Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Spolu s faraony

Poslední měsíc byl odpočinkový. Domů je to v kontextu celé plavby coby kamenem dohodil a přesto jsme na velmi exotickém a zajímavém místě, kde nemůžeme jen proplout a zmizet na sever k evropským břehům.

 

24.3.2017 Egypt

Port Ghalib byl před dvaceti lety jen malý úsek neobydlené pouště na pobřeží. Kuvajtský miliardář Nasser El Kharafi investoval dvě miliardy dolarů a proměnil region v turistický komplex včetně mariny. Bohužel nepokoje v Egyptě zapříčinili obrovský propad turismu o skoro osmdesát procent! A tak marina, mající připomínat francouzský port Grimaud a navržena až pro tisíc lodí, je skoro prázdná. Když jsme připluli, byli jsme zde celé dvě plachetnice z ciziny. Později připluly další dvě lodě. Odbavení bylo rychlé a přátelské a jsme v Egyptě.

 

27.3.2017

Egypt Luxor

Ráno ve čtyři hodiny nasedáme do maličkého mikrobusu a jedem směr Luxor. Po skoro čtyřech hodinách nastupuje k nám naše průvodkyně a egyptoložka paní Hoda. První zastávka je u Memnonových kolosů.

1/ Memnonovy kolosy jsou dvě sochy zpodobňující sedícího faraona Amenhotepa III. Původně hlídaly vstup do chrámu, který nechal faraon vystavět. Ve své době to byl jeden z největších chrámových komplexů, kde byl již za svého života uctíván jako žijící bůh a zároveň chrám měl sloužit jeho kultu i po fyzické smrti. Sochy byly postaveny roku 1350 př.n.l z pískovce, bylo je nutné opět složit a jsou jediné, co se z chrámového komplexu dochovalo.

2/ Údolí královen leží v jižní části Thébské nekropole a nachází se zde hroby královen, princezen, princů a významných hodnostářů z období Nové říše. Do některých z 90 nalezených hrobek je možný přístup.

3/ Návštěva kamenické dílny, kde se nám snaží prodat své výrobky - kapituluji a kupuji maličký portrét Kleopatry do Tangoše.

4/ Chrám královny Hatšepsut (hot-čiken-sup), tak nás učila vyslovovat naše průvodkyně jméno královny. Hatšepsut byla výjimečná žena. Její jméno se dá přeložit jako „První dáma všech dam“. Byla dcerou Thutmose I. a jeho ženy Ahmose. Podle tradic se provdala za svého nevlastního bratra Thutmose II. a stala se po smrti jeho otce ženou krále. Její obliba v následujících letech strmě stoupala. V době, kdy její manžel Thutmose II. zemřel, se měl novým králem stát Thutmose III. Ten byl ale pro převzetí vlády příliš mladý, Hatšepsut se proto vlády ujala za něj. Mezi druhým a sedmým rokem vlády Thutmose III. se nechala prohlásit za plnohodnotnou vládkyni Egypta a stala se tak vedle svého nevlastního syna druhým vladařem. Protože se technicky předpokládalo, že faraonem bude muž, oblékala se královna při úředních jednání do mužského obleku, který zahrnoval i umělou bradku - jeden ze symbolů faraonovy moci. Chrám je ve velmi dobrém stavu a je částečně vytesán do skály a pocit z něj je ohromující.

Nil patří ke nejvýznamnějším světovým veletoků a je nejdelší řekou na světě. Pramení v Burundi jižně od rovníku a protéká Rwandou, Tanzánií, Ugandou, Súdánem a Egyptem. Za hlavní zdroj je považováno Viktoriino jezero, které má samo řadu přítoků. Průměrný průtok v Káhiře je 2 284 m3 za minutu. Jeho délka činí 6671 km, z toho v Egyptě urazí 1600 km.

