Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Lagun - cesta na jih

4. část vyplouváme (19. týden roku 2017)

Minule jsem skončili tím, jak jsme opravovali motor a vylučovací metodou eliminovali možnou příčinu závady. Když jsme snad už naposledy v sobotní podvečer vše, co jsme mohli, opravili, složili a zapojili zpět, nastal ten toužebně očekáváný okamžik.

 

Zatáhl jsem spínač žhavení do pozice ON, z motoru se opět začalo lehce kouřit, jako již předtím při ručně moderovaném žhavení pomocí startovacího kabelu, netrvalo to snad ani 20 sec. A otočil jsem klíčkem startéru. Bingo.

Vše fungovalo správně jak mělo. Motor ihned naskočil. Měli jsme vyhráno. Dostavil se zasloužený pocit úlevy. Zvládli jsme to vlastními silami. Mám velkou radost. Později jsem zkracoval dobu žhavení až k 10 sekundám. To už bylo tak na hraně. Motor se 2x převalil než chytnul. Tak jsme zavedli úzus že při venkovní teplotě do 10°C se bude žhavit 15 sec. A to jsme pak po celou dobu dodržovali a nebyl nikdy problém. Motor chytl vždy okamžitě.

 

Neděle 7. 5. Säbyvikens marína -> Dalarö Askfatshamnen

Hláška dne: „ Zážitek nemusí být vždy kladný, hlavně že je silný….“

V neděli 7.5. jsme se probudili do krásného jasného slunkem zalitého rána, pravda trochu chladného, ještě v 8:30 bylo jen 5°C. Po snídaní a ranní hygieně jsme už na nic nečekali a vyrazili zálivem „Säbyvik“ ven z maríny Säbyvikens. První část plavby jsme ani plachty nevytahovali, protože buď jsme pluli úzkým místem, nebo vítr vanul pro nás z nevýhodného směru, foukal S až SV, v nárazech 10 uzlů.

Ještě před cestou jsem si připravil hrubý plán naší plavby do Polska. Výpočet pomocí funkce routes v aplikaci Europe (od Navionics) nám ukazoval, že to do Štětína bude něco kolem 460 Nm. Pro asi 10 denních etap to obnášelo snažit se držet průměr za den něco kolem 46 mil. Ne vždy se to však podařilo a také plavba na plachty, až na pár výjimek, nepřesahovala rychlost 4 - 5 uzlů. Mým přáním bylo udržet během celé přeplavby poměr upluté vzdálenosti na plachty a na motor 1:2, tedy z celkové vzdálenosti asi 150 Nm na plachty a 300 Nm na motor. Což by obnášelo při odhadované spotřebě motoru cca 2,5 litru na hodinu (0,5 na míli) investici do nafty v objemu 150 - 160 litrů, asi tak jedna plná nádrž. To byl náš základní výpočet.

Pro první den jsem mírně upravil plán plavby vzhledem k předchozímu zdržení na 35 - 40 Nm. Z maríny jsme hodlali doplout až někam k poloostrovu „Gålö“, ideálně až do klubové maríny „Morarnas BK“, kde jsem loď před několika lety koupil. Nerad hledám místo k uvázání či zakotvení po tmě, pokud ho již neznám z dřívějška. Marínu jsem si ještě pamatoval a nebyl by tak problém připlout i po tmě. Nakonec se nám až tam doplout nepodařilo, ale i tak jsme upluli první den 32 Nm. Kromě map (v této první části mám i papírové, několik sad, až po oblast Landsort, dále v tabletu a také v mobilu mapy Navionics) se jako nepostradatelný pomocník nakonec ukázala publikace Gasthamns Guiden z roku 2007. Kdysi mi ji věnoval Standa Bílek z Eternity. I když nebyla zrovna nejnovější (neplatily snad jen uváděné ceny), tak pro plánování zastávek byla ideální. Vždy u každého přístavu obrázek, nebo fotka, kdy má otevřeno (celoročně, nebo od – do), hloubka, souřadnice a hlavně kolik má míst pro hosty, případně která to jsou. Také zda lze tankovat a nakoupit potraviny. To byly informace co nás hlavně zajímaly. Dnes už mám na stole nejnovější vydání, které mi přišlo poštou jakožto členu Svenska Kryssarklubben (nyní k dispozici k zapůjčení v ČANY).

Jarda se po vyplutí z maríny velice rád chopil kormidla a já tak měl volné ruce pro další činnost, zejména focení. Ale i navigaci a podávání nápojů. V roli nápojového referenta jsme se později střídali. Pluli jsme pro mě známými místy kolem pevnosti Vaxholm, naproti pevnosti je marína a také benzínka na vodě. Zde jsme zažili jednu malou epizodku s vodním ptactvem. Asi jsou tu už delší dobu a dobře se zde vyznají. Dvojice opeřenců plula téměř v kolizním kurzu z pravoboku. V přiměřené vzdálenosti, pro ně, já je ještě tak blízko u lodě nikdy neviděl. Zastavili a čekali, většinou odletí nebo změní směr plavby. Tito v klidu čekali až kolem proplujeme a pak plynule pokračovali dále svým směrem.

