Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Je libo mušličky

Myslím si, že naše chuťové buňky mají celkem slušné povědomí o zeměpisu. Určitě dávaly, aniž bychom to tušili, ve škole větší pozor, než si dokážeme představit. A nebo jsme jako ti Pavlovovi psi a reagujeme na konkrétní podněty. I když si myslíme, že to tak není.

 

Občas si kupujeme na cestě ze Šibeniku do Skradinu čerstvé mušle. Těšíme se na to, jak je budeme konzumovat a já se netěším na to, jak je budu čistit. Téměř vždy jsme je vařili tak, že byly (ty mušle) potopené v libovolné ochucené tekutině. Nedávno jsem to poprvé zažil jinak. A nečekejte, že vám zde předložím konkrétní recept na jejich přípravu. Neumím vařit a tak mohu jen velmi povrchně popsat, co jsem viděl.

Do velkého hrnce na rozpálené plotně přišel olivový olej, nadrobno nakrájené velké množství cibule, která se dělala na tom oleji. Pak tam přišel česnek a nějaké koření, a jen malinko soli. Pořád se něco dělo jen na dně toho hrnce a hezky to vonělo. Myslím, že se tam v určitou dobu dalo něco vína. Ale stále pořád jen tak po dně a stále to vonělo. A pak se do toho relativně prázdného hrnce bez jakékoliv další tekutiny vysypalo celých sedm kilo mušlí. A míchalo se a míchalo se, jen tak na sucho. Pak se na to dala poklice a sem tam se to zamíchalo. Ty mušle byly v tom hrnci v podstatě nasucho. Když byla přiklopená poklice, tak byly jen v té voňavé páře, kterou vytvářel základ spolu s trochou vína. Určitě se mušle nevařily potopené v tekutině, jak to většina z nás dělá. Netrvalo dlouho a byly hotové. Krásně otevřené a s vynikající chutí.

Ale proč o tom mluvím. Nikdy jsem si nedal mušle u nás doma. Ne z důvodu, že by nebyly čerstvé a někdo je zachlazené přivezl letadlem. Prostě na mušle nemám doma chuť, jak je celý život dlouhý. Stejně tak to mám s rybami a dalšími mořskými potvorami. Když jsem na lodi, tak se doslova třesu na to, až si na něčem takovém pochutnám. Kdybych nejel k moři, tak si dám maximálně jednou za pět let podkovičku kapra na Vánoce a možná jednou za rok v létě smaženou filetu candáta.

Stejně tak to mám s vínem. Ať jsem kdekoliv, pochutnám si na místním víně. Patří k tomu i místní vzduch, nálada a rozpoložení mysli. Už dávno nedělám tu chybu, že bych si domů přivezl demižon chorvatského červeného. Doma mi nechutná a vypiju ho jen proto, že jsem drobný škudlil a je mi líto ho vyhodit. Doma si radši dám Müllera ze Žernosek. Miluju sýry, ale jenom když jsem na lodi v Holandsku. Můžu se v Německu utlouct po Fischbrötchen, ale jinak na ní celý rok nevzdychnu. Ještě se nestalo, že bych si v Holandsku nedal herinka, ale doma se po něm nesháním.

Ouzo si doma nekoupím, stejně tak si neudělám smaženou fetu. Chuť na grapu dostanu jen v Itálii a doma dávám přednost meruňkovici, hruškovici anebo tuzemskému rumu. Nebudu skrývat, že Tuzemák je výjimkou a chutná mi na každém místě na světě. Jsme zemí brambor, nemusíme se za to stydět. Nikterak mi nechybí, že Božkov nepracuje s cukrovou třtinou. A tak když přemýšlím o vládě mých chutí v závislosti na mé aktuální poloze na Zemi, napadá mě, jestli jsem v tom sám. Myslím si, že ne. Myslím si, že si to veřejně nepřiznáme a libujeme si v pózách.

A propos, nejlepší mušle jsou ty, které narostou na náhonech Volvo Penta. Níže bych nikdy nešel.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Editorial

Blog | Petr Láska
title

Poslední slovo

Blog | Petr Láska