Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Řecko a Chorvatsko

V sobotu 20.8. před desátou opouštíme Itálii a vydáváme se vstříc zemi zaslíbené, ráji všech jachtařů, Řecku. Nic moc nefouká a tak jedeme velkou část na motor. Je to ale úsek dlouhý přes 200 mil po otevřeném moři a tak nestojíme o zbytečné dobrodružství.

 

Přeplavba tak proběhla v klidu a v neděli kolem desáté míjíme jižní výběžek ostrova Korfu stáčíme se na sever, míjíme mělčiny Levkimmis a kolem půlnoci se vyzujeme na molo Petriti. Tím jsme se dostali do Řecka, což měl být původní cíl naší plavby. Chtěl jsem doplout na Poros a potkat se tam s Pavlem Jírou, který zde kotví s lodí Margo. Loď zde měla zůstat přes zimu a v dalším roce jsem předpokládal, že ještě pojezdíme v Řecku spolu s mými přáteli. Vzhledem k tomu, že o mojí plavbu kolem Evropy byl mizivý zájem a nikdo z „jachtařů“ ani dalších skupin mých kamarádů za mnou nedorazil, rozhodl jsem se pro variantu „B“, a to prohlédnout si pouze západní pobřeží Řecka a pak přeplout do Chorvatska, pozdravit kamarády na Champagne Cupu a doplout do Slovinska, kde plavba definitivně skončí.

Tyto destinace jsou pro české jachtaře notoricky známé, proto zde nebudu unavovat podrobným popisem a soustředím se jen na pár zajímavostí. V Řecku jsme s Ájou navštívili Paxos, Lefkadu, Prevezu, Pargu a Corfu. Všechna ta místa jsou krásná a skvělá, a mohu je jen doporučit. Jedinou dramatickou situaci jsme zažili jen pár mil severně od Lefkady, kde nás chytla bouřka. Vítr dosahoval přes 30 uzlů a vlny kolem 3 m. Šlo to na nás z boku a bylo to už dost na hraně. Na hlavní plachtě jsme poprvé použili 4. ref a z kosatky jen malinký kousek. Myšlenku, že bych tam šel v takových podmínkách nějak nasazovat bouřkovou kosatku, jsem okamžitě zavrhl. Největší riziko bylo v tom, že jsme se pohybovali blízko pobřeží, v podstatě v zálivu uzavřeného z jihu a východu do kterého nás bouřka hnala. Na druhou stranu jsme se potřebovali strefit do vjezdu do kanálu, vedoucímu k otočnému mostu, který se otevírá každou hodinu a střeží tím vjezd do Lefkady. Můj strach se zmírnil, když jsem si vyzkoušel, že i v takových podmínkách loď celkem dobře reaguje a je dokonce schopná stoupat i mírně proti větru a vlnám. Nevěděl jsem kolik je před mostem místa na manévrování a tak jsem se tam snažil dorazit tak akorát včas. Moje obavy se ukázaly jako zbytečné, protože jakmile jsme se schovali za dlouhý nasypaný val před vjezdem, moře se vyhladilo a za chvíli dokonce ustal i vítr.

Ája odletěla v neděli 28.8. a já 3 dny čekal na kamaráda Honzu. Během pauzy jsem navštívil malinký přístav Sagiadas, marinu Gouvia a půjčil jsem si motorku, na které jsem objel asi polovinu ostrova Korfu. Na Korfu jsem potkal zajímavé lidičky, kteří jsou na lodích už dlouho a jsou takto velmi spokojení. První byl Slovák Martin na své plechové lodi české výroby: „Som tu už 4 roky a eště tu budem. Videl som toho tak polovicu a stále je čo obevovať“, byla jeho slova. Říkal, že se snaží žít velice skromně, aby tu mohl být. V zimě trochu pracuje, ale to, co se děje tam doma, už ho vůbec nezajímá a ani tomu nerozumí. Říkal, že se svojí lodí zažil už spoustu velmi těžkých situací, ale nikdy ho nezradila a mohl se na ní vždycky spolehnout, i když se kolem něj potápěly větší lodě. Taky mě vysvětlil, že jsem naprosto naivní, když se trápím proto, že za mnou nepřijeli moji přátelé. Říkal, že takových lidí se tam plaví desítky a pro všechny je velice těžké tam někoho přilákat, aby nebyli pořád sami. Přestože by je to nestálo skoro nic, jen podíl na nákladech a cestu tam, většina si raději vezme drahou loď v charteru v Chorvatsku a dotuje ten jejich vydřidušský systém. Vysvětlil mi, že se člověk musí smířit s tím, že si musí na všechno stačit sám a být s tím spokojený.

