Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Ze stejného hnízda

Pokud navštívíte jakoukoliv prestižní regatu historických lodí, nemůžete přehlédnout, že ve startovním poli dominují díla loděnice William Fife. Ze stejného hnízda pocházejí i lodě nesoucí jméno Moonbeam.

 

Historie jména Moonbeam se začala psát v roce 1858, kdy započaly práce na designu a konstrukci lodi Moonbeam I v loděnici William Fife. Nadšený majitel lodi, pan Charles Plumptre Johnson, strávil pod jejími plachtami následujících šest let.

V roce 1864 se pan Johnson rozhodl objednat stavbu 17,78 m dlouhého kutru Moonbeam II, pod jehož design se podepsal architekt Frédéric Shepard. Přestože Moonbeam II nebyla čistě závodní loď, podařilo se jí vyhrát v handicapu několik regat.

Tento fakt však neuspokojoval pana Charlese Plumptreho Johnsona mladšího (1953–1938), významného právníka. Loď mu nepřinášela to potěšení, v které doufal, a rozhodl se vrátit se v roce 1902 zpět ke skotské loděnici, vedené v tu dobu Williamem Fifem III (1857–1944). Cílem vznikajícího projektu bylo vytvořit čistě závodní loď podle nových pravidel RORC, do nichž patřily plachetnice s vestavěným obytným interiérem.

Zrodil se tedy 24,77 m dlouhý Moonbeam III, který splňoval všechny regule RORC a kterého můžeme dodnes potkávat na evropských regatách. Na vodu byl spuštěn v roce 1903 a nese výrobní číslo 491. Tolik lodí v té době již opustilo loděnici Fife. Jeho plachty pak po více než jedno století zdobí dvě osmičky. Od vzniku této lodi se v podstatě datuje historie jména Moonbeam ve spojení se jménem William Fife III. Ve svých 61 letech se v roce 1914 pan Johnson rozhodl objednat další loď, ještě větší, s větším vnitřním prostorem a s výrazně větší plochou gaflového oplachtění. Byla však vyhlášena 1. světová válka, a tak přestože byly plány hotové, muselo spuštění lodi na vodu počkat až do roku 1920. Loď dostala jméno Moonbeam IV a na plachtách dodnes nese číslovku 8.

Když jsem na nábřeží ve francouzském Cannes před dvěma lety sledoval Moonbeam IV při odplouvání od mola, na jeho zádi stál dudák a hrál nejen pro tisícovku přihlížejících skotskou hymnu „Scotland the Brave“ (https://www.youtube.com/watch?v=G4EnhgFfevs). Byl to velmi silný moment, kdy si každý uvědomil velikost jména Moonbeam. Celá posádka byla v dobovém bílém oblečení z hrubé látky a s osmičkou na zádech. Pokud jste spořivý typ, pak máte stejně jako kdokoliv jiný možnost utratit své finanční prostředky za nájem lodi Moonbeam IV (www.classic-charters.com). Ale vraťme se k lodi Moonbeam III a její historii.

 

1903 – Zrod Moonbeam III N°491, významný londýnský právník Charles Plumptre Johnson přebírá extrémně elegantní loď s obrovskou plochou oplachtění, s dřevěnými nástavbami ve vysokém lesku.

1920 – Jachta je prodána pařížskému obchodníkovi Fernandu Maronimu a přejmenována na Eblis. Po jedné sezóně regat se přesouvá z Brestu do Středomoří, do Cannes, které se stává jejím domovským přístavem. Zúčastňuje se mnoha regat a vyhrává Mediterranean Cruising Race v roce 1928.

1924 – Fernand Maroni se rozhoduje pro modernizaci jachty Eblis (Moonbeam III) a nechává vestavět zážehový čtyřválec Ballot, který výrazně usnadňuje manévrování s lodí v přístavech nebo na středomořských často klidných vodách.

1928 – Na palubě Eblis se realizuje řada plachtařských kurzů a nepřestává vyhrávat v různých regatách.

1930 – Na počátku roku 1930 kupuje loď Eblis Raymond Philippe a Cannes stále zůstává jejím domovským přístavem.