Také jsme zaznamenali krátký výpadek chlazení motoru. Nevím proč se tak stalo, možná nečistota. Ručičku teploměru jsme až tak pozorně nesledovali, od té doby však velmi pečlivě, a najednou vidím, že za námi jde nějaký dým, jako když se motor poprvé po zimě nastartuje. Na teploměru tou dobou už bylo asi 95° C. Jdu se nejprve podívat pod podlážku k motoru, kde je vodní filtr nasávané chladící vody a tam nic nebylo. Ale voda přes filtr nešla. Chci se ještě podívat na sítko a jak jsem povolil víčko, motor si vodu znovu nasál a byl klid. Od té doby se to už neopakovalo. Nevím kde a proč se zavzdušnil tento okruh chlazení. Dále v blízkosti Stocholmu, v kanále Sundet, jsme stočili příď kurzem na jih do průplavu Skurusundet. Tady jsem již dříve všiml, že u svých domů používají Švédi zajímavý způsob parkování svých lodí, tedy spíše menších člunů. Vypadá to jako nějaký vodní vysokozdvižný vozík. Jsou to 2 ližiny podepírající loď, které nahoru vytahují 2 elektrické navijáky. Jednoduché a účinné.

 

Ve všech kanálech kolem Stockholmu platí rychlostní omezení pro lodě delší než 12 m na 12 uzlů. To se nás netýkalo, tak jsme mohli upalovat na plný plyn. Na Skurusundet pak ve východní části navazuje uměle vykopaný průplav Baggensstäket. Velmi malebné místo. Posuďte sami.

Místo je velmi úzké, v nejužším místě se sotva vyhnou 2 lodě, max. povolená rychlost 5 uzlů a v mapě je také uvedeno jaký zvukový signál je potřeba při proplouvání dávat. Jeden dlouhý a přidává se k němu podle místa v průplavu jeden nebo dva krátké. Když potkáte výletní parníček vypadá to velmi dramaticky, ale vždy se podaří se vzájemně minout. V lodi máme krásných 15°C, nutno podotknout, že uvnitř za sklem v kormidelně vůbec nefouká a je to pohoda jako v kabině auta. Když jsme opustili průplav nastal čas na první vytažení plachet. Pokračovali jsme kurzem 130° a rychlost na plachty nám klesla na 3,6 uzlů. Foukal severovýchodní vítr 11 uzlů. Na 5ti tunovou loď a necelých 39 m2 plachet trochu málo. Kosatka má nějakých 18 m2 a ještě o ní bude řeč. Připletli jsme se také v těchto místech k nějaké regatě. Uhýbali jsme se na stranu, co to jen šlo, i tak kluci kolem nás lítali o sto šest. Než jsme celé závodní pole minuli, ti nejrychlejší stihli málem 2x otočit bójku. Mezitím se objevilo trochu oblačnosti, polojasno, a vítr pomalu slábl až na 7 uzlů a rychlost nám občas spadla až na 2 uzle. Kolem 16 hodiny opět foukal severák 15 uzlů, v nárazech 25 uzlů a uháněli jsme rychlostí 3,6 uzlu. I tak to bylo pomalé a bylo evidentní, že dnes 40 mil neuplujeme. Ani třetina z toho na plachty bohužel nebude, ale to bylo téměř jisté od vyplutí, protože jsme dlouho motorovali v úzkých plavebních drahách kolem Stockholmu. Krátce před 17 hodinou se nám podařil ještě první pěkný výsledek toho dne, kdy nejvyšší dosažená rychlost na plné plachty byla 5,6 uzle. V 18:40 šel vítr spát (jen 2 uzle), tak jsme natočili motor a všechno sbalili. Z průvodce jsem již měl předem vyhlédnutý přístav v městečku Dalarö, kde jsme se krátce po 19 hodině vyvázali u mola. Venku bylo krásných 7° C a ještě svítilo Sluníčko. Než Jarda vyvázal pořádně loď na noc, udělal jsem pár fotek. Přístav ještě nebyl otevřený, sezóna zde začíná až 15. května, tak jsme ušetřili dnes poplatek 300,-SEK. Noc byla velmi chladná, naštěstí si můžeme topit a tak pod duchnou bylo fajn.

 

Pondělí 8. 5. Dalarö Askfatshamnen -> Oxelösund-Fiskenhamnen

Hláška dne: „Když mrzne a sněží, je třeba zvýšit posádce příděl rumu, láhev na den…“

V pondělí 8.5. od rána chodí přeháňky a venkovní teplota je 2°C, tedy nic moc. V 8 hodin začalo ještě k tomu sněžit. Nijak hustě, prostě mokrý sníh. To jsem chtěl také vyfotit, ale vánice to zrovna nebyla a nepovedlo se mi to. Odkládali jsme vyplutí, protože počasí se mělo postupně zlepšit. Méně přeháněk a více tepla. Ještě v 9 hodin pořád sněžilo. Jakmile přestalo sněžit tak jsme se v 9:30 odvázali a vypluli. A začal jeden z těch zajímavějších, zážitkových jachtařských dnů. Vítr od rána sílil. Už v 10 hodin mám v lodním deníku poznačeno „v nárazech až 40 uzlů“. Foukal čistý severák a nikdy neklesal pod 25 uzlů. Průměr za celé odpoledne byl kolem 33 uzlů. Pro tuto loď leží „pohodlné“, i když co do rychlosti pomalejší, optimum mezi 15 a 20 uzly větru , ideálně zadobok. To ani moje žena nic nenamítá. 25 uzlů přidá na rychlosti a 40 uzlů už byla parádní jízda, tedy než jsme vypluli na „větší vodu“ a vlny se mohli rozběhnout. Opět zápisky v deníku říkají vlny až 2 metry a to nekecám, protože u kormidla se sedí poměrně vysoko, přední paluba je 1,4 m nad hladinou, tedy výška očí se blíží úrovni 2 m nad vodou a my jsme přes ty vlny vůbec neviděli. Bohužel zásadní problém v těchto vlnách byl udržet se v nějaké stabilizované poloze, fotky tedy nemáme. V tento den se povedl zatím nejvyšší rychlostní rekord. Jen na samotnou kosatku, více jsme si ani netroufli vytáhnout a v těchto vlnách by ani nebylo bezpečné opouštět kormidelnu, jsme pluli rychlostí 6,5 uzle. Možná tam bylo chvíli i víc. Při poměru plachty 18 m2 (přesně) a výtlaku lodě 5 tun (poměr 277 kg /1 m2) si myslím docela pěkný výsledek. Jen pro srovnání můj oblíbený typ lodě, Dehler 38, nese 79 m2 plachet v základní verzi při výtlaku 7 tun. Což je 88 kg na 1 m2. Tedy je na plachtách v tomto poměru papírově 3x „živější“ a minimálně 2x rychlejší než motorsailer Caravelle 33.

