Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 Střídavě oblačno

Nemusíte být majiteli 16-ti metrové jachty, ani nemusíte mít  šestimístnou sumu na účtu. Stačí chtít.

 

Že se dá podniknout několikatýdenní rodinná plavba na malé lodi dokazuje následující reportáž z loňské cesty Michaela Kovácse s manželkou a synem na plachetnici Avar-Vento 26 ze Štrasburku přes Nancy, Dijon až do Paříže a zpět. Plachetnice s demontovaným stěžněm, jménem Scorpion ll, je osazena dieselovým motorem Vetus 11 HP. V termínu od 17.6. 2016 do 30.7. 2016 jsme upluli cca 1400 km, propluli asi 600 komor a spotřebovali 140 litrů nafty. Dále už z lodního deníku, který zaznamenávala Katka.

 

Pá 17.6.

Z Plzně vyrážíme večer v 18.00 hod. Měli jsme strach, jak dopadne vyjetí ze zahrady (kvůli neustálým dešťům), ale vše šlo OK a hladce. Cesta nám ubíhá celkem rychle, jen z Vítka nám jde „hlava kolem“, naštěstí ve 22 hod. už spí. Do Štrasburku je to z Plzně jen 500 km. Tak máme naplánováno, že v 1 hodinu už snad budeme v posteli. Tahle vize nám bohužel byla 60 km před cílem překažena uzavřenou dálnicí, kdy se 3 pruhy sbíhaly do jednoho a museli jsme jet objížďkou. Zpoždění trvalo 1 hodinu, takže do postelí uléháme u sjezdu u Rýna až ve 2 hodiny v noci.

 

So 18.6.

Ráno budíme Vítka v 8 hodin; po sjezdu rybáři vesele spouští své pramice. Takže to vypadá dobře. Jen je nám divné, že nevidíme žádnou dopravu po Rýnu? Michael má neblahé tušení, a že se radši pojedeme podívat na komoru, jak to vypadá s proudem atd. (kvůli velikým dešťům byly před pár dny ve Francii povodně, v Paříži dokonce 6metrové potopy; některé komory jsou uzavřené; řeky rozvodněné). Odpřaháme loď, přejíždíme na francouzskou stranu, a na komoře svítí 2 červená světla. Komora je dost nedobytná, naštěstí zrovna prochází 2 pracovníci a (naštěstí německy) nám vysvětlují, že kvůli vysokému stavu vody je komora do pondělí nebo úterý („možná“) zavřená. Sháníme jiný sjezd, který má být u další komory, protože vidíme, že ta je funkční. S klučinou se přes vrata od mariny bavíme, že sjezd je nefunkční kvůli vysoké hladině. Odkazuje nás někam do města. Jedeme tedy k jiné marině, zde nám starší pán říká, že u nich ne, ale radí sjezd zdarma přímo na kanál de la Marne au Rhin hned vedle komory ve městě Souffelweyersheim :-) Už jsme trochu s celé situace zoufalí. Ale sjezd vypadá luxusně – i když je dost daleko od původního místa, kde nyní parkujeme loď (32 km). K dispozici zdarma je tu stání, pitná voda, odpadky. V 10.30 jedeme zpět do města Goldscheuer, nejprve nakoupit do Lidlu (ještě v Německu za německé ceny) a potom zapřáhnout loď a pro naftu (loď 44 l za cenu 1,109 €/l). Ve 12 máme vše hotovo a vracíme se za vydatného deště, kdy nestíhají stěrače auta stírat zpět do Souffelweyersheimu. Po kluzkém sjezdu spouštíme loď (sjezd je dost prudký), překládáme nákup a voláme Gerdovi, u kterého máme nechat auto s vlekem během naší cesty. Má čas až za hodinu, ale vzhledem k tomu, že jsme domluveni, že se sejdeme u toho prvního sjezdu na Rýn (auto má být u jeho kamaráda hned kousek odtud), tak už Michal vyráží ve 14 hodin. Mezitím vydatně prší a svítí slunko. Tankuji vodu (ještě, že máme na doporučení svoji hadici s různými závity) a čekáme. Gerdovi dáváme klíče od našeho auta a vyplouváme v 16 hodin směr Štrasburk a Evropský parlament. V cestě nám stojí 2 komory, parlament je zajímavá stavba, jinak cestou není na co se dívat. Vracíme se zpět a jsme nemile překvapeni, že kotviště je téměř obsazené velkými loděmi z půjčoven. Bereme kola a jedeme se projet – cíl je francouzský Lidl a ceny v něm. Jsme potěšeni, že ceny jsou téměř shodné jako u nás, jen maso trochu dražší. Obrovská průtrž na cestě zpět. Večeře a film.

