Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Poslední etapa před Středomořím

V minulém dílu jsem skončil tím, že jsem připlul do ománského Salaláhu. Na cestě kolem světa to bylo možná nejdražší místo. Překonalo to možná vše, co jsem zatím za drahé považoval. Ale bylo to velmi zajímavé.

 

26.2.2017 Připlouvám do Ománu.

Hlásím se tři míle před přístavem a jsem navigován věží až do zadní části přístavu. Obsluha mě diky AIS vysílači vidí na monitoru a přesně mi říká, kde mohu hodit kotvu. Jsme tu na kotvě dvě lodě, Tangoš a veliký dvoustěžník z Anglie. Ozval se i agent, se kterým jsem komunikoval a který mi poslal cenovou nabídku. Předem upozorňuji, že do Ománu jsem nechtěl. Na stránkách www.noonsite.com je popsaná současná situace, kdy zdejší úřady a agenti vybírají nehorázné poplatky za předražené a neochotné služby. Jenže jede za mnou posádka, se kterou jsem jel před 25 lety závod do Ameriky a zpět (Karel Zítek a Zdeněk Bařina). A bohužel to bylo jediné místo, kam byla cenově dostupná letenka z Čech.

Agent, který na mé dotazy nereagoval víc jak dva týdny, se najednou objevil a vítá mě ze břehu. Nafoukl jsem člun a přivezl dokumenty od lodě. Vybrali si potřebné dokumenty a jeli je kopírovat, že vše zařídí. Slíbili do hodiny být zpět a pak, že přijedou celníci (agent je zde vyžadován úřady). O pět hodin později, v deset večer, na mě blikali ze břehu. Já skočil do člunu a pádloval ke břehu, kde jsem vždy musel vylézt po rozpadajících se a zrezivělých žebřících na špinavé molo. Seděli v novém luxusním terénním Lexusu. Tři agenti vypadali spíše jako tři šejci, samé zlaté prsteny, největší iPhony, luxusní látka na bílých hábitech. Vše zařídí, i změnu crew listu, zítra bude check-in. Dostal jsem agenta Mohameda, obrovského a širokého černého chlápka, který se do velikého terénního auta ani nemohl nasoukat.

Celý den jsem čekal na lodi. Bez odbavení nesmím vstoupit na břeh. V poledne se Mohamed zastavil a prodal mi předraženou kartu do telefonu na 24 hodin za 25$. Za šest hodin přestala jít.

Zkrátím to, dnes je 28.2. a jsem tu třetí den a stále bez odbavení. Večer má přiletět posádka a já nemohu na břeh. Naštěstí po obědě se agent objevil a začalo kolečko papírů o jehož smyslu a významu jsem neměl ponětí. Skoro vše je psáno rozsypaným čajem, až na pár výjimek.

Nicméně jsme nakonec stihli i půjčit auto a dojet večer na letiště pro posádku. Ovšem tím to nekončilo - naopak začalo nové kolečko. Jak dostat novou posádku na loď. Opět objíždění, papíry, razítka a úplný vrchol byl, že jsem musel koupit oranžový majáček na vypůjčené auto. Jinak by nás zpět do zóny přístavu přes brány nepustili a nesměli bychom si dovézt zásoby k lodi. Areál přístavu se táhne na kilometry okolo. Tímto běháním a vyřizováním jsem nečekaně oslavil mé 50. narozeniny a teprve v půl dvanácté večer, po ukončení odbavení, jsem do sebe hodil rychle panáka. Uff happy já!! Další dva dny nakupujeme zásoby na loď, vždy veliký problém se dostat přes kontroly a brány přístavu. Nakonec zbylo i trochu času na krátkou prohlídku města.

3.3. Náš agent nás odhlašuje a malé kolečko papírů, abychom si to naposledy užili probíhá. A za pouhých 550 amerických dolarů jsem mohl stát na vlastní kotvě ve špinavém prašném přístavu bez sociálek a jiného zabezpečení. Za to velmi dobře střežen vojáky. Absolutně nejdražší místo za celou plavbu.

