Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Síla vůle

V minulém vydání My Boat jsem na úvod představil zajímavou motorovou jachtu MY Rock. Přestože jsem plachtař, neustále mě přitahoval její design. Fascinovalo mě, že někdo dokáže zhmotnit takovou vizi za peníze klienta, kterého dokáže pro své vize nadchnout. Že někdo dokáže vybočit ze zažitých konvencí a že dokáže strhnout všechny zúčastněné. Bez takových lidí by nebylo pokroku. Zaslouží si, aby se o nich vědělo.

 

V tiskové zprávě o zrodu lodě MY Rock se opakovalo jméno designéra Robin de Vries, nebylo tedy nic snazšího, než na daný e-mail poslat žádost o interview a čekat. S PR agenturou, která mě zásobuje informacemi o dění na holandském lodním trhu, jsem již léta v kontaktu a z různých předváděcích akcí a z výstav se i osobně známe. Odpověď přišla velmi rychle a byla vstřícná. Musel jsem se tedy na rozhovor začít připravovat a přemýšlel jsem, jak to uchopím. Odborná světová veřejnost jeho jméno dobře zná, ale u nás mezi čtenáři asi nebude mnoho lidí, kteří by se na tomto poli lodního průmyslu orientovali. Bylo jasné, že se nebudeme bavit jen o práci, ale že musím českým čtenářům Robina přestavit jako člověka. Že musím vytvořit kontext, který bude všem i bez bližších znalostí srozumitelný. Tak snad se mi to podařilo.

„Dámy a pánové, přichází pan Robin de Vries.“

 

Petr: Když jste byl malý chlapec ve školním věku, byly už tehdy vaše sny spojené s loděmi? Kdy jste přišel na to, že design lodí bude vaší životní cestou?

Robin: Vyrostl jsem mezi loděmi, můj otec je námořní kapitán v penzi a já miluji plavbu? Naše rodina vlastní 30stopou motorovou jachtu a skoro všechny letní dovolené jsme strávili na vodě. Když jsem byl malý kluk a hrál si s Legem, jediné, co jsem stavěl, byly lodě. Brzy na to jsem začal dělat skici lodí a když mi bylo 12 let, začal jsem se na počítači učit, jak malovat lodě a vytvářet 3D počítačové modely. Byl jsem tím naprosto pohlcen a chycen a už nikdy jsem tento svět neopustil.

 

Petr: Vzdělávací systém v Holandsku je tak koncipován, že můžete studovat od počátku přímo specializovaný design lodí nebo musíte absolvovat obecné studium designu?

Robin: V Holandsku neexistuje speciální obor studia, který by nesl přídomek Yacht Design. Studia jsou orientována především na nautickou architekturu a technickou konstrukci lodí. Samotný design, resp. lépe řečeno styling je jen minoritní samostatnou částí tohoto studia. Všechna studia, zaměřená na design, jsou orientována především na produktový design. Jakékoliv studium designu, zaměřené na dopravní prostředky, v Holandsku v podstatě neexistuje. Pro mě to byla velká výzva, protože jsem věděl, čemu se chci věnovat a že přísně technicky orientované studium nebylo to, co jsem hledal. A design lodí jsem studovat kvůli absenci tohoto oboru nemohl. Z těchto důvodů jsem se vydal vlastní cestou a začal jsem se to učit tím, že jsem to prostě dělal. Vystudoval jsem školu, zaměřenou na všeobecné vzdělání a nastartoval jsem své podnikání, které bylo zprvu zaměřené na umělecké vyjádření jachet, hlavně jsem se však snažil dělat vše proto, abych vtiskl svou stopu trhu jako lodní designer. Pro každého mladého designéra je velmi těžké prosadit se v našem odvětví průmyslu, protože klienti nechtějí experimentovat a oslovují renomované autority, které svým dosavadním dílem zaručují zkušenou profesionální kvalitu. Je tedy důležité získat jakoukoliv malou zakázku, aby existovalo něco, čím se můžete prezentovat. Pak můžete začít profesionálně růst a rozvíjet dál své dílo. Prostřednictvím jednoho z mých projektů jsem se dostal do kontaktu s Vripackem, kde mi nabídli pozici, na které bych mohl růst jako návrhář a získávat všechny potřebné dovednosti pro tuto práci. Tu šanci jsem uchopil oběma rukama a nikdy jsem toho nelitoval.

 

Petr: Máte objednávky také z jiných odvětví průmyslu a co je na nich nejvíce zajímavé?

