Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Čemu můžeme věřit?

Můžeme mít pocit, že jsme jako lidstvo dospěli do momentu, kdy víme skoro všechno, kdy si dokážeme skoro všechno racionálně vysvětlit. Pokud bychom si měli zachovat objektivní pohled na věc, pak musíme nutně přijmout jako fakt, že to samé si mysleli několik tisíciletí zpět všechny generace před námi.

 

Každá generace měla k dispozici nějaké pensum informací, které ohraničovaly její způsob života. Nejen informačně, ale i teritoriálně. Co je daleko a co je blízko, co je rychlé a co pomalé, co má hodnotu a co nemá hodnotu, co je reálné a nereálné, to bylo vždy poplatné dané době. Za neakceptování faktu, že Země je placatá, se upalovalo. Jak by mohla být kulatá, vždyť to by lidé na druhé straně spadli do nekonečného prázdna.

Francouzský přírodovědec Georg Louis Leclerc hrabě Buffon se v druhé polovině 18. století domníval, že Země je úlomkem komety, která se srazila se Sluncem a snažil se vypočítat stáří naší planety. Použil k tomu svérázný způsob, kdy rozžhavil dělové koule a měřil jejich chladnutí. Tuto analogii použil pro výpočet stáří Země a došel k číslu 74 832 let, což bylo pro tehdejší vědecký svět senzací. Dnešníma očima jsou cesta k výpočtu i samotný výsledek velmi úsměvné. Nicméně tehdy byly pro vědecký svět senzací a novým pevným bodem v prostoru, o který se ostatní vědci ve svých různorodých teoriích opírali. Když téměř o 100 let později Darwin, který se původně zajímal také o geologii, pronesl, že stáří Země se počítá na stovky milionů let, setkal s velkým nepochopením. Vědecká obec tehdy vůbec nedokázala uvažovat v takových rozměrech. A dnes datujeme období velkého třesku před 18 miliardami let.

Když se objevily první automobily, tvrdili britští akademici, že lidský organizmus nemůže přežít rychlost 32 km/h. A byli lidé, kteří tomu uvěřili. Stejně tak všemu, co se odehrávalo za celou existenci lidstva.

Kdybyste řekli Alexandru Grahamu Bellovi, že přibližně za 100 let bude mít každý na planetě v kapse mobilní telefon, tak by vám asi i přes své pokrokové myšlení nevěřil a skončili byste v tehdejším blázinci. Nemluvě o tom, že to není mobilní telefon, ale mobilní počítač, který jednu ze svých nejprimitivnějších funkcí využívá pro telefonování. My tedy máme falešný pocit, stejně jako všechny generace před námi, že existuje jenom to, co umíme pojmenovat a o čem víme. V jakém bodu vývoje se však nacházíme? Myslím si, že toho většinu ještě nevíme. Myslím si, že je scestné naše vnímání velikostí, protože za velké považujeme to, co je větší než my a malé je to, co je menší než my. Co je potom velké a malé v očích mravence? A co když my jsme takový mravenec.

Čemu tedy můžeme věřit? Abychom se cítili komfortně a nic nás nerušilo na naší cestě životem, je pro nás nejpohodlnější, abychom vše, co vidíme, přijali jako fakt. Každý člověk za celou dobu existence lidstva by chtěl vidět do budoucnosti. Už jen proto, aby se mohl kvalitně materiálně zabezpečit.

V tomto kontextu úvah je jachting jedna z nejkonzervativnějších činností na světě. Když odmyslíme od současné elektronické výbavy lodí, pak několik tisíciletí stále stejně plujeme za pomoci vesel nebo větru. Co vše se v lidském životě za časů například od starého Egypta událo a co vše se změnilo. Téměř vše, pouze kolo tehdejšího vozu se točilo stejně tak, jako kolo dnešních automobilů a lodě plují stejně tak, jako pluly tenkrát. To je na našem koníčku krásné, že se stáváme součástí přírody, kde musíme respektovat stejné zákony jako naši předkové před tisíci léty. Kde plyne čas stejně rychle, jako plynul tehdy jim. Kde je nepřízeň počasí stejným nepřítelem, jako byla tedy. Kde zapomeneme na všechny naše starosti a stáváme se součástí přírody, které můžeme věřit. Ta zatím nepřinese nic jiného, než co už bezpečně známe.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Poslední slovo

Blog | Petr Láska
title

Editorial

Blog | Petr Láska