Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Máme loď

Je rok 2014. Jak už jsme několikrát naznačovali, nejen, že jsme se chystali koupit loď, už jsme si ji i vybrali. Při srpnové dovolené na Orlíku se nám tam moc líbila jedna z půjčovaných plachetnic. Začali jsme se na ni šéfíka vyptávat – po tom, co nám o ní řekl, se líbila ještě víc.

 

Plachetnice Carmen má zajímavou historii a její proporce navíc přesně odpovídaly tomu, co jsme hledali. Ocelová, stavěná v Čechách na oceánskou plavbu, robustní – v loděnici jí říkali bitevník. Jen byla o chlup větší, než jaké byly naše představy. Tomu se ale rozhodně nedá říkat překážka.

Nepsala jsem deník, ale jednou za čas sesumírovala to, co se událo za poslední dobu. Data, začínající jednotlivé části této a dalších kapitol, tedy nepředstavují den, kdy se to všechno stalo, ale den, kdy jsem se dostala k tomu, abych to sepsala. Tak už se nenechte ničím rušit a prožívejte s námi znovu příběh se jménem S/Y Carmen.

 

22.12.2014

Takže krátce ke stavbě plachetnice. Majitel Zdeněk Bařina v sedmdesátých letech koupil plány na ocelovou námořní plachetnici od Van de Stadta. Tento Holanďan patří ke světové špičce lodních konstruktérů. Než ale Zdeněk stihl loď dostavět, sebral mu v 74. bolševik pas a s cestováním měl utrum. Zpomalily se proto i práce na Carmen. Že by Zdeňkovi pas vrátili, když navíc podepsal Chartu, se vážně nedalo čekat. Loď se pak během let několikrát stěhovala. Z původního místa pod vltavským mostem v Holešovicích šla na Trojský zámeček, kde majitel pracoval. Pak zasáhl další soudruh a rozestavěná plachetnice musela areál opustit. To už byl asi rok 1987. Carmen, tenkrát ještě Vera, zamířila do jachtklubu na Císařskou louku. S dokončením se nespěchalo. Prioritu mělo stavění loděnice a jejího zázemí na Cindě, kde si chlapi všechno dělali sami. Nicméně i na Carmen trochu času zbylo, dostala tříválcový motor Zetor a Zdeněk vyrobil všechen nábytek. Chyběly vesměs už „jen“ plachty, nátěry a hlavně vybavení. No a přišel rok 1989 a Zdeňkovi vrátili pas.

V roce 1992 se u příležitosti oslav 500 let od objevení Ameriky konal mezinárodní závod plachetnic a jachtklub hledal vhodnou loď. Přesně takovou příležitost Carmen potřebovala. Za podpory sponzorů totiž bylo možné rychle pořídit chybějící vybavení, prvotřídní plachty od firmy Rogalo, kvalitní stěžeň se skvělou takeláží a tak dál. Kvůli tomu byla Carmen odeslána na šest týdnů do Polska, po návratu šla zkušebně na vodu a pak už chyběl jen křest. Toho se ujal tehdejší předseda vlády Jan Stráský. Loď dostala jméno Carmen na žádost sponzora a stejnojmenného vydavatelství. Po křtu loď okamžitě putovala po silnicích do Lisabonu a odtud už na moře. Byla nejmenší z celé regaty, plné především obrovských historických replik plachetnic. Carmen překročila limit délky vodorysky o pouhých šest centimetrů. No a tak přeplula poprvé Atlantik do Ameriky. Jednu z etap česká loď dokonce vyhrála, ČT o regatě a lodi tenkrát natočila dokument Čeští Kolumbové. Pak se zase vrátila do Evropy těžší, severní cestou, a další roky plula v Severním moři, kolem Turecka, Španělska, Chorvatska, Elby, Francie. Posledních asi šest let strávila na Orlíku, kde jsme si jí vyhlédli.

Určitě musíme zmínit, že jak pro šéfíka orlické mariny, který se na Carmen dlouhá léta plavil, tak pro Zdeňka Bařinu, je ta loď srdcová záležitost. Naše plány se jim hodně líbí a i když se tak nějak loučí se svou láskou, tak si oba přejí, aby se loď zase dostala na moře, kam patří.

