Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Přes kanál do Anglie

V pátek ráno vyplouváme na velký kanál. Na jeho konci je komora – 40 cm, hups, a už jsme zase na moři. Míjíme kardinální znak a točíme na jih. Fouká do 9 uzlů, takže vytahujeme „modrou“ a hned jedeme 6,5 uzle na vodu.

 

Asi v osm večer kotvíme v Haagu v přístavu Schveningen. Marina je postavená jako luxusní rezidenční projekt s krásnými byty, s výhledem na vodu. Bohužel je při odlivu třetina lodí na blátě. Taky je tu dost draho.

Při prvním pokusu o vyjetí z mariny nás pobřežní hlídka ve strážní věži nekompromisně zahnala zpět s odůvodněním, že je mlha a nikdo nesmí na moře. Čekáme tedy na to, až bude viditelnost na moři alespoň na 500 m a dostaneme povolení vyplout. Nakonec se to daří až ve 14:00. Fouká západ 12 uzlů, což je ostrá stoupačka. Taktak míjíme první výběžek před Rotterdamem. Hledáme marinu. Je tu spousta kanálů, ale z mapy mi není jasné, kterým se dá proplut do vnitřního moře. Nakonec od záměru navštívit Rotterdam upouštíme. Byla by to velká zajížďka, Rotterdam není hezké město a navíc se nad pobřežím tvoří bouřka. Jedeme tedy přes noc. Cíl je Oostende. V noci vítr kolísá, ale pořád fouká pro nás příznivým směrem. Ráno míjíme Oostende ve vzdálenosti asi 10 nm a pokračujeme dále. Vítr je pořád příznivý, takže mineme i Dunkerque a kolem 17:00 připlouváme do Calais. Přístavní stráž nás posílá před marinu na žlutou bóji. Vrata do mariny se otevírají v 2:30 v noci. Příliv tu dosahuje až 8 m. Spouštíme tedy člun a jdeme do města. Město je smutné, prázdné a nezajímavé. V marině není vůbec nic. Nenašli jsme tu ani sprchy. Rozhodli jsme se zůstat na bóji do rána. Jsme unaveni a komu by se chtělo v noci manévrovat? Navíc bychom pak zase nemohli jen tak vyjet.

V pondělí vyplouváme asi v 10 hodin. Fouká severoseverovýchod 17uzlů, vlny jsou kolem 2 metrů, boční proud asi 2 uzle. Do Doveru je to trapných 23 mil, ale nějak to nejede. Boční vlny nás rozhazují a proud nás pořád snáší z kurzu. Nechápu, jak tohle může někdo přeplavat. V 17:00 se hlásíme na VHF 80 v Doveru. Marina je zde velká a dobře vybavená. Večer jdeme do města. Před Marinou nám zastaví chlápek s Fordem, jestli chceme navštívit místní Yacht Club. OK, tak nás veze asi kilometr do nádherného domu na nábřeží města. Vede nás dovnitř do privátního klubu s tlustým červeným kobercem s barevnými erby. „Odkud jste?“ ptají se místní jachtaři u baru. „What?“, „Czech Republic?“, „And which yacht club?“. Představa, že by snad někdo nebyl z nějakého Yacht Clubu je zjevně nesmyslná. „Yacht Club Barrandov“, jmenuji popravdě své kotviště na Orlíku. „Hmmm“. Je jasné, že hned vědí, o co jde. Přisedl si k nám asi 80ti letý pán. „Jmenuji se Dick, ale všichni mě tu znají jako Dicka z přístavu. S touhle lodí na obrázcích na stěně tu jezdím už 50 let. Je ze dřeva a měří 9 metrů. Objel jsem s ní všecko tady. Byl jsem i v Evropě, přejel jsem Biscaybay, Gibraltar, Mediterrane. A kam jedete vy, kluci?“ Popisuji mu svůj plán, a on hned vytahuje z knihovny ohromnou knihu s podrobnou mapou Britského pobřeží. Ukazuje nám všechna místa, která určitě musíme navštívit, i ta, která podle jeho názoru nestojí za nic. Za 10 minut už si nepamatuji ani jak se jmenuji. Zaplatíme pivo a jdeme do města. Dover je menší než jsem si myslel. Je o moc příjemnější a stylovější než Calais. Na druhé straně, musím potvrdit Dickova slova, že je to pěkná díra. Po cestě do mariny jsme se zastavili v jachtařské restauraci Cullins Yard, která je přeplněná pro laiky neidentifikovatelnými předměty posbíranými ze všech možných plavidel světa. Hodinu jsme jen chodili s pintou piva v ruce a žasli nad tou sbírkou krámů.

