 m) výšce. Jinak jsme zase druzí. Rychlost 4,0 uzle. Vzdálenost 60 mil. Při tomhle větru tam zítra ráno jsme. Jedeme na bočák, celkem dobře. Občas nějaká sprška většího rozměru do kokpitu, jinak fajn.

 

24,00 hod.

Vítr se uklidňuje. Zkoušíme kormidelníka - jde to.

 

Úterý 24.6., 2,00 hod.

Střídavě hlídáme, ale většinou oba ležíme. Jsme dost unavení. Helm to zatím zvládá bravurně. Ve čtyři přestává foukat, šífujeme plachty, kormidlo, loď. Nic nepomáhá. Je bezvětří. V 6,00 startujeme motor. Zbývá nám 13 mil. Od včerejších 15 hodin jsme upluli 50 mil. Výkon super, ale jsme „vyflusaní.“ Až dojedeme na Biševo musíme si odpočinout.

 

7,00 hod.

Koupání, mytí. Pes se probudil, zase vše zaspal, a dožaduje se manžáre. Je odmítnut se slovy „Pejsku, musíš se naučit slovo jídlo v chorvatštině. Tady už ti italsky nikdo nerozumí“. Je uražený a zlobí se na nás. V 11 hod. kotvíme v malé zátočince (hlavně klidné). Koupáníčko, papáníčko a hlavně spaníčko!

 

16,00 hod.

Vstáváme a já myji Sandy od velkých nánosů řas. Už má boky úplně zelené. Musíme vyrazit na Vis, do města Vis. Musíme se přihlásit do chorvatských vod. Stáhnou nás o peníze a to se nám vůbec nelíbí. Po italské straně jsme neměli šanci vystoupat nahoru k Istrii. Nestihli bychom návrat. Ten se nám i tak prodlouží ze začátku července nejméně do půlky.

 

18,00 hod.

Kotvíme na Visu u celního mola. Díky žluté vlajce z nás chamtiví Chorvati nedostali cca 70 kuna za stání v přístavu. Město je malinkaté. Kupujeme čtyři studená pivka a čerstvé rohlíky. K večeři budou vejce se špekem, pivkem a měkkým pečivem. Lahoda. Ve 23 hod. jdeme spát. Snad dospíme ty tři dny nespaní.

 

Středa 25.6., 6,30 hod.

Jdeme koupit čerstvý chlebíček a budeme čekat na celníka.

 

9,00 hod.

Znechuceni vyplouváme. Žádný celník nepřišel, dál už nehodláme čekat a ani těm chamtivcům nic platit. Snaha byla. Směr Rogoznica - pobřeží. Kurs 345°. Vítr W - NW. Ve 12 hod. vítr sílí. Zbývá nám 12 mil. Dnes celkem hezky plachtíme. Už máme za sebou 18 mil. Doopracováváme tympánky a začínáme vyrábět ještě jedny, menší, jako suvenýr z cesty. Od 16 hod je bezvětří. Dojíždíme na motor a v 18 hod. kotvíme v Rogoznici a hned jdeme do vody. Jak už jsem psala, pokud jedeme na motor, nemůžeme se koupat, takže jsme vaření. Vylovila jsem nádhernou vějířovou, sešlou věkem, porostlou mořskými potvůrkami. Na slunci okamžitě nabírá krásnou oranžovou barvu. Ve městě jsme se setkali se třemi českými plachtaři - yachtaři. Senza rozhovor a plno srandy. Už jsme se dlouho s nikým nebavili. Bylo to prima. Jejich loď se jmenuje Skye. Pěkná, ale na Sandy nemá. (tedy krásou, ne velikostí).

 

Čtvrtek 26.6., 6 30 hod.

Směr Žirje, ostrůvek pod Kornaty. Fouká NW, čili protivítr, ale ještě tak slabý, že více méně couváme. Vařím rýži s kuřecí čínou. Už mi ty konzervy pomalu lezou krkem. Co bych dala za nějaký sýr a rohlík. Ve 12 se rozfoukalo, sice proti, ale křižujeme rychlostí 3 – 4 uzle a v 16 hod. kotvíme v zátoce Malá Stupica na ostrůvku Žirje. Je tady už nejméně osm dalších lodí, většinou člunů se skopčáky. Martík jde pod vodu se šnorchlíkem, prý na lov mušliček. Vytáhl dvě, podle jeho slov, mycí houby. Je to nějaký druh mořské houby, která když vyschne, tak se dá potom namáčet a mýt s ní například auto. To jsem zvědavá.