 

Konkrétní čísla a parametry:

Typ lodi: Maid of Erin, architekt Van de Stadt, Holandsko

Celková délka: 37 ft – 11,3 m

Délka na vodorysce: 9,2 m

Trup: jedenkrát lomená šarpie

Materiál: ocel

Šířka: 3,15 m

Ponor: 1,67 m

Výtlak: 7200 kg

Základní oplachtění: 71,1 m2

Motor: Nanni diesel 21 k

Nádrže na palivo: nafta asi 80 l, rozdělené

Nádrže na vodu: asi 300 l, rozdělené

Výška stěžně: 12,97 m

V kýlu má Carmen 2 300 kg olova

 

Vybavení, které máme:

6 lůžek (2 v přední kajutě, 4 v hlavní, z toho 2 hundekoje – tubusová lůžka na zádi, zavedená po stranách pod sedačky kokpitu), záchod, lednice (kterou ale vyndáme, rozhodli jsme se, že nebude potřeba), lihový vařič, kompas, radarový odražeč.

 

Vybavení, které musíme doplnit:

hloubkoměr, rychloměr, zřejmě vyměníme vařič, protože líh není k dostání všude, solární panely, určitě budeme pořizovat nová lana, Filip už vymyslel, jaké navigační přístroje a VHF rádio budeme používat a už čekáme, až nám to přijde domů. Jsou potřeba nová světla, kotvy, ačkoliv možná nějaké alespoň záložní dostaneme. Potřeba je nový kotevní řetěz, nejméně dvacetimetrový. Potřeba budou nové baterie a člun. No, a to jsem vyjmenovala jen ten nutný základ, na který jsem si vzpomněla. Dál musíme pořídit věci týkající se bezpečnosti, jako je záchranný ostrůvek, který bude jednoznačně největší investice, všechny záchranné vesty, harnesy (popruhy), síť kolem zábradlí, světlice, EPIRB bóji, což je další bezpečnostní prvek, který umožňuje lokalizaci lodi a další a další. Pak jsou tu věci, které nutně nepotřebujeme, ale hodit by se určitě mohly. Přemýšlíme o větrném kormidlu, autopilotu a filtraci vody.

 

Práce na lodi, které nás čekají.

Kompletně projít elektriku, vyměnit kabely. S tím nám pomůže můj táta. Plachty máme, včetně bouřkové kosatky, ale je potřeba ušít nové a ty původní s sebou vzít jako zálohu. Samozřejmostí jsou veškeré nátěry. Brousit toho budeme asi minimum. Vyčistíme nádrže, uděláme generálku motoru a hlavně se s ním musíme podrobně seznámit. Stejně tak se musíme seznámit s celým záchodovým a vodovodním systémem. Na výměnu bude veškeré těsnění. Na palubu nalepíme nějaký protiskluz. Potřebujeme konstrukci na bimini a případně sprayhood. Dost možná ale minimálně bimini vyřešíme třeba celtou přes ráhno a bude.

Kýl prodloužený o trimovací kormidlo, které je ale přišroubované a tak funguje jen jako prodloužení kýlu. Na lodi je většina věcí udělána na manuální „pohon“. Žádný rolfok, plachty se vytahují ručně. Není kormidelní kolo, ale pína. Kolo má převody, je to složitější mechanismus než pína. Není tam kotevní vrátek, tahá se to ručně. Může se to zdát méně pohodlné, ale je to velice praktické – je to totiž vždy opravitelné.

Od jara do zimy 2015 budeme muset stihnout vše, co si vymyslíme. Na jaře 2016 chceme vyrazit. A to buď do Středomoří, anebo na Balt. Když nám to půjde, v listopadu 2016 vyrazíme přes Atlantik. Takže rok 2015 se ponese v duchu oprav a příprav a o tom to tu bude dál.

 

21.2.2015

První kroky – nákupy

Právě jsme se vrátili z nákupů. Předtím jsme měli schůzku s odborníkem přes elektriku na lodích, který nám dá dohromady ty kritické záležitosti. Se zbytkem pomůže můj táta. Ze schůzky mimo jiné vyplynulo, že to bude stát pěkný ranec. Nás teď čeká zmapování a kontrola kabeláže. Napřed musíme rozšroubovat všechno dřevěné v interiéru. To by nás ale čekalo tak jako tak. Nábytek i obložení budeme obrušovat a znovu natírat.

