Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Druhá třetina

Jako v hokeji jsme rozdělili naše vyprávění o plavbě Francií na třetiny. Plavba trvala celkem šest týdnů, takže dva týdny představují přesnou třetinu, během níž jsme tentokrát dopluli do Paříže. Takže vyplouváme.

 

Pátek 1.7.

Ráno vyplouvá Michael již před 8. hodinou, proplavuje se komorou a stavíme ve městě Gray – Halte (přístav). Pereme prádlo, doplňujeme ze sloupku vodu, Michael jede na benzínku pro naftu – dolévá 2 kanystry + 1, co právě natankoval (1 se již do nádrže nevešel). Jedeme na kolech do blízkého Lidlu, pak popojíždíme ještě na další městské kotviště – chceme se mrknout do Hypermarche. Cesta je opět nezajímavá, stromy a křoví. Výjimečně je v dálce městečko. Probojováváme se proti silnému protivětru, který ale na druhou stranu trochu chladí před pálivým sluncem. Před komorou č. 18 míjíme odbočku vlevo na kanál du Rhone au Rhin. Město Auxonne vypadá z vody zajímavě. Víťa ale právě spí, takže ani nemáme chuť zastavit se na procházku. Večer přijíždíme do města Saint Jean de Losne a kotvíme na nábřeží, obsypaném loděmi. Jdeme na procházku – je to ale nezajímavé město s velikým přístavem.

Počet komor: 6

Upluto km: 68,5

 

Sobota 2.7.

Ráno nám jede tatínek pro čerstvou bagetu. Víťa ještě spí a my vplouváme před 9. hodinou do připravené komory. (hned u ní je sjezd) Komorník umí anglicky, a tak se ho ptáme, jestli je Burgundský kanál splavný – tvrdí, že není problém. Tak jdeme na to. Začínáme po dlouhé době opět v komorách stoupat. Máme atrakci, protože komora je ručně ovládaná. To ještě nevíme, že ručně jsou ovládané všechny a komorníci jedou na motorce s námi. Každý jich má cca 6 a pak se střídají s jinými. Jsme nadšeni čistotou vody – křišťálově čistá, modrozelená jako v moři. Naše nadšení je však celkem rychle vystřídáno zjištěním, že kanál je zarostlý rostlinami, které jsou tak husté a úplně všude, že nám činí veliké potíže plout. Sice jsme viděli stroj na jejich vytrhávání, ten však ani v jednom směru kanál nečistil. Problém je tak veliký, že se musí Michael potápět někdy i každých cca 100 metrů a i přesto hned něco namotáme na naši sklopnou vrtuli a nemůžeme jet. Došlo to tak daleko, že loď i chvilku táhnu za lano a jdu po souši. Situace je opravdu zoufalá. Máme strach, že nám díky tomu špatně chladí motor atd. Několikrát se nám stalo, že jsme nemohli vyjet z komory, protože před vraty se udělal z husté trávy veliký „špunt“, který jsme nedokázali prorazit. Jsme bezmocní a nevíme, co dělat. Loď je naprosto neovladatelná. Komorník (tenhle neumí ani slovo anglicky) z nás má legraci. Před poslední komorou nás vítr strhl a neřiditelná loď se obrátila do protisměru. Komorník, který u nás s motorkou zastavil, se ptá, zda poplujeme zpět! (blbec) Chvilku bezmocně couváme, pak se nám po vymotání trávy z vrtule podařilo loď obrátit. V 18.30 nám druhý pomocník sděluje, že už nás další komorou neproplaví, až prý zítra a ať si řekneme, v kolik. Škoda, protože bychom to do 19 hodin stihli. Tenhle systém „komorování“ je dost blbý, protože člověk je naprosto závislý na těchto lidech a nemůže si jen tak nikde zastavit bez předchozí domluvy; zrovna tak i ráno vyplout. Dojíždíme k Dijonu skoro před komoru. Máme celkem strach o bezpečnost, městská čtvrť tady se nám moc nezamlouvá. Dáváme se do čištění filtru a chlazení motoru. Skvělé na tom je, že hadice i filtr je pod čárou ponoru, z čehož jasně plyne, že „plaveme“. Sice je dost pozdě, ale i přesto bereme kola a jedeme se projet do centra Dijonu. Jsme úplně ohromeni – je to nádherné město. Plné krásných kostelů a starých domů z hrázděného nebo kamenného zdiva. Restaurace jsou typicky francouzské, plné lidí. Moc se nám zde líbí.