V 19 hodin vítr na chvíli polevil na 11 uzlů, přidali jsme tedy ke kosatce motor, vzhledem k pozdní době a zbývající vzdálenosti do vybraného přístavu pro dnešní den, Oxelösund-Fiskenhamnen, jsme potřebovali udržet rychlost alespoň na 5 uzlech. Ten den jsem již nic nevyfotil, protože jsme do přístavu připluli až za tmy. Tak se nám také stalo, že jsme se o půl desáté vyvázali v části přístavu, co patří místnímu jachtařskému klubu (ten nemá žádná vymezená místa stání pro hosty). Nikde nikdo nebyl koho bychom se mohli zeptat, jen pár opuštěných lodí u mol. Vyhrazená místa v přístavu pro hosty jsou hned zkraje vpravo – to jsme zjistili až ráno při odplouvání. Po tmě jsme značku, která je vždy viditelně umístěná na místech pro hosty, neviděli. Nikdo nás však nevyhnal, tak jsme v klidu dočkali rána. Celkem se nám dařilo držet celý den rychlostní průměr 5 uzlů, za den to bylo celkem 54 Nm a z toho krásných 40 Nm jen na samotnou kosatku. Byl to dlouhý den, necelých 12 hodin za kormidlem.

 

 

Úterý 9. 5. Oxelösund-Fiskenhamnen -> Fyrudden

Hláška dne: „Hlavně aby tam na molech měli odhrnutý sníh, až tam doplujeme…“

V úterý ráno je nám hnedle veseleji, nesněží jako včera. I slunce v 8 hodin pěkně svítí, je jasno. To bohužel nemělo dlouhého trvání. Sotva jsme v 9:15 odrazili od mola, začalo se zatahovat, vzduch měl jen 6° C. Po necelých 2 mílích jsme vytáhli hlavní plachtu a kosatku. Rychlost lodě stoupala od 3 až po 4,4 uzle, nebylo to mnoho za slabého větru 7-10 uzlů, který vanul ze severu. Když vítr spadl na 4 uzle tak jsme plachty opět sbalili a udělali jsme dobře, protože sotva jsem zalezl do krytého pilothausu začalo opět sněžit! To se mi snad jen zdá, snad nás ta severská zima nebude doprovázet celou plavbu. V předchozích letech, když jsem tu byl v květnu, v noci také bylo chladno, ale nesněžilo. A přes den bylo sluníčko a docela teplo. Letos se to jaro nějak nepovedlo.

Vybraný přístav pro dnešní den byl Fyrudden, po včerejšku jsme si naplánovali kratší úsek. Z té horské dráhy jsme byli ještě docela dost vytřepaní. Žaludky jsme měli včera lehce pocuchané. Jardovi nebylo v jednu dobu nejlíp. Takže plánovaných 30 mil bylo tak akorát. Tento přístav je zatím také zavřený, sezóna je zde až od 1.6. V 17:20 jsme se uvázali v ježku hned z kraje. Dál jsou prsty pro nás už moc úzké. Tipuji prvních několik stání na šířku 3,5 m, dál už jen 3 m a tam se s šířkou lodě 3,1 m nevejdeme. Poplatek ,běžný v sezóně (jednotný za loď) je 175,-SEK, jsme opět ušetřili. Platí se v kanceláři a mimo otvírací dobu v automatu vedle. Je to docela pěkné místo, myslím tím hlavně v sezóně. Obchůdek s potravinami hned u přístavu, má otevřeno 10-18. Ten už jsme nestihli, ale zatím jsme nic nepotřebovali dokoupit. Vedle je restaurace se zajímavou otvírací dobou, od 12 do 16 hodin, v pátek a v sobotu do 21. Nafta hned u protějšího mola byla za 14,22 SEK. Myslím že je pumpa samoobslužná. Nikoho jako obsluhu jsem neviděl. V sezóně by tady měl být také v provozu lodní servis, sprchy a WC.

Kromě pár místních lodí jsme tu byli jen 2 lodě. My a jeden Litevec, který říkal že pluje domů. Měl to také ještě pěkný kus cesty a o to náročnější, že plul sám. Mají tady informační tabuli s informacemi, co je zajímavého v okolí. Také hezké venkovní květináče - lodě, zde použité pro přenosné dopravní značení. Jinak se už nic zvláštního nepřihodilo. Dosáhli jsme prvních 100 mil, tedy necelou čtvrtinu plánované vzdálenosti. Přesně 118 celkem, z toho 50 mil na plachty.

