Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Jaké rezervy má naše (moje) mysl?

Obrovské. Alespoň pokud můžu soudit podle sebe. Naprosto zadarmo nyní těžím z toho, že stárnutím získává moje mysl čím dál tím více volné paměti, k jejímuž využití nejspíš už nikdy nedojde. Měl bych to ovšem tajit a ne se tím chlubit. Na to dnes není doba.

 

Moderní je jít stále kupředu. Být čím dál tím víc výkonnější, flexibilní, asertivní, kompatibilní, orientovaný na zákazníka, hlavně loajální a schopný tleskat každé pitomosti, s kterou vnitřně nesouhlasím. S čímkoliv se spokojit je zcela jistě profesionální a možná i společenská sebevražda, které jste nyní svědky. Otevřeně to nikdo nepřizná, protože by to byla destrukce všeho, co dosud budoval. Ale u piva mi to přiznává skoro každý. Jsme unavení. Nejen fyzicky, ale především psychicky. O relativitě rychlosti už jsem tady mluvil. O dynamickém rozvoji povrchnosti možná ne. A možná ano. Nepamatuji si to.

Všechno to spolu ale souvisí. Máme imaginární vzory dokonalosti, za kterými jako společnost slepě mašírujeme. Neděláme žádný chyby, na nic nezapomínáme a pro emoce není místo. Alespoň se to po nás chce. A výsledkem toho nesmyslného pachtění po dokonalosti je co? Že všichni hrajeme jeden velký divadelní kus s naprosto plytkým dějem. Tak plytkým, že je možná až těžko zřetelným. Resp. tak plytkým, že přes tu plytkost není vidět nic jiného. Moje mysl se začala tomuto způsobu života vzpírat a stal jsem se naprosto nepoužitelným ve světě jakékoliv korporace. Říkám věci, na které je ve velkém světě zakázáno i myslet. A myslím na věci, které snad nikde nemůžu říci. Přesto tady s tím velkým světem musím nějak koexistovat, protože to tady v žádném případě nehodlám zabalit a naopak se snažím propůjčit svému času nějakou hodnotu.

Abych našel klid pro svou mysl, musím se protloukat někde na periferii toho velkého světa. Ještě v místech, kam dopadají od huby těch velkých nějaké drobky. Nestydím se pro ně sehnout. Je to sice jenom drobek, ale zadarmo. O to větší hodnotu pro mě má. Kdybych totiž měl udělat dvakrát tolik práce pro dvakrát tak velký drobek, který možná nikomu neodpadl od huby a mohl bych si ho odlomit z ještě neoslintaného kousku, asi bych si to hodně rozmyslel. Znamenalo by to ztratit svobodu, myslet jinak a nechat se ovládat trendem. Za to nestojí žádné sousto. Našel jsem si tedy svoje spokojené místo na Slunci a dovoluji své mysli, aby i nadále na úkor již jednou uloženého zvětšovala svou kapacitu. V očích těch, co jdou nahoru, normálně blbnu. A jsem s tím stavem vývoje spokojený.

Tak třeba někam jedu a najednou si uvědomím, že jsem někde jinde a nebo najednou nevím, kam jsem to chtěl vlastně jet. Jdu na nákup a vím, že mám přinést jenom čtyři věci. Přinesu jich asi deset a z toho jenom dvě, které jsem přinést měl. Napíšu si schůzku do diáře, ale pak se zapomenu do toho diáře podívat a na schůzku nedorazím. Nebo mi na ulici někdo telefonuje a domluvíme se, že se zítra večer potkáme. Než dojdu do kanceláře, abych si to poznamenal, tak na to zapomenu. Říkám si, že za půl hodinky budu muset vyrazit na schůzku, tak to se ještě vyplatí něco malého udělat. Zakousnu se do práce a za hodinu mi zvoní telefon, kde jsem se to zasekl. To se mi stalo právě dnes, je mi to strašně líto, protože jsem se na to setkání moc těšil. A tak mě to inspirovalo k napsání tohoto elaborátu. Je to totiž jediný způsob, jak můžu ulevit svému svědomí a nezabývat se dál faktem, že blbnu.

Vyndávám třeba prádlo z pračky a volá mi táta. Říkám mu: „Teď vyndávám prádlo z pračky, zavolám ti za čtvrt hodinky.“ Druhý den mi přijde spravedlivá, ale trochu jedovatá sms – „Už si to pověsil nebo čekáš až to uschne.“ S někým telefonuji a když je to trochu zdlouhavé, tak přitakávám, ale nesleduji hovor. Často se potom stane, že kývnu na něco, a nevím na co nebo se jakýmkoliv výrokem mimo mísu hned prásknu, že nevnímám.