Počet komor: 21

Upluto km: 29,3

 

Neděle 3.7.

Ráno máme opět čerstvou bagetu, dnes přímo z místní pekárny. V 9 hodin nás už čekají naši „komorníci“ ze včerejška. První komoru do města proplouváme sami, pak už plujeme společně s lodí, která jede před námi. Pán mluví dobře německy, tak nám říká, že za pár komor by to mělo být s podvodní trávou lepší. Je dobré, že nám rozhrnuje „špunt“ při výjezdu z komory. Michael se potápí hned za 2. komorou, pak dokonce opět i v komoře. Po pár komorách za Dijonem se situace opravdu zlepšuje a rostliny nerostou tak hustě a úplně všude. Zároveň se také mění i průzračnost vody, stává se mléčnější a už není jako v akváriu, ale je pořád krásně čistá. Nám to ovšem vůbec nevadí, jedeme už bez stresu a kdyby nebylo takové horko, tak je vše OK. Po polední pauze jedeme společně s našimi „rozrážeči“ jen chvíli – pak oni kotví a my pokračujeme dál sami. Za celý den jsme nepotkali vůbec žádnou loď. Několikrát se nám vystřídali „komorníci“ - někdy byl na nás jen sám, takže jsme mu také pomáhali otevírat vrata. Víťa jel cca 3 komory sám na kole podél vody – bohužel se mu podařilo spadnout tak, že si sedřel snad všechno, co mohl. Po ošetření „pacienta“ (za ukrutného křiku) se na dalších 2 komorách Michael vybavuje se zájezdem českých cyklistů. Jedou za sebou roztahaně a ptají se pořád na to stejné. Michael jim dává „odborný výklad“. Domlouváme si s naším novým „komorníkem“ čas odjezdu na ráno v 9 hodin. Kotvíme u pěkné vesničky, grilujeme a dáváme procházku s „pajdou“.

Počet komor: 26

Upluto km: 30

 

Pondělí 4.7.

Ráno je zataženo, ale přesto teplo. Vyrážíme tak, jak jsme domluvení, v 9 hodin. Komorování jde celkem dobře, někdy, když je komorník/komornice sám, tak mu pomáháme zavírat a otvírat vrata. Polední přestávku trávíme u komory č. 20, kde se dá ze sloupku nabrat zdarma voda. Pokračujeme dál, voda není již zdaleka tak čistě průzračná, ale nám to nevadí. Michael se alespoň nemusí dnes ani jednou potápět. Poslední „stoupací“ komora a pak nás čeká 3,3 km dlouhý tunel Pouilly. Dělají s ním docela obstrukce. Musíme si nasadit naše záchranné vesty, předvést, že nám svítí světla. Dostáváme vysílačku a vyplňujeme papír (čas odjezdu, číslo lodi atd.). Máme rovnou zelenou, tak vyrážíme. K tunelu vede hodně dlouhý úzký přívodní kanál jen pro jednu loď. Pokud by jela loď z protisměru, tak než projede úzkým kanálem z obou stran a tunelem, musí se hodně dlouho čekat. Tunel je velmi dobře osvětlen, tak se divíme, proč máme mít světla – vše je nám jasné, když lampy cca 1 km nesvítí – to bychom opravdu měli prekérní situaci. Kotvíme hned za tunelem ve městě Pouilly. Odevzdáváme vysílačku spolu s papírem a komorník si na něj zapisuje čas příjezdu. Rovnou si domlouváme zítřejší čas odjezdu. Chtěli bychom třeba až v 9.30, ale to není možné, prý musíme jet již v 9 hodin, protože proti pojede další loď. Burgundský kanál je moc pěkný, projíždí se spoustou vesniček, vidíme hrad v dálce. Celkově je zde velmi živo. Bohužel vše je zkaženo „spolujízdou komorníků“, kdy si nemůžeme udělat přestávku tak, jak by se nám hodilo.