 

20,00 hod.

Zkoušíme chytat ryby, tentokrát na špek. Jdou po něm jako divé. Večeříme bramboráky se zelím, protože ryby návnadu sežraly, ale háčku se vysmály. Ve 22 hod. okolo opět bouří, hromy, blesky. Každý den je tady nějaká bouře. Fakt divné počasí. Vítr je poryvový a pěkně zuří.

 

5,00 hod.

Budí nás opětné hřmění a průtrž mračen. Jedna z vedlejších velkých plachetnic se utrhla a po několika pokusech znovu zakotvit je nucena vyplout na otevřenou vodu.

 

Pátek 27.6., 9,00 hod.

Opravdu 9°°! Tak pozdě jsme snad za celou plavbu nevstávali. Nikam nespěcháme. Včera přišla zpráva od Přemka, že nás může vyzvednout v Črišnjevé až 10.7. V 10 hod. tedy vyplouváme a rozrážíme vlnky proti větru rychlostí 3,2 uzle. Máme pěkný náklon a super plachtíme. Křižujeme pomalu na sever podél ostrova Žirje. K obědu je chleba se salámem, protože při tomhle náklonu už nemůžu používat kardan.

 

15,00 hod.

A zase bez větru. Potřebujeme uplachtit ještě 7mil do zátoky Triluke na ostrově Pašman. Startujeme motor. Martík i kormidelník jsou poněkud rozladěni. V 18 hod. jsme na místě. Moc hezká zátočinka. Tady zůstaneme alespoň jeden den. Kotvíme vklíněni do skal a vyvázáni na obě strany za kameny na březích. Martík skučí. Je zase upálen. Neposlouchal mé výzvy k zahalování se a tentokrát si spálil hlavičku a krk.

 

Sobota 28.6. 8,00 hod.

Vstáváme. Počasí je krásné. Jdu plavčit. Voda je úplně průzračná, ale ledová, jako břitva. K vidění tu moc není. Dno vypadá, jako kovošrot. Kamna, péra, roury a jiné. Vylovila jsem jednu malou kyjovku. Už mám tři. Pěkná sbírka. K obědu budou knedlíčky s gulášem a potom taky nějaká angličtina. Slovíčka a tak. Martík plave se sekyrou a dřívky na břeh. Musí vysekat srdce tympánkům. Pes ten výkon sleduje a strašně se chechtá. Dnes chytat nebudeme, tady nejsou skoro žádné ryby. Kartičky a spát.

 

Neděle 29.6., 7,30 hod.

Musím odvázat loď, takže mě čeká hned po ránu studené probuzení. Vyplouváme a za námi se srocují ohromná bouřková mračna. Směr pobřeží - městečko Pakoštane. Spěcháme. Žene se na nás pěkná čina. Pozdě, sejmula nás bouře, jako prase. I přes to vjíždíme do přístavu. Okolo je tolik ostrůvků, že nebezpečí vplutí nebo nevplutí je stejné. Několikrát najíždíme kýlem do dna, než se nám podařilo vyvázat se k nějakému tažnému remorkeru. Vylejvá se nebe. Slota, že by psa nevyhnal pokračuje. V 11 hod. je po bouřce, ale stále prší a je černá obloha. Až přestane, půjdeme se podívat k asi 2 km vzdálenému sladkovodnímu Vranskému jezeru.

 

14,00 hod.

