Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Země na obzoru

„Podejte mi ten dalekohled,“ vydává kapitán rozkaz a současně se ptá: „Kde mám tu čepici s kšiltem?“ Přikládá triedr k očím a jen tak sám pro sebe si šeptá:„Co to vidím v dáli? Že by to byl Štrasburg?“ Jeho obličeje se zmocňuje vítězoslavný výraz: „A je to Štrasburg.“

 

Sobota 16.7.

V noci v 1 hodinu jsme se raději přesunuli jinam. Od 22 hodin se na dětském hřišti scházela nějaká partička, která nám nedala spát. Házeli láhve do vody, křičeli a vůbec jsme z nich neměli dobrý pocit. Vypluli jsme k další komoře a zastavili na „čekačce“. Měli jsme to udělat už dřív, byl zde pěkný klid. Ráno po sedmé plula obluda, měli jsme zelenou, ale to se nám ještě nechtělo vyrazit tak brzo, takže jsme si přispali do 8 hodin. Komora byla pod kamerovým dohledem a komorníkovi se nás pak nechtělo asi proplavit, protože jsme před ní „čumákovali“ skoro hodinu (dokonce jsme zkoušeli i vysílačku, jenomže mluvil jen francouzsky). Nakonec to vyšlo a hned za komorou vjíždíme do tunelu (cca 600 m), pak další 3komory a další krátký tunel. Na jedné komoře bereme vodu – je dostupná zdarma na každé (akorát se musí stihnout natankovat dřív, než je proces komorování hotov!). Někde nechtějí, abychom se drželi za žebříky. Polední přestávka je od 12.30-13.30 h. Proud je někde docela velký, ale ještě ho zvládáme. Krajina nás opět neuchvátila – křoví, stromy a nic. Už jsme unavení a otrávení. Kotvíme až po 23 hod., protože jsme sice zastavili v jedné vesničce, ale opět se scházeli podivné existence.

Počet komor: 6

Upluto km: 56

 

Neděle 17.7.

Ráno v 8 hod. vyplouvá Michael směr komora, která nás nejvíce potrápila svojí nejistou možností proplutí - naštěstí je otevřená, tak jedem! Od rána smaží slunce, střídáme se v řízení, abychom si alespoň trochu ulevili od spáleného obličeje. Na komoře č. 10 dostáváme kufr (jak pro vrtačku), který ukrývá dálkové ovládání na komory, nabíječky a návody v různých jazycích. S komornicí, která neumí slovo anglicky se rukama domlouváme o tom, co to je (ani nám to neotevřela a neukázala). Michael studuje návody, tak uvidíme. Před komorou v určité vzdálenosti je opět ukazatel, že máme zmáčknout tlačítko, funguje i o dost dál před touto cedulí a naštěstí i před komorou. Dálkáč je jiný, než jsme měli předtím – má veliký display, umí více jazyků, zvukové znamení se ozve vždy, když se provede nějaký úkon. Komora se připravuje, projeli jsme komorou a máme se uvázat, při vyjetí z komory. Škoda jen, že to fungovalo jen na 1. komoru. V další jsme zastavili u tyčí na zatáhnutí (to bohužel ještě nevychytali a musí se spouštět ručně), ale nic se nedělo. Zkoušíme ještě 2x vyjet z komory, restartovat přístroj a znovu zajet, pořád nic. Michael leze nahoru po žebříku – naštěstí je zde přítomen komorník – zrovna tam na něčem pracuje (je otázka, zda to něčím nevypnul. Zkouší naším přístrojem tlačítka, pak zatáhnout za tyč a najednou to fungovalo. No zase systém na nic. Zlaté tyče nad vodou na zatáhnutí. Projíždíme kolem vysokých kopců, na nichž se táhnou vinice, pokud je něco vidět přes hustá křoviska a stromy. Stavíme po 18. hodině před komorou č. 7 a jdeme se projít do vesnice. Michael ještě jede pro naftu, kousek odtud je Super U s levnou naftou. Dohromady bere 33 litrů.

Počet komor: 4

Upluto km: 54,5

 

Pondělí 18.7.