Počet komor: 4

Upluto km: 9,5

 

Ne 19.6.

V noci opět silně pršelo. Vstáváme kolem osmé a po snídani bereme kola a jedeme se než vyplujeme s Vítkem projet. Komora stejně svítí červeně (mají až od 9 h). Zjišťujeme, že se zde možná platí, nebo platilo za noc 10,50 euro! No to je tedy síla, protože jsme u poloshnilého mola, bez přístupu k vodě a elektřině. Stavíme na dětském hřišti a pak se zvolna vydáváme k lodi. Některé charterové lodě už tu nejsou. V 9.30 vyplouváme směr Nancy. Víťa je velký pomocník a zdatně tahá za provazy, které nám dopředu připravují napuštění a otevření vrat. Funguje to opravdu perfektně. Než připlujeme k vratům, je napuštěno i otevřeno. Stačí se jen uvázat (to už pro naši menší loď není zas až tak ideální, ale pořád to jde) a vytlačit vzhůru modrou tyč na uzavření a napuštění/ vypuštění vody. Se vším všudy ztratíme v komoře maximálně 10 minut (napuštěno a vyjeto do 5 min). Provoz lodí není skoro žádný, zato po obou stranách frčí cyklisté a běžci. Omrkáváme u komory č. 44 stání od VNF a nic moc: platí se zde voda 2 eura/15min; elektrika taktéž placená; stání snad zdarma – ale moc pěkně udělané; popelnice jsme nenašli?. Plujeme tedy dál, je 13 hodin a komora svítí červeně – zřejmě je do 14 hod. polední přestávka. Vaříme oběd a dáváme sprchu. Vidíme, že proplouvá loď proti a ještě není 14 h. Je nám tedy jasné, že žádná polední přestávka není, komory jsou řetězové a my budeme muset jít zazvonit na komoru a domluvit se telefonem. Michal vše zařizuje, paní říká, že jak jsme se zdrželi na tom kotvišti, tak se porušil řetěz. Plujeme dál, na jedné komoře se nám nedovřela vrata = komora se zablokovala a my musíme volat servis. Za ½ h přijíždí pán a odblokovává nám vrata. Je moc milý a také umí německy. Zdržení bylo 40 min. Den končíme těsně před městem Saverne – ve městě se již platí (VNF něco kolem 8 euro za naši loď + taxa za osobu 0,20 €; za vodu m3/3,90 €).Zakotvit se dá celkem pohodlně na pacholatech (bez servisu) za poslední automatickou komorou. Vaříme večeři, bereme kola a jedeme si projet historické Saverne. Opravdu moc pěkné město.

Počet komor: 17

Upluto: 36km

 

Po 20.6.