Počet komor: 29

Upluto km: 28

 

Úterý 5.7.

Ráno jdu s Víťou koupit bagetu, Michael zatím kupuje u benzínky 11 litrů nafty. Vyplouváme úderem 9. hodiny – čeká nás série řetězových komor, kupodivu 11 je elektrických, zbytek dne už jsou zase ovládané ručně. Místo obědové přestávky plujeme 10 km úsekem bez komor, což se hodí, že nemusíme stát. Dnes jsme z krajiny zklamaní, není vůbec na co koukat. Neprojíždí se žádnými vesnicemi ani upraveným krajem. Dalším slabším místem je, že v kanálu začala být malá hloubka, jen cca 1m. Musíme jet se sklopeným kormidlem, takže se loď řídí hodně ztuha a špatně. Dnes s námi jezdí 3 komorníci, je horko, tak mají co dělat, jsou čím dál tím víc otráveni. Je to na nich vidět. Nabízí nám, kde se dá kotvit již v 16 hodin, což odmítáme, že bychom ještě rádi pokračovali. Nakonec nás již v 17.30 asi mají už opravdu dost a říkají, že na poslední komoře je stop a pokračování bude až zítra v 9 hodin. No rozruch dělat nebudeme, sami toho máme za dnešek dost. Stříhám strojkem Vítkovi vlásky, koupeme se. Voda zde vypadá opět celkem lépe. Grilujeme masíčko, které doplňuje výborný salát a Lambrusco.

Počet komor: 33

Upluto km: 32

 

Středa 6.7.

Ráno na smluvený čas přijíždí komorníci, napouští komoru a vyplouváme. Postupujeme pomalu, protože komory jsou po asi 200 metrech a všechny jsou ručně ovládané. Je pařák opět na padnutí, z komorníků leje. Po komoře č. 45 je malé kotviště s vodou ze sloupku zdarma. Někdy kolem komory č. 56 nám začíná opět náš starý známý problém! Roste podvodní tráva, sice jiná než kolem Dijonu, ale stejně tvrdá, která se nám motá na šroub. Michael se potápí někdy i po 50 metrech. Jednou musí zase i v komoře. Dojet do Montbardu (mysleli jsme si, že ho profrčíme rychleji) je nadlidský úkol. Komorníci, jak se zdá, jsou zvyklí pracovat tak do 16 hodin, pak už jsou otrávení a diví se, že ještě chceme jet dál a snaží se nás přesvědčit, že bychom již měli skončit. Povedlo se a proplouváme první komorou v Montbardu cca v 18 hodin. Jsou zde 2 přístavy – platí se jen za vodu a elektriku. Bereme kola a jedem si koupit dobroty do Aldi. Potom pěšky na kopec ke kostelu a k věži. Město na nás působí zchátrale. Na vyhlídce u věže se Víťa šťourá ve zdi a jen tak mimochodem říká: „Já jsem tu našel nějakou krabičku“ - nejprve mu moc nevěnujeme pozornost, pak se divíme, že jen tak si najde „poklad“ - geocaching. Tak se chtě/nechtě logujeme (cache není moc udržovaná) a doma se podíváme, oč vlastně šlo.

Počet komor: 31

Upluto km: 21,5

 

Čtvrtek 7.7.