 

Středa 10. 5. Fyrudden -> Klintemåla

Hláška dne: „Technickou výbavu a náhradní díly na lodi máš proto, abys je nepotřeboval, protože co nemáš, budeš zaručeně potřebovat.“

Ve středu ráno je opět námraza na palubě. Okna zamlžená tak, že není nic pořádně vidět a v dálce se válí hustá mlha. V 8 hodin ještě navíc začaly padat krupky, přemrzlé sněhové vločky. No to zase bude pěkný den. Topení v lodi jede, máme krásných 15° C v kajutě. Jarda povídá: „Chtělo by to nějaký ofuk na čelní sklo před kormidelníka, jinak nebudeme stíhat to otírat a nic neuvidíme“. Vzpomněl jsem si, že když jsem loď koupil, něco podobného tam bylo. Prvně jsem ani nezkoumal, co to je. Prostě se mi to nelíbilo a také jsem si myslel, že to v životě nebudu na této lodi potřebovat. No jo, chybami se člověk učí. Ještěže jsem to jen založil a nevyhodil. Za chvilku jsem tuto černou krabičku vylovil z útrob lodi. Fajn, máme ventilátor i s topným tělískem. Nic nás nemůže rozházet. Zaizolované dráty ještě byly na původním místě. Než to připojíme, vyzkoušíme tento vynález připojením na krátko u 12 V zásuvky v salonu. Paráda, funguje, větrá a topí. Připojíme ho na místo a hledáme kde ho pustit. Samotný přístroj nemá žádný vypínač. Ať hledám, jak hledám, zkouším všechny vypínače na přístrojovce, nejde to. Nějaká zrada. Jdeme tedy po drátech až do lodní elektrické rozvodny. A zde nalézáme jeden volně visící vypínač, který jsem odepsal původně jako k ničemu se nehodící. A on to byl dodělaný ofuk předního skla. Vypínač byl již notně unavený dlouhým nepoužíváním, nešlo s ním hnout. Chvíli jsem mu domlouval a pak použil větší sílu. No prima. Navíc má dvě polohy. Jedna jen pro ventilátor, druhá ventilátor i s topením. Než jsme to všechno namontovali a zapojili, udělalo se venku docela pěkně. Polojasno až skoro jasno, mlha se rozpustila jako mávnutím kouzelného proutku. No tak nic, třeba se nám to bude ještě hodit v následujících dnech. Takže až příště budeme zase potřebovat zahnat mlhu, vlhko a kroupy, musíme namontovat něco proti nim.

Vyplouvali jsme od mola až v 9:30, zdrželo nás mlhové protiopatření, které se nakonec ukázalo jako nepotřebné. Foukal nám velmi slabý východní vítr 5 uzlů. Pro naši loď málo, tak zatím vrčel spolehlivě motor Mercedes. Udržovali jsme rychlost 5 uzlů. A tak to šlo vlastně celý den. Kurz byl stabilní pořád mezi 180-200° a tak jsme zapnuli autopilota. Ten drží kurz velmi přesně, řekl bych lépe než já, ve velmi malé odchylce od nastaveného kurzu, odhadem na klidné vodě do 5°. Odpoledne jsem zkontroloval ústrojí autopilota, čerpadlo a přepouštěcí ventil. Už dříve sem tam v těchto místech ukápla hydraulická kapalina. Do dnešního dne se autopilot držel. Ale nyní jsem opět pod čerpadlem objevil malinkou loužičku. A čerpadlo bylo docela teplé. Usoudil jsem, že delším provozem se to celé zahřeje a některý spoj není tak těsný jako za studena. Vydal jsem posádce příkaz nepoužívat autopilota déle než 1 hodinu, kdy se zahřeje tak akorát, dokud netěsnost nebude nalezena a opravena. Na podržení kurzu při práci s plachtami, nebo při jiné krátké nepřítomnosti u kormidla je to bez problémů.

V poledne jsme na obzoru zahlédli plachetnici. Byla to první loď, kterou jsme viděli na vodě po 3 dnech. Později, když nás míjel tento seveřan, tak jsem ho musel vyfotit. Navlečený v beranici, palčákách a v péřovce vypadal z dálky jak ruský tankista, ale byl celkem vysmátý, Slunce mu svítilo do zad, tak snad moc nemrznul. Nám za sklem bylo o poznání tepleji. Proplouvali jsme také zajímavým místem „Ekholmen“. Velmi úzkým, s malou v mapě nedefinovanou hloubkou, ale vedla tudy jedna z doporučených tras. Raději jsem šel na příď sledovat co je ve vodě. Viděl jsem dno v hloubce kolem 5ti metrů, tak čistá voda v těchto místech je a Jarda plul téměř krokem, rychlostí kolem 1 uzle, tak aby ještě poslouchalo kormidlo. Potkali jsme také mořskou pannu.

Později už jsme podobnými místy proplouvali bez obav pouze se sníženou rychlostí.