Ráno vstáváme v 8 hodin, po snídani vyrážíme na kolech na projížďku a odplouváme po deváté. První komora byla ještě řetězová, takže si musíme jít otevření domluvit přes telefon. Druhá přímo v Saverne je hodně vysoká, bez pojezdných pacholat. Ale napouští se hodně pomalu, takže vůbec se nemusíme stresovat. Projíždíme jen pár vesnicemi, které nejsou ničím zajímavé a ani pěkné. Komory pro nás začaly být trochu problém, jsou vysoké tak, že nedokážeme přehodit lana za pacholata, která jsou i daleko od sebe, žebříky na vylézání jsou od nich také daleko. Vymýšlíme systém, že já vylezu po žebříku a Michael mi podá lana a já mu je podám zpátky a zatáhnu za modrou tyč na zavírání (někdy se dá po žebříku slézt zpět, někdy je umístěn hned za vraty, takže to nejde). Ale tah není dál od vrat tak silný, a tak to Michal udrží sám. Velkým zlepšením je moje a Vítkovo jízda na kole, kdy čekáme na komoře na podání lana a jen to přehodíme taťkovi zpět. Krajina je hodně nezajímavá – pěkné je to jen před výtahem Arzviller. Protože není skoro žádný provoz lodí – opravdu jen pár jelo proti nám, nemusíme vůbec čekat a máme rovnou zelenou. Necháváme se vyvézt nahoru. Cesta trvá ani ne 10 min. Ušetřili jsme spoustu času. Necháváme loď na kanálu nahoře a jdeme se na výtah podívat shora, máme štěstí a zrovna vytahují nějakou výletní loď. Do Paříže se prý odtud dá doplout za 10 dní. Je zde spousta výletníků, jdeme se podívat i do staré nákladní lodě, která je přestavěná na muzeum. Uvnitř jsou nějaké exponáty a staré fotografie, jak fungovala přeprava nákladů na kanálech. Doplouváme k tunelu Niderviller a na zdejších informacích (pán umí německy a je vcelku ochotný) se ptáme, jestli komora před Nancy se dá proplout (měla by být po povodních zatím zavřená). Je už ale 16,30 a tudíž i když se snaží a obvolává, tak nemá moc úspěchů. Dává nám telefonní čísla, kam můžeme zítra zavolat. Komora je však zřejmě do 27.6. nefunkční. Protože je už celkem dost pozdní odpoledne, tak se rozhodujeme, že zde přespíme do rána a zítra jeho kolegu poprosíme, aby to obvolal sám (prý také umí německy). Místo je to celkem pěkné – k dispozici jsou i odpadkové koše. Celý den bylo teplo a slunce svítilo hodně (jsme trochu přismahlí. Bereme kola a jedeme si projet 4 km úsek, kde bylo původně 17 komor než postavili výtah Arzviller. Komory jsou zdevastované, včetně domků pro obsluhu. V některých žijí dodnes lidé. Některé jsou úplně vybydlené nebo již zdemolované. Posledních pár dolních komor se dá projet na kole nebo projít pěšky po lávkách přímo korytem bývalého toku. Voda je cca po ¾ svedena do řeky hned vedle. Vracíme se zpět a grilujeme masíčko + zapíjíme naším oblíbeným Lambruscem. Bohužel nám pohodičku kazí déšť, takže konzumace musí být v lodi.

Počet komor: 14 + výtah (komory s tunelem otevřeny od 7-19h)

Upluto: 23km

 

Út 21.6.

Vydatně pršelo celou noc. Protože nemusíme chvátat, tak se jdeme na infocentrum ptát až po snídani. Škoda, že pán není moc ochotný (sice umí německy, ale zjišťovat nám nic moc nechce). Komora před Nancy má snad jít od 28.6. + jsme dostali číslo (jiné než včera), že si máme potom zavolat. Nedá se nic dělat, zde nic nevyřešíme. Začíná pršet a my vplouváme do 2300 m dlouhého tunelu, na který po krátkém plutí pod širým nebem navazuje druhý, ale ten je již jen 470metrový. Drobně mží, kousek za tunelem je polorozpadlé kotviště VNF. Moc nechápeme, proč jsou zamčené sprchy a WC (oknem vypadají pěkně a čistě). Voda ve sloupcích je nefunkční (některé sloupky jsou dokonce vyvrácené). Je zde i sjezd (vypadá funkčně). Jedeme na projížďku na kolech do Sarrebourg. Je to celkem „o ústa“, protože silnice je velmi frekventovaná, vč. kamionů a hodně úzká. Ve městě pro nás není vůbec nic zajímavého, jsme zklamaní, že města i vesnice, kterými jsme zatím projížděli (ať už na kole nebo po vodě) jsou zanedbané, neudržované zahrady a harampádí kolem mnohdy polorozpadlých domů. Málokterý stojí za povšimnutí. Kupujeme Vítkovi hamburger u McDonald´s a připojujeme se na wi-fi. Vracíme se notně unaveni (cca 15km do kopců nás nějak zmohlo). V marině Niderville mají jeřáb, plujeme dál – dnes žádná komora až za městečko Hesse, kde stavíme na přírodním kotvišti. Město Hesse si jdeme projít pěšky – krásný kamenný kostel, který je kupodivu otevřený. S Víťou zabředáváme do hluboké debaty o Bohu. Trochu prekérní situace je vysvětlit mu, jak je možné, že Ježíšek zemřel a přesto nám pořád nosí dárky (kdo tuhle blbost vymyslel). Pár pěkných starých domů (kolem nich však nepořádek, zarostlé zahrady, atd.). Vracíme se zpět kolem půjčovny Le Boat. Nelehkým úkolem na večer je zašít (alespoň trochu) roztržený kočárek. Podařilo se nám zlomit velkou jehlu, propíchnout prst, ale snad to bude trochu držet.

