Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Věci se dějí tak, jak mají

Když se rozhodneme, že dáme běhu věcí dopředu nějakou podobu, pak se může snadno stát, že budeme zklamaní. Taky mám často nutkání mít vše naplánované, ale pracuji intenzivně na sobě v tom smyslu, abych se mohl těšit z improvizací. A toto potěšení je mnohdy to největší.

 

Naplánovali jsme si týden na lodi a těšili se na něj stejně tak, jakoby to byla jakákoliv jiná dovolená pod plachtami. Dokonce jsem seděl doma u aplikace Navionics a připravoval plán plavby tak, abychom co nejvíce relaxovali a pluli jen tehdy, když se nám chce. Abychom se váleli na lodi, četli si, sem tam koupali a popíjeli něco dobrého. Představy byly veskrze romantické.

Realita pak byla naprosto odlišná, kromě dvou dnů na cestě jsme v součtu strávili čtyři dny v servisu s novým motorem a pouhé dva dny na vodě. Při takto strohém konstatování faktu bychom právem mohli mít pocit zklamání. Ten se však nedostavil. Našli jsme si jinou zábavu. Každé dvě až tři hodiny jsme se vraceli do neútulného prostředí maríny pod jeřábem, abychom se přesvědčili o tom, jak pokračují práce a kdy budeme moci vyrazit na vodu. Pokaždé jsme dostali stejnou odpověď: „Dva, tri sati, sigurno.“ A tak uběhl čtvrtek, pátek i sobota do oběda. Navštívili jsme restaurace a ochutnali jídla, na která bychom jinak neměli čas. Při posezení s Aperolem jsme nekoukali na hodinky, ale na vodu a povídali o všem možném. Spokojení, že jsme zde spolu. Lehli jsme si k vodě na vybetonovaném platu se schůdky, kde kromě nás nebyl nikdo. Do noci jsme seděli na terase, popíjeli víno a koukali na hvězdy a měsíc v úplňku. Nikam jsme nespěchali a neotravovali si vzduch tím, co jsme stejně neměli šanci změnit. Sehnali jsme nový „rejžák“ a dozvěděli se, že chorvatsky je to „četka“. Snědli jsme hromadu skvělé zmrzliny všech možných chutí a v Bauhausu v Zadaru jsme v oddělení lodního příslušenství koupili leštěnku na nerez. Dva a půl dne čekání uteklo v naprosté pohodě a rychleji, než bychom si dokázali představit. Umyli jsme loď po měsíci stání a po technicky relativně drastickém zásahu a vyrazili někam do zátoky. Zbytek soboty a celou neděli zaplavily na vodě pocity štěstí a spokojenosti. V neděli večer jsem otevřel motorový prostor, abych se potěšil pohledem na nový motor a uviděl pod motorem louži oleje. Spánek na bóji mi to nezkazilo. Dopoledne připlul motorák s mechaniky a bylo rozhodnuto, že musíme znovu pod jeřáb do maríny. Naposledy jsme se vykoupali a vyrazili zpět do servisu, abychom pondělní odpoledne a celé úterý každé dvě až tři hodiny chodili k lodi, z které byl opět na světlo boží vytažen nový motor, a abychom slyšeli odpověď: „Dva, tri sati, sigurno.“

Navštívili jsme přátele v kempu, dali si vynikající večeři, ochutnali jsme další druhy zmrzliny, poseděli u pivka a příjemně unavení usnuli po úterním obědě v restauraci v sedě u stolu. Z pohledu číšníků a dalších hostů to muselo vypadat, že jsme zahloubáni do myšlenek a nerozptylujeme se plytkým hovorem. V úterý v 18 hodin motor v lodi znovu po výměně simeringů na klice zavrčel a my vyrazili směr Šibenik, k jehož obecnímu molu jsme dorazili kolem půlnoci. Na sousední charterové lodi seděli v kokpitu křupani z Polska a ani jednoho z nich nenapadlo, aby zvednul zadek a šel nám třeba chytit lano nebo zvednout mooring. Ne že bychom to potřebovali, Radka vyskočila na molo a během chvíle jsme byli vyvázáni. Byla by to ze strany polských „námořníků“ jen slušnost a milá pomoc, pokud by o jachtingu měli alespoň základní povědomí. Možná je to jen absence základní lidské slušnosti, jako třeba pustit staršího sednout a nebo podržet ženě dveře, která se ze života současné dravé společnosti pomalu vytrácí. Nicméně nám to zakončení dne nijak nezkazilo a se sklenkou vína jsme v kokpitu naší lodě sledovali noční život v Šibeniku.

Ráno jsme jen natankovali a hodinku přepluli do domovského kotviště, abychom loď vyvázali, uklidili a vyrazili na cestu domů. Ten týden měl daleko k původním představám, ale přesto byl krásný a je nezapomenutelný.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Poslední slovo

Blog | Petr Láska
title

Editorial

Blog | Petr Láska