Také jsme viděli ostrov s florou, totálně zničenou faunou. Přemnožení ptáci zde sídlí v takovém počtu že i stromy uschly. Už jsem to na pár místech tady viděl. Docela deprimující. Celý den nám uběhl na motor jako voda a po 10-ti hodinách plavby jsme se uvázali bokem k molu ve vesničce Klintemåla. Normálně jsou zde bóje a vážou se lodě přídí k molu, záď k bóji. Nikdo tu však nebyl a místní měli celé druhé molo. Z druhé strany mola pro hosty byl také ježek, ale jen pro menší lodě. Nikde nikdo, nikde nic, ani živáčka jsme nezahlédli, i když je ves evidentně obývaná. Kiosek byl zavřený, ale potěšilo mě, že v sezóně mají Fish and chips. To jsme snad ještě tady ve Švédsku během plavby nikde nezahlédli a pořád čekáme, že si někde dáme rybu, že snad někde budou mít otevřeno.

Zde je sezóna docela krátká, od 16.6 do 12.8. Tedy opět stojíme bez poplatku (jednotná cena 200,-SEK za den a loď). Sprchy a WC jsou vedle kanceláře, ale stejně jako malý obchůdek jsou zavřené. Ale hned kousek dál je otevřené veřejné WC pro invalidy, ve Švédsku zpravidla zdarma nebo za dobrovolný příspěvek. Toto jsme viděli téměř všude, kde jsme byli. Tady s malou kasičkou u dveří na 5,- SEK. Když jsme se v 19:30 vyvázali, už bylo docela chladno 4°C. Večer v 21 hodin už byla venku regulerní 0°C. Zalezli jsme do lodě, udělali si teplou večeři a hajdy na kutě, po jednom pivku na dobrou noc.

 

Čtvrtek 11. 5. Klintemåla -> Sandvik (ostrov Öland)

Hláška dne: „Ten chleba je úplně jak perník …(chuť a vzhled švédského chleba, co jsme měli)

Ve čtvrtek už bylo hned po ránu citelněji více tepla, mám poznačeno, že v 8 hodin je 8 stupňů. Vzhůru jsem byl tentokrát dříve. Někdo spustil brzy po ránu ptačí koncert, docela blízko. Prostě nějaký ptáček zpěváček se rozhodl, že nepřestane dokud nevylezu. Jdu se podívat na záď a on si tam na zábradlí prozpěvuje, jakoby se nechumelilo. Počkal ještě, až si dojdu pro foťák, nechal se zvěčnit a až pak odletěl. Musím se podívat co to je za typ zpěváka. Když už jsem vstal, šel jsem udělat do vsi pár žánrových obrázků, dnes také připlula jedna menší nákladní loď se dřevem a do přístavu přijel autem jeden rybář. Nikoho jiného ve vsi nebylo vidět.

Dnes byl v plánu přístav Sandvik na ostrově Öland , který jsem chtěl vidět. Nějaké info o něm jsem měl už z internetu a z jiných cestopisných plaveb. Také tam měla být podle mapy v přístavu nafta. A ve vesnici sámoška. Dalším důvodem byla absence ostrůvků při pobřeží kolem ostrova Öland. Když jsme každý večer připlouvali k švédské pevnině do některého z přístavů, tak jsme ztráceli skoro až hodinu, bylo to zpravidla 3-5 mil od naší ideální trasy. To samé opět ráno při vracení se na trasu. Zdálo se mi lepší se teď držet raději dál od pevniny a plout podél ostrova Öland. Bylo to z hlediska času i vzdálenosti výhodnější.

Nespěchali jsme s vyplutím, protože to bylo jen nějakých 30 mil. Vyplouvali jsme až v 9:30. Po vymotání se z labyrintu ostrůvků jsme za východního větru 10 uzlů vytáhli plachty. Rychlost lodě však byla malá, držela se od 2,8 do 3,3 uzle. Spočítal jsem již předem dojezd při rychlosti 4 až 5 uzlů na 19 hodinu (jako obvykle) a vyšlo nám že nejpozději ve tři nebo ve čtyři hodiny to prádlo musíme sbalit a zatopit pod kotlem. Venku se opět ochlazovalo, odpoledne na 4°C a později, když jsme připlouvali do Sandviku, bylo ještě méně. Přiblížení k přístavu bylo potřeba provést pomocí náměrníků. V okolí je dost mělká voda a u mola bylo psáno 2 m, naměřili jsme pak 2,5 m. Přístav je otevřený celoročně. V tuto dobu zde nikdo nebyl, pouze jeden místní jachtař si něco připravoval na své lodi a na druhé straně přístavu bylo několik lodí rybářů. Správce maríny byl ještě v kanceláři a po chvíli se na nás přišel podívat, domluvili jsme se, že za chvíli za ním zajdu. Zajímavá byla přípojka elektriky. Když jsem otevřel dvířka vyběhlo stádo pavouků, evidentně jsem je vyrušil po půlročním klidu. Letos zásuvky ještě nikdo nepoužil.

Platil jsem v kanceláři 140,-SEK za stání a 40,-SEK za elektriku. Nic jsem nenamítal, byl jsem rád za elektriku na topení. Byla to první platba po téměř týdnu plavby a hlavně jsme se těšili na teplou sprchu. Rybičky jsme bohužel nestihli, měli otevřeno přímo v přístavu na nábřeží jen 11-18:00 a my připluli v 19:20. Výraznou dominantou ostrova, viditelnou už z velké dálky je větrný mlýn holandského typu. Údajně jeden z největších na světě. Vysoký je 26 metrů, vyhlídka je tedy v měřítku našich zvyklostí na úrovni 8. patra. Rozpětí lopatek je 24 metrů. Postaven byl původně roku 1856 na okraji obce Vimmerby a později byla rozebraná dřevěná konstrukce přestěhována do Sandviku. Po té byl několikrát renovován. Změnil několikrát majitele a v současné době je v něm kromě muzea také restaurace nabízející místní speciality.