Další zajímavý človíček byl Dan K. Je to Čechoamerikán, podnikatel a nadšenec do lodí. Má jen malé zkušenosti, ale koupil si nádhernou loď Jeanneau 45 DS a právě na ní obeplouvá svět. Říká, že má posádku zajištěnou, ale pro mne je to trochu risky. Kdyby měl více zkušeností, uvažoval bych jet nějakou část s ním, ale vidím to na velkou divočinu. Pak tu byl jeden Maďar Janosz s krásným dvojstěžníkem Jeanneau Gin Fizz. Je mu 63 let a moc hezky se s ním povídá. Je tu už taky pár let a cítí, jak mu postupně ubývají síly na tak velkou loď. Říkal, že hlavní plachtu vůbec nepoužívá. Stačí prý kosatka a bezanová plachta a loď krásně jede 5 - 6 uzlů, a to stačí. Nikdo tady nikam nespěchá. Vedle něj stojí ještě větší řízek. Je to Francouz s dvojstěžníkem Farewell, ferocementové konstrukce, dlouhý 80 stop (25m), který si sám vlastnoručně postavil. Stavba mu trvala 18 let a na lodi lze najít úplně všechno na jakoukoliv oceánskou plavbu. Dnes je mu 75 let a jeho suverénní počínání vzbuzuje obdiv a úctu. Například s tímhle tankem sám přijede k molu a v klidu se uváže. V Preveze jsem potkal starší Italy, kteří si tu užívají krásný důchod na nevelké lodi. Říkají, že by už nikde jinde nechtěli být. Naprosto je chápu. Nic lepšího prostě není a hlavně s tak rozumnými náklady.

Nejraději bych tu zůstal taky, a nikam dál už neplul. Je mi jasné, že to tady je prostě ráj, ale už jsem to rozhodnutí udělal a nemůžu ho teď změnit. Jisté je, že jestli to ti Zorbové (nebo spíš EU) nějak nezkazí, musím si udělat čas a všechno to tady pořádně prozkoumat.

 

Albánie - rychle pryč

2.9. jsme s Honzíkem vypluli na sever. Brzy jsme překročili hranice Albánie. Večer jsme se přiblížili k městu Himare a zakotvili v jeho zátoce. Zůstali jsme v lodi a brzy ráno vypluli dále. Postupovali jsme velmi slibně až k hluboké zátoce u města Vlore. Na mapě jsou nakresleny 3 mariny. Ta první (od severu) spíše připomíná lodní šroťák. Chvíli hledáme místo, kde se vyvázat, ale v zápětí jsou tu policajti a dávají nám jasně najevo, že tady ne. Druhá je průmyslový přístav u jakési chemičky nebo cementárny. Třetí marina je přístav ve městě Vlore, tvořený dvěma betonovými zdmi na pilotech, vytaženými asi 200 metrů do moře. Problém je, že u takové zdi se naše nízká loď nedá vyvázat. Fendry by byly opřené jen o piloty, ze kterých by po čase sjely a loď by se odřela o beton. Najednou slyšíme kapitanát na VHF 16. Domlouváme se, že se můžeme vyvázat u pilotní lodi. V minutě je tady chlápek a říká: „Jmenuju se Mikel a jsem váš agent pro vyřízení všech vstupních formalit. Dejte mi doklady od lodě a vaše pasy.“ To se mi moc nelíbí, tak se nabídnu, že to obejdu s ním. Zašli jsme do jeho kanceláře v desátém patře panelového domu, kde vyplnil na PC asi tři formuláře. Všechno jsem to podepsal a šlo se na policii. Pod stříškou před vjezdem do policejního areálu se zdálo čekání nekonečné. Mikel mě ujistil, že se můžu vrátit na loď a on tam všechny doklady přinese. Asi za hodinku se objevil se všemi doklady a účtem na 94 €. Odmítl jsem to zaplatit se slovy, že takové ceny nemají nikde, ani v Saint Tropez, což je jedno z nejdražších míst v Evropě a kde po nás nechtěli více než 40 €. Chvíli jsme se handrkovali a Mikel pak někam zavolal a po poradě s kolegy, kteří jsou na potravinovém žebříčku postavení výše, přistoupil na cenu 40 €. Po zaplacení jsme dostali cleerance a druhý den ráno mohli pokračovat.