Robin: Neděláme žádné jiné zakázky, které by nebyly přímo vztažené k lodnímu průmyslu. Stále více tvoříme design komerčně využitelných plavidel, jako jsou třeba trajekty, zásobovací a nebo podpůrná plavidla. Tyto projekty jsou velmi rozdílné ve vztahu k rekreačním jachtám a vznikají především pro operační využití, kde forma musí sledovat funkci. Pro nás je však nejvíce vzrušují okamžik procesu, kdy musíme vytvořit vzhled, plně reflektující budoucí profesionální využití plavidla, a při tom současně vytvořit něco, co je také hezké. Ve srovnání s rekreační jachtou jsou náklady na stavbu takové lodě více limitující, což samozřejmě zásadně ovlivňuje cestu k budoucímu designu lodě.

 

Petr: Loděnice Vripack je velmi známá jako stavitel velkých lodí. Zahájil jste svou profesionální kariéru rovnou v této kategorii lodí nebo máte ve svém portfoliu také tvorbu menších rekreačních lodí?

Robin: Vripack tvoří design, nautickou architekturu lodě a její inženýrink, stavbou samotné lodě se potom zabývají loděnice po celém světě. Jako nezávislá společnost pracujeme pro soukromé zadavatele nebo loděnice a nejsme s nimi nijak dále svázáni. Já osobně preferuji návrhy velkých lodí a ještě před tím, než jsem začal pracovat pro Vripack, navrhoval jsem především velké megajachty. Samozřejmě jen jako koncepty, abych rozvíjel své vlastní dovednosti. Je ovšem dobré vědět, že Vripack tvoří design řady menších lodí pod 24 metrů délky, a to především pro holandské loděnice.

Tyto lodě mohou být jak pro soukromé zadavatele, tak třeba i pro loděnice, určené k sériové výrobě. Tvořit design těchto menších lodí si užívám stejně tak, jako když navrhuji velkou loď. Také mnohdy z toho důvodu, že rozpočet na takovou loď je mnohdy výrazně větší, než na komerční plavidlo a tento fakt nám dovoluje více kreativity. Taková plavidla pak vznikají většinou v průběhu jednoho roku, pokud to porovnávám k projektům větších lodí, které se realizují například 2 až tři roky a mnohdy ještě déle.

 

Petr: Začátky nejsou lehké a určitě jste jednou stál před nelehkým úkolem, po jehož zvládnutí všichni věděli, že Robin to dokázal. Pamatujete se ještě na ten pracovní úkol, který byl pro vás největší výzvou?

Robin: nejsložitější a nejtvrdší částí mé práce je mít dostatek trpělivost a pochopení pro to, že většina lodí, které navrhnete, nikdy nespočine na vodní hladině. Někdy je frustrující velmi dlouho pracovat na projektu, který je kvůli ekonomické krizi přerušen v pokročilé fázi tvorby. Je potřeba si stále uvědomovat, že jde o profesi, která vyžaduje velké množství zkušeností, které se nelze naučit z knih. Je k tomu potřeba dlouhou dobu získávání zkušeností. Dobrý design je víc než fantastický obrázek, který vidíte v časopise.

 

Petr: Jaké jsou vlastně jednotlivé fáze projektu? Napřed jsou zde představy budoucího majitele, pak se tvoří estetika a nakonec přijdou ke slovu inženýři? Nebo je to pořadí jiné?

Robin: Nejdůležitější v celém designérském procesu je první rozhovor s klientem. Je důležité dobře porozumět jeho potřebám a přáním, což jsou základní ingredience budoucího dobrého designu lodě, která bude reprezentovat svého majitele. Je velmi hezký pocit vytvářet první kresby jeho budoucí lodě snů, ale my nejsme ten klient, my nebudeme v konečném důsledku užívat tuto loď. Ve chvíli, kdy máme konkrétní znalosti o přáních klienta, začínáme tvořit první skici a protože Vripack je čistě designérské studio, jsou od počátku do celého procesu angažovaní také kolegové, kteří řeší nautickou architekturu lodě a potom inženýři, kteří řeší technickou stránku funkčních celků plavidla. Vzniká tak současně layout interiéru do konkrétního tvaru trupu, což zásadně ovlivňuje možnosti kreativity designu a vše se potom musí přizpůsobit tomu, co je technicky řešitelné. Takže by se dalo říci, že poslední slovo mají inženýři. Když se celý tým shodne na tom, že vystihl přání klienta, je mu vše v této fázi realistického, resp. realizovatelného konceptu prezentováno a neslibujeme nic, co bychom nebyli schopní splnit.

 

Petr: Jaké to bylo v případě MY Rock, která má velmi zajímavý a futuristický vzhled. Byly už na počátku představy klienta tak odvážné nebo jste dostal volnou ruku k tomu, abyste vytvořil něco tak překvapivého?

