Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Věř či nevěř

Pověry námořníků byly vždy specifické a obvykle po celém světě velmi podobné. Některé z těchto pověr jsou živé dodnes, zatímco jiné by bylo vlastně lepší popsat jako tradice, příběhy, mýty nebo legendy.

 

Původ mnoha z těchto předsudků je založený na rizicích, spojeným s plachtění, a notné dávce štěstí a náhody, resp. racionálně vzato pravděpodobnosti opakování. Pověry jsou buď pozitivní anebo negativní, ne každá pověra musí nutně vést ke špatnému konci. My se nyní podíváme jen na ty, které vedou ke špatnému konci. Na ty s dobrým koncem si počkáme jeden měsíc do únorového vydání.

 

Jonáš

Všechny nejznámější pověry nejčastěji vedou ke špatnému konci. Asi nejznámější je pověst o Jonášovi, který nosí smůlu. A je potom jedno, zda tohoto Jonáše na palubě představuje někdo z posádky nebo cestujících. Podrobně je v bibli popsán příběh, kdy byl Jonáš Bohem povolán, aby šel kázat pohanům v městě Ninive. Aby nemusel uposlechnout Božího hlasu, který ho žádal oznámit v asyrském Ninive blížící se Boží soud, uprchl na moře. Chtěl se odplavit do Taršíše, ale Bůh seslal na loď obrovskou bouři. Námořníci poznali, že je to vše kvůli Jonášovi a na jeho naléhání ho hodili do moře, kde ho pak spolkla velká ryba. Po třech dnech ho ryba na Boží příkaz vyplivla zpět na souš. Jonáš se stal častým duchovním i uměleckým námětem, neboť kromě pohádkového líčení jeho pobytu v břiše ryby se stal v křesťanském chápání předznamenáním Krista. Jako Jonáš byl v břichu ryby tři dny a pak byl osvobozen, tak i Kristus po třech dnech v hrobu vstal z mrtvých, Jonáš kázal pohanům, kteří se obrátili a káli, ale když Ježíš kázal Židům, nevěřili mu. 

 

Nešťastné dny

V některých kulturách je pátek považován za smolný den a toho, kdo na tuto pověru věří, nepřimějete, aby se vydal se na cestu a vyplul v pátek. V pátek můžete podle pověry plout, ale neměli byste vyplouvat.

Námořníci také věřili tomu, že kdo vypluje na Hromnice, tak toho stihne zkáza. Hromnice je označení svátku slaveného 2. února, kterému v křesťanství odpovídá svátek Uvedení Páně do chrámu. V lidovém křesťanství se Hromnice staly důležitou oslavou přicházejícího jara, podobně jako keltský předkřesťanský svátek Imbolc. Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří a bleskem, jak napovídá jeho název. Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné v tento den, které se pak během bouře dávaly do oken a měly tak ochránit domácnost.

 

Sirény

Sirény byly mytologické bytosti, často nebezpečné a krásné. Byli to tvorové, zobrazovaní jako Femmes Fatale, kteří lákali nedaleké námořníky svou okouzlující hudbou a hlasy na skalnaté pobřeží jejich ostrova. Sirény byly zobrazovány jak v řecké a římské mytologii jako božstvo, které lákalo námořníky. V římském podání to potom byly dcery Forkýse (latinsky Phorcus nebo Phorcys), který je v řecké mytologii mořským bohem, synem boha mořských hlubin Ponta. Forkýs byl strážcem moře a hlídačem všech mořských příšer. Sám se o jejich počty přičinil. S manželkou Kétó, která byla od narození stará a ošklivá, měl tyto potomky: tři Graie jménem Enýó, Pefrédó a Deinó, tři Gorgony jménem Sthenó, Euryalé a Medúsa, draka Ládóna, stohlavého strážce zlatých jablek v zahradě Hesperidek, nymfu Thoósu, matku Kyklópa Polyféma a mořskou příšeru Skyllu, postrach námořníků. Forkýs byl stařec, byl mořským příšerám otcem, králem i strážcem. V Ovidiových Proměnách je personifikací hrozných vodních hlubin. Spolu s Poseidónem byli nejobávanějšími bohy rozlehlé vodní říše. Ostatní mořští a vodní bohové a tvorové lidem spíše pomáhali.