Božské! Jsme odsoleni. Voda průzračně zelenkavá a dno pokryté jemným písečkem. Celé jezero je obrostlé rákosem. Moc pěkné a voda je jako kafe. Ještě jsme si přinesli brambory a cibuli z políček v okolí jezera (malá krádež). Koupili jsme máslíčko a zakysanou smetanu. Už to nemůžu vydržet, jak se těším na oběd. Přeplouváme kanál zpět na ostrov Pašman do zátoky Zaklopica, kde dnes přenocujeme. Kotvíme až v nejzapadlejším cípu zátoky, takže se k nám už nikdo další nemůže přiblížit. Máme totiž bárku piccolu a všude se vejdeme. Kousek od nás kotví nějaká loď s českou charterovou posádkou. Zoufalé – neumí obsluhovat ani loď, ale ani jejich malý člunek. Děti sprostě řvou a chlapi se opíjí na palubě. Manželky se snaží veslovat na člunku, katastrofa. Nakonec pro ně jeden z chlapů musí doplavat a na provaze je dotáhnout zpět k lodi. Naštěstí už odplouvají. Večer hrajeme kartičky. Už toho mám fakt dost. Zase prohrávám. Ještěže nehrajeme o peníze. Martík vypouští sirovodík a celá loď je zcela zamořena.

 

Pondělí 30.6., 7,30 hod.

Vstáváme. Chléb s paštikou už doopravdy nemůžu. Jím přesnídávku a čaj. Tentokrát jsem neoblomná. Martík se mně snaží přemluvit ke skoku do ledové vody, ale nepovoluji. Musí sám odvázat Sandy od kamenného bloku, který nás jistil před noční bouří. V poledne je prakticky bezvětří, projíždíme průlivem mezi ostrovy Pašman a Ugljan, kde je proud silný jako řeka. I na motor dře Sandy rychlostí 2 uzlů proti proudu. Proud zde dosahuje rychlosti až 4 uzlů. Mohlo by se nám tedy velmi lehce stát, že ho nepřetáhneme, ale vyšlo to. V 16 hod. kotvíme na jižním cípu ostrova Ugljan, v zátoce Sabušica, a chystáme se večer přeplavat na břeh a jít přes kopec do města Kukljica na procházku a pro chléb. Ve 21,30 jsme zpět. Cesta celkem ušla. Jen asi 2,5 km, ale zpět to samé. Už mě bolely nožičky. Městečko je hezoučké. Nejhezčí je tady ale přístav. Je rozdělený na několik malých bazénků s hloubkou okolo 1 – 1,5 metru a v nich jsou malé barevné rybářské bárky. Největší fór dne! - Potkali jsme Feru - ocelovou loď, českou. Naše známé z Libštátu. Standu a Veroniku. Po dohodě proplouváme průlivem zpět a přeplouváme na pobřeží do velikánské maríny v Sukošanu. Ve 23 hod. kotvíme v Sukošanu na kotvě uprostřed přístavu a jdeme na návštěvu Fery. Martík tahá rozumy ze Standy, který Feru koupil zdevastovanou a dával jí sám do kupy. My kecáme s Verunkou o všem možném. Studené pivko - super. Oba jsou velmi milý páreček. Musím říct, že jsou moc hodní a večer byl bezva. Po dlouhé době někdo na pořádný pokec. Chvíli po půlnoci jdeme spát, jsme pěkně utahaní.

 

Úterý 1.7., 7,00 hod.

Budíme se do slunečného dne. Přeplouváme k městskému molu a vyrážíme na prohlídku Sukošanu. Je to staré město a malinké. Ani nemá žádné centrum, jeho hlavní částí je opravdu obrovská (největší v Chorvatsku) marína. Obhlédli jsme místní lodě. Některé jsou exkluzivní. Kotví tady Reinke v hliníku. Noe bude nádherná. Po domluvě s posádkou Fery se vracíme přes kanál zpět do Kukljice, kde pobudeme do zítra. Vařím obídek. Jen nudle s kečupem, protože velký náklon mi nedovoluje pouštět se do složitějšího vaření. Kukljica je snad české město. Je tady hlava na hlavě a všechno Čecháčci. Typické. Nevychovaní čeští „spratci“ nám okamžitě začínají devastovat loď. Martík musí ostrým hlasem rázně zakročit. Houpou se na kotvě, na úvazech, no parchanti. Ve 21 hod. se vracíme z návštěvy na Feře. Bylo to prima. Martík získal spoustu informací a kontaktů na jiné mořeplavce.

 

Středa 2.7., 7,00 hod.

Dobré ránko a vyplouváme. Projíždíme zpět průlivem Ždrelac a míříme podél ostrova Ugljan k zátoce na vnitřní straně Dugi otoku. Fičí ostrý protivítr, takže křižujeme. Bude to fuška. Sandy má velmi poničené plachty, proto máme velké problémy se stoupáním.