Robin: V případě MY Rock to nebylo příliš odlišné. Majitel, pan Sayakci, a jeho zástupce, pan Tufan Avsar, byli oba velmi otevření inovativním řešením a bylo skutečně velmi zábavné s nimi pracovat. Neměli jsme žádné detailní zadání, jak by budoucí loď měla vypadat a z tohoto důvodu jsme v podstatě měli při tvorbě lodě volné ruce. Měla to však být velmi výrazná loď s délkou do 24 metrů se solidním vzhledem. První skici, které jsme majiteli prezentovali, byly přijaté s velkým nadšením a od tohoto bodu jsme všichni pracovali společně, abychom vytvářeli v detailech stále lepší design této lodě.

 

Petr: Jak dlouhý byl v případě MY Rock proces vývoje od prvních ideologických rozhovorů až po zahájení stavby lodě? Je pouze design lodě neobvyklý a pod ním se skrývají konvenční technologie nebo MY Rock přináší také technické revoluční inovace?

Robin: Celý proces od prvního setkání až po konec naší designérské práce trval přibližně jeden rok. Potom se nějaký čas nic nedělo, než se v minulém roce začala loď fyzicky stavět. Na tomto projektu byl Vripack Design dodavatelem estetického řešení a nautické architektury. O technické řešení jachty se v týmu starali zástupci turecké společnosti Tufan & Brothers. MY Rock v sobě nese kromě jedinečného vzhledu i mnoho dalších inovativních prvků. Jurriaan Jellema, který byl odpovědný za nautickou architekturu lodě vytvořil tak zvaný Fast Displacement Hull, tedy velký objemný tvar trupu, který současně i rychlý. Další vlastností tohoto tvaru trupu je to, že dokáže s menším výkonem dosáhnout vysokých rychlostí, což se pozitivně promítá do ekonomiky provozu a do delšího jízdního dosahu v porovnání ke konvenčním tvarům trupu. Layout interiéru je sám o sobě jedinečný, protože je hodně otevřený a vytváří spoustu prostoru v salonu a v jídelní sekci. Loď má také lithium iontové akumulátory, s jejichž pomocí se může tiše ohybovat, a koupací plošinu, kterou lze zvětšovat až na 2 metry a samozřejmě nemůžu zapomenout na výklopné balkony v majitelské kajutě.

 

Petr: Když si chcete sám odpočinout na lodi, jaký typ lodí preferujete? Motorové nebo plachetnice?

Robin: Skutečně nejradši mám plachetnice. Mám rád ten tichý pohyb, o který se zasluhuje jen vítr. Navrhl jsem sám pro sebe malou plachetnici, takový daysailer, ale stále se nemůžu dostat k tomu, abych loď postavil.

 

Petr: Jaké lodě máte nejraději? A proč?

Robin: Mám rád lodě, které posunují design lodí dál do budoucnosti a které jsou technicky inovativní, což pomáhá celému lodnímu průmyslu, aby šel ve svém vývoji stále dopředu a inspiroval budoucí majitele lodí a ukazoval jim všechny možnosti. Design lodí by měl být nadčasový, měl by vyzařovat pocity klidu a eleganci. Nemám žádnou nejoblíbenější loď, ale mám samozřejmě své favority, mezi které patří například motorová jachta A, Vava II a nebo jachty Wally, které na mě působí uklidňujícím dojmem. Také mám rád foilující katamarány pro Americký pohár. Mám při tom pocit, že sleduji něco z budoucnosti, létající lodě. To bude jistě v budoucnosti mít vliv na způsob plavby i jiných nesportovních plavidel. Mám samozřejmě skutečně rád MY Rock, která zhmotnila můj zatím nejlepší designérský návrh.

 

Petr: Jakou lokalitu máte nejraději na plachtění? Je pro vás dostatečně atraktivní plachtit doma v Holandsku?

Robin: Společnost Vripack sídlí v hlavním městě holandských vodních sportů, ve Sneeku, kde se toho na vodě děje skutečně mnoho. A já žiju nedaleko svého pracoviště a stejně tak nedaleko od Waddensee, což je Unescem chráněné světové přírodní dědictví s nádhernými ostrovy. Máme mnoho krásných jezer a řek na plachtění, ale musím se přiznat, že kvůli pracovnímu zaneprázdnění trávím na vodě velmi málo času.

 

Děkuji za rozhovor

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Delphia 40 Ocean Journey

Moje loď | Tomáš Kůdela
title

Wally Nano MK II

Představujeme | Viktor Brejcha