Nil je fenomén na němž odjakživa závisely životy milionů lidí. Na jeho úrodných březích vznikl první národní stát na světě. Tato kultura na březích Nilu dala vzniknout některým základním prvkům v dějinách lidstva. Tady vzniklo první písmo, byly zde postaveny první kamenné stavby. Kultura, kterou zrodila úrodná půda Nilu setrvala tisíce let a v podstatě nezměněna. Památky na ni přežily až do dnešních dnů. Staří Egypťané se příliš nezajímali o to, odkud vlastně ten blahodárný vodní živel přichází. Považovali jej prostě za dar bohů. O prameny Nilu se začali zajímat vlastně až Řekové. Srdce Afriky bylo ale vždy těžko přístupným a neprobádaným místem. Tak to zůstalo až do 19. století. Mnoho expedic pátralo roky po pramenech Nilu, včetně slavného cestovatele Davida Livingstona. Správné určení pramenů Nilu je však trochu složité. Oficiálně je za pramen Nilu uznána od roku 1937 řeka Kagera mezi horami Burundi. Složité povolení pro sportovní plachetnici k plavbě po Nilu se vydává v Alexandrii a to jen v zimních měsících pro lodě s maximálním ponorem do 1,5m.

Chrám v Karnaku je svojí plochou nejrozsáhlejší stavbou Starého Egypta. Rozkládá se na ploše 1500 × 800 metrů, což je neuvěřitelných 1,2 milionu metrů čtverečních. Ve skutečnosti se nejedná o jedinou stavbu, ale o celý komplex svatostánků, pylonů a obelisků, které byly zasvěceny bohům k větší slávě faraónů. Areál nebyl zbudován úsilím jednoho panovníka. V tomto centru ekonomického a náboženského života se snažili po sobě zanechat významnou stopu všichni faraóni. Chrámy se stavěly, rozšiřovaly, restaurovaly a přistavovaly více něž 2000 let. Všechno zde má gigantické rozměry. Přístup je lemován alejí sfing s beraní hlavou. Rozměry této vstupní brány do Amónova chrámu jsou vskutku impozantní. Za prvním pylonem se rozkládá Velký Amónův chrám.

Nejpůsobivější částí celého komplexu je zřejmě hypostylová hala. Ta byla celá zastřešena dnes již zaniklou střechou. Byla nesena 134 sloupy, 12 sloupů v centrální části je větších. Prostřední sloupy jsou vysoké čtyřiadvacet metrů a jejich obvod měří deset metrů, u hlavice dokonce patnáct metrů. Reliéfová výzdoba hypostylové haly vznikla za Sethiho I. a Ramesse II. Tato část karnackého komplexu je označována jako další div světa: Sloupový les.

 

28.3. - 1.4.2017

Vyplouváme z egyptského Ghalibu směr Suezský kanál. Před námi je víc jak 300 Nm vzdušnou čarou. Využíváme změny počasí a rozhodujeme se vyplout dříve, než jsme původně chtěli. Počasí slibuje lehký severní vítr a druhý den dokonce i slabý jižní vítr, později severozápadní vítr. První noc jedeme sice na motor, ale další dny už plachtíme. Třetí noc při křižování vedle plavební dráhy se na poslední chvíli uhýbáme zbytku staré neosvětlené těžební věže, která trčí z moře. 1.4. ráno jsme v Suezu - v devět hodin se vyvazujeme na bóji před Yacht Clubem Suez (upluto 364 Nm). Jsme zde zatím jediná plachetnice. Opět vyplňuji haldu papírů s naším agentem: Prince of the Red sea, který bude jednat s úřady a obstará nutná povolení k plavbě kanálem.

Pyramidy v Gíze jsou řazeny mezi Sedm divů světa a jsou zároveň jedinými stavbami z tohoto seznamu, které se dochovaly až do současnosti. Zde se nacházejí tři hlavní pyramidy: Cheopsova pyramida (známá též jako Velká pyramida), která je z nich největší, o něco menší Rachefova pyramida, ležící několik desítek metrů jihozápadně a nejmenší Menkaureova pyramida, která se opět nachází několik set metrů jihozápadně od předešlé pyramidy. Východně a trochu utopená od pyramid stojí Velká sfinga, největší socha na světě, vytesaná z jednoho kusu kamene. Sebelepší záběry z National Geographic nemůžou zprostředkovat vjem velikosti těchto staveb a tajemnou atmosféru vyprahlého okolí. Majestát historie, přežívající tisíciletí, oproti našemu kraťounkému životu. Vedle úžasné historie a obdivu ke starověkým Egypťanům, je mi smutno ze současného stavu.