Počet komor: 0

Upluto: cca 12km

 

Stř. 22.6.

V noci trochu pršelo, od rána nás čeká slunečné počasí – celý den ukrutný pařák. S odplutím si dáváme pořádně načas, protože stejně nemůžeme nikam spěchat. Zarostlý kanál, nikde nic k vidění. Stavíme na oběd v Xouaxange, je zde zdarma sloupek s kohoutkem na vodu – ale daleko od možnosti zakotvení, takže doplňujeme pomocí kanystrů. Jdeme na prohlídku kostelíka a malé vesnice (polorozpadlé), a potom zvolna vyplouváme. Plujeme za vydatného „smažení“ slunce. Kotviště ve městě Gondrexange je zarostlé, jsme opravdu hodně zklamaní. Přitom tu má VNF i nějakou budovu – kde je možnost z kohoutku doplnit vodu. Nádrže Gondrexange mají čistější vodu než kanál po kterém plujeme – bohužel jsou oddělené hrází, takže se k nim nedá moc dostat. Odbočujeme směr Nancy a Michal s Víťou se koupají, voda je kupodivu hodně ledová. Kotvíme na stání od VNF přímo před 16 m vysokou komorou Réchicourt. Jdeme se zeptat „komorníka“, zda nám dokáže zjistit, zda bude komora před Nancy již opravená. A je to tady – umí jen francouzsky a německy cca 10 slov. Ale docela dobře jsme se pochopili a jde někam zavolat. Za chvilku se vrací s napsaným datem 27.6. - takže hurá – komora bude za pár dní skutečně snad fungovat. Říkáme, že se proplavíme až zítra, takže se loučíme a trochu s obavami obhlížíme vysokou komoru. Mají zde sice pojízdné plováky, ale hodně daleko od sebe a žádné jiné úchyty. Máme štěstí a připlouvá loď, napouštění se jeví docela dobré, tak snad bychom to také zvládli v pohodě (my tedy zítra pojedeme dolů, ale pokud se budeme vracet, tak abychom byli připraveni!)

Počet komor: 0

Upluto: necelých 10km

 

Čt 23.6.

Vyplouváme až skoro v 10. Dneska je pařák rovněž od rána. Pan komorník je jiný – umí pár slov anglicky. Opisuje si nějaké údaje z naší registrační známky a dává nám dálkové ovládání na komory. Musíme v komoře počkat ještě na nějakou loď, co jede za námi. Dostávají také ovládání a pak už plynule klesáme. V komoře je fajn stín a chládek. Loď nás předjíždí a první komorou proplouvá již bez nás. Dole v protisměru čekají další lodě a nastává problém, protože jim svítí pořád červené a zelené světlo. Volají tedy servis, čekáme, servis přijíždí a nějak nás všechny proplavuje. Systém komor je trochu jiný než v minulých dnech. Vysokou komorou Réchicourt jsme se dostali do jiného okrsku (Nancy) a vše trvá o hodně déle než v minulých dnech. Vrata se zavírají i otvírají pomalu a dobu se nic neděje. Na tyto komory se opravdu potřebuje, když není připravená, 20 minut. Slunce neskutečně připaluje. Jsem spálená. V další komoře opět problém, čidla fungují zpomaleně. Tento systém se nám zdá nejhorší. Zastavujeme pod mostem a užíváme si 3 hodiny alespoň trochu stínu, protože plout se v tom horku fakt nedá. Koupeme se, odpočinek. Vyplouváme po 16 hodině. Kotvíme ve stínu v rákosím a keři zarostlém břehu kousek před komorou Xures. Vedro k zalknutí i v devět večer, máme v lodi přes 32 stupňů. Nejhorší jsou krvežízniví komáři, kvůli kterým nemůžeme mít otevřená všechna okna a být venku.