V kanceláři přístavu jsem se ještě ptal na naftu. V přístavu prý už není (bylo to v mapě). Ale poslal mě do obchodu kousek na kopeček a vlevo. Nebyl jsem si jistý, zda jsem mu dobře rozuměl. Možná jen myslel benzín, že by ho měli v obchodě v kanystrech?

Při focení okolí jsem se zašel podívat. No, sámoška ICA (už zavřená) a před ní samoobslužný stojan na benzín a naftu. Dobře to tu mají zařízené. Nakupovaní jsme nechali na další den. Restaurace vedle přístavu byla ještě zavřená (v rekonstrukci), tak byla otázka, jak dnes s večeří. Dokud bylo ještě světlo, šel jsem vyfotit také mlýn a tady jsem našel prima dobrotu. Je tu pizzerka a nabízeli také kebab. Pod mlýnem byla restaurace. Ale nikde nikdo. Jakmile jsem nakouknul do jedněch dveří, objevil se „Turek“. Vypadal jako Turek, nabízel turecký kebab a mluvil podobnou řečí, tak jsem si ho nazval Turkem. Zeptal jsem se na kebab, ten já mám od doby návštěvy Turecka moc rád. Prý pokud chci, tak mi ho udělají, vypadalo to ale, že právě zavřeli, nebo se chystají zavřít. Žádné hosty neměli. Povídám, že jsme dva a zajdu se kolegy zeptat, zda si dá také. Na lodi jsme si vzali hodobóžová kaťata a košile a vyrazili do společnosti.

Už na nás čekali, asi si byli jistí, že přijdeme. Objednali jsme si 2x kebab v moc pěkném imbisu, vyzdobeném mnoha kormidelními koly (originály). Ptali se, zda to budeme chtít sebou, chtěli jsme si to dát u nich i s pivem, ale bylo vidět, že už by rádi co nejdříve zavřeli a odešli domů. Zavírali dle prospektu, co jsem si vzal, v 21 hodin a právě bylo devět. Na webu to mají opravené jen do 20 hodin. V sezóně červen až srpen je otevřeno do 22 hodin. Udělali nám tedy kebab do krabice i s přílohou a ten jsme si pak dali až na lodi i s pivem z vlastních zásob. Bylo to za rohem, 5 minut chůze od mola, od přístavu. Už nevím, myslím že byl za lidových 89,- SEK a byl výborný. Mohu doporučit. Web a více informací (i v angličtině a němčině) najdete na http://www.sandvikskvarn.se/

Teplá sprcha ještě večer byla skvělá. Vytopená až dost, což bylo moc fajn, večer po 21 hodině bylo venku opět citelně chladno, teploměr ukazoval 3°C. Jarda si trochu stěžoval, že zrovna v jeho sprše nejde regulovat teplota vody a měl tak vlažnou až studenou vodu, tak jsme se vystřídali v druhé sprše, kde tekla báječně teplá. A pak už jen hajdy na kutě, však už byla skoro půlnoc. Jak je ve Švédsku dlouho světlo, tak nás to trochu mate a máme stále pocit, že je teprve večer, asi tak 8 hodin večer našeho času. Možná i proto se nám nedařilo zatím vyplout před 8 hodinou ráno.

 

Pátek 12.5. Sandvik (ostrov Öland) -> Mörbylånga (o.Öland)

Hláška dne: „Chceš-li medaili, musíš připlout jako první…“

V pátek nás čekalo příjemných 36 mil. Ráno už bylo opět fajn, lépe, skoro jasno a 9°C. Nepospíchali jsme, museli jsme ještě do sámošky pro naftu. Tedy k pumpě u sámošky. Chtěl jsem mít raději větší rezervu. Kanystry jsou prázdné, cena na místní poměry dobrá a kdo ví, kdy bude zase příležitost. Navíc tu měli nákupní vozíky a nemuseli jsme se s nákladem vláčet v rukách, do přístavu to i s vozíkem bylo kousek.

Nejprve jsme si zašli lehce doplnit lodní zásoby, pečivo a nějaké nakládané rybičky. Pak jsme chtěli natankovat a narazili jsme na záludnost místního automatu. I když jsem se držel psaných instrukcí, strkal a vyndával kartu, nafta pořád netekla. Když už se udělala fronta místních, tak jsme přestali a uvolnili stojan. Bylo tu jen jedno auto a rádi jsme si nechali předvést, v čem děláme chybu. Nebylo to až tak složité, chybělo jedno vytažení nebo vložení platební karty do automatu, přesně už nevím. Bylo to mírně odlišné, než před vyplutím dříve v Arninge. Odvezli jsme a uložili nákup v lodi, vrátili nákupní vozík na své místo a mohli jsme vyrazit.

