Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Macháček, akou rečou ste teraz hovorili?

Zeptal se major Haluška, zvaný Terazky, JUDr. Macháčka, kterého ztělesnil Boris Rösner v legendárním filmu Černí baroni. Zeptal se poté, když mu Macháček při zapínání poklopce podal v latině vysvětlení k tomu, co právě dělal.

 

Aniž bych popoběhl, nastoupil jsem na stanici Ústavy akademie věd do autobusu linky 193, usadil se na oblíbené „čtyřce“ před kloubovým spojením, vzal do ruky knihu a užíval si cestu na nic neříkající tiskovou konferenci renomované společnosti EY (Ernst & Young), která pojednávala o chování zákazníků při nákupu osobních automobilů. V tuto chvíli by bylo dobré nerozeběhnout se do šířky a zůstat v autobusu. Nicméně nedokážu to, protože jsem toho plný.

Tak tedy renomovaná společnost EY s celosvětovou působností připravila ve spolupráci s agenturou STEM velmi plytký materiál, který doslova a do písmene objevoval teplou vodu. A ještě velmi povrchně, nebylo důležité, jak byla v závislosti na hloubce a množství ta voda teplá a jak došlo k jejímu ohřevu, výzkum prostě konstatoval, že je teplá. Ani si nechci představovat, kolik takový výzkum stál a co by měl přinést. Naopak si, bohužel, velmi realisticky představuji, že se stejnou pečlivostí probíhají i jiné výzkumy nadnárodních renomovaných společností, které jsou potom veřejnosti prezentovány pod hlavičkou obecně respektované autority. V případě například volebních průzkumů pak může mít publikování takového materiálu nedozírné následky, protože neinformuje veřejnost o objektivním stavu věci, nýbrž o záměrech určité skupiny lidí.

Možná vám nyní připadá, že mezi jízdou v autobusu a tiskovou konferencí EY není žádná souvislost. Zatím samozřejmě není, ale brzy vás uvedu do kontextu. Linka autobusu 193 má stanici Ústav mateřství, kde přistoupila třída studentů renomovaného gymnázia PORG. Najednou byl autobus plný a já jsem zmizel, obklopen studenty, komukoliv jinému z očí. Byl jsem najednou uprostřed jejich světa, se vším všudy. Čeští chlapci, potomci movitých a ambiciózních rodičů, mezi sebou hovořili anglicky, což jako patriot považuji za úchylnost. Namísto toho, aby je škola vychovávala k vlastenectví, což nijak nebrání výuce cizích jazyků, vede je k tomu, aby tento cit ztratili a byli v budoucnosti platnou součástí managementu nadnárodních společností.

Když chlapci zjistili, že doprovázející vyučující je dostatečně daleko, aby je neslyšel, přešli plynule do jazyka, který byl tak na půli cesty mezi angličtinou a jejich mateřštinou. „Co je pro tebe nejvíc „oupí“?, zeptal se jeden druhého. Nevěděl jsem, na co se ho ptá a o to víc jsem byl zvědavý, jaká bude odpověď. Našpicoval jsem nenápadně a neviditelně netopýří sluch a následně prožil velké zklamání. Slyšel jsem větu, která byla jakýmsi mixem češtiny a angličtiny. Větu, v které se podle české gramatiky skloňovala a časovala jednotlivá anglická slova, a které jsem tedy nebyl schopen rozumět. Tedy jsem, do slova a do písmene, nedokázal pochopit, o čem ti chlapci hovoří. Chlapci, ve věku tak 16-17 let, rozproudili živou diskuzi, z níž jsem později pochopil, že hovoří o nějaké počítačové hře, nicméně jsem vůbec nebyl schopný zachytit jakýkoliv logický tok myšlenek, které bych byl sám následně schopen reprodukovat. Akou rečou to tý chalani hovorili?

Pochopil jsem, že důležitou roli v jejich světě hraje „demidž“. Domnívám se tedy, že je to míra schopnosti cokoliv destruovat. Pochopil jsem taky, že svět, do kterého ti mladíci vstupují, je pro ně velkou počítačovou hrou, za kterou na rozdíl od většiny jejich vrstevníků, stojí ekonomická síla jejich rodičů a jejich kontakty. Absolventi takové školy se tedy velmi cíleně připravují na pozice partnerů ve významných společnostech, třeba jako je EY, aby mohli výsledky své povrchní, herně pojaté práce, zásobovat za odpovídající ohodnocení jiné povrchní manažery, jimž také nejde o skutečný výsledek, ale o formu jeho prezentace.

Vládu nad ekonomickým světem převzala anebo, lépe řečeno, přebírá generace, kterou je velmi těžké z nadhledu předchozí generace pochopit. Je těžké pochopit jejich hru a je těžké si představit, kde to jednou skončí. Nemyslím si, že to skončí špatně, protože nejsilnější hospodářské celky na trhu mají dnes díky globalizaci tak pevnou základnu, že neschopnost jedinců nemá šanci cokoliv ohrozit. Ani v případě, že se takových talentů sejde více. Také systémy řízení, které zbavují vedoucí pracovníky na všech úrovních kompetencí, vytvářejí úžasné prostředí, v kterém přežije s dobrým „demidž“ kdejaký blb.

Více mě ale trápí ta čeština, protože jazyk je jedním z atributů národní hrdosti. A když nebudeme hrdí, tak budeme vždy jen vazaly těch hrdých. Moje bývalá kolegyně Veronika, které si nesmírně vážím, jednou v jedné těžké chvíli řekla: „Je lepší zemřít ve stoje, než žít na kolenou.“ Patrně citovala nějakého velikána, ale krásně tak vystihla současný život v „korporátech“, kde dnes téměř všichni většinou klečí. Bez ohledu na jejich „level“.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Editorial

Blog | Petr Láska
title

Poslední slovo

Blog | Petr Láska