Počet komor: 7

Upluto km: 15,6

 

Pá 24.6.

Po horké noci přichází horké ráno, odplouváme už v 8 v naději, že něco uplujeme než bude pálit slunce – stejně už připaluje, pomalu se ploužíme zarostlým kanálem, Vítek s Michaelem jedou cca 8 km na kole kolem ve stínu stromů. Setkáváme se v Einville. Tečou z nás čůrky vody, jaké je horko. Kotviště od VNF je snad zdarma, platí se žetony za vodu 2.50 € /300 l (kupují se v různých obchodech v městečku), sprchy za 2 €, voda se dá nabrat do kanystrů na WC. Pereme prádlo a plujeme zvolna odpoledne dál. Za celý den jsme nepotkali jedinou loď. Zastavujeme před komorou č. 19 v Maixe a kupodivu zrovna přijíždí jedna soukromá německá loď. Michal se s nimi baví, kam jedou, když je až do 27.6. zavřená komora před Nancy. Tvrdí, že již má být otevřená? Koupeme se a přes internet stahujeme nový týdenní bulletin o závadách. Skutečně je zde psáno, že komora č. 25 et 25 již ode dneška funguje!!! Tak to moc nechápeme, když ještě včera nám na komoře v Réchicourtu volali a mělo to být otevřeno až v pondělí. Takže jsme se courali zbytečně! Mohli jsme si zatím objet a nakoupit v Nancy. Bohužel stejně nejsme moudří z toho, kam můžeme plout dál, nějaké závady stojí v cestě i na řece Marne i Yonne a Seině. Plujeme tedy ještě dál – je něco po 18 hodiny a dojíždíme Němce, stojící před další komorou, prý je již dnes zavřeno! Fungují jen do 18 hodin a ráno až od 9. Jinak byly od 7-19 h. Tak co se dá dělat. Vaříme večeři a relaxujeme.

Počet komor: 6

Upluto km: 23

 

So 25.6.

V noci prší a prší. Ráno nás čeká zataženo a deštivo. V 9 se na komoře rozsvěcují 2 červená světla – no super to začíná. Němci volají servis, přijíždí do 20 minut. Proplouváme 3 komory spolu (plavební komora je díky nim spíš plynová, mají starý hodně kouřivý motor. Stavíme v přístavu (rozbořeném a úplně bez služeb) v Dombasle-sur-Meurthe. Michael jede na kole s kanystry k nedaleké benzínce pro naftu. Bere 11,5 l za 13,13 € (l/1,14 €) rezervy do kanystrů. Ráno doléval do nádrže 11litrů. Sice trochu prší, ale přesto bereme kola a jedeme do Lidlu nakoupit. Vracíme se už za vydatného deště. Plujeme dál, Víťa kupodivu usnul. Proplouváme „rozbitou“ komorou č. 25 et 25 a odbočujeme doleva zkratkou Embranchement de Nancy - Canal de Jonction. Proplouváme 2 komory – začínáme opět stoupat a nestačíme se divit, jak to mají „vymakané“, komora je vysoká, takže se musí pro uvázání vylézt nahoru po žebříku – trochu problém je, že žebřík je na zcela opačné straně, než jsou táhla pro obsluhu. Řešíme tak, že zatáhneme za modrou tyč, odstrčíme se háčky na protější stranu komory a chytneme se za zrezivělý žebřík. Hned za komorou v Laneuveville devant Nancy č. 12 necháváme uvázanou loď a na kolech frčíme do města Nancy. Počasí je prozatím pod mrakem, cesta je dlouhá cca 6 km. Přijíždíme na krásné náměstí Stanislas a pak opravdu nádherným obrovským starým parkem de la Pépinière s mini ZOO (opice, bílý páv, kozy). Navštěvujeme chrám Saint-Epvre, kde právě probíhá svatba. Vysvitlo slunce, frčíme zpět k lodi. Je 19 hodin, komory již nefungují, ale přesto popojíždíme cca 2 km před další komoru.