Automatické komory fungují od 8-18 hod. Vyplouváme opět v 8 hodin, Slunce nám žhne do obličeje už od rána. Provoz lodí skoro žádný – potkali jsme cca 2 majitelské. Trochu lépe je vidět na vinice, které se rozprostírají všude kolem, kam naše oko dohlédne. Kopce jsou vysoké a je obdivuhodné, jak to mohou obhospodařovat. Sem tam jsou vidět auta a lidé buď sekají trávu, nebo jezdí traktůrky a postřikují. Kolem poledne stavíme ve městě Chateau Thierry, bereme kola a jedeme si nakoupit do Lidlu dobroty. K obědu máme skvělé uzené kuře, večer stavíme u města Mareuil, jdeme se na chvilku projít a pak grilovačka. Je zde k dispozici zdarma voda ze sloupku. Po večeři si dáváme ještě noční plavbu v příjemném chladu ke komoře č. 2. Protože zde není „čekačka“ pro malé lodě, jen pro nákladní, vyvazujeme se k jejím obrovským sloupům jen tak halabala s tím, že určitě hned tak nic nepojede.

Počet komor: 5

Upluto km: 58,5

 

Úterý 19.7.

Ráno v 8 hodin Michael startuje – asi nějaké tušení, protože v komoře je „obluda“, která by nás asi dost obouchala o železné tyče. Slunko pálí – jak jinak. Na komoře č. 1 odevzdáváme dálkové ovládání, dál jsou obsluhovány pomocí tyčí nad vodou (otočit do protisměru). Opět přibylo podvodních rostlin – to v nás budí hrůzu, vzpomínky na Burgundský kanál jsou stále jako živé. Naštěstí zatím proplouváme v pohodě. Střídáme se v řízení. Komory soutěží o „nejblbější“, protože tyče jsou za prostředkem a žebříky úplně vzadu na druhé straně. Jak asi má člověk vylézt na vazáky a zatáhnout za modrou tyč?. Potkáváme více lodí – přijíždí z odbočky na Remeš. Proplouváme městem Chalons en Champagne, ale v tom horku nemáme ani potřebu si ho jít prohlédnout. Chvilku po 18. hodině nás komora ještě pouští, tak tedy co máme dělat, plujeme opět do 19 hodin a stavíme před komorou u města Chaussée sur Marne. Komáři nás po vyjití ven sežrali „zaživa“. Každý máme cca 20 štípanců. Sice jsme se nastříkali repelentem a šli na procházku. Po návratu nás čekalo něco šíleného. Horko k padnutí. Ještěže máme sítě na dveře a luknu.

Počet komor: 11

Upluto km: 60

 

Středa 20.7.

Vyplouváme v 8 hodin ačkoliv komory fungují 7 -19. Když se Víťa vzbudil, bereme kola a jedeme spolu pomáhat „komorovat“. V 11 hodin už je pařák, že se nedá jet, jsme akorát ve městě Vitry-le- Francois. Jedeme na kolech omrknout náměstí s kostelem, který je pěkně klimatizován, a nakoupit dobrůtky. Koupačka a plujeme dál. Končí zde Canal latéral á la Marne a začíná Canal de la Marne au Rhin – jsou jiné otevírací hodiny (9-18h) a fungují na čidla. Na komoře č. 68 dostáváme dálkové ovládání – jen to jednoduché, jako poprvé. Prý půjde až od komory č. 55. Hned za městem Vitry je tak čistá voda, jaká nebyla ani kolem Dijonu. Ještě jsme nezažili, aby v komoře bylo vidět dno. To se ale po pár kilometrech mění a voda má opět modrozelenou barvu. Trávy sice rostou, ale Michael se potápí jen jednou. Břehy jsou zarostlé křovisky, ostružiním a je zde problém zakotvit. V 18 hodin dojíždíme před komoru č. 59. Sice se trochu zatáhlo, ale v lodi máme na padnutí – 32 stupňů a vůbec nefouká. Naštěstí nežerou komáři. Vítka jsme museli celého namazat tekutým pudrem – má ze včerejška nejmíň 20 rozškrabaných štípanců!

Počet komor: 18

Upluto km: 41,5

 

Čtvrtek 21.7.

Ráno vyplouváme chvíli před 9. hodinou – klučina komorník nám sám otvírá první a druhou komoru (nevíme proč, ale aspoň je připravená). Ptá se, zda máme dálkové ovládání – souhlasně přikyvujeme a plujeme. Jedeme připravovat komory dopředu spolu s Víťou – divné je, že některá je napuštěná a některá vypuštěná, když provoz proti nám není žádný. V poledne přijíždíme ke zvedacímu mostu, spojeného s komorou, je zde náš komorník, policie a traktor s vlekem, který zřejmě naboural do mostu a my kvůli tomu musíme stát. Komorník říká, že nám most otevře ve 12.30. Sice nevíme, na co čekáme, ale budiž. Větší problém je, že není vůbec kde se do té doby vyvázat. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme se přivázali přímo k mostu (naštěstí to nikomu nevadilo). Zvedací mosty jsou po cestě ještě další dva. Horko je opět k padnutí. Odpoledne ještě jedeme jednou na kolech a pak kotvíme v 17.30 na pěkném veřejném kotvišti u městečka Tronville en Barrois a jdeme se projít.