Stejně jako v celém Egyptě jsou všude přítomné mouchy, tady jsou to nabízející dotěrní prodejci všech možných suvenýrů. A k mému překvapení zde nejsou zástupy turistů. Nadšeně jsem pobíhal kolem pyramid s naším průvodcem a stalo se, že jsem byl naveden do jednoho vstupu vedle pyramidy s tím, že pro Karla a Zdendu to není. Nevím, na co jsem v tu chvíli myslel a bezelstně jsem se pustil dovnitř (dávno předtím, než jsem jel sem, byl jsem rozhodnut nelézt do pyramid a nerušit klid faraonů). Až uvnitř jsem zjistil, že se jedná o šikmo vedoucí šachtu o rozměru 130x130 cm, a jako na potvoru za mnou dva mladíci. Nechtěl jsem se dát zahanbit a skrčený v předklonu couval dolů s hlavou otočenou kam couvám. A protože jsem nechtěl zdržovat, tak jsem sestupoval co nejrychleji to šlo. V prvním předsálí jako by mě trochu píchlo v zádech, další část opět tunelem, až konečně dole místnost, kde jsem se narovnal. V té chvíli mi zablesklo bílé světlo a jako podťatý výbojem z elektrického proudu jsem padl na kolena a pak na všechny čtyři, a nemohl nic. Hoši, znechucení nedýchatelným vzduchem, vlhkým vedrem, a magorem, co se klaní faraonově hrobce, odešli zpět. Já v tu chvíli myslel jen na to, jak tu bídně zemřu nebo jakou technikou mě budou vléci s těmi bolavými zády tou šachtou ven. Naštěstí se psí postoj ukázal nakonec jako jediný možný, a tak jsem se začal plížil po čtyřech ven z faraonovy hrobky. Jó kdybych to věděl, nikdo by mě tam nedostal! A tak jsem asi jeden z mála, který uviděl a ucítil záblesk faraonova božství.

 

Egypt - Suezským průplavem 6-8.4.2017

Suezský průplav je 193 km dlouhý, nemá žádná zdymadla (protože rozdíl mezi hladinami moří je zanedbatelný) a spojuje Středozemní a Rudé moře. Průplav je rozdělen Velkým Hořkým jezerem na dvě části (severní a jižní). Každá loď, proplouvající kanálem, musí mít na palubě místního pilota, který dává pokyny k vedení lodě, a to včetně malých plachetnic, jako jsme my. Po vyřízení všech formalit a poplatků jsme dostali termín k vyplutí, který se pro průjezd vojenské lodě o den pozdržel. Okolo desáté k nám přijíždí pilot a my konečně vyrážíme do Suezského kanálu. Počáteční bezvětří se na Hořkém jezeře mění v docela silný protivítr. Na přání pilota si i pomáháme plachtami, abychom udrželi čtyři uzle rychlosti. Tangoš poskakuje na krátkých vlnách, když v tom odbíhá náš pilot do podpalubí na toaletu. A za chvilku vylézá bos na kajutu a ze solárního panelu si dělá modlitební kobereček. Nevěřím vlastním očím, jak se při odříkávání motlidby klátí ve stoje na hopsající lodi a pak si kleká před solární panel a hlavou se při uklánění takřka bouchá o něj. Dost mě mrzí, že nemám foťák, ale kormidlo teď pustit nemohu. Chvíle strachu, že nám pilot vypadne z lodě, je za námi a my pokračujeme dál do Ismailie, kde budeme nocovat. Dostali jsme instrukce, že ráno pluje opět vojenská loď a proto se pilot dostaví až okolo jedenácté dopoledne. V pět hodin ráno na nás buší náš nový pilot na druhou závěrečnou část plavby kanálem, a vyrážíme. Nevzpomínám si na žádný moment, kdy by někdo z místních dodržel čas domluvené schůzky, ale je to lepší varianta, než vyrážet pozdě. Pekelně mě bolí ploténka a jsem moc rád, že chlapi kormidlují a já mohu ležet s brufenem. V jednu po poledni mě budí Zdenda, jsme v Port Saidu, vyplácím pilotovi bakšiš, naše poslední peníze. Po chvíli přijíždí převozní loď pro našeho pilota a neomaleně si vynucuje od nás peníze, které jsme již všechny rozdali, chtějí cigarety, pivo, něco a nebezpečně najíždějí na bok naší plachetnice. Hážeme jim dvě plechovky coly. Pokračujeme dál na moře a jsme rádi, že Egypt a bakšišáci zůstávají v dáli. V uších mi stále ještě zní „dej mi peníze, abych měl dobrý den“ nebo „dej mi peníze, abych měl veselý úsměv“. Škoda, trochu to dojem z Egypta kazí.

