Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Z deníku kapitána

Čeká mne 16denní plavba Atlantským oceánem z Azorských ostrovů do Portugalska, tentokrát pro změnu opět s posádkou. Na Atlantiku jsem si vytvořil ve věcech řád a udělal si určitý denní rytmus, který mi nikdo nenarušoval, teď jsem v marině Ponta Delgada na ostrově Sao Miguel a čekám na příchod posádky.

 

Vyplouváme

16.9.2016 v pátek, provádím průběžnou údržbu lodi. Především přetěsňuji Sikaflexem hlavní okna salonu. Původní těsnící tměl již ztratil pružnost a začínal se drobit, a tak při prudkých deštích s větrem kolem oken do lodi prolínala voda.

 

Sraz s posádkou je v neděli 18.9. 2016. Celkem jsme čtyři. Nastává tedy otázka, jaké udělat intervaly na směny. Nakonec si posádka sama odhlasuje šestihodinové vachty s tím, že já se do dvojice vždy přidával tak, abych měl s každým z posádky směnu. Odpoledne ještě proběhne nákup zásob na plavbu a uskladnění všeho v lodi. V pondělí po vyřízení formalit v kanceláři přístavu konečně v 11 hodin vyplouváme na krátkou etapu k poslednímu Azorskému ostrovu Santa Maria. Cestou potkáváme velké hejno delfínů.

 

Poslední z Azorských ostrovů

Po 57 mílích před půlnocí přistáváme na ostrově Santa Maria v marině Vila do Porto. Na následující den si půjčujeme auto, abychom ostrov mohli lépe poznat. Na rozdíl od ostatních Azorských ostrovů ostrov Santa Maria nevznikl erupcí sopky, ale vrásněním. Také jako jediný leží na Africké litosférické desce. Vůči ostatním Azorským ostrovům je Santa Maria mnohem méně pokryta vegetací. Působí na mne poněkud vyprahle, hlavně se co se týká západní části ostrova. Při projížďce ostrovem si užíváme především výhledy. Na jihu ostrova nacházíme zbytky továrny na zpracování velryb. Je to již jediná památka, která tu zbyla po hojném velrybářském průmyslu. Ruiny kamenných budov, zrezavělý kotel a velký naviják. Tím byly pravděpodobně velryby vytahovány z vody na břeh.

 

Vzhůru na maják

Na kopci nad bývalou velrybářskou továrnou se tyčí velký zděný maják, který nás zlákal k bližšímu prozkoumání. Je ale bohužel zavřený. Potkáváme zde chlapíka, strážce majáku, který se zrovna chystá na oběd. Nakonec se nám ho podaří přemluvit, on vyloví z kapsy klíče a jde nám maják ukázat. Je to voják, který zde koná službu a zároveň zde bydlí. Velice zaníceně nás provádí majákem a vysvětluje každou drobnost. Vše se zde leskne a maják vypadá, jako kdyby ho právě dostavěli.

V přízemí se nachází záložní generátory pro případ výpadku proudu. Po točitých schodech vystupujeme do věže majáku, kde obdivuji, jak krásně je vše udržováno a v perfektním stavu. Velmi zajímavý je mechanismus na otáčení majáku. Dnes zastává otáčení elektromotor, ale v případě jeho poruchy je zde toto mechanické zařízení poháněné závažím, které na jedno jeho vytažení dokáže točit optikou majáku 7 hodin. Dále stoupáme až do úplného vrcholu majáku. Zde je lampa s příslušnou optikou. Prohlídka majáku je můj největší zážitek z toho ostrova. Na pozdní oběd se zastavujeme ve vesničce Maia, mají právě uloveného tuňáka. Žádné chuťové orgie tu však nezažívám. Vracíme se na loď a já se připravuji na zítřejší vyplutí směrem k Lisabonu. Čeká nás více jak 800 NM otevřeným Atlantským oceánem.