Počet komor: 8 (6 dolů a 2 nahoru)

Upluto: 16,63km

 

Ne 26.6.

Protože komory fungují až od 9 hodin, tak se můžeme v klidu vyspat a nasnídat se. Dnes nás čeká náročný den, v cestě nám stojí spousty komor. Hned jak odbije devátá mačkáme na dálkovém ovládání spouštění komory a vyrážíme. Stoupáme 11 komor nahoru, pak je úsek cca 2,5 km řízený semaforem a 5 komor dolů. Komory jsou řetězové – většinou vidíme z jedné do druhé. S Víťou jedeme na kole a zajišťujeme obsluhu komory spolu s vyvázáním na pachole. Michael nám vždy hodí lana, my zatáhneme za táhlo a hodíme lana zpět. Velmi to ulehčuje práci a zkracuje čas. Ve 12,30 jsme hotovi. Odbočujeme doleva na Canal des Vosges. Kus před první komorou je kotviště – sloupky s elektřinou (neplatí se hned, zřejmě chodí výběrčí) a vodou, která však teče jen na zmáčknutí cca 15 sekund. Hadicí se tedy nedá nádrž doplnit – jen kanystry. Kraj opět nezajímavý, většinou se ani kolem něj nedá jet na kole, protože cesty nejsou udržované (o asfaltce bychom si mohli nechat jen zdát). Pár úseků je lemovaných nádhernými starými, vzrostlými platany, obrostlými břečťanem. Vypadá to jako v džungli. Komory jsou příšerné – neopravované, zarostlé, navíc musíme jet systémem jako včera, zatáhnout a odstrčit se k druhé straně a rychle chytnout za žebřík. Končíme po 18 hodině před komorou č. 35. K večeři jsme se přecpali hranolky.

Počet komor: 26

Upluto:cca 32 km

 

Po 27.6.

Vstáváme v 7.30 v naději, že když svítí semafor, tak třeba komory půjdou od 7 či 8 hodin. No zklamání jak hrom – fungují zas až od devíti, a to je pracovní den. Víťa ještě spí a my úderem deváté proplouváme naší dnešní první komorou. Bereme s Víťou kola a jedeme taťkovi „pomáhat“ s lany a táhlem. Víťa už toho má po obědě dost, takže nasedám sama a jedu dál připravovat komory, bohužel před námi někdo jel, takže musíme čekat na vypuštění. Po komoře č. 21 ve městě Thaon les Vosges na chvíli zastavujeme na kotvišti a přes louku jedeme do Aldi pro Sangrii (hned vedle je ještě hypermarket Super U a za ním jsou veřejné pračky (8 kg/4 €). Plujeme dál a po další komoře opět s Víťou vystupuji a jdeme sami na dětské hřiště. Michael zvládá systém komor už sám. Navíc musí dlouho čekat, protože před ním pluje nákladní loď. Dojíždíme ho po dalších 2 komorách a Víťa nastupuje. Já jedu dál na kole. Po komoře č. 15 odbočujeme doleva směr Lyon a číslem 14 začíná řetěz komor. V 18 hodin nás systém pouští do poslední a vypíná se, takže jsme nuceni zůstat mezi a ráno jít volat. Abychom toho neměli za celý den málo, bereme kola a jedeme se podívat do města Epinal. Pěkný kostel je již bohužel zavřený.

Počet komor: 27

Upluto: 31,5 km

 

Út 28.6.

