Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Kdo je kdo?

Potkáváme se na vodě, říkáme si jachtaři a přitom jsme třeba novináři, lékaři, řidiči, právníci, řemeslníci, technici nebo obchodníci. Každého z nás přivedl k vodě nějaký osud a každý z nás máme mimo vodu nějaký jiný život, který je před tím jachtařským víceméně uzavřený. A my se ho pokusíme alespoň trochu pootevřít, tentokrát s Karlem Černovským.

 

Karla jsem potkal vloni a letos na České námořní rallye, žije na jihu Německa nedaleko Bodamského jezera, kde má svůj First 27.7 s modrým trupem. Nepochybně má každý jachtař pocit, že by chtěl na lodi strávit každý rok více času. Většinu však v těchto přáních brzdí rodiny, přátelé a zaměstnání. Jeho pozvání k návštěvě Bodamského jezera na palubě plachetnice nebo k účasti na některé z místních vyhlášených regat je nesmírně lákavé. Kde však vzít čas? Tak alespoň v tuto chvíli a touto formou zavítáme na chvilku do Ravensburgu.

 

Petr: Karle, dřív než se s tebou přestanu bavit o lodích, prozraď mi, co tě přivedlo k plachtění.

Karel: To bylo o prázdninách na Slapech v roce 1964, bylo mi dvanáct, když jsem našel na chatě v garáži modrou bavlněnou kosatku. Po chvíli jsem objevil i hlavní plachtu. Netrvalo dlouho a vydoloval jsem zespoda i dřevěný stěžeň a ráhno. Hned mě napadlo, že to asi patří k tomu skládacímu člunu Delfín, který rodiče koupili před pár lety, a který teď leží před chatou u Zvírotic na břehu. Hned jsem postavil stěžeň a vztyčil hlavní plachtu. Jelikož jsem neměl kladku, musel jsem kosatku nahoře ke stěžni přivázat. Motor Tümmler jsem odmontoval a hned jsem vyrazil na vodu. Za pár dní jsem našel i tu kladku ke kosatce a poznal ten komfort, jak snadno se teď dá vztyčovat a stahovat.

Pamatuji si, že jakmile se tak kolem páté hodiny ráno rozednilo, vyrážel jsem na vodu, často ještě v mlze. Na vodě jsem byl až do večera. Jelikož ten plátěný člun měl po stranách kačeny, byl každý obrat problém. Hodiny jsem křižoval proti větru ze Županovic do Zvírotic a když se obraty nevedly, dorazil jsem místo na oběd až k večeři, což se mámě nelíbilo. Byl to boj se živly, jako v těch Verneovkách. Jako děti jsme si také hráli na pramici, když jsme vztyčily stěžeň a na ráhno přivázali deku. Tak jsem poznal rozdíl mezi „fore-and-aft rig a square sails“.

Pak mi půjčil kamarád z vedlejší chaty mloka a já uviděl, jak jezdí opravdová plachetnice, jak snadno stoupá, jak se rychle točí, a jak krásně se dá vykřižovat ze zátoky.

 

Petr: Kolik času strávíš ročně na palubách lodí, včetně té své?

Karel: V sezóně prakticky každý víkend a k tomu minimálně dvakrát po práci, jelikož to mám z domova asi 20 minut do přístavu v Langenargenu. Jsem tady doma, hlavně kvůli tomu jezeru. Když jsem v roce 1979 utekl na Západ, hledal jsem něco u vody. Chtěl jsem původně do USA někam k moři, ale kvůli mé první ženě jsem skončil v Německu, kam jsem původně nechtěl.

 

Petr: Jaká je tvá nejoblíbenější podoba jachtingu?

Karel: Jezdím prakticky každý druhý víkend s „klukama“ na regaty, jelikož Monika, moje žena, se bojí se mnou na lodi. Je to naše malá privátní tragédie. Věděl jsem o případech, kdy to mezi manželi s jachtingem nevyšlo, a tak jsem se od začátku snažil, aby se jí na lodi líbilo. Například jsem dával strašnej pozor, abych na ni na lodi nekřičel, a vždy, i za silnějšího větru, jsem dbal na klid a pohodu. Přesto se to ale stalo. Kdybych vám to měl celé vylíčit, řekli byste, že ty náhody nejsou normální. Je to asi nějaká kletba z dávné minulosti, která mě postihla. Jinak by se mi moc líbilo na 40stopé lodi několik měsíců na moři, od ostrova k ostrovu.