Omán, město a lidé, jsou velmi přátelští a ochotní. Ale je třeba mít stále na paměti že se jedná o muslimy. Vezl mě třeba bratranec toho mého agenta, mladý kluk, v luxusním autě. Bavili jsme se o fotbale, znal některé naše hráče a zároveň byl velký fanda Juventusu. Ale nemohlo mi ujít , že na zpětném zrcátku se mu houpal, jako svatý obrázek, portrét zabitého Iráckého vůdce a na přístrojovce měl malý obrázek Bin Ladina. Je to trochu zde rozporuplné. Ne už tak vojenský prostor velikého celního přístavu. Zde, kdo má uniformu a frčku, je král. A jasně ti to dává na vědomí. Jenže i tento člověk se bojí cokoliv rozhodnout ze strachu z nadřízeného, jako kdyby jim sultán usekl hlavu za to, že nás pustí přes bránu. Budu upřímný, jsem moc rád, že jsem pryč a opakovat to ani náhodou nebudu. Ale slíbil jsem si, že jestli budu kupovat někdy ještě nějaké auto. Tak už jen na elektřinu!

 

3.3. - 23.3.2017 plavba Omán – Egypt, posádka ve složení Zdeněk Bařina, Karel Zítek a Zdeněk Teubner.

Hurá, vyplouváme směr Adenský záliv. Čeká nás pověstná „pirátská alej“ mezi Somálskem a Jemenem. Potom proplutí úžinou Bab el Mandeb, kde působí sací efekt odpařování Rudého moře a zároveň vzniká tryska mezi horami. A nakonec dlouhé křižování proti převládajícímu severozápadnímu větru Rudým mořem. Fouká nám velmi slabý vítr z východu. Plujeme střídavě na genaker nebo se spinakerem. Často v noci musíme motorovat, protože vítr zmizí docela. V tomto režimu plujeme několik dní.

7.3. Dnes jsme potkali dva rychlé čluny, asi rybářů, na každém po pěti tmavých chlapech na palubě. Jedni jeli před příď a druhá loď jela za záď. Ti druzi jeli přímo k nám. Mířil jsem na ně puškou a kormidelník si toho všiml, změnil směr a o dvacet metrů nás minul. Moc přátelské posunky na nás nedělali. Nemám z toho dobrý pocit. Počasí úplně na prd - stálé bezvětří, když občas foukne je to velice slabounké. Stojíme tu jak položka v nabídkovém katalogu.

8.3. Dnes konečně stálý větřík. Celý den i noc plujeme na spinaker. Ve vysílačce je slyšet komunikace válečné lodě s věží na jemenském pobřeží. Před rozedněním se na nás přijel podívat velký vojenský člun. Rozsvítil jsem pozičky a zapnul AIS vysílač a po chvilce jel dál. Jinak plujeme bez světel a bez vysílání identifikace z AIS. Odpoledne jsme chytili čtyři makrely a večer jsem je upekl v troubě, chlapi i pekáček vylízali.

Doufáme, že dál poplujeme s větrem. Od začátku plavby jsme již spálili tři čtvrtiny nádrže, což je více jak třetina zásob nafty na lodi (celkem 210 litrů) a možná budeme muset cestou někde tankovat. Jemen asi mohu vyloučit, netoužíme po poznávacím zájezdu za Alkajdou. Do Djibuti chlapi nechtějí, protože nemají očkování proti žluté zimnici a tak zbývá jen Eritrea a Sudan.

10.3. Dnes dopoledne, zavrčel druhý prut. Jeli jsme na spinaker a tak jsem měl docela honičku sundat spinaker, zbrzdit loď a vytáhnout pěknou velkou doradu na palubu. Pak malá jatka, naháč, co řeže rybu. Teď máme masa dost, celé odpoledne jsem rybu zpracovával, nakládal, zavařoval, nasoloval a protože to byla jikernačka, tak došlo i na steaky s jikrovou omáčkou (jsem fakt už dobrej... ha ha ha).

Předpověď počasí slibuje zesílení větru a my budeme pokračovat dál do úžiny Bab el Mandeb. Jako na potvoru podle předpovědi má od soboty foukat silný vítr do pondělí až úterka. V úžině bude foukat až 35 uzlů. Což teda moc rád nejsem, na druhou stranu nás to vyšoupne zase o kus severněji a další kus cesty bude upluto.

