Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Varování ministra zbytečných záležitostí

Jachting je silně návyková záležitost a může při provozování v míře větší, než malé, způsobovat finanční a časovou újmu. Jak se státi hrdým stavitelem a majitelem malé, snadno transportovatelné lodě.

 

Každý z nás jednou zatoužil vycestovat mořskou dálavou, pod bílými plachtami vstříc modrošedým obzorům. Některým lidem se to podařilo, jiní se o to ani nepokusili. Potom se ale našli nadšenci, kteří byli schopni a ochotni obětovat velký kus života a ještě větší ranec peněz a něco pro to udělat. Sebekriticky musím přiznat, že jsem k nim dlouho nepatřil a jezdil převážně turisticky po českých řekách.

Jednou mne kamarád, který měl papíry MD-C, pozval na charter do Chorvatska. To se zakrátko opakovalo i s jinými kamarády a tak časem člověk získal nějakou představu, jak to na moři chodí.

Abychom vyplnili i zbytek sezóny, koupili jsme starou dřevěnou okruhovku Finn – tedy mimochodem neuvěřitelně draho a v příšerném stavu. Tu jsem na chatě pod širým nebem poopravoval a začali jsme vyrážet na české vody a později na Mazury.

Bylo to fajn, ale na Mazurech jsme byli jediná otevřená loď bez kajutky a protože Finn je přece jen zvrhák, měli jsme všechny své věci, jak jsme byli z řek zvyklí, v plastových sudech. Jednou jsme potkali starého mazurského jachtaře a jeho dotaz: „Co to vezete v těch bečkách?“ moje jinak ve věcech cestování neuvěřitelně tolerantní žena nerozdýchala. Zaznělo rezolutní: „Už žádné bečky“, a tak jsem začal přemýšlet o malé kajutce.

Zadání znělo: loďka musí mít hmotnost i s vlekem do 620 kg, musí být stabilní a dostatečně prostorná pro dva lidi i pro několikatýdenní pobyt. Těch 620 kg je dáno tím, že nechci mít brzděný přívěs, který znamená dělat technickou prohlídku každé dva roky. Navíc máčení ve vodě nedělá brzdovému ústrojí dobře, takže je nutno pokud možno loď jeřábovat a problémy a náklady kolem spouštění lodě narůstají. Nebudu to prodlužovat, jediné řešení, které mi ze zadání vycházelo, znělo - vícetrup. Klasický jednotrup musí mít alespoň nějaký malý balast a požadované největší hmotnosti nikdy nedosáhnu.

Když jsem na Hvaru ve Vrbosce uviděl trimaran Corsair 24, bylo rozhodnuto. No a protože jsem výhodně sehnal ještě jeden trup Finna, tak jsem ten starší obětoval a zkusil na něj udělat v roce 2011 malou kajutku. První cesta vedla na Slapy, když z lodi ještě stékala barva. Pochopitelně se objevily nedostatky a ty se odstranily a nahradily jinými nedostatky a ty zase jinými, až byla loďka schopna odjet v roce 2012 na Mazury. V roce 2013 na severoněmecká jezera a v roce 2014 do stockholmského archipelagu.

Po návratu ze Švédska jsem chtěl udělat nějaké konstrukční změny, ale došel jsem k názoru, že než starou loď přestavovat, bude jednodušší udělat novou lodičku na podobném konceptu. Měl jsem ještě jeden trup Finna a tak jsem na jaře 2015 začal tím, že jsem jej prodloužil o cca 50 cm a postavil na něj malou kajutku. Na jaře 2015 jsem poprvé do lodi říznul, koncem srpna 2015 jsme měli zkušební plavbu na Lipně. Konstrukce je z vodovzdorné překližky, spodní část trupu olaminovaná. Pravda, plováky jsem ponechal původní a později je zúžil, aby ve složeném stavu příliš nevyčnívaly.

Hlavní změny vůči verzi 1 spočívaly v tom, že plováky jsou nerozebíratelně uchyceny ve výsuvných  teleskopických trubkách (řešení okopírováno z jiných typů trimaránů – průmyslová špionáž na výstavě v Tullnu přinesla své ovoce) a zasouvají se částečně pod kajutku. Další důležitou věcí je sklápěcí stěžeň, samovylévací kokpit a ponechaná původní ploutev z Finna. Důležitá je i pohodlná postel s 10 cm molitanovou matrací a možností si z lehu sednout s nohama na zem, nemlátit se při tom hlavou do stropu a teprve potom vstávat. Pokud je otevřená lukna a zakrytý kokpit jednoduchým bimini, tak lze stát vzpřímeně.