Odcházím z pokoje od počítače do obýváku, abych si vzal ze skříně papíry do tiskárny. Vejdu do obýváku a vidím, že ibišek smutně připažuje listí a je ho potřeba zalít. Jdu tedy ke kočičímu hajzlíku pro konvičku na zalévání a vidím, že kocourovi musím vyházet z hajzlíku exkrementy. Vezmu tedy lopatičku a vyházím hovínka. A když už jsem v tom, tak mu doplním vodu a granule. Při vyhazování hovínek jsem si všiml, že už je plný koš na odpadky, tak ho vezmu a jdu vyhodit do popelnice. Když se vracím od popelnice, tak si v předsíni všimnu toho, že už se několik dní chystám umýt a nakrémovat si boty. Nemůžu to stále odkládat, tak se do toho dám hned a při mytí bot si od kartáčku zastříkám triko špinavými kapkami. Převleču se a hodím do plného koše s prádlem špinavé tričko. Do plného koše. To by chtělo vyprat. Naházím tedy vše do pračky a pustím jí. Vrátím se do obýváku a marně přemýšlím, pro jsem sem od počítače šel. No, když už jsem tady, tak si alespoň naleji panáka. Vrátím se k počítači s panákem a začnu psát článek. Že jsem chtěl vytisknout smlouvy, které jsem před tím dělal si uvědomím až druhý den, kdy mám jít na schůzku právě kvůli těm smlouvám a kytky taky zaleji až další den. To až si půjdu od počítače nalejt panáka, na kterého při pohledu na kytky zapomenu. Nakonec ale vždy všechno potřebné udělám. Třeba trochu v jiném sledu, než jsem původně chtěl. Vem to čert. Možná se teď někteří z vás také viděli. Ale nesmíte to nikde říkat, pokud to ještě chcete někam dotáhnout.

Já už to nikam dotáhnout nechci, já jsem spokojený se stavem věci a vědomě páchám se stále se zvětšující kapacitou mé neobsazené paměti profesní a společenskou sebevraždu. Možná bych se i snažil chápat měnící se svět, kdybych ovšem chtěl. Ale já totiž nechci. Je mi ve stavu pozvolné ztráty kontaktu se současným světem dobře a do hloubi duše věřím, že přijetím této role dělám pro svůj čas na Zemi to nejlepší, co udělat můžu.

Většinu svého profesního života jsem se věnoval autům. Znal jsem všechny konstrukční systémy a věděl, jak fungují, resp. jak by fungovat měly. Znal jsem tehdy všechny modely a naprosto přesně jsem věděl, co majitel od automobilu očekává. Že ho bude převážně používat jako dopravní prostředek, který klimatizuje a hraje v něm rádio. Doba se však mění a s ní i požadavky na automobil. Dnes jsem také dostal tiskovou zprávu jednoho výrobce, který tím vyjádřením chce přitáhnout pozornost ke svým modelům. Ale není to výkonem motoru, komfortem nebo jízdními vlastnostmi. Je to digitalizací.

Jsem tedy na periferii velkého světa spokojený s tím, že mě nic takového nezajímá a netýká se to mého zbytku života. Ta tisková zpráva mě utvrdila v tom, že budu ještě intenzivněji pracovat na rozšiřování své volné kapacity paměti. Budu to dělat na lodi a doufat, že to nedělám zbytečně. Že tu volnou paměť zase jednou něčím zaplním. A třeba něčím, co ten velký svět už ode mně nebude nikdy potřebovat. Nádherná vyhlídka.

 

 

Ukázka tiskové zprávy automobilky, která nepochybně určitou část populace nadchne a mně podobná individua se bez jakéhokoliv komentáře jen mimoděk pousmějí:

Dokonalá konektivita:

V současnosti jsme trvale připojeni k našemu mobilnímu telefonu. Trend směřuje k vývoji nových technologií, které umožní uživatelům zachovat si toto spojení i během řízení automobilu. V budoucnosti bude propojeno samotné vozidlo, což značce XXXX umožní vylepšovat uživatelské zkušenosti zákazníků a nabízet nové funkce a služby. Vozidlo například poskytne řidiči přístup k e-mailům a sociálním sítím při zachování nejvyšší úrovně bezpečnosti jízdy.

Zajištění bezpečnosti řidiče:

V interiéru vozidla bude možné bezpečně používat větší počet specifických aplikací. Například telefonní hovory je již dnes možné vyřizovat bez manipulace s telefonem, jednoduchým pohybem prstu po displeji.

Trvale udržitelná mobilita:

Dovedete si představit, že už nikdy nepřijdete pozdě do práce, protože váš vůz vás tam dovede včas? V budoucnosti budou mít vozidla předvídavé asistenty, kteří pomohou uživateli s efektivním výběrem nejvhodnější trasy pro každodenní dojíždění, například na základě stavu dopravy nebo povětrnostních podmínek. Výsledkem bude trvale udržitelnější mobilita.

Parkování:

Odhaduje se, že 25 % dopravy v centrech evropských měst tvoří řidiči, kteří hledají místo pro zaparkování. Budoucím trendem jsou aplikace, které detekují volná místa a jejichž cílem je zkrátit čas potřebný pro zaparkování i snížit související spotřebu paliva.

Ekonomika založená na spolupráci:

Jedním z klíčů k budoucnosti je podpora sdílení zboží. Trendem v mobilitě bude sdílení vozidel mezi několika uživateli, kteří budou mít k vozidlu přístup na základě digitálního klíčku ve svém chytrém telefonu. Digitální aplikace pro tyto účely budou mít stále větší význam.