1947 – Eblis kupuje Félix Amiot, známý francouzský konstruktér letadel. S pádem Paříže v červnu 1940 utíká Amiot i se s vými 3000 zaměstnanci do Marseilles, do Němci neobsazené zóny, kde zakládá novou továrnu a získává zakázku na výrobu 370 letadel Junkers JU 52/3m. V roce 1940 Amiot také uzavírá obchodní dohodu s bratry Paulem a Pierrem Wertheimerovými, kteří byli Židé a správně predikovali budoucí vývoj událostí, aby převzal a dále vedl jejich společnost Parfums Chanel. Ve stejnou dobu odprodává oběma bratrům 50procentní podíl ve své letecké továrně. Po válce je označen za nacistického kolaboranta a před nepěkným koncem ho zachrání právě pomoc, kterou poskytl Paulovi a Pierrovi Wertheimerovým, do jejichž rukou vrátil po válce firmu Parfums Chanel. Po druhé vlně znárodňování odchází do rodného Cherbourgu, kde zakládá loděnici Constructions Mécaniques de Normandie. Zde také Eblis bude po dalších 24 let od koupě uložená.

1971 – znovuodkoupená a poněkud rychle restaurovaná odplouvá Eblis do Egejského moře, kde se s ní setkává doktor John Poncia, který ji o osm let později odkoupí.

1979 – Doktor John Poncia se stává novým majitelem Eblis a transportuje ji na velké nákladní lodi zpět do Anglie, aby v loděnici Camper&Nicholson strávila průběžnou rekonstrukcí dalších téměř deset let.

1988 – Vybavená kormidelním kolem, vinšnami a elektronickými navigačními přístroji je již zpět pod jménem Moonbeam III prodána neznámým vlastníkům v aukčním domě Sotheby’s.

1989 – O rok později se opět ocitá na seznamu dražených položek aukčního domu Sotheby’s a až do roku 2000 prochází z jedněch rukou do druhých. V roce 2000 ji kupují společně dva Francouzi s jedním Norem a domovským přístavem se nakrátko stává francouzské letovisko St. Tropez.

2001 – Didier Waechter kupuje Moonbeam III, aby zajistil pokračování jeho dlouhé historie, a po celé následující tři roky na této lodi pluje. Vážně však onemocní a rád by si realizoval ještě jeden sen, a tím je rekonstrukce lodě Merrymaid (1904) z loděnice Camper&Nicholson, která se nalézá ve velmi špatném stavu.

2003 – Moonbeam III slaví své sté narozeniny a Didier Waechter své pětapadesáté, velká slavnost se koná na středomořském ostrově Porquerolles. V ráji na zemi plném teplé atmosféry se majitel Moonbeamu III cítí v tu chvíli skutečně spokojen.

2004 – V březnu, po dvou letech boje s těžkou nemocí, Didier Waechter umírá bez toho, že by dosáhl naplnění svého druhého snu, a Merrymaid je prodána v aukci. V rámci dědictví se stala novou majitelkou jeho dcera Laurence Waechter, Moonbeam III tak zůstal v rodině a pod francouzskou vlajkou. Spolu s kapitánem lodě, Jean-Laurent Simonem, činí Laurence Waechter rozhodnutí udržovat a obnovovat jachtu. 10. října 2004, po ukončení sezóny, odplouvá Moonbeam III k rozsáhlejší šestiměsíční rekonstrukci do Monaco Marina.

2005 – V květnu startuje nová éra. Laurence Waechter a Jean-Laurent Simon zakládají společnost se jménem WS INNOVATION, která vlastní Moonbeam III a má realizovat druhou etapu renovace lodi. Zúčastňují se pak regat jak Régates Royales Cannes 2005, tak i Les Voiles de Saint Tropez, po kterých je Moonbeam III transportován z francouzského Toulonu do Southamptonu společností Seven Stars Line spolu s Merrymaid k rekonstrukci do loděnice Fairlie Restorations.

Po devíti měsících práce je loď opět spuštěna na vodu pod současným jménem Moonbeam of Fife III a jejím domovským přístavem je stále St. Tropez.

 

 

Technické údaje

Rok stavby/refit           1903/2006

Loděnice          W. Fife & Son, Fairlie, Scotland

Nautická architektura   William Fife III

Vlajka  Francie

Domovský přístav       St. Tropez, Francie

Současná cena 1 950 000 €

Model  Gaff Cutter

Celková délka  24,67 m

Délka na vodorysce     18,77 m

Šířka    4,72 m

Ponor  3,25 m

Suchá hmotnost           50 000 kg

Plocha plachet             72 m2

Materiál           Dřevo

Motor  Perkins 135 k z roku 2004

Rychlost na motor       7 uzlů

Dosah na motor           260 nm

Generátor        10 kW Fisher Panda z roku 2008

Nádrž na palivo           450 l

Nádrž na vodu 800 l

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Dehler Yachtbau

Historie | Boris Dacko