 

Petr: Kterou jachtařskou lokalitu máš nejraději? A neboj se, že bys nějakou jinou diskriminoval. Všichni vědí, že krásných jachtařským míst je spousta.

Karel: Tím, že moje žena se mnou nejezdí, neviděl jsem kromě Chorvatska, Ligurského moře, Korsiky a Côte d’Azur nic jiného. Také ostrovy Lastovo a Vis s antickými řeckými a římskými vykopávkami jsou strašně zajímavé. Bylo to hezké i na Pelješacu v zátoce Loviště, kde nás jeden majitel pobřežní restaurace, kam jsme se přivázali, pozval s dlouhým nožem v ruce na večeři do jeho pirátské krčmy, jinak že nám přeřízne festmacher-lana.

 

Petr: Prozradím, že jsi lékař, urolog. Má plachtění nějaký vliv na tvou práci? Nalézáš tam nový elán pro svou práci, nebo jsi naopak rád, že utečeš na chvíli od pacientů do svého světa?

Karel: Spíš to druhé. Nový elán na lodi pravidelně nacházím, ale je to elán na další pobyt na lodi. Snad jedině, kdybych si ordinaci zařídil na lodi, pak by to šlo. Ale stejně bych „mezi pacientama“ stále sledoval, jestli gena dobře stojí dole i nahoře a jestli hlavní není moc utažená, a podobně.

 

Petr: Tvůj profesní svět je pro většinu lidí velkou neznámou. Latině nerozumíme, tomu, co se děje v nás, také ne a na předpisu léků přečteme maximálně 3x1, což lze s určitou inteligencí pochopit. Co tebe v lékařském světě trápí, o čem nemají normální smrtelníci vůbec tušení?

Karel: Trápí mě to, že mi zbývá málo času na jachting. Urologickou ordinaci v Ravensburgu jsem otevřel 1. dubna 1988. Měl jsem tehdy Finna, s kterým jsem jezdil na ranglisten-regatty po jižním Německu. Potom už jsem s Finnem jezdil jen na 2–3 regaty jen tady na Bodamu. Čekal jsem na větší loď, protože jsem věděl, že pak se na ordinaci nebudu moci tolik koncentrovat. Problém je v tom, že medicína se dá dělat dobře jen naplno. Proto jsem si pořídil větší loď až před šesti lety. Teď ale mám silný dojem, že to bylo pozdě.

Toho, co se dá na dnešní medicíně kritizovat, je spousta. Jeden z velkých problémů je to, že pustili byrokraty k počítačům. A ti si vymýšlejí jeden nesmysl za druhým. Trápí svými příšernými nápady nejen doktory, ale i pacienty. Tady v Německu jsou dokonce rychlejší než vývoj informačních technologií. To je ale téma na delší dobu.

 

Petr: Trochu to zlehčím. Může před ebolou pomoci neopustit palubu lodě? Jak dlouho bychom se museli plavit? Snad to není až do chvíle, kdy vyhladovíme?

Karel: Ano, to je dobrý nápad, když bude nejhůř, bude lepší nečekat na Blanické rytíře a zmizet s lodí někam daleko a kotvit jenom v zátokách, kde nejsou lidi.

Teď ale vážně. Ebola je podle mě snad nejhorší ohrožení od doby moru a neštovic. Ještě doufám, že se tomu dá zabránit, když se podaří v centrální Africe redukovat další nákazy. Je skoro neuvěřitelné, že v době neomezeného přístupu k informacím a vědění díky Google a spol. vládní kruhy předních demokracií, včetně USA, úplně podcenily vážnost toho ohrožení. Kde jsou ti vysoce dotovaní vládní experti a poradci? Co dělají vědecké ústavy, které radí vládnoucím politikům? Dovedou předpovědět, že se zeměkoule za 50 let oteplí o 2,34 stupně, ale nevědí, že se vysoce nakažlivá infekce může rozšířit po světě? Myslím ale, že teď se situace mění a že se tam vzbudili a začínají konečně smysluplně jednat.