Mezi známé hrdiny antické mytologie, kteří se se Sirénami setkali, patří Odysseus a Argonauti. Odysseus při své dlouhé plavbě z trojské války poznal ostrov Sirén dříve, než se dostali na doslech, a proto nařídil svým mužům, aby si zalepili uši voskem a nemohli tak být přilákáni jejich zpěvem. On sám se však neohlušil, pouze se nechal připoutat ke stěžni, a tak jako jediný mohl slyšet jejich líbezný zpěv. Argonauti byli rovněž lákáni zpěvem Sirén, ale měli s sebou velkého pěvce Orfea, který je ochránil před Sirénami tak, že je svým zpěvem přehlušil. Jejich ostrov bývá situován na různá místa Tyrhénského moře, bývá ztotožňován například s ostrovy Sorrento nebo Capri. Sirény byly v antice zobrazovány jako napůl ženy, napůl ptáci (podobně jako harpyje). Inspirací jejich vzhledu byli zřejmě někteří mořští ptáci. Později, zhruba od 8. století však začaly být zobrazovány i jako ženy s rybím ocasem, tedy mořské panny. Česky se pak někdy označují jako ochechule. V heraldice bývá siréna zobrazována jako figura s dvěma rybími ocasy a ptačími křídly.

 

Albatros

Zabít albatrosa přináší námořníkům smůlu. Ve své básni The Rime of the Ancient Mariner odkazuje na tuto pověru Samuel Taylor Coleridge (21.10.1772– 25.7.1834), anglický romantický básník, kritik a filosof. Spolu se svým přítelem Williamem Wordsworthem je považován za zakladatele anglického romantismu. Tito básníci, jež se usadili v anglické oblasti Lake District, spolu vydali Lyrické balady. Jeho právě nejznámější a současně nejdelší básní je The Rime of the Ancient Mariner, která byla poprvé publikována v roce 1798. Do češtiny byla přeložena vícekrát pod názvy Píseň o starém námořníkovi nebo Skládání o starém námořníku. Byla také zhudebněna skupinou Iron Maiden na jejím albu Powerslave. V této básni námořník zabije albatrosa a všichni členové posádky ho ve strachu z pohromy donutí, aby mrtvého ptáka nosil kolem svého krku.

 

Banány a pískání

Mít na palubě soukromé nebo rybářské lodi banány by mělo podle pověr přinášet smůlu. Stejně tak pískání je považováno za jev, který přináší smůlu. Říká se, že kdo píská na píšťalku, zpochybňuje sám vítr, což s sebou brzy přinese bouři. Jeden z nejznámějších příběhů námořní historie potvrzuje, že pískání přivedlo zlý osud v podobě vzpoury na palubě HMS Bounty, kde prý Christian Fletcher údajně používal píšťalku jako signál k zahájení vzpoury proti kapitánovi Williamu Blighovi.

 

A kromě těchto pověr určitě existuje dalších několik set a nebo tisíc dalších. Třeba to, že se na palubě lodi při přípitku neťuká skleničkami, aby se neprobudili mrtví námořníci, nebyli naštvaní a nepřinesli nám při plavbě smůlu. Také se nemají přejmenovávat lodě, nikdo neříká, co to konkrétně způsobí, ale prý to také nosí smůlu. Kdybych tedy chtěl vyjmenovat všechny námořnické pověry, asi by mi narostly dlouhé fousy.

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Historie polského jachtařského průmyslu 2. díl

Magazín | Jacek Centkowski