Albánské pobřeží nám připadalo pusté a málo zastavěné. Občas jsou vidět střílny ve skále vybudovaných bunkrů, jinak nic. Předpověď slibovala jugo na celý den až do zítřejšího odpoledne, tak jsem se rozhodl jet nočku a natáhnout to až do Dubrovníku. Trochu mě mrzelo, že jsme si nestihli prohlédnout Boku Kotorskou, ale bylo dost ošklivo, velmi nízká oblačnost, až mlha, takže by stejně nebylo nic vidět.

 

Chorvatsko - vrchol byrokracie

Před Dubrovníkem se nebe zatáhlo dočerna a bylo jasné, že kdo si nepospíší, tak to pěkně schytá. Ještě poblíž hlavní zátoky u historické části města to vypadalo že to stihneme, ale než jsme obepluli ostrov Greben, začala bouřka jako „sviňa“. Bóra o síle 30 uzlů přímo proti nám nás přinutila okamžitě stáhnout plachty a rvát to na motor, co to šlo. Po velkém boji se nám podařilo dostat se do zátoky na jejímž konci je ACI marina. Foukalo 25 uzlů proti a to zrovna není ideální situace pro připlouvání k molu. Vybral jsem místo mezi dvěma Elany a poslal to mezi ně. Uff povedlo se. Ve vteřině tu je mariňák v černém gumovém plášti a řve na nás: „Kdo vám dovolil tady přistát? Já jsem vám to snad dovolil? Né! Nedovolil! Máte chorvatskou vignetu?.“ Snažím se mu vysvětlit, že jsme v bouřce a lijáku nenašli celní molo, a že papíry vyřídíme jak to půjde. „Neexistuje! Okamžitě se odvažte a jeďte zpátky na celní molo. Je to za mostem doleva. Až budete mít vignetu, tak teprve můžete přistát, ale musíte se před tím ohlásit vysílačkou.“ Jeho projev zněl jasně. Tady není prostor pro smlouvání. Tak se odvazujeme a vracíme se v bouřce a lijáku zpět. Zákon je zákon a na ten je počasí krátké. Vyřízení papírů nám trvá skoro 4 hodiny a když se v 10 večer vracíme na volání VHF už nám nikdo neodpovídá. Kotvíme tedy na stejném místě, jako před tím a jdeme to zalomit. Další popis plavby po Chorvatsku by byla pro České jachtaře nuda. Jen zmíním, že v Tribunji jsem se už jako sólo plavec 11.9. připojil s laskavým dovolení Hanky Kohoutové k flotile Champagne Fun Cupu a strávil s nimi moc příjemný týden. Je jasné, že pro Salony 38 a Bavarie 40S s plnými posádkami, nebylo Torpedo a já s ním žádným soupeřem, ale když se mi náhodou při závodě podařilo někoho předjet, měl jsem z toho skoro dětinskou radost.

Champagne Cup skončil 16.9. v Biogradu na Moru a za mnou přijela Ája na poslední přeplavbu do Slovinska. Bez problémů jsme dopluli do Koperu, kde byla loď 26.9. vytažena z vody a naložena na vlek k převozu domů. Tím skončila moje zatím nejdelší plavba, která trvala 4 měsíce a týden. Během ní jsem uplul 4600 mil a smočil trup ve vodách sedmi moří, jednoho oceánu, sedmi řek, čtyř plavebních kanálů, cca 150ti plavebních komor a územím/povodím dvanácti států.