Vypluli jsme v 10 hodin téměř jižním kurzem podél břehu ostrova Öland. Hned po vyplutí z přístavu jsme vytáhli obě plachty a v SV větru 12-14 uzlů jsme si to frčeli rychlostí 4,2 – 4,5 uzle směrem k přístavu k jižnímu konci Ölandu. Tento den byl neuvěřitelný jachting, jak jsme dopoledne po 10 hodině nastavili plachty, tak jsme na ně nemuseli za celý den sáhnout ani jednou. Stálý vítr trošku polevil pod mostem z Kalmaru na Öland, celý den (přes 10 uzlů stále zadobok), stálá rychlost jako kdybychom pluli na motor. Neuvěřitelné. Škoda jen, že večer jsme to museli sbalit. Myslel jsem, že doplujeme dále na jih, ale nebylo potřeba to nějak hrotit, pluli jsme již 9 hodin a to stačilo. Když byl poblíž na levoboku přístav Mörbylånga, zapluli jsme v 7 večer do něj. Log nám ukázal krásných 36 mil a z toho celých 33 na plachty, nic lepšího jsme zatím takto nepluli . Tento přístav ničím nijak nevyniká, snad jen, že když připlujete z mimo Schengenského prostoru, můžete si sem zavolat pasováky a celníky na odbavení. Po chvíli hledání jsme zvolil západní stranu přístavu, na východní straně je nábřeží příliš vysoké a špatně by se vylézalo na břeh. Na kus řeči přišel jeden místní jachtař, měl loď uvázanou kousek dál. Vyptával se, odkud plujeme a co jsme zač. Přístav prý bude otevřen až od 1.6., takže nemusíme nic platit. Jinak je zde poplatek za stání 150,- SEK a klasicky 30,- SEK za elektriku. Nedaleké veřejné WC (kód je napsaný na dveřích 1234) patří asi k malé pláži poblíž a ke kavárně, která má už bohužel zavřeno. V provozu je od 6:00 do 18:00.

Šel jsem fotit a později přišel k lodi na „výzvědy“ ještě jeden člen místního klubu. Povídal si s Jardou a když jsem přišel, říká mi Jarda: „Dostaneme medaili.“ A já na to: „Proč jako?“ „No, prý jsme letos první loď. která sem připlula na návštěvu a to se cení“. Vtipné (to bylo od Jardy). První jsme byli, to jo, ale říkali místní, že je ještě zima na delší výlety. Což až tak nekoresponduje se stavem přírody zde. Už kvetly narcisy i tulipány, to u nás měli ještě nějaký týden do květu čas. Je to bývalý nákladní přístav, což je vidět podle zbytků kolejí na nábřeží. Fungoval zde velký cukrovar od roku 1908, který zaměstnával téměř všechny místní i z okolí. V roce 1991 byl uzavřený, a to byla velmi tvrdá rána pro místní obyvatele. Slabou náhradou je drůbežárna s 250 zaměstnanci. Samotná Mörbylånga má 1700 obyvatel. Cukrovar je v částečné demolici. Nebo přestavbě? Smutný konec.

 

Sobota 13.5. Mörbylånga (o.Öland) -> Sandhamn

Hláška dne: „Když chceš, aby něco fouklo, musíš začít vařit dřív…“

V plánu bylo poslední místo na švédské pevnině na naší trase před přeplutím Baltu do Polska. Chtěli jsme také dokoupit nějaké lodní zásoby, případně utratit poslední švédské koruny. Proto jsem naplánoval plavbu z Ölandu do přístavu Sandhamn na pevnině. O něm jsem slyšel a něco málo i četl. Mimo jiné také, že jsou tu volně kola k dispozici k zapůjčení. V průvodci od Standy také bylo poznačeno, kde je nafta. Tedy dobrý důvod se sem vydat. Bylo to něco přes 30 mil, takže na pohodu. Ráno v 9 jsme se sbalili a vypluli. Tentokrát bylo moc málo větru, škoda toho včerejška. Foukal SV a po chvíli se stočil na východní, což bylo dobré, ale jen 4 uzle.

Byl před námi pěkný den, času dost, teplo už také, bylo přes 12°C, tedy nastal čas vyzkoušet si spinakr, co mi zbyl z předchozí lodě. Nachystali jsme všechna ovládací lana a spinakrový peň a záhy zjistili, že je to všechno malé, jak pěň byl krátký, tak i spinakr byl asi tak poloviční, než by se slušelo. Neutáhne 5ti tunovou loď. Rychlost jen 2,6 uzle a padala níž, hráli jsme si s tím asi půl hodiny a raději to sbalili. Vytáhli klasické plachty, a rychlost byla stejně pořád jen 2 uzle. Nebyly skoro žádné vlnky a počasí docela pěkné. Tak jsem navrhnul, že dnes bude teplé jídlo, uvařené během plavby. Výběr padl na hustou bramborovou polévku. Vaření bylo chvíli v pohodě, ale vítr začal mírně sílit až na 6 uzlů . Jako naschvál, ale stále to nebylo moc. Po jídle jsme sundali kosatku a přidali k hlavasce motor. Přicházeli menší vlny z levoboku, to už nás nekryl ostrov Öland, takže měli možnost se rozběhnout přes celý Balt. Později odpoledne kolem 16 hodiny ještě trochu přifouklo na 7 až 8 uzlů. Zkusili jsme to ještě asi 2 hodiny s kosatkou a s motorem. Po jejím sundání v 6 večer jsme podle logu odhadli, že nám přidávala na rychlosti asi 0,4 uzle. Před sedmou jsme se už přiblížili k přístavu Sandhamn.

