Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Rodinná dovolená

Říká se, že kovářova kobyla chodí bosa. Pro nás to platí v tom smyslu, že se v rámci našeho podnikání staráme o lodě všech našich klientů takovým způsobem, že nám často nezůstává čas pro naší vlastní dovolenou.

 

Tentokrát se to podařilo a my jsme na počátku července konečně vyrazili na kýženou rodinnou dovolenou. Naším domovem se po tu dobu měla stát loď Bouřlivák - Phobos 24.5, která už vyčkávala před domem na vleku.

 

Neděle 10.7. 2016

Přijde mi to až neuvěřitelné, ale my skutečně ve čtyři hodiny ráno odjíždíme. Do poslední chvíle jsem tomu nechtěla věřit a myslela si, že nám do toho zase něco vleze, co bude důležitější. Před námi je 1200 kilometrů na italské pobřeží a samozřejmě také spousta zážitků. Kolem Mnichova byly trochu dopravní zácpy, ale i přesto jsme ve 21,50 dorazili do cíle své cesty, která na nás první den čekala po silnici, do Marina Puntone di Scarlino.

 

Pondělí 11.7. 2016

Hned ráno, ještě za docela únosných teplot, stavíme stěžeň a během hodiny jsme pomocí mobilního jeřábu na vodě. V místní marině jsou skvěle vybavení, ten pěkný jeřáb jim trochu (hodně) závidíme. Přibližně v 11 hodin vyplouváme směr zátoka Barbarossa. První zkouška posádky přichází záhy – ještě na výjezdu z mariny v ústí na moře se vyhýbáme nepojízdnému taženému motoráku a sedáme si na mělčinu. Nezklamala jsem a začínám hysterčit, kluci jsou však v klidu, Tomáš vytahuje ploutev a plujeme dál. Snad okamžitě vytahujeme plachty a také poprvé skáčeme do moře. Skvělý pocit J

Po dvou hodinách plavby Tomáš zjišťuje, že to prostě nebude ten pravý jachting, jak si ho představuje. Za tu dobu jsme ve vodě snad dvacetkrát a většinu času za sebou táhneme gumák, obsazený dětmi, který nás dost brzdí. Samozřejmě ze strany dětí co chvíli zazní otázka: „Tatí, kdy už zakotvíme?“ Na pořádnou plavbu si holt táta musí počkat, tohle bude klidná rodinná dovča. Spolu s kluky to v 15 hodin vzdávám a jdu si lehnout. Usínáme a Tomáš si spokojeně pluje sám s gumákem na palubě. V 18 hodin kotví na Elbě v zátoce Barbarossa a jdeme šnorchlovat. Následuje pozdní obědovečeře – masové kuličky s rajskou omáčkou a knedlíky – a zjišťujeme, že nesvítí kotevní světlo.

 

Úterý 12.7. 2016

Budíme se za vydatného houpání a kotvící lodě kolem nás pomalu mizí a odplouvají. Také záhy odplouváme, ale jen do vedlejší zátoky, abychom se více krytí schovali před protivnými vlnami. Celé dopoledne se koupeme a Tomáš nakonec podlehne našemu nátlaku a na gumáku s ručním pohonem nás doveze do Porto Azzuro na zmrzlinu. Pohled na naší čtyřčlennou posádku na gumáku musel být skvostný, protože podobně naložené jsou jenom lodě s imigranty. Kromě zmrzliny kluci dostali své vysněné síťky na ryby a Tomáš může veslovat zpět k lodi. Do večera se už jen tak plácáme, plaveme, šnorchlujeme a čteme si. A mě chybí wifi. V 18 hod. Luky konečně chytil večeři, tedy spíš předkrm. Úlovek má délku 28 cm a lovec je šťastný. Ta potvora se chytila na kuličku hroznového vína.

 

Středa 13.7. 2016

Z Porto Azzuro odplouváme hned po snídani jako jedni z prvních. Moře není nějak extra neklidné, ale plavba po vlnách nedělá Míšovi dobře a po chvíli se k němu přidává i Luky. Upluli jsme asi 20 mil západním směrem a končíme u dlouhé písečné pláže v Duna di Lacone. Kluci jsou maximálně spokojení a řádí ve vlnách na pláži, díky pravidelnému přísunu zmrzliny jim nic nechybí. Plavba zpět k Bouřliváku na gumáku už byla kvůli sílícímu větru a větším vlnám náročnější. Rozhodla jsem se k lodi doplavat, což se podařilo, ale důsledkem tohoto rozhodnutí byl nakopnutý palec o kámen na dně a dvě bodliny z ježka, zapíchnuté v noze. Ještě před setměním odplouváme schovat za nedaleký skalní výběžek, protože předpověď počasí jim vychází na 100 % a pravděpodobně toho moc nenaspíme. Přes noc to byl pěkný fičák kolem 30 uzlů. Na pěti sousedních zakotvených lodích bylo také vidět celou noc život, ale nejvíce to asi odnesl stanový tábor na nedaleké pláži.