 

13,00 hod.

Moc jsme se nepohnuli a ke smůle se utišuje i vítr. Právě míjíme severní cíp ostrova Iž. Tímto šnečím tempem se moc daleko nedostaneme. Naštěstí máme dost času. V 16 hod. je bezvětří a my startujeme motor. Zbývá 6 mil do cíle. Do zátoky Bokašin, která se Martíkovi bude moc líbit. Je to překvapení. Naviguji totiž já, a jen já vím, že dnes budeme kotvit v námořním bunkru. Jestli tam tedy ještě je. V 18 hod. kotvíme ve vjezdu do ponorkového bunkru. Je to prima. Je tady chládek a průzračná, ale ledová voda. Zase nás ryby ukecali a vytahujeme nádobíčko. Zkoušíme dát na háček možné i nemožné, ale zase nemáme ani čudlu.

 

Čtvrtek 3.7.

Funí ostrý NW vichr. Křižujeme, ale tentokrát přeci jen trošku postupujeme. Kanál, kterým proplouváme je totiž dost úzký, takže tu funí ostře, ale nejsou téměř žádné vlny. Pěkné jachtěníčko po delší době. I okolí je pozoruhodně zatravněné a všude jsou ovečky. Parádička den. V poledne proplouváme malinkým průlivem mezi ostrovy Malý a Velký Tun a míříme k ostrůvku Olib. Vzdálenost 9 mil. Bohužel tady je plocha vody otevřenější a vlny 1 – 1,5 metru nám brání v bezproblémovém stoupání. Ve 14 hod. vše utichlo, akorát slunce pálí. Dojedeme na motor. Kotvíme. Zátoka nic moc. Ani hezká, ani bezpečná. Je plně otevřená pro N a NW větry. Pokud se zvedne vítr, budeme muset vyplout. Martík vaří oběd. Špagety s milánskou. Moc jsem si pochutnala. Je to můj kuchtík. Škoda, že po něm vždycky zůstane takový nepořádek. Pokud bych po jeho vaření nemusela ještě hodinu uklízet, bylo by to dokonalé. V 18 hod. musíme vyplout, kotviště není na noc bezpečné. Zakotvíme ve městě Olib vzdáleném 2 míle odsud. Malý přístavek, ale velmi rychlý výběrčí. Sdělujeme mu, že za chvíli vyplujeme a on zklamaně odchází. Z nás žádné peníze nekápnou. Stále čekáme jestli výběrčí odjede. Ne - neustále nás z povzdálí pozoruje, jestli vypadneme. Tak teda jó. Musíme vyplout. Ve 21,30 kotvíme na rejdě. V noci se pojistíme ještě k mooringové bóji.

 

Pátek 4.7., 6,00 hod.

Martík vstává a okamžitě vyplouváme. Nebe je ze všech stran úplně černé. Budou se ženit čerti. Napočítali jsme čtyři bouře, a nad námi si asi dávají rande. To zase bude mela. Míříme přes vnitřní Virsko moře do Novalji, většího města. Musíme vybrat nějaké kuny. Docházejí finance. Vše nepromokavé je už v pohotovosti. Začíná mírně pršet. Dvě bouře se drží nad mořem, ale jedna postupuje za námi. Ještě 5 mil a jsme v bezpečí. V 9,30 hod. už nás má, leje jako z konve, ale vítr je zatím přijatelný. Z toho nebude nic moc. Nakupujeme chléb, procházíme nábřeží plné stánků ze suvenýry a vyplouváme podél pobřeží ostrova Pag. Budeme se snažit doplout dnes až na Rab, protože na Pagu nejsou žádná vhodná kotviště. V 15 hod. je po větru. S větrem je to tady fakt na h…. Stojíme nakonec pořád na Pagu, na severním cípu v malém přístávku Jakišnica. Dál se nám nepodařilo dojet. Jdeme se projít, hlavně kvůli velké potřebě. Ten kopec ale nevyjdu bez následků. Buď zahynu, nebo budu mít ostudu. Spánek slastný na nás čeká.

 

Sobota 5.7.