Ráno v 9 hodin postáváme před komorou, přijíždí za námi ještě jedna loď – pouštíme ji před sebe, aby nám prorážela trávu. Jedeme s ní až do 14.30, potom kotví a opouští nás. Chvílemi se zdá, že s trávou je to lepší, pak se opět musí Michael potápět. Kraj je naprosto nezajímavý, není nic, na co se dívat. Horko je k zalknutí, slunce připaluje. Proti nám pluje pár charterových lodí. Na některé musíme čekat před komorou, než se proplaví. Někdy máme dost velký strach, jestli nás při výjezdu z komory nesmetou, protože to, co předvádí, se ani nedá popsat. Někteří jsou opravdu nebezpeční. Poslední 4 komory jsou elektrické, tak komorníci, i když je už hodně hodin, nejsou uondaní a nervní, když pro dnešek skončíme. Po cestě jsem některým na manuál pomáhala zavřít vrata. Končíme až v 19 hodin naprosto vyřízení. Pluli jsme ještě cca o 10 km dále, než jsme původně chtěli, protože komornice nám sdělila, že pokud chceme zakotvit tam, kde jsme chtěli, tak zítra můžeme vyplout až v 10 hodin. To odmítáme, tak nám umožní proplout ještě další 2 komory. Fakt je blbé, že si nemůžeme určovat tempo plutí. Kotvíme ve veřejném přístavu u vesnice Lézinnes. Při krátké procházce nás důkladně sežrali komáři. Ještě, že máme ve dveřích a lukně sítě, protože jinak bychom se asi upekli zaživa, ve 22 hodin je stále 28 stupňů.

Počet komor: 20

Upluto km: 38,2

 

Pátek 8.7.

V 9 hodin vyplouváme společně s narrow boat - „úzká kanálová loď. I když jedeme jako první, zatím není problém s trávou. Jedeme s Víťou na kole a pomáháme zavírat vrata. Slunce připaluje, v 11.30 končíme na polední přestávku a vyvazujeme se před komorou. Pak trávy opět přibývá a Michael se musí stále potápět. Už jsme fakt naštvaní. Do Tonnerre přijíždíme krátce před 15 hodinou. Dnes si dáme kratší „plavební den“ a končíme zde. Ve městě jsou 2 komory a mezi nimi placený přístav. Chtějí 8 euro, tak odjíždíme a stojíme opodál. Za ušetřené peníze kupujeme v Lidlu spoustu dobrot. Staré město je zchátralé - „francouzská patina“. Ohromuje nás však Fosse, prádelna s křišťálově čistou vodou uprostřed kruhového bazénu. Úchvatná podívaná.

Počet komor: 11

Upluto km: 18,5

 

Sobota 9.7.

Komorníci asi zaspali a odplouvá se až skoro v 9.30. Pouštíme před nás postarší moc milé Holanďany s jejich lodí, aby nám zase rozhrnovali špunty. Nevýhodou je, že nás ženou vysokou rychlostí. Téměř 4,5 uzlu už je na nás dost a motor nepříjemně vibruje. Trávy roste opět požehnaně. Michael opět nedobrovolně skáče do vody celkem dost často. O polední přestávce se koupáme i my s Víťou. Končíme cca v 16 hodin za komorou s Saint Florentinu. Je zde i velký přístav (10 euro), my kotvíme hned pod komorou zdarma. Jedeme nakoupit a na obhlídku města. Ale až po 18 hodině – dřív se nedá kvůli horku. Ještě v půl desáté máme v lodi 30 stupňů. Komora je propojena s aquaduktem (moc pěkný, kamenný). Město má nádherný kostel a uzoučké prastaré uličky z kterých dýchá atmosféra starých časů. Překvapuje nás veliká různorodost „barev pleti“, hodně tmavých černochů a ještě více muslimů. Michael jede do nedaleké benzínky pro naftu.

Počet komor: 12

Upluto km: 25,5

 

Neděle 10.7.