V Doveru je na kopci krásný a veliký hrad, který jsme následující den navštívili. Stojí to rozhodně za to, i když vstupné není lidové. Dick nám mimo jiné připomněl, že plout podél anglického pobřeží lze jedině s proudem. Proto jsme ve středu vystartovali ve 4 ráno ještě za tmy. Chvíli foukal severovýchod kolem 10 uzlů. Pak ale zeslábl, a tak jsme zbytek cesty do Eastbourn domotorovali. Dick označil tuto část pobřeží za nezajímavou a já s tím musím souhlasit. Ani město Eastbourn nás ničím nezaujalo.

Následující den startujeme v 5 opět s proudem. Brighton se nám zdá moc blízko, a tak vplouváme za přílivu (jinak to ani nejde) do ústí řeky Arun městečka Littlehampton. A to je trefa. Malinké, krásné, stylové místo. Při odlivu je většina lodí v marině na suchu. To je tady ale normální. My kotvíme u přístavní zdi na pravé straně. Zde je vody dost. Přístavní kapitán nám řekl: „Když bude vodoměrná lať alespoň kousek ve vodě, můžete vyplout.“ Při odlivu jsem pochopil - byla zapíchnutá v bahně, daleko od vody.

V pátek vychází příliv na šestou. To už jde. Do Portsmouth je to jen 30 mil a tam rozhodně musíme. Díky proudu a příznivému větru jsme už ve 13:00 v Haslar marině. Před vjezdem do přístavu jsou v moři dvě velké kulaté betonové pevnosti 68 Horse Sand Fort a Spitbank Fort. Jedeme hned přívozem na druhou stranu do Historic Dock Yard. Je tu mnoho krásných lodiček jako HMS Warrior, HMS M33, The Marry Rose, námořní muzeum, ponorkové muzeum a nevím co ještě. Za celý den by se to nedalo všechno projít. My ale máme jasno. Chceme vidět HMS Victory, na které sice zemřel, ale zároveň vyhrál bitvu u Trafalgaru, Admiral Horatio Nelson. Její prohlídka je nesmírně poučná a zajímavá. Asi nikdo si dnes nedokáže vůbec představit, jak služba na takové bitevní lodi probíhala. Zejména sbírka pilek a dalších řezných nástrojů na amputace rozstřílených končetin byla dost výmluvná.

V sobotu plujeme dále na západ. Klukům už se moc nechce. Je to pro ně poslední den a s plavbou se vzdalují Londýnu, odkud zítra letí domů. I když bych to býval rád natáhl až do Weymouth a využil tak příznivého větru, nakonec jsem souhlasil se zkrácením do Bournemouth. Vplouváme do velkého jezera Brownsea. První marina je pro motorové lodě s malým ponorem. Plujeme tedy dále do Parkstone Yacht Clubu. Je to zajímavé místo, jen kdybych se tu nezasekl na 4 dny.