 

Petr: Abychom nepropadali skepsi, můžeš nám naopak sdělit, co pozitivního pro nás v budoucnosti lékařský svět připravuje? Třeba i drb, který má ještě daleko k oficiální prezentaci, ale abychom se mohli bez ohledu na výsledek na něco těšit. Takové ty první vlaštovky dobrých zpráv, které se objevují jen v lékařských odborných titulech.

 

Karel: Ano, takových zpráv je několik. Teď se pokusím o nadsázku. Prosím, promiňte trochu „voražený“ slovník, který je pro normálního chirurga na sále běžný. Například: Můžeme se klidně dále přežírat a s patřičnou nadváhou být stále vítaným členem každé regatové posádky na velkých lodích, aniž bychom museli předčasně opouštět závodiště. Stačí brát 10 až 12 moderních léků denně na tlak, cholesterol, na srdce apod. a můžete závodit až do 80 let v Chorvatsku nebo na Slapech. Jen pozor na protézy, například kyčelní nebo kolenní. Tady jde o kvalitu, což každý jachtař ví. Original Harken a Lewmar se vyplatí, i když je dražší než cokoliv jiného. Další dobrá zpráva: Víno, a hlavně červené, působí dobře nejen na cévy, ale také proti karcinomu prostaty. A aby vůbec působilo, má se pít nejméně čtvrt litru denně. Dobré je málo masa, spíše rybu, kterou si jachtař může chytit, když zapne autopilota. A také málo cukru a sladkostí. Lépe snáší každý jachtař energetické nápoje dobré i do větru, zimy a nepohody.

 

Petr: Slyšel jsem, že současná farmacie generuje stále více stoletých lidí, ale na zlepšení hodnoty takového života už je krátká. Slyšel jsem také v té souvislosti stupidní vtip, že brzy bude spousta devadesátiletých mužů s erekcí mladíka, kteří však nebudou mít tušení, k čemu je to dobré. Je to jen můj dojem?

Karel: Ano, to je pravda. Musí se dávat pozor na aluminium. To je nejenom v deodorantech, které pravý mořský vlk stejně nepoužívá, ale i v slunečních krémech s vysokým filtrem a v moderních zubních pastách. Aluminium putuje do mozku a způsobí třeba to, že nenajdeš v přístavu svoji loď, nebo odpluješ omylem bez manželky anebo ji nepustíš na loď, protože ji ráno nepoznáš. Anebo, což je ještě horší, vezmeš s sebou nějakou jinou. Co se týká erekce, to není dnes problém. Modrá pilulka už není tak drahá, čímž je pro každého dostupná. Následky mohou být ale daleko nákladnější, než třeba nové plachty. Mým pacientům od vody radím strategicky, lépe si pořídit karbonové plachty než ty modré pilulky.

 

Petr: Já třeba sveřepě odmítám používat jakékoliv medikamenty, protože si myslím, že na jedné straně pomůžou a na druhé straně uškodí zásahem do přirozených chemických jevů v těle. Jen v případě bolesti hlavy, která mě trápí často, do mě vždy někdo pod pohrůžkou fyzického násilí vpraví nějaké analgetikum. Jsem blázen?

Karel: Ano, je dobré to nepřehánět, ale bolesti se mají léčit a nemá se dlouho čekat. Analgetikum je dobré hlavně včas a v dostatečné dávce. Léky jsou důležité a mají se brát.

 

Petr: Jak ty dbáš o svoje zdraví? Říká se, že kovářova kobyla chodí bosa.

Karel: Za prvé nechodím k doktorovi, nedávám se operovat a chodím pravidelně na loď i s bolestmi. Závodím i vleže, když to jinak nejde (s ischias). Na lodi je dobrá nálada, při regatě se může i křičet a nadávat, když tam nejsou ženy. To je lepší než chodit k psychiatrovi.

 

Petr: Jak s tebou sdílí tvá rodina jachtařskou vášeň?

Karel: Jak už jsem říkal, s manželkou to naneštěstí nejde. S dětmi (mám čtyři) jsem si několikrát charteroval v Chorvatsku loď. Bylo to vždycky velmi hezké. S Monikou to, bohužel, nejde. A začalo to přitom tak hezky a úplně bez problémů na Lago Maggiore na Finnu. Pak kolem Elby a Korsiky, to také bylo v pořádku.