Budíme se do pěkného dne a k našemu překvapení se otočil vítr. Východní vítr - no to je snad sen. Ihned vyrážíme vstříc super plachtěníčku. Máme rychlost 3 – 4 uzle na zadobočák. To je přepych. Radost ale skončila tak, jako začala. Nastává absolutní flauta. Letos je to počasí pěkně nevydařený.

V 9 hod. přichází další zděšení. Ve vesničce Olib jsme natankovali plný stav vody. Teď zjišťujeme, že se nedá pít. Je to směs slané a sladké. Vše vylít a hledat vodu.

 

12°°hod.

Dnes je den D. Přemek sice přijede 10.7., jak jsme domluvení, ale tento den není pátek, jak si myslíme, nýbrž čtvrtek. Jsme o den pozadu v našem vnímání datumu. To jsme mořeplavci! Za dva měsíce se nám podařilo absolutně ztratit pojem o dnech a hodinách. Prostě jsme mimo. Stále čekáme, jestli se vítr neprobudí. Celá takeláž je v pohybu, jak se snažím chytit nějaký kozí dech. Zase na motor. V 15 hod. kotvíme v zátoce Planka na ostrově Rab. Bylo to nejbližší kotviště na mapě. Dnes se nám už nikam nechce. Koupání a válení. Je tady asi dvacet člunů. Prostě zátoka nacpaná, jako parkoviště u supermarketu. Gulášovka se zbytkem nakradených brambůrek mi trošku zvedla pokaženou náladu. Byla výborná.

 

20,00 hod.

Polévka mi nějak nesedla. Dávám jí rybičkám. Je mi pěkně zle. Zbývá nám přibližně 20 mil do Črišnjevé a 5 dní na moři. To je horor. Nechci zpátky, nechci. Zoufale celé dny přemlouvám Martíka, abychom odjezd odložili. Alespoň o měsíc, dva. Večer posloucháme počasí, po měsíci a půl se nám podařilo chytit počasí na radiu Rijeka. Nic převratného. Vítr N - NW, možnost bouří. To nás už nepřekvapí. Jdeme spát. Není mi dobře a Martíka taky pálí žáha.

 

Neděle 6.7., 7,30 hod.

V noci byla pěkná zima. Museli jsme se přibalit do druhé deky. Vyplouváme. Počasí vypadá na nějakou přepršku. Míříme na ostrov Krk. Slabý vánek nám opět do plachet nefouká, nýbrž proti. Startujeme motor, kursem na kanál Krušija mezi ostrovem Cres a Plavnik. Od původního směru do Středních vrat jsme upustili, kvůli přímému severnímu protivětru.

V poledne vařím obídek. Pokud vydrží v mém žaludku, bude to bomba. U kormidla se dnes střídá třetí a čtvrtý člen posádky, tedy Pes a kormidelník Helm, My máme volno.

 

14,00 hod.

Zase se na nás žene bouřka. Zbývá nám půl hodinky do zátoky Fuska na ostrově Krk, kde dnes chceme nocovat. Doufám, že dojedeme bez problémů. Pes už kormidlování vzdal. Byl úplně přehřátý. Kotvíme nakonec v zátoce Mala Jana, trochu severněji na Krku. Zátoka Fuska, totiž, označená na mapě, jako neobydlená, připomínala nábřeží uprostřed pouti. Stánky, parkoviště, jachty, množství lidí a aut. Mala Jana je zatím pořád ještě neobydlená. Zapadá slunce a úplně se vyjasnilo. Z bouřky nakonec nic nebylo. Krásný večer. Pěkně se ale ochladilo. Navazujeme druhou kotvu, balíme se do dek a jdeme spinkat.

 

Pondělí 7.7., 8,00 hod.