Počet komor: 31

Upluto km: 30,5

 

Pátek 22.7.

Michael vyplouvá před devátou k další komoře. Nastává opět známý problém s trávou (situace je podobná té u Dijonu) – naštěstí se potápí jen asi 2x. Kupodivu, protože hloubka je malá (i jen necelý 1 m) a rostliny rostou úplně všude. Od komory č. 17 je 16 automatických. Přijíždíme k ní, čeká zde loď (Francouzi, kteří neumí ani slovo anglicky) a na semaforu svítí 2 červená světla. Ptám se jich, co se děje, protože nechápu, proč tam nejdou zavolat telefonem obsluhu. Ukazují, že tam mám jít sama, tak jdu. Obsluha po telefonu také neumí anglicky, ale asi jsme se nějak domluvili, protože po chvíli přijíždí na motorce a pak i autem někdo od VNF. Francouzi na ně zřejmě nechtěli čekat, obrátili se a odjeli. To by nás zajímalo kam? Pokračujeme úžasně a neuvěřitelně křišťálově čistou vodou jako v akváriu, ryby jsou vidět ve velkých hejnech. Tady by bylo dobré rybařit, přesně by bylo vidět, kdy a co tahá za splávek. Radost nám kazí jen plovoucí tráva v trsech, občas něco namotáme na šroub a cca 2x se ještě musí Michael potápět. Jednou nám komora nesvítí, ale je otevřená – zatažením nejde zavřít, tak musíme volat servis. Už si pamatují naše jméno lodi, tak jsou zde vcelku rychle. Na jedné z dalších komor nám pro změnu dává komorník zelenou, ale vrata jsou zavřená. Na kotvišti, kde jsme spali, byla cedule, kde psali, že tunelem Mauvages se dá projet jen v 9.15 a 13.30 – nejvíce 3 lodě zapojené za sebe a tažené lodí na elektrický pohon. 4 komory před tunelem na nás čekají „servisáci“. Pokud dnes chceme proplout tunelem, tak tam prý musíme přijet do 17 hodin. To sice nevíme jestli stihneme, ale zase je to pro nás potěšující zpráva, že ty časy zřejmě neplatily. Dává se do deště a Michael nejprve statečně pluje v trenýrkách. Pak ho střídám, jde se převléci do „jachtařského“ (silná průtrž) a vše zvládá sám. Veliké informační cedule jsou i na poslední komoře před tunelem (opět se zavádějícími informacemi). Dostáváme zelenou a ještě dost dlouhým kanálem plujeme k tunelu. Tady na nás čeká VNF „tunelář“ - a jede s námi na kole, tedy měl by jet s námi. Ve skutečnosti chvilku čekal, pak nás po 300 metrech předjel a čekal až na konci tunelu. Tunel je z roku 1841 a měří 4877 metrů. Perfektně nasvícený. Ani jsme nemuseli ukazovat a nasazovat si naše krásné vesty a pouštět světla. Dnes má tunel velkou výhodu, že tu neprší! Na konci je zase dlouhý úsek úzkého kanálu ke komoře. Stále prší a máme zelenou. Zajíždíme do komory – 1. klesající! Dole pod ní nevidíme žádné místo na „čekačku“, tak se s komorníkem domlouváme, že nás pustí vycouvat zase ven a zakotvíme do rána před komorou.

Počet komor: 27 (+1 tunel)

Upluto km: 36

 

Sobota 23.7.

