Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Zkušenost je (ne)přenosná

Blíží se čtvrté výročí okamžiku, kdy jsem koupil svoji první námořní plachetnici, a tak se vracím ve vzpomínkách do minulosti. Jaké to vlastně bylo a co všechno jsem musel vyřešit abych loď získal a zaregistroval pod českou vlajku.

 

Jak to začalo.

Vzhledem k omezeným finančním prostředkům jsem zavrhl koupi nové lodě. Má představa byla za dobrou cenu získat starší zachovalou loď v dobrém technickém stavu. Jak ji však najít? Při náhodném pročítání nabídek visících v marinách, ve kterých jsem se zastavil při plavbách s charterovými loděmi, jsem nenašel loď, která by mne zaujala. Začal jsem vyhledávat na internetu na stránce http://www.yachtworld.co.uk/ a podobných. Nakonec jsem našel tři lodě, které nejvíce splňovaly mé představy. I cena všech byla přibližně stejná. Volba tedy padla na loď pro mě nejdostupnější, co se týče vzdálenosti, nacházela se u Říma. Odepsal jsem tedy na inzerát na internetu. Následně jsem 27. února 2013 letěl do Říma se na loď podívat. Loď byla v marině na řece Teveře kousek od Říma. Prohlídka lodi mě příjemně překvapila. Vypadala velmi zachovale a v dobrém stavu. Přítomen byl majitel a makléř, který zprostředkovával vlastní prodej.

 

Tak co dál.

I když jsem byl rozhodnut loď koupit, líbila se mi, poděkoval jsem za prohlídku a nechal si čas na přemýšlení. Odjel jsem s makléřem se podívat ještě na jiné lodě k prodeji v okolních marinách. Jednak abych získal na místě přehled o cenách dalších nabízených lodí a abych získal prostor pro vyjednávání o ceně Delphie 40, na kterou jsem se přiletěl podívat. Následující den jsem požádal o její prohlídku znovu. O koupi jsem projevil zájem za podmínky, že majitel prodejní cenu sníží. Tím se mi podařilo dosáhnout slevy dvacet procent. Teď bylo však potřebné závazně dát najevo, že loď kupuji, aby ji majitel dále již nenabízel. Na důkaz mého závazného rozhodnutí požadoval po mně prodávající zaplatit ihned 10 procent z prodejní ceny lodi. Dále jsem však potřeboval někým znalým odborně posoudit stav lodě, neboť jsem se necítil natolik zkušený, abych odhalil možné skryté vady. Za asistence makléře, který zastupoval prodávajícího, byla tedy sepsána smlouva, která byla smlouvou o budoucí kupní smlouvě. Zde se stanovilo, že zaplatím ihned 10 procent ceny jako jistinu na depozitní účet makléřské firmy na důkaz následující koupě lodě. Dále do 30 dnů přijedu se znalcem, který prověří stav lodě a pokud neshledá důvod k odstoupení od kupní smlouvy, tak bude uzavřena kupní smlouva a já doplatím zbytek kupní ceny. V opačném případě mi bude vrácen depozit a prodávající mi zaplatí mé cestovní náklady a mé náklady na znalce. Za těchto podmínek jsem uhradil okamžitě zálohu ve výši deseti procent z kupní ceny a odletěl domů.

Zde jsem vyhledal znalce a dohodl s ním termín návštěvy lodi. Koupil jsem pro nás oba letenky a přibližně za měsíc 26. března 2013 se konala návštěva lodi, vytažené jeřábem z vody. Znalec neshledal žádné rozpory v uváděném technickém stavu a koupi mi doporučil. Následně byla loď jeřábem spuštěna zpět do vody a vypluli jsme na zkušební plavbu. Vyzkoušel jsem si, jak loď pluje na motor, prohlédl stav plachet. Potom už nic nebránilo sepsání kupní smlouvy, kterou připravil makléř.