Vstáváme později, protože do Črišnjevé zbývá už jen 18 posledních mil. V noci jsem zase zvracela, tentokrát po burácích. Zřejmě žlukly. Snídám tedy suchý chléb a dnes si dám odpočinek na žaludek. Vyjedeme až začne foukat. Máme tím pádem spousta času. Pouštím se do kompletní očisty lodi. Rez se usadila zvláště na nerezových částech Sandynky a mě nezbývá, než jí celou vydrhnout pískem. Sandy vypadá, jako z myčky a my v 11 hod. vyplouváme. Fouká zase proti, ale na jižní vítr bychom letos asi čekali marně. Směr městečko Malinska, kde doplníme vodu a dokoupíme chléb. Hodinu po polední stále pěkně fouká, křižujeme rychlostí 2 – 3 uzle. Pohodička. O hodinu později se zase stahují bouřková mračna. Mizíme do nejbližšího možného kotviště. Malá vesnička Porat. I tady je voda, takže velké Malinské se vyhneme. V 16 hod. je po bouři. Sandy se nutně chtěla taky dotknout pevné země, proto hned při přistání buší kýlem o dno. Je tady málo hloubky. Museli jsme se povytáhnout na kotvu, dál od mola. Naše lodička tento rok sedí víc na dně, než na vodě. Asi nás pěkně proklíná. Ještě vykotvíme. Chceme dnes spát v malé zátočce Kijac, přibližně dvě míle odsud.

 

18,00 hod.

Vyhazujeme kotvu v Kijacu. Za námi se řítí další bouře. My jsme už v klidu. Bouřky nás už nevystraší, ani nepřekvapí. Je to moc hezké kotviště a k velké radosti jsou tady i mé oblíbené slávky. Hned skáču do vody a do síťky nabírám tak kilo mušlí. Vařím je i za cenu toho, že nám dojde plyn. Naložím je a zítra budou těstoviny Frutti de mare. Martík našel ve vodě v hloubce asi dvou metrů starý motor. Připravil ho na vyzvednutí s tím, že ho zítra před odjezdem vyzdvihneme na palubu. Chce ho přivézt tatínkovi, jako suvenýr. Je to starý Tomos, podobný našemu zlatému motůrku. Prý jej táta zprovozní. Nevím, nevím. Vypadá, že se rozpadne.

 

21,00 hod.

Vystříkáváme loď proti komárům a sedíme v kokpitu. Jaké je naše zděšení. Nějací dva rybáři nakládají náš připravený motor do loďky a odjíždí. Martík je strašně smutný. Nemůže to pochopit. Jak na něj mohli přijít. Je to jednoduché, asi slyšeli náš hlučný rozhovor a Martíkovu neskrývanou radost z nálezu. Jsme opravdu smolaři. Jdeme spát a Martínek má výraz malého děcka, co mu sebrali hračku. Pořád o tom mluví a nemůže se s tím smířit. Přemýšlí, jak se jim pomstít. Kotví totiž svou loďku kousek od nás.

 

Úterý 8.7.

Vstávám a Martík je už ve vodě. Nevídáno. Táhne ten motor a málem se topí. Rybáři si ho včera zřejmě důkladně prohlédli a zjistili, že je v hrozném stavu a vrátili ho moři. Martíkův výraz ve tváři nejde ani popsat. Je radostí bez sebe. Motor je na palubě. Lezou z něj kraby, ryby, plži, mlži. Celý je pokrytý různými tvorečky a zkostnatělými tělíčky, ulitami a vším možným. Po důkladné prohlídce nastupuje další velké zklamání. Motor se rozpadá pod rukama. Martík, ho hází zpět, tentokrát s pěkným vztekem. Já mezitím lovím další slávky. Chci udělat Přemkovi s Marťou salát z mušlí, na uvítanou. Na rádiu hlásí zase bouře. Dnes tady zůstaneme.

 

10,00 hod.

Plaveme na břeh s oblečením a jdeme na procházku do městečka, tak 2 km vzdáleného.Cesta byla fajn. Město Njivice je jeden velký kemp asi z milionem povalujících se lidí po pobřeží. K obědu jsou mňam slávky. Martíkovi nechutnají, takže jich mám dostatek. Rybář, který okolo nás proplouvá na nás křičí, ať se jdeme hned podívat. Září štěstím a ukazuje do své bárky. Plaveme k němu a hned chápeme. Chytil velikého mořského úhoře. Pěkně vypaseného a tak 1,20 metru měřícího. Chválíme úlovek a jsme pěkně naštvaní, že my nic nechytili. Martík má už třetí den chuť na rybičky v tomatě, které normálně nerad. Snad není v jiném stavu!

 

Středa 9.7.