Už jsme se samozřejmě pustili do nakupování výbavy. Filip pořídil VHF rádio (vysílačku) s AIS přijímačem. Nakoupili jsme nějaké základní nářadí a hned v tom jsme za sedmnáct tisíc. Ale v podstatě můžeme začít pomalu plánovat to, na co se na lodi vrhneme. Ono to jaro už je taky za rohem. První je na řadě stěžeň a ráhno. Tahle pevná takeláž půjde z lodi úplně dolů, ať se na Carmen můžeme bezpečně pohybovat. Pak asi pomalu začneme montovat ten vnitřek. Většina dřeva je v dobrém stavu, ale některé části budou na výměnu. Určitě třeba veškeré dřevěné obložení kokpitu je na odpis. Není toho sice moc, ale zase je potřeba kvalitní materiál, ideálně teak. Na Cindě nemáme přístup do dílny, ale na Žižkově kousek od nás je Do it yourself dílna, kde si můžeme všechno obrousit, nalakovat i uskladnit. Ještě že mám pořádnou káru.

Jsme zvědaví, jak bude vnitřek lodi vypadat, až to bude holý. Snad tam na nás nečeká moc nepříjemných překvapení. No, a až to dáme do pucu, přijde na řadu ta elektrika. Pořád zjišťujeme a přemýšlíme, jak to všechno uděláme. Například v Carmen je lednice. Chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou, že jí nebudeme potřebovat, nakonec si jí ale necháváme. Ono to pivo se samo nevychladí, že jo? Za kokpit přijde nástavba a na ní solární panely. Pořídíme nová LED světla a poziční světla. Samozřejmostí jsou dvě cca 150Ah trakční baterie + jedna startovací. Budeme pořizovat elektrický kotevní vrátek, aby to Filip nemusel tahat ručně a tak dále. Tohle a mnoho dalšího se pak bude muset sladit do úhledného, přehledného a hlavně bezpečného systému. Je toho hodně, ale zase nemůžeme moc šílet, co půjde, necháme na manuální pohon. To je třeba splachování. Původně jsme nechtěli ani ten vrátek. Jednak Carmen řadu let úspěšně kotví i bez něj, a jednak je to další věc, která se může rozbít. Nakonec jsme se ale rozhodli zkusit nějaký sehnat. Ono tahat ručně několik desítek metrů řetězu a k tomu 20kilovou kotvu.. a teď, když se nepovede zaseknout na poprvé, na podruhé, a já s tím Filipovi pomáhat nebudu moct.

 

Tak, co patří mezi základní výbavu nářadí na loď?

- tak nejdřív kufr na nářadí a my vzali i různé organizéry šroubků, přeci jen nás čeká spousta práce než vůbec vyplujeme

- prodlužovačka 25m na bubnu

- vrtačka

- aku šroubovák

- žebřík, co nejkompaktnější

- zkoušečka

- všechny možný velikosti šroubováků a vrtáků

- kleště – kombinačky, sikovky, štípačky

- metr

- kladivo, sekera

- a dál si ještě doplníme věci na natírání (kov, dřevo)

- pákové nůžky a pilku na železo

- hasák

- nýtovací kleště

… a spoustu náhradních dílů jako jsou závlačky, čepy, šekly, šrouby, kladky, pákový napínák, koncovky na lana s okem, nýty, izolační pastu a pásku, lana, provazy, hadice a tak dále. No asi toho bude ještě daleko víc, tak doplníme, až nás zase něco dalšího napadne.

 

23.3.2015

Začali jsme v přední kajutě

Pomalu to začíná vypadat, že nářadí máme téměř všechno. V Bauhausu a Baumaxu už jsme jako doma. Potřeba bylo vše na broušení, řezání, natírání, šroubování a všelijaké opracovávání dřeva i kovu. Mobilní dílnu máme prvotřídní. Chybí nám kromě pár drobností třeba mafl anebo propisky, který budou nějak normálně psát. Práce na lodi začaly v přední kajutě.