Prší, prší, jen se leje. V 9 hodin skoro přestalo. Na semaforu svítí červená – couváme k radaru, aby se nám spustil řetěz komor, neúspěšně. Jedeme tedy zpět před komoru a já se jdu domluvit přes telefon. Opět si povídáme „francouzsky“, za chvíli se komora připravuje a otevírá. Proplouváme další dvě komory, pak nastává problém, že po zatažení táhla se nezavírají vrata. Michael zkouší ještě několikrát tahat, pak couvá ven a projíždí znovu čidly, také nic. Voláme telefonem servis. Pak ještě zkoušíme zakrýt čidla ručně na delší dobu – pak se komora rozběhla. To už mezitím přijel „servisák“. Nedokážeme se s ním domluvit, co se stalo, tak jsme trochu za blbce. Prší, jen se leje a k tomu nás brzdí tráva. Na další komoře se Michalovi omylem podařilo zatáhnout za červené táhlo, alarm a zablokování komory. Volá servis, čekáme půl hodiny. Přijíždí stejný pán. Jsme za blbce asi už úplně. Servisák se naštěstí směje. Tráva je úplně všude. Michael se potápí do ledové vody, skoro na každé komoře čistí ucpaný filtr a k tomu leje, super dovolená. Na kotvišti VNF Void Vacon je voda zdarma ze sloupku. Projíždíme 18 km úsek bez komor a dostáváme zelenou do tunelu Foug (dlouhý jen 866m), kde nedělají žádné problémy a výmysly. Boj s trávou neustává. Jsme rádi, že v 18 hodin se vypíná systém komor a my si konečně můžeme trochu vydechnout. Odpoledne střídavě pršelo a bylo pod mrakem. Kotvíme těsně před městem Toul a jdeme na krátkou procházku do přístavu, za kterým jsou vidět ohromné hradby (opevnění ve tvaru hvězdice), kolem nichž ještě protéká voda systémem kanálů. Je vidět obrovská katedrála Saint-Etienne. Zítra se tam chystáme na kole.

Počet komor: 22(+ 1tunel)

Upluto km: 35,4

 

Neděle 24.7.

Ráno je pod mrakem, dusno a teplo. Bereme kola a jedeme se podívat na katedrálu – je veliká, bohužel zavřená a vitrážová okna má dost poničená. Klíčovou dírkou toho bohužel není moc vidět. Moc se do ní asi nechodí, protože před dveřmi není zameteno a je zde „naděláno“ od holubů. Přilehlý park je moc pěkný. Vyrážíme dál směr Nancy – bojujeme s trávou k začátku Moselly. Řeka je již bez problémů, potkáváme naše dávné známé, starší Němce, které jsme potkali před Nancy a kteří nás informovali o tom, že rozbitá komora by již měla fungovat a ještě jednou jsme je viděli v Saint Jean de Losne. Komory jsou obrovské – jednou musíme čekat na nákladní loď, která je dlouhá přes 105 metrů a přesto se s ní ještě spolu s dalšími 3 loděmi vejdeme do komory. Před Nancy dostáváme dálkové ovládání a večer se dostáváme ještě přes 2 otevírací mosty do Nancy. Projíždíme městem – není se na co dívat. Domy ošuntělé, zchátralé a k tomu skupiny divných lidí nás trochu znervózňují. Jak to bude s dnešním spaním. Němci pokračují ještě dál, my stavíme přímo u Lidlu a Intermarché za nějakou jinou lodí. Michael jde koupit 5 litrů nafty.

Počet komor: 11

Upluto km: 36?

 

Pondělí 25.7.

Ráno nás probouzí slunce a mouchy. Vyrážíme nejdřív na nákup a pak plujeme, cesta nás ani nemůže ničím moc překvapit – pluli jsme zde před měsícem. Krátká zastávka u města St. Nicolas de Port – jdeme se pěšky podívat na baziliku Saint Nicolas, kterou jsme minule kvůli počasí nezvládli navštívit. Z vody vypadala obrovská, zblízka už tak pěkná není – zasloužila by rekonstrukci. Uvnitř nás ovšem překvapila bělostnými sloupy a výzdobou. Plujeme dál za velikého horka. Občas dáváme koupel, taky jedeme s Víťou kolem kanálu na kole. Stavíme u vesnice Hénaménil, grilujeme a projíždíme se na kole.

Počet komor: 9

Upluto km: 33

 

 

Úterý 26.7.

Od rána je zase pařák. Celkem velký provoz lodí, na což nejsme moc zvyklí. Hned ráno jedu s Víťou na kole. Všechny komory proplouváme celkem bez problémů – na poslední, kde odevzdáváme dálkové ovládání – Réchicourt, která je tak vysoká, jako u nás Štěchovice, už musí Michael držet a já odpichovat od stěny. Sice jsou zde pojezdová pacholata, ale stejně napouštění, i když pozvolné, není moc dobré. Jedeme ještě cca 13 km a kotvíme v přístávku Xouaxange od VNF, kde je i voda zdarma. Lodí zde stojí hodně. Máme poslední volné místo.

Počet komor: 11

Upluto km: 36,5

 

Středa 27.7.