Od rána je vedro k padnutí. Chvíli po 9. hodině musíme ještě čekat na jinou loď, která pojede společně s námi. Mladý komorník je na zabití. Mezi komorami má spoustu času a přesto vůbec nestíhá. Před 2. komorou dokonce děláme výsadek mé maličkosti a jdu sama napustit komoru a pak nás proplavit. Ještě ke všemu ke mně přiběhl nějaký Francouz, který na mě mele jen po jejich a vysvětluje mi, jak komora funguje. To po proplutí 350 komor, které už máme za sebou, je docela úsměvné. Spíš mě zdržuje, když chce otevřít vrata se mnou a přitom musí být na druhé straně, aby se komora nemusela obíhat. Před poslední komorou na kanálu Bourgogne je sjezd v půjčovně lodí. Přibližně ve 14 hodin jsme konečně na řece Yonně – můžeme dát dolů kormidlo a „neprat“ se s ním. Řeka je krásně čistá. Špatné je, že zůstává domluva s komorníky. Takže svoboda zase opět žádná. Navíc komory jsou mnohem delší a širší a jejich vypouštění je nekonečné. Za městem Joigny vidíme v dálce na kopcích vinice, alespoň trochu té Francie, konečně! Jen jediné, které jsme viděli za celou cestu. Kotvíme před komorou č. 5 v Armeau u zdi s pacholaty. Ve vesnici je kousek od nás i možnost načerpat pitnou vodu z pumpy. Bereme kola a jedeme zpět, podívat se na místní „blešák“ - jen zíráme, co všechno lidi vytáhnout na ulici a prodávají. Za dost vysoké ceny - harampádí, které bychom se u nás styděli vytáhnout ven. Pak grilčo a úprk před nálety krvežíznivých komárů.

Počet komor: 10

Upluto km: 40

 

Pondělí 11.7.

Ráno je pod mrakem, v 1. komoře nás dokonce zastihla průtrž mračen. V komorách rosteme, je to velká ztráta času. Sice nám trochu pomáhá proud, přesto však nepostupujeme tak rychle, jak jsme si mysleli. O polední přestávce 12.30-13.30 stavíme před komorou u města Sens, bereme rychle kola a jedeme na prohlídku města. Překvapilo nás, jak je živé, lidé v restauracích, trhy na náměstí atd. Nádherná obrovská katedrála nás ohromila. Plujeme dál do cca 18 hodin, kdy komory zavírají. Začínají v 8 hodin. Jdeme se projít, je to super procházka, 1,5 hodiny pěšky v křoví (obcházeli jsme oplocené jezero, kde nebylo nikam vidět). Proháněla nás hejna komárů, kteří nás doháněli k šílenství. Michael se snaží zarezervovat nám místo v Pařížském přístavu Arsenal. Tak uvidíme (chtějí i fotografii lodi)

Počet komor: 9

Upluto km: 45,5

 

Úterý 12.7.

Od rána sice svítí slunce, ale fučí ledový vítr (silný proti), takže máme mikiny a dlouhé kalhoty. Komory na Yonne mají zešikmené boční stěny – včera měly pojízdná mola, dnes nic takového nemají. Prý máme vyčkávat jen tak nepřipoutaní. To je sice fajn při klesání, ale moc si to nedovedeme představit, kdybychom měli stoupat. Navíc 2 komory musíme proplout za nákladní lodí – a to už je trochu problém, protože jak fouká vítr, tak nemáme moc velký manévrovací prostor. Doprava nákladních lodí přibývá. Rychlá jízda na kolech do Lidlu ve městě Cannes a pak už vjíždíme na Seinu. To už jezdí jedna loď za druhou a dělají nepříjemně velké vlny jako na moři. Do komor (již jsou řízeny světly) se cpeme spolu s nimi. Komory jsou obrovské, vejdou se 2 velké nákladní lodě vedle sebe i za sebou. Klesáme vždy zhruba 2-3 metry. Rovněž přibývá života kolem řeky. Nákladně postavené „zámečky“ - obrovské staré vily se spoustou věžiček a zdobení. Přibývá upravených zahrad a opravených domků. Dojíždíme do městečka Melun, kotvíme u městského mola, kde by se snad mělo platit, jen když se odebírá voda či elektrika. Prší, tak na procházku jdeme až po 21 hodině. Samí černoši a Arabové. Celkem mrtvé město. Z přístavu v Paříži dosud nepřišla žádná odpověď.

Počet komor: 7

Upluto km: 57,5

 

Středa 13.7.

