Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Otázka důvěry

Slovo „důvěra“ je velmi silné a jeho význam nepřipouští alternativy. Důvěru v něco nebo někoho buď chováme a nebo nechováme. Nemůžeme někomu důvěřovat více a někomu méně, protože pokud někomu nemůžeme důvěřovat na 100 %, pak mu nemůžeme důvěřovat vůbec.

 

O tom, zda někomu můžeme důvěřovat anebo nikoliv, rozhodují jeho činy a naše míra naivity nebo flegmatičnosti, a samozřejmě především naše mravy, dané výchovou rodičů. Otázka důvěry je velmi úzce spjata s morálkou. U morálky také můžete často slyšet, že je to méně nebo více za hranicí morálky, což je z významu toho slova také nesmysl. Chováme-li se tak, že neděláme žádné špatnosti a neslušnosti, pak je naše morálka v pořádku. Pokud se však vědomě dopouštíme špatností a nebo neslušností, pak je úplně jedno, jak jsou velké, protože překročením této hranice se chováme nemorálně. K někomu, kdo se chová nemorálně, nemůžeme, pokud zůstaneme věrni smyslu těch slov, chovat důvěru. A naopak, ke každému, kdo se chová morálně, můžeme bez obav chovat důvěru. Tolik tedy vysvětlení významu těch dvou slov.

S českou společností se stalo v posledních letech něco velmi špatného. Zpočátku několik jedinců osahávalo, kde je hranice morálního a nemorálního chování a čekali, jak se k nim společnost postaví. Nic se nestalo. Společnost tolerovala drobné prohřešky proti morálce, které otevíraly cestu k ekonomickému přínosu. Míra přešlapů se postupně zvětšovala a většina si zvykala na lehce nemorální jev nebo neslušnosti jako na samozřejmou součást života. Když to nebylo nezákonné, tak nikomu nevadilo, že je to nemorální. A komu to vadilo, tak ten měl svůj osobní problém, jak se s tím vyrovnat, protože společnost mu svou morálkou v jeho postoji nepomohla. Spolu s morálkou brala za své i důvěra. Začali jsme důvěřovat něčemu, co si to vůbec nezasloužilo. Lži a vycizelované psychologické manipulace pronikly do každého koutu našeho života a my jsme je buď přijali a začali hrát stejnou hru a nebo jsme přestali věřit všemu, abychom si ubránili svůj svět. Ne ten společenský. O to větší úctu si zaslouží ti jedinci, kteří se dodnes s mizernou vyhlídkou na úspěch perou za morální obrodu společnosti.

Vypracovával jsem nedávno anketu pro jiný časopis a první otázka v té anketě byla: „Ztratil jste důvěru ve značku Volkswagen po jejích podvodech s měřením emisí škodlivin ve výfukových plynech?“ Všichni do jednoho odpověděli, že důvěru neztratili a dostával jsem odpovědi typu: „Vždyť podvádějí všichni, jen se jim na to nepřišlo,“ nebo „A jaké emise mají velké osmiválcové americké benzíňáky ve srovnání s dieselem VW?“ nebo „To je jenom mediální bublina, ve skutečnosti se nic tak zásadního nestalo.“

Natolik jsme si zvykli žít v morálně shnilém světě, jehož samozřejmou součástí jsou lži a podvádění, že už jsme ztratili schopnost takové nemorální jednání odsoudit. Ani jeden mi neodpověděl, že by mu na podvodech značky VW něco vadilo. Dokonce jsou Golf a Passat v jejich očím symbolem úspěšnosti. Nejde přece o to, jaké ty emise skutečně jsou, ale o to, že někdo vědomě podváděl. A to na nejvyšších pozicích firemního managementu, kam by se měla dostat jen morální, odborná a inteligenční elita. Ryba prostě smrdí od hlavy. Jak chcete vychovávat obyčejné lidi k nějaké morálce, když jejich pomyslné vzory dosahují svých pozic cestou za hranicí morálky.

V Americe Volkswagen platí odškodné jako mourovatý a prohrává jeden soudní spor za druhým a média na něm nenechají jedinou nitku suchou. V Evropě se v tomto ohledu neděje skoro nic a u nás v Čechách už vůbec nic. Majitelům s vadným SW výrobce na své náklady nahraje správný SW a tím to pro ně končí. V podstatě za ten podvod nikoho neodškodnili, jen udělali to, co měli udělat už při výrobě toho auta.

A pyšný český manažer dále nasedá do nafasovaného Passatu, aby všem ukázal, kam až to dotáhl. Passat je stále etalonem minoritní (nebo miniaturní) české střední třídy společnosti a nikomu nevadí, že jeho výrobce podváděl. Strašné. S touto slizkou přizpůsobivostí, patolízalstvím a neschopností jasně deklarovat svůj postoj k morálce nikdy nedoženeme žádný ze států, na jejichž ekonomické úspěchy a kupní sílu obyvatelstva koukáme závistně odspodu.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Editorial

Blog | Petr Láska
title

Poslední slovo

Blog | Petr Láska