Hurááá, jsme skoro doma. Středozemní moře nás vítá pohodovým počasím! O projekt kanálu spojující Rudé moře se Středozemním mořem se začal zajímat francouzský inženýr a diplomat Ferdinand Lesseps. Dal si vypracovat podrobný projekt od rakouského projektanta Aloise Negrelliho, který projektoval také karlínský viadukt v Praze. V roce 1856 se Lesseps stal konzulem v Káhiře a téhož roku získal koncesi na stavbu průplavu od egyptského místokrále Saída Paši. 25. března 1859 byla zahájena stavba za účasti investorů z Francie, Itálie, Rakouska, Egypta, Ruska i USA. Na středomořském pobřeží v místě, kde později vznikl Port Said. Na stavbě pracovalo až 34 tisíc dělníků a všechen materiál se přivážel z Evropy. Zpočátku kopali průplav dělníci ručně, teprve pak postupně vznikaly parní bagrovací lodě a mechanické transportéry. Na stavbě se vystřídalo asi 1,5 milionu pracovníků.

Stavba probíhala 10 let a průplav byl slavnostně otevřen 17. listopadu 1869. Největší prospěch přinesl průplav Itálii a zejména Rakousko-Uhersku, které se na stavbě také výrazně podílelo. Provoz ovšem nebyl rentabilní a Egypt se ocitl na hranici bankrotu. V roce 1875 převzala britská vláda podíl od Ismáila Paši, syna Saída Paši, a stala se tak největším akcionářem společnosti, vlastnící Suezský průplav. Roku 1879 vypuklo proti britskému vedení povstání „Mladých Egypťanů“, které Británie potlačila a Egypt roku 1882 vojensky obsadila. V roce 1888 Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský průplav za neutrální území pod správou Velké Británie a zaručila volný průjezd všem zemím v době míru i války.

Roku 1922 britská armáda Egypt opustila, nicméně anglo-egyptská smlouva z roku 1936 potvrdila dohled Spojeného království nad průplavem. V průběhu Druhé světové války se Němci a Italové marně snažili průplav dobýt a obsadit.

Prezident Gamal Násir roku 1956 průplav znárodnil, což vedlo k tzv. Suezské krizi, během níž se okolí průplavu stalo dějištěm bojů mezi Egyptem a izraelsko-britsko-francouzskou koalicí. Velká Británie a Francie zahájily okamžitě tajná vojenská jednání o možnosti invaze do Egypta a sesazení prezidenta. Následkem toho byl průplav v letech 1956–1957 uzavřen. OSN se sovětskou a americkou podporou pohrozila intervencí a anglo-francouzské síly se v prosinci stáhly. Během šestidenní války (1967) se stal Suezský průplav demarkační linií mezi Egyptem a Izraelem, který okupoval Sinajský poloostrov, což mělo za následek další uzavření průplavu. V roce 1973 se stala oblast kolem průplavu dějištěm nových urputných bojů mezi Izraelem a Egyptem během Jomkipurské války, kdy nejdříve egyptská armáda překonala průplav a vkročila na Sinaj, aby byla posléze zastavena a izraelská armáda sama překročila průplav a vpadla do Egypta. Průplav zůstal uzavřen až do roku 1975.

Dnes je průplav velmi výnosný a průplavem proplulo v roce 2010 asi 20 000 lodí, což bylo 8 % celosvětového lodního provozu. Správa průplavu na průjezdních poplatcích ročně utrží asi 5 miliard USD. Poplatky za průměrnou loď se pohybují kolem 300 tisíc USD. 6. srpna 2015 bylo slavnostně otevřeno rozšíření Suezského průplavu, které umožňuje obousměrnou plavbu.

 

26.4. 2017

Káhira (Cairo) je největším městem v Egyptě a dokonce největší na celém africkém kontinentu. Leží na Nilu, má jedenáct milionů obyvatel a je to skutečná metropole arabské kultury. Město pulzuje životem, obchodem, turistickým ruchem a topí se v prachu a smogu. Vzhledem k dlouhé historii egyptské kultury vzniklo město relativně nedávno – až v desátém století našeho letopočtu.

 

 

 

 

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

S Torpedem z Prahy kolem Evropy 5

Plavba | Pavel Polák
title

Azorské ostrovy 2

Plavba | Tomáš Kůdela