 

Čtvrtek 14.7.2016

Den plný zážitků

I přes nevoli posádky kapitán přibližně v 10 hodin vyplouvá z Duna di Lacone. Už jsme ho prokoukli a přestože říká, že poplujeme jen o zátoku vedle, je nám jasné, že poplujeme několik hodin. Nakonec to byla ale pohodová plavba stále západním směrem, při které se nic extra nedělo. Obeplouváme Elbu ve směru hodinových ručiček.

Při vplouvání do Marina di Campo se míjíme s právě odplouvající La Grace. Trochu mě to mrzí. Věřím, že návštěvníky krajany by neodmítli a kluky by „pirátská“ loď nadchla. Jsme rozhodnutí poprvé zakotvit v přístavu. Potřebujeme dobít baterie, doplnit vodu a zásoby jídla. Bohužel, přístav je plný. Kotvíme tedy u skal ještě před vjezdem do přístavu s vědomím, že zde přespíme. Varování na silný vítr jsou však stále zřetelnější a tak v 18 hod. zkoušíme znovu přístav. Potřebujeme stejně tak elektřinu, jako nechat kluky proběhnout po pevnině. Povedlo se. S dovolením kotvíme na 2 hodiny. Na noc nás však v přístavu nenechají, protože není bezpečný na očekávaný silný vítr.

Jéé, zapomněla jsem na první návštěvníky na naší lodi. Zatímco Tomáš šnorchloval, já se válela v posteli a kluci řádili na palubě, slyším zvenčí cizí hlasy, jak diskutují, že Bouřlivák prostě musí být z Čech. Nakonec jsou to sympaťáci Jitka, Igor a Nikolka (matka, syn a vnučka). Klábosíme asi hodinku u nás na lodi a následně s nimi tráví naši kluci čas na pláži hledáním pokladů.

A nyní zpět ke kotvení v místním přístavu. Ital z vedle kotvící plachetnice se nám po návratu z města velmi omlouvá, že nám překřížil kotvy. Problém ale vyřeší. Pár otoček a couvaček, cuk sem a cuk tam a Ital vyndává obě kotvy. Náš řetěz však dole uvízl a následně i znovu odhozená kotva. Není zbytí, čas je nyní náš nepřítel a Tomáš bleskurychle obléká potápěčskou výstroj a jde do vody zachránit nám kotvu, která by nám velmi chyběla. Tím má za sebou první ponor na Elbě. Kotva je zachráněna a my pádíme s lodí zpět ke skalám, abychom bezpečně zakotvili. Kapitán připravuje loď do nejmenšího detailu na krušnou noc. Kontroluje každý špagát, šroubek a pod. Připravuje vodicí lano k přídi pro případ, že bych tam musela být vyslána. Naštěstí nakonec nemusela J Ráno jsme konstatovali, že předešlá noc byla o mnoho horší.

Zde je výčet zranění, která se udála při manévrech v přístavu. Tomáš má pravděpodobně zlomený malíček na levé noze. Já jsem si rozsekla chodidlo o úchyt hlavní otěže v kokpitu. Míša si skřípnul prst mezi loď a molo a každou chvíli se nám řehtali rackové.

 

Pátek 15.7. 2016

Den, který jsme opravdu prolenošili, zakotvení u skal v Marina di Campo. Celý den foukalo 22-30 uzlů a tak jsme nikam nevypluli. Po dvou skoro probdělých nocích jsme se přes den vyspali, koupali se a hráli s dětmi hry. Na závěr dne nás ještě navštívili s lahvinkou domácího šípkového sirupu a domácí klobásou naši noví přátelé ze včerejška. Byl to příjemný večer.

 

Sobota 16.7. 2016

Adrenalinový den

Od skalisek v Marina di Campo odplouváme k vraku lodi u Pomonte, kde se Tomáš po letech absentování chystá na svůj první zážitkový ponor. Moře je klidné a cestou se nic zvláštního neděje. Plachtíme, občas skočíme do vody a klábosíme na palubě.

