Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Hlavně žádný spěch

Po týdenním putování Tureckem obytným autem se na další týden přesouváme na loď. Vyplouváme z Marmarisu, kde máme pronajatý Katamarán Nautitech 47. Loď přebíráme v sobotu v podvečerních hodinách.

 

Snažíme se ještě večer vypadnout z mariny, i když se nám podaří šroubem zachytit kousek lana a motor přestane fungovat. Půlhodinové nedobrovolné šnorchlování a potápění při trápení se s namotaným lanem nám však stačí na to, abychom šroub vysvobodili a posunuli se na druhou stranu zátoky do klidných vod, kde si již můžeme užívat oblohu plnou hvězd a klid.

Hned první ráno na lodi si užíváme. Koupeme se, relaxujeme a domlouváme setkání s Kuku, kteří za námi přiletěli a stráví s námi týden na lodi. Když chceme vyplout, přeskočí kotevní vrátek a celých 100 metrů řetězu putuje za kotvou do vody. Protože stojíme na 30 metrové hloubce, vzápětí zjišťujeme, že s řetězem vůbec nehneme. Nakonec si pomáháme přes kombinaci kladek a kotevního vrátku. Po 30 minutách trápení jede kotva nahoru. Kolem poledního vyzvedáváme Kuku v Marmarisu a vyrážíme na sever podél pobřeží. Na večer kotvíme v hezké zátoce, kde je pouze pár hospod.

Pondělní ráno probíhá ve stejném duchu, koupačka, po které následuje dlouhá a dobrá snídaně. Pak děti vymyslely, že by si daly nanuky a hle, kde se vzal, tu se vzal, připlul kouzelný dědeček s loďkou a děti měly své nanuky :-). Před polednem vyplouváme a protože příjemně fouká kolem 20 uzlů, vytahujeme plachty a na stoupačku plujeme podél západního pobřeží. Na večer opět kotvíme v hezké uzavřené zátoce, kde nám místní majitel hospůdky nabízí zdarma bojku, kterou využíváme s příslibem, že se večer zastavíme. Vydrželi jsme jako poslední v náročné diskusi s pověstným kapitánem Nemo.

V úterý přejíždíme do další zátoky. Nikča se učí řídit loď. Na oběd kotvíme pod zbytky hradu. Po koupačce děvčata připravuji oběd a chlapci se vydávají na výlet k ruinám. Na vrcholu však zjišťují, že loď se nechtěně pohybuje. Rychlost běhu od zříceniny k molu byla úctyhodná. Záchranná operace dopadá dobře. Děvčata zvládla nastartovat a zpětným chodem udržovala katamarán v rozumné poloze.

V pozdním odpoledni se přesouváme do další zátoky. Příjemně fouká a tak využíváme síly větru a na plachty příjemně brouzdáme tureckými vodami. Ideální okamžik přichází na Coronu a s ním další dobré pití. Tradice se přeci jen nemůže porušovat. Večer grilujeme a užíváme si teplého večera.

A je tady středa. Jsme v polovině naší plavby, což znamená, že je třeba se pomalu vracet zpět k Marmarisu. Dopoledne se opět koupeme a kolem poledního přejíždíme podél řeckého ostrova Simi do malé romantické zátoky na koupání. V pozdním odpoledni se pak vydáváme do malého městečka Buzrun, abychom doplnili zásoby.

Čas běží v té pohodě rychleji, než bychom si přáli a další příjemný den je za námi. Ráno sice trochu bojujeme s kotvou, kde nás trápí její elektrický pohon, a proto taháme 40 metrů kotevního lana ručně, což je určitě dobrá zábava. Po snídani popojíždíme a na oběd kotvíme v hezké zátoce u Bekira. Je to úžasný Turek, který má kouzelnou hospůdku na konci světa. Přístup pouze z moře, v okolí divocí osli, kozy, prostě pecka. Popíjíme pivko a turecký čaj, na závěr nechybí ani vodní meloun. Klábosíme o tureckém businessu a o problémech s turisty v letošním roce. V pozdním odpoledni pak na plachty přeplouváme blíže k Marmarisu.

Pátek je předposlední den. Dopoledne se koupáme, děti jezdí na kruhu, relaxujeme. Kolem poledního začíná příjemně foukat a tak na plachty vyrážíme směr Marmaris. Na večer se vyvazujeme k bójce u malého rezortu nedaleko Marmarisu. Poslední večer na lodi si maximálně užíváme. Koupeme se, popíjíme, plánujeme cestu domů.

Do sobotního rána vstáváme brzo, abychom se dokázali dostat do Marmarisu na osmou hodinu, protože Kuku jede trajekt na Rhodos již v 9 hodin a i my musíme ve stejnou dobu vrátit loď. Cesta je krátká a tak snídáme na městském mole v Marmarisu, loučíme se s částí naší posádky, slavnostně sundáváme českou vlajku. Loď vracíme dle plánu a již kolem poledního vyrážíme opět s obytnými auty směr ČR.

 

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Truly Classic 90 Acadia

Představujeme | Petr Láska
title

Turecko a Řecko

Plavba | Petr Hejduk