11.3. Dvacet mil od Adenu jsme v noci slyšeli dva neosvětlené silné čluny, ale Tangoš se krčil v nočním pološeru. Prý nakonec tou dobou unesli tanker Aris13 do Somálska. Nicméně jsme propluli „pirátskou alejí“ (oblast mezi Somálskem a Jemenem) bez větších problémů. Mířili jsme bez zastávky v Djibuti do úžiny Bab el Mandeb. Celou cestu z Ománu se pereme se slabým větrem a necelých sto mil před úžinou přichází docela silný vítr a úžina Bab el Mandeb je pověstná svou tryskou a sacím efektem odpařování vody v Rudém moři. Předpověď větru přes 35 uzlů v úžině. Pro jistotu jsem zrušil bimini a uklidil soláry.

13.3. V úžině jsme udělali málem rekord, když jsme na zadním větru na kapesník z kosatky za den upluli 175 mil. Hezkej fukejř a blbé krátké vysoké vlny nás pěkně nakopávaly. To vydrželo do úterý a tak jsme rychle skočili o 300 mil na sever.

15.3 . Zato teď se tu plácáme v bezvětří a bude to horší až začnou vanout silné severní větry na severu. Jinak posádka i loď je ve výborné kondici, vše OK. Je slabounký zadní vítr, ideální čas začít vařit pivo. Našel jsem australskou plechovku koncentrovaného sladu a dle návodu začal vařit pivo. Nejprve jsem odsolil dvacet litru vody, předtím vydesinfikoval chlórem kanystr, ve kterém bude pivo kvasit a zrát. Pak jsem ve dvou hrncích vařil extrakt a to vše vlil do studené vody v kanystrech. A čekal až do večera až mladina v kanystru vychladne. Pak jsem přidal pivní kvasnice a za nějakých pět až šest dní nebo týden by mohl být první vzorek. Protože teploty tu jsou stále vysoké, budeme muset nějak kanystr chladit. Neměla by se teplota dostávat přes 27° C. To je trochu problém tady je 27 jen v noci a někdy i víc. Přes den je 33 stupňů. Finální výrobek by měl obsahovat 22 litrů piva!!! Škoda že nemáme láhve na druhotné kvašení v láhvi, pak by to pivíčko bylo jako doma, tedy možná. Název byde mít Tanga-beer „RedSea“. Nebo taky Tanga-ser „rudej samoser“! To záleží, co se povede... cha cha. To se budou hned lépe překonávat nástrahy Rudého moře a mohamedánů, vždy s úsměvem na rtu.

16.3. Dnes celý den středně silný protivítr a Tangoš skákal v náklonu přes vlny. Chvilku jsme jeli k Saudům a teď zase míříme směrem na port Sudan. Za celý den jsme při křižování upluli 110 mil, bohužel, vzdušnou čarou k cíli jen 40 mil.

17.3. Sedím venku v kokpitu, mám hlídku a právě se vynořil z vody žlutohnědý měsíc. Je úplné bezvětří - voda jako olej. Jen táhlé vlny občas pohupují Tangošem. Ticho, které se dá krájet, no jó, málem bych už zapoměl. jasně, že do toho je slyšet Karlovo chrápání, už jsem si na jeho permanentní chrápání zvykl, že už ho ani nevnímám. Teda pokud se dá nevnímat puštěná benzinová sekačka na trávu.

.... a je po romantice....

Dnes jsme chytili dvě barakudy. Bářa chtěl vyndat háček té větší barakudě z tlamy. Rozevřel tlamu a ta se mu asi vysmekla a zavřela se, nechal tam ukazovák, nebo ho kousla uřízlá hlava? Napřed tuhle potvoru musím zabít a i tak se ji mohu koukat do tlamy jen s velkou opatrností. A rozhodně ji nebudu vyprošťovat rukou hák z tlamy, ale kleštěmi. Má to hubu plnou super ostrých a velkých zubu! Kromě rybí krve ještě Bářova, čistit a dezinfikovat, protože z těchto kousnutí mohou být těžké otravy. Potvory si prostě nečistí zuby.