Kotvíme v Pomonte u skaliska v místě potopené lodi, která kdysi převážela dřevo. Je kolem spousta šnorchlujících lidí a spousta šlapadel. Jako pokaždé po zakotvení, bere Tomáš potápěčskou masku a kontroluje, jak dobře je seklá kotva. Tomáš jde také šnorchlovat s Lukášem a až poté obléká výstroj a jde na ponor k vraku. Počítáme s asi hodinovým ponorem a tak já s klukama ležím v lodi a hrajeme karty. Ve chvíli, kdy se kluci přihlásí, že mají hlad, se zvedám a zjišťuji, jak hodně se zvedl vítr a vlny. Co je však horší, zjistila jsem, že jsme s lodí úplně jinde, než jsme zakotvili. V první chvíli se dostavila panika, ale záhy nad ní zvítězil zdravý rozum. Míša pochopil hned vážnost situace a zůstává mlčky zalezlý ve špičce. Luky po chvilce hysterie přichází k sobě a začíná fungovat na 100 %.

Startujeme motor a snažíme se dostat kotvu ven, což se nám vůbec nedaří. Teď ta potvora drží skvěle (naštěstí), spoléhám na to, že se z místa již nehneme a zvažuji možnosti – moc jich není. Zastavuji nedaleko nás plující Italy na velkém gumáku a těžko jim vysvětluji naší situaci. Nemá cenu řešit naší loď, ta drží na místě, ale Luky k nim nasedá a plují na místo ponoru hledat Tomáše. Ten už mezitím neúspěšně hledá na dně naší kotvu a tuší, co se stalo. Vynořuje se těsně před tím, než k němu Italové doplují. Naloží Tomáše a plují zpět k naší lodi. Tomáš má samozřejmě obavy, co bude na lodi (očekává rychlý odjezd domů J), ale tato akce ho stojí pouze dva dobře vychlazené kusy a velké nadšení na safety boat.

Vše dobře dopadlo a z našeho Bouřliváka se nestala nová potápěčská lokalita. Kapitán ale pochopil vážnost situace a už jen na motor odplouváme do nejbližší mariny, kde prvně za celou plavbu hodláme přespat.

Vplouváme do Marina Marciana, což je už na první pohled moc krásné město. Kotvíme u mola s označením „TRANSITO“, ze kterého jsme záhy vyhozeni s tím, že celá marina je komplet obsazená. Nakonec se nad námi ale slitují, že tak malá loďka může jít na místo A2. To jsme ještě netušili, jak dobré místo to bude. Již při kotvení zjišťujeme, že protější místo B2 obydluje loď Amelia s českou posádkou. Slovo dalo slovo a my zjišťujeme, že to jsou téměř sousedé z Dobříše. Pavel a Ivana mají stejně staré kluky, jako jsou ti naši. Okamžitě se z nich stává skvělá parta. Sotva se stihneme rozkoukat a na místě vedle nás se vyvazuje velká loď s potápěči. Ihned využívám situace a žádám je, zda by nám nenaplnili jednu lahev. Jak jinak, než s úsměvem se dozvídáme, že není problém a láhev nakládají k sobě do auta. Vyrážíme na obhlídku městečka.

Kluci vítají s nadšením každý krok po pevnině a tečku za skvělou večeří dělají luxusní kopce italské zmrzliny. Večer kluci řádí s novými kamarády a obě rodiny s radostí platí s předstihem i druhou noc v marině. Marina Marciana je asi nejdražší marina na Elbě (50 euro/noc). Nikde jinde by jsme zatím tolik neplatili. Po návratu z večeře již na palubě ležela naplněná potápěčská láhev.

 

