Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Lodí za historií a vínem po Canal du Midi

Začátkem června jsem se s kamarády vydal na 1400 km dlouhou cestu do jižní Francie. Cílem cesty bylo dobýt na lodi opevněný hrad Carcassonne. Jedenáctimetrovou loď Nicols Grand Confort 1100 jsme si předem rezervovali u společnosti Hausboty4U Petry Boškové z Plzně.

 

S touto firmou už jsme měli dobré zkušenosti z minula. Na cestu jsme se vydali obytným autem dva dny předem, abychom nemuseli spěchat a ještě něco viděli. Cestou jsme krátce navštívili Lyon a pokračovali na jih.

Delší zastávku jsme si udělali na levém břehu Rhony v Avignonu. Celé historické město je obehnáno hradbami a určitě stojí za prohlídku. Uličky jsou plné kaváren, restaurací a vinoték, za návštěvu stojí hlavně gotický „Papežský palác“. V letech 1309 až 1377 zde bylo dočasné sídlo z Říma uprchlých papežů. Další zajímavostí, která stojí za prohlídku je slavný Avignonský most z poloviny 14 století. Původně 900 metrů dlouhý most s 22 oblouky strhla v 17. století povodeň, takže jeho zbylé čtyři oblouky končí v půli řeky Rhony. Na jednom z pilířů je goticko-románská patrová kaple Chapelle Saint-Nicolas.

Naše další cesta vedla na nedalekou, tentokrát antickou památku Pont du Gard. Jedná se o zbytek římského akvaduktu, který je 49 metrů vysoký, 279 metrů dlouhý a 2000 let starý. Skládá se ze tří řad oblouků a až v posledním bylo koryto pro vodu, jímž protékalo neuvěřitelných 35 milionů litrů vody za den do města Nimes a plnilo tak fontány, kašny, veřejné lázně i domy bohatých měšťanů. Akvadukt byl celkově dlouhý 50 km s výškovým rozdílem jen 17 metrů. Voda tedy dotekla od pramene do Nimes za asi 27 hodin. Na most je volný vstup a řeka Gard je se svou průzračnou vodou vhodná ke koupání.

Další zastávkou bylo samotné město Nimes, kde zmíněný akvadukt končil. Prohlédli jsme si Maison Carrée (čtvercový dům) z roku 19 př.n.l., Amfiteatr (aréna) a Jarins de la Fontaine, barokní park s fontánami, kde dříve tryskala voda z akvaduktu. Cesta pak vedla dál po dálnici do Narbonne a pak už jen zbývajících 15 km do cíle Le Somail, kde už na nás čekala naše loď.

Formality a přejímka lodi proběhly bez problémů, můžete mluvit francouzsky, anglicky, rukama i nohama. Patnáctiminutová zkušební plavba se skládala z odvázání a odplutí od mola, otočení lodě o 180°, přistání u mola a instruktáže obsluhy WC. Nanosili jsme si své věci a zásoby do lodi, auto zaparkovali na oplocené parkoviště a udělali první nákup a degustaci vína v místním plovoucím obchůdku a hned vypluli na kanál.

Canal du Midi, který propojuje Atlantik se Středozemním mořem, je 240 km dlouhý umělý průplav, vybudovaný v letech 1666 až 1681 místním šlechticem Pierre-Paul Riquetem. Ten přesvědčil krále Ludvíka XIV o uskutečnitelnosti tohoto díla. K slavnostnímu otevření kanálu došlo 24. května 1681. Toho se Riquet bohužel nedožil, zemřel v Toulouse 1. října 1680, k dokončení kanálu v tu chvíli chyběly dvě míle.