Vyrážíme po 9. hodině do tunelů Niderviller, potkáváme hodně lodí z půjčoven a naštěstí nečekáme na zelenou moc dlouho a můžeme jet. Po obědě pokračujeme na zdvihadlo Arzviller. Potkáváme tu Čechy na jedné z půjčovacích lodí. Chvilku s nimi hovoříme a okukujeme zdvihadlo. Naštěstí také není nával a sjíždíme dolů. Kotvíme hned pod výtahem a jdeme se pěšky podívat do obchodu se sklem, kde předvádí sklář naživo i ukázky výroby. Plujeme dál a kotvíme v Lutzelbourgu. Na kole šlapeme až nahoru ke zřícenině hradu. Moc pěkný výhled na město.

Počet komor: 5

Upluto km: 25,5

 

Čtvrtek 28.8.

Ráno vstáváme „na pohodu“, odjezd je skoro až v 10 hodin. Jedeme s Víťou na kolech – je pod mrakem, takže super počasí. V Saverne jdeme na procházku a nakoupit, pak lážo-plážo pokračujeme do Lupsteinu.

Počet komor: 15

Upluto km: 19,5

 

Pátek 29.7.

Ráno nikam nechvátáme a v poklidu snídáme v lodi. Najednou slyšíme, jak na nás někdo pokřikuje „Ahoj Scorpion“. Byli to dvě známé lodě z Hracholusk. Dělali také svůj okruh a spěchali do Štrasburgu. Vyplouváme také tím směrem a přemýšlíme, že bychom tam taky mohli doplout dnes a zítra již odjet domů. Michael volá známému, u kterého máme auto, jestli by pro nás mohl přijet v sobotu ráno. Před pár dny jsme mu psali, ať s námi počítá až v neděli. Čas má, a tak přidáváme, abychom ještě stihli prohlídku Štrasburgu. Cestou projíždíme kolem kotviště se sjezdem, kde jsme začínali. Ve městě kotvíme loď na kanálu, odkud to není již moc daleko do centra a zároveň to není moc zajížďka. Centrum pak prohlížíme na kole. Je to hezké, bohužel, dost rušné město. Jezdit tam s Víťou na kole není jednoduché. Po prohlídce nám zbývá ještě vyplout na Rýn a doplout proti proudu ke sjezdu u kterého máme auto. Vyrážíme k jižní komoře, která fungovala i když byla na Rýnu zastavena plavba. Bohužel dnes vypadá zavřeně. Vracíme se tedy skrz město ke komoře na severu. Tady semafory svítí, ale nic se neděje. Je tady napsaná frekvence a tak voláme německy vysílačkou. Odpověď není srozumitelná ani na druhý pokus, ale rozsvítila se zelená. Proplouváme a přístavem vyplouváme na Rýn. Otáčíme na jih proti proudu a přestože jedeme skoro na plný plyn, moc velké rychlosti nedosahujme. Máme to ke komoře asi 8 km. Plujeme to nekonečně dlouho a v oblouku před zavřenou komorou kde jsme chtěli na Rýn vyplout se situace ještě zhoršuje. Proud tady odhadujeme na 9 – 10 km/h. Skoro stojíme. V nekonečném boji vařím večeři. Naštěstí pak už se ke komoře pluje kanálem, kde je proud trochu menší. Před komorou čekají dvě hotelové lodě a další připlouvá. Jsou dlouhé každá přes 100 metrů. Komora se otevírá a pomalu se do ní souká první loď. Má to na šířku velmi těsné. Předjíždíme lodě ve frontě a jelikož za lodí zůstává trochu místa a stále svítí zelená cpeme se za loď. Nevíme jestli můžeme, ale červenou nám nedali. V komoře je napouštění velmi klidné. Bohužel při výjezdu loď nevyplouvala zrovna pomalu a udělal se za ní velký proud. Loď jsme u zdi neudrželi, ale naštěstí škody na lodi nejsou žádné. Již hodně pozdě doplouváme k místu, kde budeme ráno vytahovat. Není u čeho se vyvázat a tak kotvíme jako na orlíku kotva-břeh a jdeme spát.

 

Sobota 30.7.

Ráno přijíždí Gerd a odváží Michaela 2 km pro naše auto. Vytahujeme loď a necháváme jí na vleku u sjezdu. Jedeme nakoupit do Německa i Francie zásoby na doma. Ve Francii chtěl Víťa hlavně koupit šneky, že si je doma upečeme. Poté zapřahujeme loď a vyrážíme k domovu. Po cestě několikrát zácpa a večer v pořádku dorážíme domů.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Sunbeam 30 Artemis

Moje loď | Petr Láska
title

Z Dubrovníku do Splitu

Plavba | Igor Šmucr