V tomto článečku popisuji vlastní zkušenosti ze stavby a provozu malé pětimetrové transportovatelné lodi, vhodné pro jezera a chráněnou příbřežní plavbu. Stavba skutečné námořní lodě je docela jiná liga a nezbývá mi, než před lidmi, kteří to dokázali, hluboce smeknout.

 

Výhody přestavby ze starší lodě.

Využitím již hotového trupu Finna jsem si ušetřil spoustu práce a získal i trochu jistoty, že to nejdůležitější, tedy trup pod čarou ponoru, nemá zásadní konstrukční nedostatky. Úmyslně jsem si ponechal oplachtění z Finna jednak proto, že jsem ušetřil spoustu peněz za stěžeň, ráhno, plachty, ale i proto, že takto vybavená loď nepodléhá registraci, neboť nemá plochu plachty větší než 12 m2 a motor větší, než 5 HP.

 

Výhody a nevýhody malé transportovatelné lodě.

Velikou výhodou trailersailerů je to, že si vyjedu, kdy chci a kam chci, nemusím platit poplatky spojené s dlouhodobým kotvením, či zimním parkováním, zejména mám-li zahradu, nebo dobrého známého, u něhož mohu loď po dobu nečinnosti v relativním bezpečí ponechat. Nevýhodou je to, že před každou plavbou musím loď připravit, naložit spoustu věcí do auta (s ohledem na naši maximální povolenou hmotnost 620 kg nebrzděného přívěsu nenecháváme věci v lodi) a odvézt na místo spuštění.

Po spuštění na vodu – na českých vodách najít místo, kde to jde bez problémů, je docela kumšt - musíme postavit stěžeň , nastrojit plachty, atd, atd. To vše jsou věci, které dělá majitel lodi, která je od jara do podzimu na vodě, pouze jednou za sezónu. Platí za to ale zase buď nemalými poplatky za marinu nebo obavami, aby nějaký vandal loď nevykradl, nebo nezničil. A rovněž tím, že obvykle neopustí omezený prostor „domovské“ přehradní nádrže. Příliš mnoho ztrátového času s nastrojováním lodě je také důvod, že nějaké jedno, či dvoudenní výlety realizujeme obvykle bez oplachtění, jenom na motorek.

Naše cesty za novými oblastmi jsou někdy dosti dlouhé a s lodí na vozíku pomalé, tak si je zpestřujeme nějakými zajímavými zastávkami na cestě. Před rokem jsme jeli zpět z Chorvatska přes Bosnu a Hercegovinu a potom přes Chorvatsko, Maďarsko a Rakousko, výhradně mimo dálnice. Byla to sice dlouhá, ale velice zajímavá cesta a mohli jsme si zavzpomínat na to, jaké to bylo, když jsme tudy jeli před lety.  

 

Oblast a cíl plavby.

Každý z nás máme nějakou představu o tom, co bychom chtěli plavbou získat. Pro někoho je cílem plavby plavba samotná a tak se zúčastní nějakých dlouhodobých přeplaveb na mořích a oceánech, jiného láká po jednodenní plavbě pobyt v rušné marině, kde to žije. Naše lodička je spíše takový malý turistický houseboat, či plovoucí stan pro dva, určený spíše pro pobyt mimo obydlené oblasti. Obrovskou výhodou je velmi malý ponor, takže můžeme přistát tam, kde nikdo jiný nemůže. Z toho rovněž plyne to, že si můžeme nacházet místa, kde budeme sami. Do marin pokud možno nejezdíme i z toho důvodu, že boční plováky jsou nízké, fendry z nich snadno vyskakují a sousední lodě mají své fendry vyvázány o půl metru výš, než je naše boční lišta na plováku. No a škrábnout naší kocábkou vedlejší naleštěnou jachtu za bůhví kolik peněz, to se mi fakt nechce.

 

S naší novou lodičkou jsme zatím podnikli zejména tyto cesty:

září 2015 – Lipno

2016 - 10 dní Balaton, 3 týdny Chorvatsko

2017 - 3 týdny Stockholmský Archipel a jezero Mälaren

A teď to nejdůležitější, pokud si někdo myslí, že stavbou vlastní, byť malé lodě ušetří, bojím se, že se mýlí. Prostě, týdenní, či čtrnáctidenní zapůjčení lodě asi vychází nejlevněji, zejména pokud se započtou vícenáklady na dopravu, palivo, dálniční a jiné poplatky, případně lodní lístky za vozík s lodí. Zážitky získané plavbou s vlastní lodí se ale nedají účetně vyjádřit.

 

 

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Botnický záliv

Plavba | Petr Hejduk
title

Agile 42

Představujeme | Petr Láska