 

Nejdříve do Falmouth, a pak zpátky do Evropy

Radim s Petrem opustili loď podle plánu v neděli 12.6. a odfrčeli vlakem do Londýna. Zůstal jsem sám a přemýšlel, jak se dostanu do Falmouth, kde se mám 16.6. potkat s Ájou. Problém je v tom, že se změnilo počasí. Fouká západ (což je tady vlastně převládající vítr), a navíc jsem prošvihl tide, který mi nabízel proud směrem na západ. Musím uplout vzdálenost nejméně do Weymouth, protože bližší místo k bezpečnému kotvení tu není. Už teď jsem litoval, že jsem včerejší plavbu zbytečně zkrátil. No co, nebudu tady sedět v marině. Jdu to zkusit. Vždyť to není ani 30 mil. Začátek plavby k prvnímu výběžku Old Harry's Wife a druhému Peveril Point jde na předobočák v 15ti uzlech celkem dobře. Jak se ale stáčím na západ, vítr jde proti, přidává na 20 - 24 uzlů a k tomu jdou vlny a proud. Křižuji proti větru. Po pár obratech zjišťuji na GPS, že jsem pořád na stejném místě. Zbývá mi necelých 20 mil. Zkouším motor. Posouvám se asi o 5 mil za 2 hodiny, ale motor se strašně trápí. Ve vlnách vyskakuje z vody a při jeho znovuzanoření se jeho držák ohýbá tak, že mám strach, že upadne. Ne, tohle nejde. Musím se vrátit zpět. Obracím. To už je takový vítr, že mám co dělat, abych Torpedo ukormidloval i s druhým refem na hlavní plachtě. Mám toho po krk.

V pondělí si dávám oraz. Zaspal jsem ranní proud. Stejně ale pořád fouká silný západ. Dopadlo by to jako včera.

V úterý to nevydržím a zkouším to znovu. Vítr je pořád proti, ale tentokrát vyrážím v osm, abych stihl proud. Ze začátku to jde dobře, ale jak se dostanu na čistou stoupačku, je konec. Jsem schopen držet kurz asi 60°ke zdánlivému větru AWA, ale to nestačí k tomu, abych účelně stoupal. Zase to nevyjde. Kruci! Dick z Přístavu měl pravdu, s přírodou se prostě nemá cenu prát. Taky jsem si všiml, že o podobné kousky se tady nikdo jiný nepokouší.

Další den jsem opět prolenošil. Ája si už stejně koupila nový lístek na vlak do Parkstone. Ten do Falmouth za 90 GRP je bohužel k ničemu.Ve čtvrtek ráno jdu vyzvednout Áju na nádraží. Je hrozně unavená po celonočním cestování, ale nakonec kolem 11 vyplouváme. Vítr totiž zeslábl. Je to sice pořád západ, ale teď máme šanci. Po velkém boji a taktických manévrech nakonec kotvíme v 10 večer v Portland marina (hned vedle Weymouth). Uff.

Ráno vyrážíme v 7:00. Chceme doplout do Dartmouth, což je skoro 60 mil. Fouká pořád západ, ale okolo poledne to lehá až na nulu. Jedem na motor. V 19:00 jsme těsně před vjezdem do zálivu u Dartmouth, když začalo foukat 15 uzlů ze severovýchodu. Na tenhle vítr by se dalo plout na Brest (Francie). Jsme ale unavení a nakonec pokračujeme do mariny. Město je kouzelné, jako z pohádky. Jednoznačně nejkrásnější, co jsme z Anglie viděli. Fotíme jak o život, i když už je šero.

Dnes je sobota. Stíháme ještě nákup v malém krámku naproti mostu přes železnici. Pak ještě načerpat benzin z tankové lodi uprostřed kanálu a jedem. Fouká zase západ asi 10 uzlů. Plachtíme na bočák, než objedeme výběžek s majákem Start Point. Pak vítr přidává na 15 uzlů a je to zase stoupačka. Už chápu, proč je pro Angličany Falmouth tak vzácné místo. Je těžké tam doplout. Naštěstí jedeme docela dobrý kurz s proudem, takže kolem 18:00 vjíždíme do mariny Queen Annes v Plymouth. Marin je tu několik, tak jsme jednu vybrali. Jede se tu právě regata 3 Peeks, která je kombinací jachtingu, cyklistiky a běhu. Cílem je objet několik marin a vždy vypustit běžce nebo cyklistu a dosáhnout vrcholů tří kopců v okolí. Měli pronajaté celé molo a my nemuseli platit. Krása.