Podle mapy jsou zde 3 velká nábřeží a mezi nimi 2 velké přístavní bazény. Místo pro hosty mají hned za rybářským bazénem. Ceduli jsem viděl, ale to dřevěné staré molo ve mě nebudilo vůbec důvěru. Navíc z druhé strany stála plachetnice, podobná naší velikosti. Povídám, že se koukneme ještě za roh, i když podle mapy tam rychle ubývá vody pod kýlem. Na druhé straně byly jen pneumatiky u docela vysokého nábřeží, tedy nic vábného. Chtěl jsem se otočit, musel jsem však couvnout směrem k molu, před přídí podle echolotu už chyběla voda. Když jsem trochu více přidal, aby se loď lépe stočila na místě, jak se voda od propeleru opře o kormidlo, objevil se za námi docela velký oblak prachu (by se chtělo říct), hodně zvířeného bahna ze dna. Měli jsme být na hloubce 2,5 m, ale myslím, že to bylo už méně. Přístav je otevřený celoročně. Platili jsme později v kanceláři maríny, dohromady i za naftu 175,- SEK. Elektriku nám neúčtovali. Na lístku, co jsme dostali s kódem ke sprchám a WC, mají uvedeno, že pod 12 metrů se platí 175,- SEK, 12-15 m 240,- SEK, nad 15 m 21,- SEK za 1 metr délky. Za obytné auto 175,-SEK. Elektrika na den 30,- SEK.

V roce 2007 to bylo podle průvodce jen 100,- SEK. Po téměř týdnu plavby jsme teprve podruhé mohli provést úhradu za postoj u mola. No mola. Bylo to plovoucí něco, co kdysi asi bylo molo, které mělo snížit rozdíl mezi vodou a vysokým nábřežím. Chyběla tu některá prkna, což bylo v noci docela nepříjemné. Přivázané to bylo snad jen jedním lanem a několika tkaničkami. No, prostě provázky tak na uvázání akorát rajčat. Jardovi to samozřejmě nedalo a proti převládajícímu větru toto plovoucí zařízení ještě zajistil naším pořádným lanem. Prý by jinak neměl klidný spánek. A já také ne. Foukalo stále kolem 10 uzlů a zase tak dobře jsme krytí na tomto místě nebyli.

Kolem nás byl docela frmol, místní jachtaři dávali lodě na vodu ještě v deset večer. Odběhl od nich správce přístavu a ptal se, zda tu budeme stát. No jistě, už je večer, proto jsme se vyvázali. Odpověděl: „Tak dobře, můžete tady stát.“ Pak jsem se zeptal, zda mají naftu. Jo mají, ale jen čistou „bílou“. Na mole naproti u rybářů. Myslel jsem, že je to něco jako v Chorvatsku, modrá, určená jen do lodí, bez spotřební daně za speciální cenu. Ale omyl, byla to jen velmi kvalitní nafta bez bio přísad. A taky za speciální cenu. V tomto případě litr za 16 švédských korun. To jsem se dozvěděl až v kanceláři při placení. Ale i kdybych se zeptal předem, nebylo by mi to nic platné. Další možnost tankování byla až na dánském Borholmu nebo v Polsku a na přeplavbu jsem chtěl mít dostatečnou rezervu pro případ nepříznivých podmínek a bezvětří.

Kdybych to tušil, doplnili jsme naftu již dříve u některé pumpy co jsme viděli dříve, nebo v „sámošce“ v Sandviku.

Správce se ptal, jestli si k pumpě přeplujeme nebo to odneseme v kanystrech. Říkal jsem, že mi stačí dva kanystry po 20 litrech. Prý za námi přijde za chvíli v pauze, než dovezou další loď.

Počkali jsme chvíli u cisterny a správce přijel na kole. Po natankování 40 litrů se nám s tím nechtělo vláčet až na druhé nábřeží v rukách, tak jsme si u rybářů vypůjčili na chvíli ruční vozík a odvezli kanystry až k lodi. Šel jsem mu to do kanceláře po chvíli zaplatit, kde mi vystavil jednu účtenku na naftu i stání a předal kód do sprch a WC. Všimnul jsem si, že vedle je otevřená malá hospůdka, tak jsem nelenil a zeptal se, zda mají nějakou rybu. Prý nám můžou udělat fish and chips. No větší radost mi nemohli udělat.

Seznámil jsem po návratu na loď s touto radostnou novinou i Jardu a bylo rozhodnuto. Dnes nevaříme, jde se do místní „přístavní krčmy“ jménem Sail Inn Hamnkrog. Později jsem zjistil, že jsme měli docela štěstí. Mají otevřeno pouze od pátku do neděle a pouze 17-22 hodin. Jak to uvnitř vypadá a nabídku můžete shlédnout na www.sailinn.se.

Ryba byla výborná, čerstvá. Ceny už tak výborné nebyly, myslím si, že to bylo za 169,- SEK, ale co naplat, jsme ve Švédsku a to je proti ČR trochu dražší. Tedy jak se to vezme. Můj kamarád říká, že ceny tu jsou v korunách naprosto stejné jako u nás. Jen bohužel ve směnárně chtějí za tu švédskou 3x víc.

Tak nám skoro týden plavby utekl jako voda. Další den, neděle, bude volnější vzhledem k malé vzdálenosti na ostrůvek Utklipan, to je plánovaná zastávka před plavbou na dánský Bornholm.

Další týden plavby si necháme na poslední díl popisu této přeplavby, tak tedy opět pokračování za měsíc.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Sunbeam 30 Artemis

Moje loď | Petr Láska
title

Caravelle 33 Lagun

Moje loď | Libor Stacho