Lilo celou noc a ráno před 7. hodinou nás vzbudily nákladní lodě. Důkladně nás rozhoupaly. Po 8. hodině už se to nedá vydržet a Michael vyráží i za drobného deště. Komory proplouváme společně s nákladními loděmi – na jednu jsme dokonce nuceni se vyvázat. Proplutí jednou komorou trvá klidně i hodinu. Probojováváme se za silného, ledového protivětru, kdy k tomu opět pálí slunce. Nákladní lodě jezdí opět jedna za druhou. Zkoušíme se otočit proti proudu řeky. No, nic moc. Uvidíme, jak to půjde po řece Marně z Paříže. Kotvíme těsně za komorou ve městě Ablon (předměstí Paříže) – na zítra nám bude zbývat necelých 20 kilometrů. Na druhé straně nábřeží právě chystají veliký ohňostroj a kousek od nás jsou párty stany s hudbou. Přijíždí k nám gumák s pořadatelem – vysvětluje nám, že oficiálně by se zde dnes nemělo stát, ale že na naši zodpovědnost tu být můžeme. Prý není policista, tak snad tu být můžeme. Jedeme do Lidlu nakoupit na grilování, a protože nad námi lítají letadla na pařížské letiště Orly, jedeme omrknout i přistávací plochu. Sice nemají tak pěknou vyhlídku, jako my máme v Praze, ale i tak je to docela pěkné. Od vln už jsme vyhoupaní až dost. Naše loď a hlavně naše žaludky nejsou na toto stavěné. Grilujeme a čekáme na ohňostroj. Michael jede koupit naftu a zkusit koupit lístky na Eiffelovu věž on-line. Vrací se bohužel s nepořízenou – nejbližší možné termíny až v polovině srpna. Jsme zklamaní, že budeme muset stát dlouhou frontu na místě. Jenže kdy se přesně do Paříže dostaneme jsme nevěděli do poslední chvíle, takže déle dopředu se to objednat stejně nedalo. Alespoň nám přišla odpověď z přístavu, že s námi počítají. Ohňostroj je úžasný – lepší než naše Silvestrovské. Navíc jsou další ohňostroje vidět dost dobře, i když se podíváme jinam. Máme skvělou pozorovatelnu přímo z lodi – to se hned tak nepovede.

Počet komor: 4

Upluto km: 41,5

 

Čtvrtek 14.7.

Tak, jak jsme se včera namlsali ohňostrojem, tak dneska ráno jsme iniciativně vypluli v 8 hodin ráno, abychom přijeli do Paříže včas a mohli jít na obhlídku města. Dojeli jsme ke komoře, která nás dělila 13 km od Eiffelovy věže. Semafory jsou vypnuté. Vidíme, jak k naší čekačce jde komorník – sděluje nám, že dnes je státní svátek, tudíž komorovat se bude až zítra. No, dobře to začíná! Tak jak se tam teď dostaneme? Vyvazujeme se hned u parku u komory. Nad lodí nám prolétávají stíhačky a bombardéry. Chvílemi poprchává, chvílemi svítí slunce. Ve 14 hodin odjíždíme obhlídnout Eiffelovku. Ve skrytu duše doufáme, že nebude veliká fronta a nám se podaří dostat se nahoru. Provoz je šílený, lidí je ještě více, než bychom čekali. K Eiffelce to máme 14 km + pár zastávek kolem - Louvre, Invalidovna, Notre Dame. Kocháme se výhledy, pokud je to možné přes davy lidí. Přijíždíme k zátarasům pro auta i pro pěší – vše střeží policie. Ptáme se, zda je možné se dostat k věži. Prý je dnes zavřená, bude večer ohňostroj! No to snad ne! Jsme zklamaní – Víťovi je do breku. Přemýšlíme, co dál. Prodíráme se davy lidí a jedeme se podívat k Vítěznému oblouku na Champs-Elysées. Náš průvodce píše, že v den státního svátku (dnes je Den Bastily), se na Champs-Elysées schází celá Paříž. Tak to jsme dneska poznali. Celá Elysejská pole jsou pro auta vyklizená – dopoledne zde byla přehlídka. Frčíme zpět na loď a jsme úplně vyřízení. Ujeli jsme přes 30 km.

