Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Odplata za San Francisco

Měsíc červen se stal měsícem Amerického poháru. Na nového majitele nejstarší sportovní trofeje na světě jsme čekali dlouhé čtyři roky. Někteří by řekli, že vítěz je překvapením, někteří to ovšem nečekali. Ale nepředbíhejme!

 

V sobotu 27.5. začal jeden z nejznámějších a nejsledovanějších pohárů světa – Americký pohár. Duše každého jachtaře musí jásat, protože nikde jinde nenajdete tak vysokou koncentraci nejlepších jachtařů, techniků, sponzorů a adrenalinu. Luis Vuitton America’s Cup je jakýsi předkvalifikační závod (soubor závodů), kdy první čtyři týmy v tabulce (kromě obhájce Oracle Team USA) postoupí do semifinálových vyřazovacích bodů. Vítěz vyřazovacích závodů bude mít poté možnost vyzvat obhájce poháru. Pojďme si nyní představit jednotlivé týmy.

 

Oracle Team USA

Obhájce poháru z posledního ročníku byl jedním z favoritů celého závodu. Se zkušeným australským helmsmanem Jimmy Spithillem jsou Američané obvykle doslova nezastavitelní. Američané na své lodi pracovali ve spolupráci s japonským týmem SoftBank Team Japan. Mohli jsme ovšem vidět rozdílné strategie u obou týmů. Zatímco Japonci používají stejné foily na obou plovácích, Američané spoléhají na efekt první otočné bóje (strategie, kdy tým, který točí první na první otočné bóji, nemůže ztratit vedení do konce závodu) a proto volí na levém plováku foil s větším hydrodynamickým zdvihem než na pravém. Tato strategie se ukázala jako účinná ovšem jen v případě dobrého startu. Na druhou stranu tým značně oslábl o sira Bena Ainslieho, který založil vlastní britský tým Land Rover BAR. Kromě jiného právě s Benem Ainslim přišel zvrat v posledním ročníku poháru.

 

Land Rover BAR

Zmíněný anglický tým není nováčkem v historii Amerického poháru. Ovšem toto je pro ně spolu s dalšími týmy nové. Sir Ben Ainslie získal na svou stranu vlivné partnery a podařilo se mu sestavit konkurenceschopný tým. To dokazoval již během tréninků na Bermudách, kde si tým dobře vedl. Tým je možná do značné míry až moc namotivovaný získat pohár. Dokazují to jejich kolize. První během tréninků s týmem Nového Zélandu, druhý v první den předkvalifikačních závodů s Japonci. Britové tak musí mít velmi schopný building team, který musí zvládat opravovat poškozený trup v řádech několika hodin.

 

Emirates Team New Zealand

Vyzyvatel 34. ročníku závodu. Tým, který přivedl foilování do Amerického poháru. Tým, kterému po spanilé jízdě výher 8:1 chyběla jedna jediná výhra. Tým, který nakonec prohrál 8:9 právě s obhájcem trofeje – Oracle Team USA.

Od Nového Zélandu jsme mohli čekat mnoho. Tým, jehož jedním z hlavních partnerů je samotný Nový Zéland, vsadil opět na originalitu. Asi nejvýraznější inovací je cyklosystém pro vytváření energie, která ovládá hydrauliku lodě. Nový Zéland spoléhá, že spodní část lidského těla (nohy) mají větší výdrž a mohou generovat větší množství energie, než tomu je u standardních ručních grainderů. I tak to nebyla jediná inovace, kterou jsme mohli zaznamenat u Kiwis. Můžeme říct, že Zéland na to opět kápnul a má vše k tomu být velmi silným protivníkem.

 

SoftTeam Japan

Další nováček poháru. Přestože se jedná o japonský tým, složen je z drtivé většiny novozélandskými jachtaři, které přetáhl právě Dean Barker. Pouze tři z jedenácti jachtařů jsou japonské národnosti. A horší to je ještě v celém realizačním týmu. V shore a support teamu nalezneme pouze jednoho člena s asijským pasem. Pouze dodám, že Dean Barker patřil mezi hlavní kritiky národnostního pravidla v posledním ročníku, kdy Oracle byl sestaven pouze ze zahraničních jachtařů a jednoho Američana.

Jinak ovšem Japonci patřili mezi černé koně poháru. Loď vyvíjeli ve spolupráci s týmem USA (opět paradox, když si uvědomíte, že Dean Barker nemůže přijít na jméno Jimmymu Spithillovi po tom, co se dělo v posledním poháru). Loď je opravdu velmi rychlá a ve spojení s brilantním Deanem jsou velmi rychlí.

 

Atermis Racing

Švédský tým, který se účastnil, ač neúspěšně posledního ročníku. V tréninkových rozjížďkách patřil mezi jedny z nejlepší. Helmsman Nathan Outteridge je jeden z nejzkušenějších jachtařů v celém poháru a spolu s taktikem Iainem Percy pomýšlí na nejvyšší příčky. V přípravných rozjížďkách to dokazovali dostatečně.

 

Groupama Team France

Francouzi jsou úplnými nováčky v této kategorii závodů. Pod vedením zkušeného Francka Cammase se snažili překvapit. Je ovšem nutné říct, že se jedná o tým s nejméně zkušenostmi. Groupama do Amerického poháru vstoupila po úspěšných kampaních v offshore závodech (Volvo Ocean Race) a foilujících katamaránech C Class a GC32. Od prvního dne rozjížděk se tým zvedá a zlepšuje své výkony. V poslední rozjížďce prvního kola dokonce porazil anglický Land Rover BAR.