Neděle 17.7. 2016

Kluci nadšení z nového přátelství vstávají dříve, než je obvyklé. Běhají po nábřeží s pruty a bez úspěchu se snaží ulovit nedělní oběd. Dopolední odchod kamkoliv je pomalejší, než by si Tomáš přál, ale sám vidí spokojenost kluků a tak to moc neřeší. Až kolem poledne si oproti záloze 400 euro půjčujeme naleštěný Fiat Punto (62 euro/den) a vyrážíme na nejvyšší horu Elby, Monte Capanne do výšky 1019 m n.m., kam nás vyveze dvoumístná kabinová lanovka typu „klec nebo košík na brambory“. Viditelnost je nádherná a my se 20 minut kocháme skvělým výhledem. Tomáš s trochou smutku sleduje v dálce Korsiku, původní cíl naší plavby. Ale my už teď víme, že se jednou vrátíme a Korsiku dáme. Lanovka stále 18 euro/dospělý a 9 euro/dítě a byl to pěkný zážitek a výlet, který za to stál. Zdržujeme se chvíli v baru na spodní stanici, využím toho, že je tady wifi a rozesílám fotky na všechny strany. Jsou čtyři hodiny odpoledne a auto máme do sedmi, je nám tedy líto se hned vracet. Volba další cesty je jasná – Marina di Campo a návštěva druhého největšího italského akvária. Všichni s nadšením sledujeme žraloky, murény, želvy, rejnoky a velkou spoustu dalších obyvatel moře. Pěkné! Dospělák za 8 euro a dítě za 4 eura.

Po úzkých rozbitých a klikatých silničkách se vracíme zpět. Ještě dotankovat – 2,78 litru benzinu za 4,50 euro (jsme za blbce) a vracíme auto. V jedné z restaurací na nábřeží si dáváme skvělou rybu a vše je bez výtky skvělé. Ve stejné restauraci se potkáváme s novými přáteli. Nad několika láhvemi bílého sedíme do pozdních nočních hodin. Kluci jsou šťastní a připadají si jako pravý dětský italský gang. I Míša jde spát v půl jedné, což je pro něj skutečně skvělý výkon.

 

Pondělí 18.7. 2016

Všichni vstáváme rozumně mezi 7 a 9 hodinou. Jen Míša stále spí – dospává noční řádění. Kolem poledne se loučíme s Pavlem, Ivanou a jejich dětmi a slibujeme si sraz v ČR. Je také ta pravá chvíle odeslat pohlednice babičkám.

Plujeme na motor ke skalnatému výběžku, který je z Marciany vidět. Údajně je v něm velmi pěkná jeskyně na šnorchlování. Bohužel nám to vůbec nepřipadá jako vhodné msto ke kotvení, tak prohlídku jeskyně vzdáváme a plujeme o jeden výběžek dál, kde plánujeme zakotvit a zůstat přes noc. Cestou potkáváme již podruhé obávanou pirátskou loď.

 

Úterý 19.7. 2017

Jsme devátý den na vodě a nám dospělým se to začíná líbit stále více a stále méně si umíme představit, že to, co právě prožíváme, zanedlouho skončí a my se vrátím do obvyklého rytmu života. Chceme se poslední dny plavby na východ ještě užít a snažíme se klukům, kteří se evidentně nudí, nabídnout nějakou zábavu. Nabídka koupání, pizzy a zmrzliny nezabírá a díváme se na dětské obličeje, které se hledají. Najednou přichází až kacířská myšlenka, která možná měla zůstat nevyslovena, ale nestalo se tak. Ptám se jich: „Tak co byste kluci tedy chtěli? Je domů?“ Okamžitě propukají v huronský křik: „Jóóóóóóó.“ Je tedy rozhodnuto, než bychom konec dovolené kazili tím, že budeme části posádky vnucovat svojí vůli, rozhodli jsme se vzít z ostrova Elba jihovýchodní kurz do Marina Puntone di Scarlino. Počasí nám přálo a tak si Tomáš krásným jachtingem užil to, o co ho rodina po celých deset dnů okrádala.

 

Pak už nastal jen opačný a méně radostný proces. Sundání stěžně, vytažení lodi z vody a uložení na vlek. Cesta domů proběhla relativně tichu a pohodě, protože my dospělí jsme v duchu snili o tom, jak se do těchto vod zase jednou vrátíme. Phobos 24.5 Bouřlivák nejenže nezklamal, ale poskytl nám jak komfortní domov, tak i bezpečí během plavby. Samozřejmě nelze srovnávat na moři loď s ploutvokýlem s lodí s pevným kýlem. Je potřeba si více dávat pozor na počasí, ale jinak na vás s každou podobnou lodí čeká krásná dovolená.

Zima je pomalu za námi a Tomáš už přemýšlí, kam vezme letos Bouřliváka a celou svou rodinu na letní dovolenou. Zatím rozvíjí do dokonalosti myšlenku, že na vleku přivezeme loď na jihovýchodní pobřeží Itálie a odtud odplujeme do Řecka. Tak se určitě máme na co těšit.

 

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Four Winns Horizon 190 SS

Představujeme | Petr Láska
title

S Torpedem z Prahy kolem Evropy 4

Plavba | Pavel Polák