Počet komor: 0

Upluto km: 11,2

 

Pátek 15.7.

Ráno nás v 6.15 rozhoupala první nákladní obluda. Vstáváme v 7, abychom opět vzali kola a jeli na Eiffelku. Sice bychom mohli jet lodí, ale máme obavy, že než bychom dojeli do přístavu a pak ještě na kolech (cca ještě 6 km) k věži, že by odpoledne bylo víc lidí, než brzy ráno. Cestu máme dobře natrénovanou. Stoupáme si do fronty. První je bezpečnostní kontrola, berou nám lahev s vodou. Pak si stoupáme do další fronty na lístky (17 euro/dospělý; 8 euro/dítě). Na to, že jsme přijeli v 9 hodin, (cesta nám trvala přes hodinu) je už fronta slušná. Ale naštěstí postupuje rychle. Se vším všudy jsme čekali jen něco přes půl hodiny. Další kontrola batohů a vchod přes rámy je i přímo u výtahu. Ani jsme si toho nevšimli a zapomněli zde Vítkovo helmu a vestu na kolo. Nastupujeme do výtahu a frčíme vzhůru. Ve 2. patře přestupujeme do jiného výtahu, který nás veze až úplně nejvýš. Vyhlídka je super. Svítí slunce, trochu opar, ale vidět je daleko. G. Eiffel zde měl dokonce soukromou pracovnu. Překvapuje nás, že na samém vrcholu slyšíme češtinu na každém kroku. Shora kontrolujeme naše kola, zamčená u zábradlí, ještě tam jsou. Prohlížíme pamětihodnosti, které jsme pracně objížděli včera. Dnes je o poznání lidí méně. Sjíždíme zpět do 2. podlaží, výhled je zde také pěkný. Pak jedeme ještě udělat foto na druhý břeh Seiny a zpět na loď. Slunce už notně pálí. Máme toho dost. Michael se ještě jede zeptat na komoru, zda neví, jestli je řeka Marne již splavná. Nechtěli se s ním bavit. Sotva se vrátil, komora před námi svítí zeleně, rychle se odpoutáváme a proplavujeme. Zabočujeme k první komoře na Marne – jen cca 1 km a Michael se tam jde opět zeptat. Je to neuvěřitelné, ale také neví a ani nejsou ochotni někam zavolat a něco zjišťovat. Blbé je, že rozbitá komora je odsud 70 km, což by v případě, že nebude možné jí proplout znamenalo veliké komplikace. Návrat do Paříže a jet po jiné řece. Otáčíme to a jedeme si prohlédnout Eiffelku z vody. Cesta docela ubíhá a proud nám vydatně pomáhá. Před ostrovem, na kterém stojí Notre-Dame je na mostu semafor – musíme čekat 20 minut, než máme zelenou a můžeme proplout. Houpají s námi veliké vlny od nákladních a výletních lodí. Cesta nám trvala od semaforu ve 14.30 k Eiffelce do 15.15. Zde se otáčíme a začíná boj proti proudu. No docela slušné, podle GPS jedeme cca 6 km/hod. Zpět se nemusí čekat na semafor, ale dá se objet bočním kanálem, kde je proud tak veliký, že skoro stojíme. Zpět jsme pluli do komory cca 2 hodiny. Po dlouhé době začínáme v komoře stoupat! Stojíme hned kousek za ní u dětského hřiště.

Počet komor: 2

Upluto km: cca 27

 

V třetím pokračování nás čeká plavba po řece Marne, a pak po kanálu Canal de la Marne au Rhin, který spojuje řeku Marne s Rýnem, až do blízkosti Štrasburku, odkud jsme před měsícem vypluli. Takže zase za měsíc, s příchodem července, čekejte poslední díl naší loňské plavby.

 

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Beluga Sahara

Moje loď | Jirka Houba
title

Korzár Delfi

Moje loď | Petr Suchyňa