Posloucháme rádio Rijeka. Warning - tender storm. Pořád stejné. Přeplouváme pár mil a kotvíme v zátoce beze jména, u vesničky Voz. Je naproti přes Velebitský kanál od Črišnjevé. Kotvíme jen pár metrů od napůl potopeného vraku nějaké výletní lodi. Martík se okamžitě chystá k prohlídce. Na břehu stojí opuštěný dům. Momentálně sloužící, jako stáj ovcím, které spásají celý ostrov Krk. Vařím obídek a potom budeme balit věci v lodi. Je to ta nejsmutnější práce za celý pobyt. Už ani nemám radost z moříčka. Pobrekávám. Martík slídí po vraku a vše dopodrobna prohlíží. Je to prdloušek. V 17 hod. fičí severák, obloha je černá a je zima jako morně. Čím severněji, tím je ochlazení citelnější. Ležíme a já čtu Poa. Zbývá poslední povídka a i tuhle nudnou knihu jsme přečetli.

 

21,00 hod.

Stále řešíme problémy s kotvou. Jsme vyvázáni na velký parníkový mooring, ale jak se točí vítr, každou chvíli do té bóje narážíme. Je půlnoc. Loď je odřená a my už nevíme, jak nás pořádně zakotvit. Máme vyhozené už tři kotvy na všechny světové strany. Tak snad teď. Přichází zpráva od Martiny s Přemkem. Jsou už v Črišnjevé a čekají na nás. Vzhledem k počasí, ale přeplujeme na druhou stranu až zítra ráno.

 

Čtvrtek 10.7., 5,30 hod.

Vstáváme, ihned vyplouváme a já kuchtím salát z mořských plodů. Kotvíme v Črišnjevé. Marťa s Přemkem už nám jdou naproti. Strašně se na ně těšíme. Kafíčko, pohodička a mě nemůžou zastavit. Mluvím, kecám, vyzvídám. Jsem k neumlčení. Nakládáme věci, (jen ty nejtěžší) do auta. Dozvídáme se, že nám z vleku v Praze zatím někdo ukradl rezervní pneumatiky. Nevadí. Snad ty stávající vydrží.

Přemek s Martinou se v 11 hod. chtějí ještě povozit na Sandy a tak vyplouváme naposledy na moře. Do Rijeckého zálivu, jen tak si zajachtit. Bohužel prakticky nefouká. Nic nenormálního. Přemek neustále straší s jeho mořskou nemocí, ale přitom mu vůbec nic není. Strašně se mu smějeme. Trvá na tom, že mu bude příšerně špatně. Odpoledne začíná fičet a žene se na nás nějaká přeprška. Aspoň si oba trošku zaplachtí. Přemek svírá křečovitě kormidlo a snaží se udržet Sandy na boční vítr. Jde mu to. V 17 hod. je po větru. Ani nekáplo. Pomalu se vracíme na kotviště. Pořád vyprávíme. Je to príma někomu vykecávat díru do hlavy. Už nám to chybělo. Ve 21 hod. sedíme na břehu a popíjíme vínko. Loď je vyklizená a sbalená. Připravená na ráno, kdy půjde pod jeřáb.

 

Pátek 11.7., 8,00 hod.

Sandy je bez problémů přesunuta na vlek a my si užíváme posledních chvilek u moře. Jdu ještě naposledy do vody. Je ledová a mě je tak smutno, že mě to ani nebaví. Loučím se s moříčkem a je mi do breku. V 11 hod. vyrážíme, směr Čechy, Praha, Slivenec, maringotka.

 

Sobota 11.7., 3,30 hod.

Dojíždíme do Slivence a začíná pršet, jako z konve. Klasika. Zrovna když potřebujeme, aby bylo sucho, kvůli vykládání zavazadel. Další průser. Martík nenašel klíč od vrat, takže po půl hodině lomcování vyvrací pant. Jsme doma. Teď bude ještě několik týdnů trvat, než se srovnáme s hroznou realitou. Zima, práce, smog, povinnosti. Každý den teď, víc než před skoro třemi měsíci, budeme pracovat na Noe (naší nové lodi), abychom ten čas, než znovu vyplujeme, zkrátili na minimum.

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Flyer 8.8 SPACEdeck

Představujeme | Petr Láska
title

S Torpedem z Prahy kolem Evropy 2

Plavba | Pavel Polák