 

Zhodnocení

Musím uznat, že celý tento projekt byl pro mne ohromným zážitkem a zdrojem zkušeností. Příprava plavby mi zabrala cca půl roku a likvidace napáchaných škod zhruba také tolik. Náklady jsem přesně nepočítal, ale dá se říci, že příprava lodi z jezerní do „mořské“ varianty přišla zhruba na 300 tis Kč a vlastní plavba cca do 100 € denně. Hodně jsem utratil za mariny, zejména v přílivových vodách, kde jsem si netroufl volně kotvit. Uznávám, že by bylo možné plout levněji, ale na to jsem neměl dost zkušeností a sebevědomí. Na jednu stranu je výhoda, když někdo přijede a podělí se o náklady, na druhou stranu má ale většinou očekávání většího komfortu (je přece na dovolené), a ten zase stojí víc, než plavba v ekonomickém přeplavbovém módu.

Když jsem připravoval plavbu, tak jsem se domníval, že spousta jachtařů bude mít o podobný projekt zájem, jen nemá dost času ho připravit a zrealizovat a proto se rádi připojí na nějaký úsek ke mně. Nakonec se ukázalo, že strach z plavby na „malé“ lodi převážil nad touhou prožít ryzí jachtařský zážitek. Z kamarádů jachtařů za mnou nepřijel nikdo. Ti, kdo se mnou pluli, byli nadšeni a ocenili zejména rychlost lodi a její přímou odezvu při kormidlování.

Také jsem předpokládal, že spousta jachtařů chce zažít delší nonstop přeplavbu z místa A do místa B, kde je nutné držet noční hlídky, jako při oceánské plavbě, na kterou si jen málokdo dokáže udělat čas. Ukázalo se ale, že většina lidí chce spíše zastavovat a kotvit a prohlížet si města a přístavy a hrady a hospody a kostely a obchody a nevím co ještě.

Před plavbou jsem měl hrůzu z toho, co kdyby se něco polámalo? Nakonec když nám prasklo kormidlo, podařilo se nám ho velmi rychle a docela snadno opravit. Taky jsem zjistil, že to je celkem normální. Na každé lodi občas něco praskne, nebo se porouchá. Je dost důležité nepodcenit záchranné prostředky, v krizové chvíli nepropadnout panice a postupovat přesně podle „dobré námořní praxe“. To se snadno řekne, ale kdo si na kurzu připustí, že bude muset opravdu volat nouzový signál, neřkuli lovit v noci MOB? V krizových situacích jsme navíc poznali úžasné lidičky a krásná místa, která bychom jinak minuli.

Musím poděkovat a vyjádřit uznání Áje Ondruchové, která se mnou postupně absolvovala zhruba polovinu plavby. Vždycky dva týdny pracovala a dva týdny se mnou plula. Dost se nacestovala na různá místa po Evropě, kde jsem jí vyzvedával, nebo opouštěl. V každém případě je to výborná jachtařka, která strčí do kapsy nejednoho chlapa.

Závěrem bych rád vyjádřil svojí zkušenost, že pokud uvažuješ o podobném projektu a váháš, jestli ho máš zrealizovat, jestli tě odrazuje spousta překážek, které tomu brání a spousta nezodpovězených otázek, které stojí před tebou, tak stačí, když se rozhodneš a začneš ho realizovat. Všechny překážky postupně překonáš a na všechny otázky najdeš časem odpověď. Odměnou ti budou nevšední zážitky, které nic jiného nenahradí. Tak se neboj a jdi do toho. Podobnou plavbu může dnes díky technice a dostupnosti jakéhokoliv materiálu zrealizovat skoro každý.

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Caravelle 33 Lagun

Moje loď | Libor Stacho
title

Z Azorů do Lisabonu

Plavba | Tomáš Kůdela