Většina dřevěného obložení už je sundaná a něco jsme už stihli částečně natřít. Otázek kolem toho bylo několik. Jestli sundávat a natírat všechno, anebo jen část. Chvíli jsme hledali shodu v tom, jakou barvu použijeme. Jestli lazurovou nebo krycí, jestli světlou nebo tmavou. Jakou značku barvy a tak dále. Nakonec jsme se rozhodli minimálně tu malou přední kajutu rozebrat celou. Důvodů je několik. Loď byla v provozu nějakých pětadvacet let, tak je jasné, že to úplně čisté nebude. U stropu se drží kondenzovaná vlhkost. Takže to pod obložením trochu rezivělo a je tam plíseň. Ale nic hrůzostrašného. Houba trochu napadla i dřevo. Je to nějaká překližka, asi kombinace dubové a bukové. Původního plánu, že to obrousíme, jsme se vzdali. I když nám vydatně pomáhal můj táta, bylo jasné, že bychom se ubrousili. Navíc se překližka občas trochu pokroutila a s tím si bruska neporadí. Většinu toho stačí omýt a znovu natřít, pár dílů vyměníme.

Pod postelemi v kajutě jsou čtyři oddělené nádrže na vodu. Kolem toho možná trochu „sraní“ bude, dvě z těch nádrží asi nepůjdou vyndat. Podlaha je ve tvaru U, nebo spíš V a proto se tam sbírala vlhkost. Takže vnitřní boky jsou jako nové, spodek lodi rezivěl. Tyhle místa obrousíme a potom ošetříme Rezolem 2000. Ten se postará o zbylou rez a rovnou ten kov dál ochrání. Pak to znovu natřeme. Plíseň ze stropu sundáme pokud možno taky tak, aby to bylo ochráněno před dalším napadením. Alespoň po nějakou dobu. S tím mi snad pomůže ségra (ještě o tom neví). Dřevo, které už je venku, chceme co nejrychleji namontovat zpátky. Takže sebou musíme hodit. S miminem to jde trochu pomaleji. Při výběru barvy jsme sáhli po běžném Balakrylu. Nakonec jsme se rozhodli pro krycí barvu a vybrali jsme světlou, takovou krémovou. Vypadá to prostě bíle. Bude to dost změna, tak jsem na výsledek fakt zvědavá. Hezké by to bylo v tmavé, ale v tom malém prostoru s omezeným přístupem světla by to nebylo ideální. Nějaký prvky necháme tak, jak byly, totiž jen s lazurovým bezbarvým krytím. Vesměs to bude nábytek, takže stolek, police a příčka mezi kajutami.

Co nás možná potrápí je prostor kolem motoru. Jednak je to tam hodně zrezivělé. Jak moc je to do hloubky nevíme, zatím úplně stačil pohled na to, jaká je to plocha a to nevypadá nijak skromně. Možná nebude úplně jednoduché se tam dostat. Dál chceme nějak vymyslet podlahu v kuchyni, aby, kdyby se tam někomu šikovnému něco vylilo, to hned nezateklo do podlahy někam mezi prkna. Než to celé zase přikryjeme, je potřeba udělat komplet celá elektrika. To znamená alespoň dvě světla vnitřní, přední světla venkovní, elektrický kotevní vrátek (stále váháme), čerpadlo. Elektrika se bude dělat v celé lodi. S něčím nám opět pomůže táta. Zapojení solárního systému na dobíjení baterií, napojení baterií a rozvodné skříně, dobíjení z alternátoru a přístavní přípojku bude dělat později profík v oboru lodní elektro. Přemýšlíme i o výměně plexiskel. To by se případně muselo taky udělat předtím, než vrátíme zpátky dřevo. Takže teď nás čeká především natírání, čištění a tahání kabelů. A hlavně se pustíme do odstraňování rzi. Uvidíme, jak se nám to povede.

 

20.4.2015

Ježek venku z klece

Tak celá přední kabina, záchod a místnost pro lednici jsou komplet vymontované. Filip začal opravovat zrezivělá místa. Špachtlí a ocelovými kartáči, nasazenými na vrtačce okartáčoval rez a ocel ošetřil odrezovačem. Pak to odmastil a očistil a natřel antikorozní vrstvu, ta by měla ochránit ocel v řádu deseti-patnácti let, nepamatuju si to číslo přesně. Přes to přijde ještě druhá vrstva antikorozního nátěru, která dobu ochrany zdvojnásobí. Proto jsem si dovolila to číslo zapomenout, jasné je, že to vydrží. Na vnitřní ošetření oceli jsme vybrali produkty Sea Line. Stropní trámky jsou natřené Balakrylem, ale boky a veškeré obložení, které bude přicházet do kontaktu s námi anebo s předměty, musíme natřít něčím doopravdy odolným a na to akrylová barva nestačí.