Je zajímavé sledovat, jaké plachetnice tu jezdí. V Anglii jsme viděli spoustu majitelských lodí, které nebyly ani o moc větší než naše Torpedo. Rozdíl je hlavně v tom, že tu jsou populární velmi bytelné lodě konzervativních tvarů a konstrukce. Rychlost je druhořadá. Oblíbené jsou staré Moody, Westerly, Dufour apod. Nejvíce ceněné jsou samozřejmě Hallberg-Rassy a jí podobné produkty loděnic Najad a Malo. Je tu i hodně francouzských lodí a nemálo německých. Je ale cítit, že se Angličané tak trochu stydí, že v dnešní době sami nevyrábí nic, čím by mohli konkurovat. Nacionalisté plachtí na Cornish, což jsou ale necky za dost peněz. O naší lodi většinou prohlašovali: „Well, this boat looks very - (dlouhé přemýšlení) - European.“ Což si překládám jako: „Ta loď je divná. Jak na tom můžete plout?“

Vstáváme do hustého mrholení. Je mlha a zima. Nefouká. Nikam se mi nechce. Vyplouváme v 11:00. Venku za výběžkem Rame Head fouká jihozápad 15 uzlů a prší. Jedem stoupačku. S deštěm nic moc, ale jinak v pohodě se dostáváme do ústí řeky Fowey. Městečko je podobně hezké jako Dartmouth. Prší celou noc. Do Falmouth už to máme jen 25 mil. Vyrážíme v 10:00. Fouká jihojihozápad, takže opět ostrá stoupačka. Kurz nám ze začátku nevychází, ale vítr se postupně stáčí, takže to nakonec dáváme na jeden obrat až před ústí řeky Fal. Mouth jsou ústa, ale taky ústí řeky, jak je patrné. Proto se tady všechna města jmenují ...řeka/mouth.

Konečně jsme tady. Nemohu tomu skoro uvěřit. Po měsíci od vyplutí z Prahy jsme na nejzápadnějším kousku Anglie kousek od Lizzard Point. Falmouth je moc hezké město, které stojí za to vidět. Ani nevadí ztratit tu den, když je předpověď nepříznivá.

Na středu 22.6. hlásí změnu větru. Má to být hodně slabý sever. Nic lepšího nemůže být. Startujeme v 9:00. Nefouká skoro nic, tak motorujeme na kurzu 215°, abychom dostali dříve ten severák. Začíná foukat kolem druhé, ale po chvíli zase vadne. Jedeme tedy stále na motor. Vítr se dostaví až ve 4:00 ráno severoseverozápad. Vytahujeme plachty. Jak se blížíme k pobřeží, vítr sílí a mění směr na západ. Rozhodli jsme se nezaplouvat do Brestu, který je zapuštěný hluboko do vnitrozemí, protože by to byla dost velká časová ztráta a raději pokračovat dále do některé mariny blízko pobřeží. Mezi ostrovem Ouessant a pevninou je řada malých ostrovů a mělčin. Nechci tu skládat za tmy zkoušku z navigace a raději ho objedu zvenku. Při přiblížení však náhle klesá rychlost proti dnu pod 1 uzel. Co to je? Na vodu jedeme 6,5. Je taky problém držet kurz, nějak to s námi hází. A do pr... Rychle točíme, dokud to jde. A ejhle, najednou jedeme 12 uzlů. Kolem nás peřeje jako na Sázavě. To je mazec. Naštěstí je Navionics fakt přesný, takže průjezd složitou oblastí není problém. Navíc jsou tu bóje vyznačující bezpečnou plavební dráhu. Nakonec plujeme podél pobřeží ještě celý den v měnících se podmínkách, než se dostaneme v 8 večer do městečka Bénodet. Jsme unaveni, a tak se vyvazujeme na jednu volnou kotevní bóji, kterých je tu spousta. Ty vole, jsme zase v Evropě!

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Najad 450 CC

Představujeme | Petr Láska
title

Delphia 40 Ocean Journey

Moje loď | Tomáš Kůdela