 

Petr: Na jaké regaty na Bodamském jezeře bys rád pozval české jachtaře, kteří jsou schopni svou loď transportovat?

Karel: Regaty začínají koncem dubna. Na příští rok ještě nejsou přesné termíny. Většinou se jezdí Yardstick nebo ORC.

  1. Internat. 3-Länder-Cup je vždy první víkend v květnu, v sobotu. Start Langenargen-Romanshorn (Švýcarsko) – Hard u Bregenz (Rakousko) – Langenargen, přibližně 20 mil. Loď se dává do vody v Langenargen-Gohren (je tam slip i jeřáb).
  2. Graf-Zeppelin-Regatta, druhý víkend v květnu. Podobná trasa, jen víc západně, start ve Friedrichshafenu.
  3. Monfort-Cup koncem května, jen ORC, trvá 3 dny, jezdí se pouze karusel před Langenargenem.
  4. Rund um, začátek června. Yardstick, ORC. Start je v pátek v 19.30 v Lindau a pak přes noc kolem celého jezera. Na startu je tak 300–400 lodí.
  5. Augustin-Summser-Regatta je koncem července hezká regata ve Wasserburgu, trasa je prakticky stejná jako u první regaty.
  6. Argen-Cup, poslední víkend v srpnu v Langenargen-Gohren, sobota a neděle,

4 rozjížďky, karusely.

  1. Internat. Bodensee Quer (Langenargen-Arborn), první víkend v září, start je v sobotu kolem 13. hodiny.
  2. The Race se koná druhý víkend v září. Start Langenargen, 70 mil kolem jezera. To je nejdelší regata, start v sobotu v 8.00 a do cíle se tak dorazí v neděli ráno.

 

 

Link na regaty (termíny na příští rok ještě nejsou stanoveny): http://www.bsvb.info/regatten, http://www.ibn-online.de/racing/regatten

 

Petr: Na co by se měli na Bodamském jezeře čeští jachtaři připravit z pohledu počasí nebo navigace, a jak je to u vás s větrem?

Karel: Tím, že je jezero tak veliké, jsou podmínky opravdu jako na moři. Když je vítr, jsou metrové až dvoumetrové vlny, na kterých taková loď, jako např. First 27.7 (8,20 m dlouhá, vzadu 3 m široká), může na vlnách surfovat, přestože váží 3 tuny. Navigace je podobná jako v Chorvatsku na naší regatě. Je dobré mít GPS. Situace a vítr se může rychle měnit. Vítr je ale většinou slabý, takže mají výhodu lehčí lodě s většími plachtami. Letos jsem tady viděl na Rund um pana Sochora z Čech s jeho lodí Abrakadabra. Vyhráli dokonce ve své Yardstick skupině, ale nepřišli na vyhlášení vítězů, což byla trochu smůla, jelikož si Lindau-Segel-Club (nejstarší na Bodamu) velmi zakládá na závěrečné oslavě. Maďaři z Balatonu se svou Liberou se dostavili na pódium s celou patnáctičlenou posádkou. Jezdí sem pravidelně už přes deset let.

 

Petr: Myslím, že jsme protentokrát dopluli. Když zapomenu na regaty, je možné kdykoliv přijet a půjčit si na Bodamském jezeře plachetnici? Jakou společnost nebo klub bys nám doporučil?

Karel: Největší charterová firma je Schattmaier v Langenargen-Gohren. Je to také největší přístav na Bodamu. Je možné přijet kdykoli, dokonce i v zimě. Půjčují především menší i větší Bavarie, třeba i 40stopé. Od dubna do konce září se tady dá s lodí týden i dva týdny objíždět jezero, každý večer v jiném přístavu (přístavní poplatek je přibližně 15 eur) a pokaždé něco jiného vidět. Na určitých místech lze kotvit i bez poplatku. Je až neuvěřitelné, jak rozdílné jsou přístavy, městečka a jezero samo. A voda je na české poměry neuvěřitelně čistá. Je vidět do dvou metrů hloubky. Dál od břehu se dá i pít. Tohle je dobrý web pro Bodensee. Je tam také spousta inzerátů, kde se dají docela dobře koupit použité lodě: http://www.ibn-online.de.

 

 

Petr: Vím, že některé otázky byly trochu osobní, o to více si vážím tvého času a tvé otevřenosti.