 

Finálovým rozjížďkám předcházely rozjížďky mezi jednotlivými týmu o umístění v tabulce. Vítěz tabulky (na prvním místě) si díky pravidlům mohl připsat extra bod do finále vůči obhájci. Tento bod by znamenal, že pro výhru by již stačilo pouze šest vítězných rozjížděk. Pro soupeře naopak 8 vítězství k získání poháru (finálový duel se závodí na 7 vítězství).
Tabulku rozjížděk vyhrál obhájce poháru Oracle USA. Připsal si tak zmíněný bod a k obhajobě mu již stačilo pouze vyhrát 6 rozjížděk. Jako druhý v tabulce skončil Nový Zéland a protože obhájce se neúčastní semi-semifinálových závodů, stal se Zéland prvním v tabulce a mohl na základě pravidel rozhodnout, koho vyzve do semifinálového duelu. Zbylé dva týmy závodili proti sobě. Je nutné dodat, že poslední tým tabulky automaticky vypadl. V letošním ročníku takto dopadl francouzský tým Groupama. Do duelových rozjížděk proti sobě nastoupili Nový Zéland vs. britský Land Rover BAR a japonský SoftBank Team Japan vs. švédský Artemis. Souboje to byly velmi napínavé. Diváci mohli vidět snad úplně vše. Od těsných průjezdů, po pády do vody nebo převrácení lodě. Zmíněné převrácení postihlo Nový Zéland až ve finálových rozjížďkách proti Švédům. ETNZ měl necelých 48 hodin na to loď připravit do dalších rozjížděk. Není pochyby, že v letošním ročníku hrály shore týmy (servisní a podpůrné týmy) ohromnou roli. Karbonové speciály lítaly doslova na hraně svých strukturálních možností. Po každém dni čekaly na shore týmy noční směny, během kterých musely provádět opravy a revize lodí, aby byly pokud možno 100% připravené do dalších rozjížděk.
Do semifinálového duelu se nakonec probojoval Artemis a Nový Zéland. V prvních rozjížďkách jsme mohli vidět těsné manévry, ale nakonec Nový Zéland vše vzal do svých rukou a dosáhl vítězství v Louis Vuiton Cupu. Historie se tak po čtyřech letech opět opakovala a Nový Zéland se stal vyzyvatelem obhájce. Pro Nový Zéland to ovšem znamenalo vyhrát 8 rozjížděk. A to se také stalo. Nový Zéland vyhrál 5 rozjížděk v řadě s těžkou dominancí nad Američany. Oracle dělal chyby a to se mu nevyplatilo. Peter Burling byl bezchybný. Loď ETNZ i přes kritéria One design třídy byla perfektně připravená a technologicky převažovala soupeře ve všech aspektech. Mezi víkendovými závody měli Američané pět dní na případné úpravy. Pokud jste sledovali minulý ročník, určitě si vzpomenete jak Oracle během této pauzy dokázal upravit loď a vrátit se do závodu. Tehdy byl rozdíl ještě mnohem větší – 1:8 pro ETNZ. Nakonec se Oracle dokázal do závodu vrátit a otočit ho ve svůj prospěch. To se ovšem letos nekonalo. Díky pravidlům One design nebyli Američané schopni provést výrazné změny, které by je vrátily do hry v tak krátkém čase. V nadcházející rozjížďce se sice podařilo Jimmymu Spithilovi vyhrát jednu rozjížďku, to ovšem bylo vše. Následovaly tři čistě zajeté rozjížďky a bylo jasno o výherci. Pro Nový Zéland je to velká událost. Jak všichni později pronesli, vyhrál lepší tým. A letos to stoprocentně platí! Nový Zéland je tým ze země, jejíž celkový počet obyvatel se zhruba rovná polovině celkového počtu obyvatel New York City. Nový Zéland byl finančně podpořen nejen sponzory, ale také svojí vládou a jako jediný přišel s rozdílnou lodí a ideologií. Můžeme tvrdit, že Americký pohár byl spíše souboj všichni versus Nový Zéland. Peter Burling se stal nejmladším vítězným kormidelníkem poháru s podporou z domova – na Novém Zélandu bylo zhruba pět hodin ráno, když jejich tým závodil na Bermudách. Jinde by lidé spali, ale tato země žila a sledovala živé přenosy.

Nyní je budoucnost poháru otevřená. Ihned po průjezdu cílovou čárou vyzvala italská Luna Rossa. To může mnohé změnit. Zatímco zbylé týmy podepsaly dohodu, že v případě vítězství budou držet stejný formát po další dva ročníky, Nový Zéland měl výhrady a tedy nyní může rozhodnout podle svého. V zákulisí se mluví o možnosti návratu k jednotrupým plachetnicím. To vše se ukáže v příštích týdnech, kdy obhájce Nový Zéland bude vyjednávat nové podmínky s vyzyvatelem Luna Rossou. Ale máme se určitě na co těšit!

Letošní Americký pohár ovšem nebyl pouze o akci na vodě. V letošním ročníku se odehrálo mnoho událostí na pevnině v podobě zákulisních dohod, jednání a politiky. O tom ovšem až někdy příště.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Slapský pohár

Sport | Petr Láska
title

ME RS Feva

Sport | Václav Brabec