My jsme vypluli směrem na Carcassonne. První zastávka byla asi po pěti kilometrech v Ventenac-et-Minervois, kde jsme navštívili vinařství v bývalém kostele hned na břehu kanálu. Určitě stojí za návštěvu i ochutnávku. Příjemné je, že všude kolem jsou vinice a sklípky a i na komorách mají často vinaři své stánky, kde si můžete nakoupit výborné víno za přijatelnou cenu. První noc jsme strávili pod platany před první komorou, která už byla zavřená. Zdymadla jsou zde všechna s obsluhou, často spojená do kaskády dvou i čtyř plavebních komor. Za pozornost stojí vodní přepad, kterým se reguluje výška hladiny v kanále při povodních s jedenácti obloukovým mostem před La Redorte. Na noc jsme zakotvili opět v přírodě pod platany. Kotvit se dá všude, kde to není výslovně zakázané, jen to chce přemýšlet a nepostavit loď za zatáčku nebo do zúženého místa. Běžně se váže loď ke stromům, jen ne přes cestu, aby lana nevadila běžcům a cyklistům. K dispozici jsou v lodi dva ocelové kolíky a palička. Na večeři jsme si zašli do nedalekého městečka Trebes.

Druhý den jsme po poledni dopluli do Carcassonne, vyvázali loď přímo v centru a vyrazili na prohlídku města a samotného hradu, která se protáhla až do noci. Carcassonne je nejzachovalejší opevněné město v Evropě. Není to skansen, v domech žijí lidé, ulice jsou plné obchůdků a restaurací. V jedné jsme si dali místní specialitu Cassoulet, kdo nemá problém se žlučníkem, doporučuji. První zmínka o opevnění je ze 6 století př.n.l. Roku 122 dobyli tuto oblast Římané a opevnění zdokonalili. Ve 3 století okruh hradeb zesílil a bylo postaveno několik věží. Podstatná část tohoto opevnění se zachovala do dnešní doby a tvoří vnitřní prstenec hradeb. Okruh sestává z třiceti věží galsko-římského typu s velkými okny, aby byl usnadněn boj oštěpy. Roku 759 padl Carcassonne do majetku Franské říše. Největšího rozkvětu dosáhlo město za vlády rodu Trencavelů (1082 – 1209) kdy vznikl na nejvyšším místě pahorku uprostřed hradního města opevněný zámek. Od zbytku opevnění byl oddělen suchým příkopem a chráněn pěti věžemi.

Roku 1208 při křížové výpravě město začalo obléhat vojsko severofrancouzských rytířů. Carcassonne, jehož opevnění bylo z velké části přes 1000 let staré, po 15 dnech padlo. Roku 1240 připadlo město s konečnou platností francouzskému králi. Začleněním do oblasti královského vlivu se město začalo rychle rozvíjet a během následujících dvou století získalo svoji současnou podobu. Po pyrenejském míru roku 1659 byl k francouzské říši připojen Roussillon a Carcassonne jako hraniční město ztratilo na významu. S nástupem nových válečných technik už nemělo smysl do hradního města investovat, a tak se opevnění pomalu rozpadalo. V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, které hrozilo stržení, zatímco takzvané spodní město se dále rozrůstalo. Teprve architekt Viollet-le-Duc se spolu se spisovatelem Prosperem Mériméeem postaral o rozsáhlou rekonstrukci a zachránil město i pro další generace obdivovatelů.

Na hradě jsme strávili i druhý den a po poledni jsme vypluli na zpáteční cestu. Za dva dny jsme byli zpět na základně v Le Somail. Místní kamenný most s palmou je hned po Carcassonne asi nejfotografovanější objekt kanálu Du Midi a je na všech prospektech.

Jelikož jsme měli ještě dva dny čas, vydali jsme se na opačnou stranu směrem na Beziers. Výhodou této trasy je, že tam nejsou žádné komory a plavba rychle ubíhá. Na noc jsme zůstali opět v přírodě. Další den jsme propluli 160 metrů dlouhý tunel Malpas. V městečku Colombiers jsme si dali oběd a vydali se na cestu zpět na základnu v Le Somail. Pak už zbývalo jen vrátit loď a vydat se na cestu domů.

Na první pohled může naše plavba vypadat až příliš jednoduchá, ale my jsme si užili jak plavbu po kanálu a nocování v přírodě, tak i spoustu kultury, dobrého jídla a pití. Určitě to všechno byly velmi silné zážitky.

 

 

 

 

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Francie 2016 – 1. díl

Plavba | Katka Kovácsová
title

Velikonoční Chorvatsko

Plavba | Petr Hejduk