Já jsem octem a kyselinou citronovou vyčistila nádrže od vodního kamene, ty jsou taky umístěný v kajutce. Obrousila jsem další dřevo a už by to bylo potřeba natřít. Bohužel tento poslední víkend nepřálo počasí. Ty dvousložkový nátěry potřebují nějakou minimální teplotu, aby pracovaly správně, a dnešních osm stupňů se k tomu vůbec nepřiblížilo. Teď už se snad zadaří a začnu natírat zbytek dřeva. Přeci jenom je venku už poměrně dlouho, spousta z toho je už připravená na natření a proto náchylná k povětrnostním vlivům. Ta příprava spočívala v odmaštění a obroušení nebo narušení toho původního nátěru.

Než nádrže a obložení vrátíme na místo, musí se ještě vyřešit elektrika. Finálně jsme se rozhodli, že nebudeme pořizovat elektrický kotevní vrátek. Dojít k tomuhle závěru nebylo úplně lehké. Doporučení jsme dostali několik: „Určitě potřebujete elektrický vrátek, jinak se zblázníte,” nebo „Žádný vrátek jsme nikdy neměli, vytáhneš to i rukama,“ nebo „Roky fungujeme s manuálním vrátkem.“ No, víc variant vlastně není. Tak si vyber, že jo? Tak jsme si vybrali. Možná rozhodla zlatá střední cesta, možná to, že se pořád snažíme vyjít finančně nějak rozumně. Není v našich silách pořídit si vše, co nám kdo doporučí jako nutnost, jelikož lidi mají dost rozdílné představy a i finanční možnosti. Nejde jen o pořízení elektrického vrátku, musí se k tomu natáhnout mohutná kabeláž, musí se s tím počítat při kalkulaci ohledně baterek a napájení a tak dále. Podobně se budeme rozhodovat i u pumpy na pitnou vodu, která asi nakonec zůstane manuální. Jak jsme už dřív zmínili, k výhodám patří i snadnější údržba a možnost oprav svépomocí, kdyby bylo potřeba.

 

Čeká nás nesnadný úkol dostat všechny ježky zpět do klece.

Momentálně už se zaměřujeme na to dokončit úpravy předku a všechno zas sestavit dohromady, což možná nebude úplně snadné. Doufáme, že se k tomu přiblížíme v průběhu tohoto týdne a víkendu. Pak se hned vrhneme na salonek. Ten bychom potřebovali opět zvládnout v řádu dvou měsíců. Takže dejme tomu pokud na přelomu června a července budeme finišovat se salonkem a přejdeme k poslední zadní části vnitřku lodi, nebudeme nervózní. Ideálně celý vnitřek stihnout do září/října, aby jsme se mohli ještě letos, bude doufám teplý suchý podzim, vrhnout na vnější nátěry. To je hrubý plán a samozřejmě zatím netušíme, jaké máme možnosti ho splnit a překročit.

Pracovat jen o víkendech je až bolestivé, když vidíme, co bychom rádi stihli a na co je víkend moc krátký. Navíc samozřejmě Matěj se nám snaží pomáhat, co to jde, ale někdy má rozdílné představy o tom, co je pro nás užitečný :). Kromě motání se pod bruskou navíc začal objevovat krásy zeleného trávníku, požírání klacků a květin a lezení po betonu (to se najednou osamostatňuje! Že si na to někdy nevzpomene doma, pacholek), tak se na Cindě nenudíme ani minutu. Musíme taky poděkovat všem, kdo jste dorazili a jakkoliv nám pomohli!

Čištění nádrží. Dopadlo to líp, než jsem čekala, jen to zase zabírá čas.

 

A teď je čas si na měsíc od našeho vyprávění odpočinout, protože by vás od toho množství práce bolely ruce. V příštím dílu už celou rekonstrukci doděláme a půjdeme na vodu. Neumíte si představit, co to bylo za pocit.

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Saare 46 CC

Představujeme | Petr Láska
title

Boot Düsseldorf

Magazín | Petr Láska