 

 

Vzhůru na stěžen a pak na Atlantik

Středa 21.9.2016 probíhá od rána přípravami na definitivní opuštění Azorů. Nechávám se vytáhnout na stěžeň, abych zkontroloval a případně dotáhnul šrouby v patkách sálingů. Platíme za marinu a vaříme poslední vydatný oběd ještě v klidné přístavní vodě. Po jídle doplňujeme nádrž s pitnou vodou, dotankujeme naftu a vyplouváme. Délku etapy odhaduji na 8 - 10 dní, protože aktuální předpověď ukazuje na některé dny slabý vítr a i změny směru větru. Věřit se jí dá tak na 4 dny dopředu. Dále se vítr může vyvíjet i značně odlišně, a proto delší prognózy nečiním. Doufám, že se mi podaří model větrů na oceánu průběžně aktualizovat připojením přes Inmarsat.

 

Sbohem Azory.

Ostrov Santa Maria se vzdaluje za naší zádí a my plujeme na zadní vítr o síle 10 až 12 uzlů. Poháněni jen genou, podepřenou spinakrovým pňem, dosahujeme rychlosti 4 uzle. Až do noci je vítr čistě zadní. V 6 hodin ráno dalšího dne se vítr stáčí z boku a přidáváme hlavní plachtu. Rychlost lodi stoupá až k 7 uzlům. Ve čtvrtek večer vítr zcela utichá a loď zůstává bez rychlosti pohupována vlnkami. Startujeme motor, který již do rána nevypneme. Den se krásně probouzí východem Slunce z hladiny, obloha je bez mráčku, ale stále také bez větru. Plujeme pomalu, 3,5 uzle na motor, při nízkých otáčkách 1200 ot/min., abychom šetřili naftu, ale zároveň abychom se posouvali vpřed a jen se nekolébali na oceánské hladině. Já už si užívám i přítomnost posádky. Mám dostatek volného času, abych byl vždy nápomocen ostatním, čas na plánování trasy, ale i osobní prostor na to, abych jen tak byl s oceánem.

 

Pátek 23.9.2016 ráno 8 hodin UTC.

Podle předpovědního modelu GRIB by se do oběda mělo v této oblasti rozfoukat a tento stav by měl trvat až do neděle. Doufám v to, protože pak zde má nastat bezvětří na další 4 dny. Předpokládám, že to už budeme o 200 NM dále východně, kde očekávám severovýchodní silný vítr. V 9 hodin přichází slabý zadní vánek, vypínáme motor a plujeme dál na celou genu. Na rozdíl od cesty do Karibiku, kde na palubě občas přistála létající ryba, zde v noci létali olihně. Ráno jsme dvě našli na palubě. Trochu nerozumím tomu, jak se tam dostali. V sobotu přeplavba příjemně ubíhá dále. Nastavujeme plachty podle aktuálního větru. Je neděle 25.9. a podle předpovědního modelu GRIB určuji taktiku postupu. Dále posádku učím základy měření se sextantem. V poledne vítr zcela utichá. Je nádherný slunečný den, pod námi hloubka 4 800 m a celá posádka se střídá v plavání kolem lodi. Je to zvláštní pocit, plavat na této hloubce a bez koupacího lana. Před půlnocí přichází předpovídaný vítr.

 