Ráno jede Michael ještě pro pár drobností do obchodu. V 9 se nám díky VNF, které jelo kolem a spustilo nám rovnou řetěz, otevřela komora. Je to paráda, když se nám rovnou připraví další komora, v 10.15 jsme ukončili stoupání, pak plujeme cca 1,5 hodiny rovným úsekem a na komoře č. 1 opět začínáme cestu „klesání“. Zde na této komoře je možnost si na domě VNF napustit vodu. Bohužel pro nás vyplula chvíli před námi loď, která nám způsobuje dosti velké zdržení. Velmi dlouho trvá, než se jim komora napustí, pak vypustí a znovu se napustí nám. Beru kolo a pár hodin to řešíme tak, že jedu dopředu napustit jim a hned jak projedou tak připravit pro nás. Dohonit je nelze, protože rozestupy mezi jednotlivými komorami jsou jen 1 km. Z celodenního ježdění sem a tam jsem značně unavená (mé horské kolo má velký odpor). Poslední komora se nám 10 minut před 18 hodinou již nenapustila. Kotvení nic moc – břehy jsou mělké a někde jsou i veliké ostré kameny. Stojíme za městem Thunimont, kde nám pan „mostař“ musel ručně otevřít otočný most z roku 1880.

Počet komor: 31

Upluto km: 29

 

St 29.6.

Nějak nemůžeme dospat, přesně nevíme, jestli komory půjdou dříve. Od rána svítí slunce jak o život. Beru kolo, jedu se podívat na semafor, zda bude fungovat. Pár minut před devátou už komory fungují. Plujeme kolem Švýcarů, kteří nás včera brzdili – ještě spí. Připravuji Michalovi komory dopředu a vše jde OK. Projíždíme městečkem Fontenoy-le-Chateau (vypadá pěkně, je zde půjčovna lodí). U komory č. 39 je kotviště VNF s možností vody ze sloupku zdarma. Mezi č. 42 a 43 je sjezd pro lodě. V městečku Demangevelle je opět otočný most z roku 1880. Největší překvapení nás čeká při proplouvání vesnice Corre, děti na mostě na nás něco pokřikují. Nejdříve nevíme, co chtějí, pak jsme pochopili, že nám chtějí hodit bonbóny. Tak přikyvujeme, že smí. Zdejší komorou odevzdáváme dálkové ovládání a čeká nás řeka Petite Saone. Břehy jsou nezpevněné – křoví. Jsme zvědaví, jak budeme kotvit. Půjčovací lodě vidíme 2 „píchlé“ v křoví. Komory se ovládají otočením do protisměru zavěšené hadice nad vodou. Fungují naštěstí trochu rychleji a hlavně jsou do 19h! Kotvíme u vysoké zdi u vesnice Cendrecourt. Jdeme se projít – moc pěkná vesnice, staré kamenné domy. Starší pán se s námi zkouší dát do řeči.

Počet komor: 25

Upluto km: 44,8

 

Čt 30.6.

Vyplouváme chvilku před 8 hodinou. Pod mrakem je jen chvilku, fouká silný protivítr (jak jinak) a k tomu smaží slunce. Řeka Petite Saone je asi jednou tak širší než Kanal des Vosges. Naprosto nezajímavá. Občas vidíme mezi křovinami v dáli sekat kombajny lány obilí, stáda krav a ovcí se popásají na loukách. Vesnice nejsou vidět žádné – jen velmi daleko. Na jedné komoře vybíhá z domku paní a jde nám nabídnout cca 15 cm koláček. Vypadá dost podivně a chce za něj 1 €. S díky odmítáme a frčíme dál. Tunel Saint-Albin je řízen světly a bohužel má právě polední přestávku (od 12.30- 13.30h) – ale pouští nám zelenou již v 13.15. Není zas tak dlouhý a je pěkně osvětlen. Proplouváme i dvěma vyrovnávacími komorami. Kus před druhým tunelem Savoyeux je sjezd pro lodě. Poslední komoru proplouváme před 19 hodinou a kotvíme cca 4 km před městem Gray. Bereme kola jedeme se do něj podívat. Pěkný kostel a staré náměstí, ulice mají „starou francouzskou“ patinu. Překvapuje nás, že skoro všichni lidé sedí v pizzeriích – po francouzských restauracích ani vidu ???

Počet komor: 11 (+2 vyrovnávací; + 2 tunely)

Upluto km: 82,72

 

S posledním červnem máme první díl vyprávění o plavbě Francií u konce. Ve druhém dílu společně prožijeme první polovinu července a poslední třetí díl popisuje druhou polovinu července a konec naší loňské velké plavby.

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Corsair 760

Představujeme | Petr Láska
title

Velikonoční Chorvatsko

Plavba | Petr Hejduk