Ráno jsem vařil ke snídani rýži na sladko s kokosovým mlékem a sušenými datlemi. Čekal jsem mrmlání a ono nic. „Jo, hladík, to je kuchař“. A protože den předtím jsme skoro nejedli a hopsali jsme jak na Matějské, tak jsem ještě vařil červenou čočku. Tu jsem trochu neodhadl, nějak moc nabobtnala, až mi málem vylezla z hrnce. Budeme jí muset jíst alespoň další dva dny. Dnešní večerní menu: čočka s barakudou, a zítřejší menu: barakuda s čočkou.

18.3. Celou noc jsme stály v bezvětří a teď již mažeme na zaďák. Fouká 15 uzlů jihovýchod. Do rána bychom to měli mít takto. A pak by měl přijít ostrý zlom a začít fukejř ze severozápadu okolo 35 uzlů. Pro jistotu odmontuji soláry a biminy a připravím bouřkovou kosatku.

19.3. Ještě včera večer jsme frčeli na zaďák směr sever, ale již po půlnoci v půl druhé přišla ostrá změna. Měl jsem novou předpověď, a tak jsem věděl, že přijde vítr 35 uzlů proti. Tak v té chvilce, co se otáčel v noci vítr, jsem nandal bouřkovou kosatku a od té doby se probojováváme kurzem 040° k Saudům. Je to písečná bouře a Tangoušek je celý od písečného prachu. Nebe i obzor okolo je zlatý až okrově žlutý. No brečel bych, loď jako prase, všude písek, plachty plné písečného prachu a mají barvu okru. Lana mají jednotnou oranžovou barvu. Děs, děs. Tady by pomohl jen vydatný lijavec, kýbl šampónu a pět černochů s kartáči. Píseček se dostává i dovnitř. Jsme v dráze velkých lodí, ale ty o nás naštěstí z AISka vědí. Mám zapnutý mlhový signál, protože není vidět na víc, jak 100-150 metrů.

20.3. Dnes po obědě konečně přestal padat písečný prach a začalo být vidět slunce. Tangoš jedna katastrofa. I frklík na stěžni je obalen pískem, stěžeň vypadá jak elektrické vedení na horách.

Odklízíme a čistíme, ale zatím jenom kokpit. Paluba se myje průběžně sama vlnami. Ještě hodně fouká a velmi ostře stoupáme a tak to na moc velký úklid není. Vlasy mi nejdou rozčesat a vousy také ne. Podle mapy jsme ještě v Sudánu a do hranic s Egyptem to máme asi 80 mil vzdušnou cestou.

21.3. Hurá, hurá, konečně jsme přepluli pomyslné hranice mezi Sudánem a Egyptem. Dnes je docela fajnový první jarní den. Vítr sice stále proti, ale akorát silný a my pěkně křižujeme. Stále uklízíme po písečné bouři u Sudánu. Tangoš vypadá jak bagr z pískovny a plachty mají barvu okru. Dnes ráno bylo sluníčko ostré jako břit a nádherná dohlednost. Po těch prašných dnech je to úplná oáza. Ovšem zima je jak u ledního medvěda, 22 stupňů. Je mi jasné, že se teprve budu muset aklimatizovat na chladnější kraje. Také došlo na ochutnání prvního pivíčka. A kupodivu to není tak špatné. A ani střevní potíže nenastaly, tak to vypadá spíš na Tanga-beer, než na Tanga-ser. Chutná to jako pivo, jen bublinky to nemá. Ty by musely vzniknout až druhotným kvašením v láhvi.

23.3. Cíl je před námi. Zadní vítr k ránu slábne a my startujeme 3 míle před přístavem motor. Jupííí, v 8:30 se vyvazujeme na celním mole v port Ghale v Egyptě. Za dvacet dnů plavby z Ománu máme upluto 2012 mil.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Rok Espresso Maker

Technické novinky | Pavel Rauner
title

Varta Slim Power Bank 12000 mAh

Technické novinky | Michal Štěpán