 

Vzhůru na úřady

Zjišťuji, že je přede mnou ještě dlouhá cesta po úřadech. Loď je totiž pod italskou vlajkou a já jako Čech chci mít loď registrovanou pod českou vlajkou. Tomu však nejdříve musí předejít deregistrace lodi z italského lodního rejstříku. Tuto část neřeší makléřská firma, zprostředkující prodej, ale „ship agent“. Operaci zajistil makléř, který dojednal termín schůzky se ship agentem v jeho kanceláři. Ve chvíli, kdy jsem tam přijel, byly již všechny dokumenty ke koupi lodi připraveny. Přítomni byli i její původní majitelé. Na smlouvách nesměly chybět úředně ověřené podpisy, což se v Itálii neděje na notářství, jak jsme zvyklí v ČR, podpisy tu ověřuje policie. Za tím účelem přijeli na sjednanou hodinu Carabinieri (příslušníci italského četnictva) a podle osobních dokladů ověřili podpisy na listinách. Teď bylo potřeba převést zbývající část peněz za loď prodávajícímu a zaplatit makléři za jeho služby 2400 EUR a také „ship agentovi“ 1800 EUR za 2 hodiny práce. A také zaplatit předem sjednané pojištění lodě. Zároveň jsme museli navštívit místní finanční úřad a předložit tam kupní smlouvu, ale to byla kapitola sama pro sebe.

Po vstupu do úřední budovy jsem na informacích obdržel formulář v italštině, který bylo třeba vyplnit. Naštěstí mě doprovázel makléř, který zprostředkovával koupi, takže mi pomohl. Odebrali jsme se do příslušné kanceláře. Ačkoliv byla tato schůzka ze strany makléře již týden předem předjednána, zarazilo mě, že trvala tak nezvykle dlouho. Činnost jednotlivých úředníků na mě dělala dojem, že snad podobnou záležitost vyřizují poprvé. Úředník, který měl věc na starosti, vypadal bezradně a někam telefonoval, patrně se žádostí o radu. Dorazila ředitelka finančního úřadu, ale ani ta do celé záležitosti nevnesla světlo. Oba opět telefonovali, až nakonec přišla situaci zachránit paní z vrátnice. Vyndala z knihovny příručku a ukázala jim, jak mají postupovat. Celý problém zřejmě způsobilo daňové identifikační číslo. Úředníci po mně požadovali jakési codice fiscale, které mi nakonec sami vystavili na základě mého prohlášení, že jej nebudu používat k podnikání v Itálii, nýbrž pouze jednorázově pro nákup lodi. Tím bylo konečně v zahraničí vše vyřešeno a já letěl domů čekat, až mi přijde dokument o deregistraci lodě z italského rejstříku.

 

Mám loď a nemohu vyplout.

Dokument z itálie měl přijít do dvou maximálně tří týdnů po uzavření koupi lodě. Nepřišel. Na mé urgence jsem dostával odpověď, že to úřad řeší a dokument již každým dnem mám očekávat. Mám sice loď, ale ta není nikde registrována, tak na ní vlastně nemohu vyplout. Tak jsem se zatím opět vydal do Itálie v marině alespoň pracovat na své lodi. Konečně po šesti týdnech přichází dokument o deregistraci lodě z Itálie.

Tak a zbývá už „jen“ zapsat loď do českého rejstříku. Pro to jsem potřeboval doklad osvědčující technickou způsobilost námořní jachty k plavbě Námořním úřadem ČR. Ten jsem již měl vypracovaný od znalecké prohlídky před koupí lodě. U českého telekomunikačního úřadu bylo třeba zaregistrovat všechna vysílací zařízení – VHF rádio stanici, ruční stanice a EPIRB boji. A doložit ten dlouho očekávaný dokument o deregistraci lodě z Itálie samozřejmě spolu s jeho úředním překladem do češtiny. Tak a teď jsem mohl podat žádost na MDČR o zápis své lodě do českého námořního rejstříku. S obavami jsem čekal jaká bude realita, protože zákonná lhůta je do 30 dnů. MDČR mne na rozdíl od italských úřadů příjemně překvapilo, zápis proběhl do dvou dnů.

 

Po třech měsících konečně vše za mnou. Odjíždím k lodi, hrdě vyvěšuji českou vlajku a vyplouvám.

 

Poplatky související s koupí.

Přehled poplatků bez nákladů na cesty k lodi a zpět nutné pro vyřízení koupě, deregistraci lodě z Itálie a registraci v Česku.

 

makléř v Itálii                                                               2400 EUR

ship agent v Itálii                                                          1800 EUR

inspekce lodi a vystavení dokladu tech. způsobilosti        11050 Kč

úřední překlady italských listin                                        2500 Kč

zápis do rejstříku MDČR                                                10000 Kč

žádost o oprávnění k využívání rádiových kmitočtů ČTÚ     3000 Kč

 

 

 

 

 

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

S/Y Carmen 1

Moje loď | Ája a Filip
title

Saare 46 CC

Představujeme | Petr Láska