Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Poznej pravdu

Slovo „pravda“ hrdě mašíruje naším životem řeči jako kladný symbol toho, co můžeme slyšet. Naopak slovo „lež“ nese pejorativní stigma, kterého se dokáže zbavit jen v případě, že šlo o omyl. Omyl pak je nejen omluvou lži, ale symbolem nedůslednosti, nedokonalosti a třeba hlouposti. Jde o to, za jakých okolností k omylu došlo.

 

Všichni do jednoho učíme děti a vnoučata, že lhát se nemá. A přitom sami lžeme. Všichni. Ano, všichni. Lhát v zájmu jakéhokoliv osobního prospěchu je hodné opovržení. Souhlasím. Lhát ze soucitu, je s největší pravděpodobností přijatelné. Těžko přijdeme za někým třeba do špitálu a řekneme: „Ty ale vypadáš špatně.“

My však vědomě lžeme, když dětem říkáme, že vytouženou hračku jim přinese Ježíšek, když někomu říkáme, že to bude dobré a víme, že to nebude dobré. Když někomu chválíme auto, které se nám nelíbí a když se na návštěvě rozplýváme nad pomazánkou, která nám fakt nejede. Ženy si jedna druhé nezřídka lžou, když se navzájem chválí, jak jim to sluší. A muži si lžou, když ten jeden je méně samec, než ten druhý. Všichni si lžou, když grilují společně se šéfem, o kterém jinak doma po práci říkají: „Představ si, co po mně zase ten buzerant chce.“ Ale hypotéku na bydlení a leasing na auto je přece potřeba z něčeho platit. Tak ono se to jednou nepodělá. Některé lži se pro nás staly tak samozřejmě, že už jim i věříme. Už nemáme pocit, že bychom lhali.

Potkal jsem nedávno naprosto cizího člověka, který mi vyprávěl příhodu o tom, jak vydřeli s celou rodinou firmu doslova z ničeho. Jak si všechno museli udělat sami, aby dostali náklady co nejníže a jak po běžné práci chodili dřít do večera na stavbu. Naprosto jsem mu to uvěřil a choval k němu upřímný obdiv. Obvykle cítím obdiv k lidem, kteří něco dokázali svojí pílí nebo chytrostí. Dotyčný mi při vyprávění té americké pohádky o úspěšnosti možná omylem zapomněl říci, že prodali na kraji města pozemky pro průmyslovou zónu za devítimístné číslo.

Když jsem se to dozvěděl, cítil jsem zklamání a připadal jsem si zase jako naivní blbec, který někomu na něco skočil. Ale on možná nelhal. On už to vyprávěl za posledních patnáct let tolikrát, že tomu sám uvěřil a zapomněl, jak to tehdy skutečně bylo. Koneckonců vidíme to denně v nejvyšší politice, kterou sem ale tahat nechci.

Říkat pravdu vždy a všude také není dobré. Představte si, jak by takový svět a všechny mezilidské dialogy vypadaly, kdyby všichni říkali jen pravdu. Každá rodina, dům, ulice, město, stát a kontinent by byly plné válek, těch žabomyších, až po ty jaderné. Protože pravdu chceme slyšet jenom někdy. Když se třeba někoho na něco ptáme. Tak v tu chvíli nepředpokládáme, že bychom jako odpověď neslyšeli pravdu.

Naše otázka: „Je tam u mola dost hloubky? Můžu tam zakotvit?“

Jeho odpověď: „Jasně, tam je vody dost.“

Tak tam s důvěrou vplujete a praštíte kýlem o dno. Co to znamená? Že pokud dotyčný věděl, že tam hloubka není a poslal nás tam, tak je to zlý člověk, který nám chtěl uškodit. A nebo je tady druhá možnost, že to nevěděl. V tom případě je to imbecil, který si nedokáže uvědomit význam svých slov. Takový imbecil nemusí být vůbec zlý a nemusí mít chuť nám uškodit. Ale jak to poznáte? Nijak. Když totiž pokládáte otázku, tak většinou vše, co uslyšíte, budete vždy považovat za pravdu.

A co z toho plyne? Že byste měli jako kapitáni při rozhodování vždy spoléhat jen sami na sebe a na informace, které prokazatelně máte. Není v silách žádného člověka, aby rozpoznal pravdu a lež od omylu.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Saffier SE 37 Lounge

Novinky | Petr Láska
title

Melges 40

Novinky | Michal Štěpán