Vítr o síle 7 Bf a nebezpečí srážky

V pondělí už od rána vítr dle očekávání zesiluje. A k večeru již dosahuje na svých 34 uzlů, tak si užíváme i hrubší moře. V úterý odpoledne dáváme hlavní plachtu na 3. ref a refujeme i genu. Vlny rostou a přichází noc. Plujeme ostře proti větru a vlnám. Síla větru je 7 Bf a v nárazech 8 Bf. Blížíme se k portugalským břehům a křížíme trasu nákladních lodí. Sloužím s Klárou a vidíme světla nákladních lodí, které se k nám přibližují a vždy změní viditelně kurz. Respektují tak naši přednost coby plachetnice. Asi kolem 1h ranní mne Klára naléhavě upozorňuje, že loď, která se k nám blíží ze severu, stále kurz nemění. Pořád vidíme její červené i zelené světlo. Noc je temná, je zataženo a měsíc nesvítí. Zároveň intenzivně prší. Beru do ruky náměrový kompas a snažím se zjistit, jestli se náměr na přibližující loď v čase mění či nikoli, abych zjistil, zda hrozí nebezpečí srážky. Výška vln je kolem 4 m a změřit přesně náměr na přibližující loď je prakticky nemožné. Stále nejsem schopen určit, zda ke strážce může dojít. To už ale silně slyšíme hukot motoru přibližující se lodi. V úplné tmě, která panuje, nevidíme ani obrysy lodě, pouze její světla. Mám pocit, že loď během krátké chvíle musí do nás narazit. Přemýšlím, jaký provézt úhybný manévr. Mohu pokračovat kurzem a rychlostí, kterou mám nebo udělat obrat a začít se vracet. Odpadnutí od větru jsem zavrhl, protože blížící se loď pluje rychleji a stejně by nás dohnala a mohla do nás narazit. Projede loď před naší přídí či za naší zádí? V posledním okamžiku dostávám nápad. Rychle běžím do podpalubí a rozsvěcuji pracovní reflektor, který krásně ozáří plochu genoy. Blížící se loď několik vteřin na to výrazně mění svůj kurz a asi za 1 min proplouvá za naší zádí. Ve středu 29.9. doplouváme urychleni silným větrem až do cíle naší přeplavby, mariny Cascais. Z ostrova Santa Maria to bylo nakonec 870 mil. Tři dny do konce plánované akce využijeme k plachtění a jeho výuce kolem portugalských břehů.

 

Sesimbra – rybářské městečko

A tak ve čtvrtek vyplouváme 32 NM jižním kurzem. Náš cíl je městečko Sesimbra. Plavba z větší části probíhá klidně na zadní vítr. Teprve až v okamžiku, kdy měníme na východní kurz se dostáváme za skály na pevnině, které vytváří značně poryvový vítr. V poryvech 28 uzlů připlouváme do mariny Sesimbra, kde se vyvazujeme k pontonu. Město se nachází v rozlehlé zátoce s dlouhou písečnou pláží. Město je známé rybářskou tradicí a je to vidět na první pohled podle velkého množství rybářských lodí a mnoha firem zpracovávající ryby. Když nám v marině toto město doporučovali, měl jsem představu malých rybářských domečků, které zde najdeme. Ale doba i tady pokročila. Všude jsou moderní haly na zpracování ryb.

Na břehu jsou naskládané pasti, které rybáři spouští na moři do velkých hloubek a aby je pak našli, je z pasti natažené lano až k bójce na hladinu. Když jsme připlouvali k portugalským břehům, potkávali jsme desítky bójek na hladině. I tady cestou do Sesimbry nám jachtařům komplikovaly život nuceným slalomem mezi nimi.

Sesimbra je zčásti původním městem obklopeným množstvím moderních hotelů. Stará část města je vyzdobena četnými dekoracemi. Není pochyb, že je to město rybářů. Je zde mnoho obchodů s čerstvými rybami, na Evropu za překvapivě nízké ceny. Konečně rybářské město, kde kilo ryby je levnější než kilo vepřového. Na radu hlídače mariny vedu naší skupinu do restaurace Lobo de Mar. Zvenku budova sice neoslní, ale ta kuchyně! Po vstupu si vyberete na pultu s ledem rybu, kterou si přejete připravit k jídlu. Rybu před vámi vykuchají, očistí a grilují na dřevěném uhlí. K večeři jsem zvolil svého oblíbeného mečouna, tedy "Sword fish". A za chvíli je tu vynikající kilogramový plátek báječně ugrilované ryby.

Následující den si dáváme cvičné plachtění v okolí Sesimbry. Trénujeme obraty proti větru. Na večer házíme kotvu před písečnou pláží u Sesimbry a v sobotu se vracíme do maríny Cascais u Lisabonu. Poslední západ Slunce v marině Cascais a naše plavba končí.

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Egypt

Plavba | Zdeněk Teubner
title

Jak na antifouling, když počasí nepřeje?

Rádce | Viktor Brejcha