Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

 

Čtvrtá generace

V Brně má sídlo společnost TPS Centrum, která kromě širokého spektra aktivit v lodní branži pořádá Českou námořní rallye, jejíž letošní 21. ročník se jede jako Mistrovství České republiky. Hlavními postavami v této hře jsou bratři Pavel a Tomáš Stejskalovi. A právě Pavel souhlasil s tím, abychom si trochu popovídali o jeho vztahu k jachtingu a o jeho každodenní práci.

 

Firma TPS Centrum se řadí mezi stálice českého trhu a nabízí již od roku 1991 komplexní služby od dodání nových lodí, přes zajištění registrací, technických prohlídek, dovybavení potřebným příslušenstvím až po pojištění prostřednictvím společnosti Pantaenius. Do roku 2012 byli sedmnáct let autorizovanými zástupci značky Elan. Po ukončení spolupráce se slovinskou loděnicí získali zastoupení prestižní rakouské loděnice Sunbeam a posledních pět let jsou jejich doménou také produkty loděnice Hanse Group, tedy plachetnice značek Hanse, Dehler a Moody, motorové lodě Sealine a Fjord a nyní nově katamarány Privilége. Firma TPS Centrum je na trhu 26 let, do dnešní doby prodala přes sto velkých námořních jachet a mnoho menších lodí, transportovatelných na přívěsech. Přirozeně se tak stane, že se majitelé lodí obracejí na prodejce jen ve chvílích, kdy kupují novou loď, ale také ve chvíli, kdy potřebují prodat tu starou.

Tím by na úvod mohly být představeny aktivity, za kterými stojí Pavel Stejskal.

 

Pavle, kdy ses poprvé dotkl jachtingu?

Naši rodiče nás od mala brávali s bratrem na jachtařské závody lodní třídy Vaurien, která v té době byla v ČR oblíbenou lodní třídou. V 10 letech jsem jel své prví závody jako kosatník. V současné době máme v rodině již 4 generaci, která se pohybuje kolem lodí.

 

Slyšel jsem o tvojí velké plavbě na počátku devadesátých let s bratrem na Sportině v Chorvatsku?

Ke kajutovým lodím jsme se dostali přes výrobu windsurfingů (38 kusů), odzkoušení a rekonstrukce okruhových lodí téměř všech lodních tříd, které byly u nás v té době dostupné. Dalším přirozeným krokem byly kajutové lodě. Stále byly nějaké výzvy J

Naší první kajutovou lodí byla polská Sportina, jedna z prvních vyrobených v ČR. S tou jsme se tříčlennou posádkou absolvovali téměř dvouměsíční plavbu ze slovinské Izoly do Benátek, zpět do Puly, podél chorvatského pobřeží do Albánie, kde nás zavřeli a vyslýchali, a zpět. Závěr plavby probíhal při Jugoslávských nepokojích, takže jediné lodě na Jadranu byly bojové křižníky a naše malá Sportina. Zážitků je na knihu. Ale byla to naše první a poslední bezstarostná plavba, všechny ostatní byly již s velkými loděmi a radostmi a starostmi, které k nim patří.

 

Jak jste se dostali ke své první námořní plachetnici?

První byla přece zmíněná námi postavená Sportina. Hned následně v závěru naší jadranské plavby jsme objevili v zátoce ostrova Ist potopenou plachetnici Dufour 4800. Díky jednomu z našich jachtařských přátel, se kterým jsme společně stavěli Sportiny, jsme během dvou dní dohodli její koupi, zorganizovali její vytažení a převoz do nejbližšího přístavu. To byl vlastně náš začátek námořního jachtingu. Po měsíci jsme se vrátili do Chorvatska, převezli vrak na ostrov Krk, kde jsme provedli během několika měsíců jeho generální opravu a opět vypluli, ale tentokrát s podstatně větší lodí.

Na začátku naší plavby se Sportinou jsme kotvili na ostrově Krk v jedné překrásné zátoce s oblázkovou pláží společně s velkou motorovou lodí, jejíž majitelem byl rakouský lékař, ten nám tehdy řekl, že do roku budeme mít větší loď jako on. Samozřejmě to v nás vyvolalo úsměv. Ani ne do roku jsme vypluli se zrekonstruovaným Dufourem.

 

Kolik let a kde jste jí provozovali? Dalo by se říci, že je to období námořních začátků, na které nejradši vzpomínáš?

Pro mě tato jachtařská etapa znamenala především neustálou aktualizaci několikastránkových seznamů prací, materiálů, které se měli nakoupit a samozřejmě práci samotnou, včetně dojíždění 800 km k rozestavěné lodi. V té době jsme získali mnoho kontaktů mezi zahraničními jachtaři převážně z Německa a Rakouska, kteří nám fandili a pravděpodobně i obdivovali naše pracovní úsilí. Toto období v nás zanechalo myslím to nejdůležitější, možnost získat praxi kolem velkých lodí, ale především určitou pokoru s tím, že bez práce nic není.

 

Jak došlo k tomu, že se zábava stala zaměstnáním?

Když máte kolem sebe tolik příznivců a obdivovatelů, tak se samozřejmě objeví i ty profesní nabídky. Nabídka konkrétně zněla: „Můžete si vybrat, buď budete pracovat, nebo dále jezdit s vaší lodí?“ A my jsme zvolili práci J

 

Jak vypadala branže, když jste do ní vstoupili? Můžeš popsat stav lodního průmyslu, ke kterému bychom mohli srovnávat dnešní situaci?

Mluvíme o období před 27 lety. Komerce samozřejmě byla, ale přístupy lidí v branži byly podstatně jiné. Každý odpovídal za svoji odvedenou práci a tím pádem byla i jiná kvalita výrobků. Hodně mě dalo i osobní setkání se zakladatelem německé loděnice Bavaria, panem Meltlem, v době, kdy loděnici předával novým vlastníkům. Navždy se mi budou vybavovat jeho slova: „Toto jsou poslední německé Bavarie“, a jeho láska a pokora k branži.

Tato doba mě následně inspirovala k napsání článku „Loď jako vizitka majitele“. Prosím nevysvětlovat si název článku jako vlastnictví lodě = zrcadlo úspěchu. Šlo mi o to, abych připomenul historii a funkci plavidel a zdůraznil kvalitu, která je přímo spojena s bezpečnostní plavby.

 

A jak tedy vypadá dnešní situace v sériové výrobě lodí a co jsou faktory, které určují takový vývoj výroby?

Jelikož jsme měl možnost více jak 20 let zastupovat některé z loděnic, měl jsem i příležitost být u jejich vývoje a změn. Změny konkrétních vlastníků, kteří měli zájem o své výrobky, nahradily ve většině případů investiční skupiny se zájmem především o výsledný profit. Vlastní výrobek už nebyl tak důležitý. Proto si velmi cením, že kromě loděnic, nabízejících sériovou produkci lodí, máme možnost zastupovat i prestižní privátní loděnice vyrábějící pouze několik lodí ročně, dle přání svých klientů. Jednou z takových je i rakouský Sunbeam.

 

Když vyslovíme slovo branže, tak nehovoříme jen o výrobě lodí, s tím slovem souvisí i vše ostatní mimo samotnou produkci. Jak se zde změnila situace za posledních 20 let?

Nedílnou součástí branže je i pronájem lodí, který se stal poslední léta masovou záležitostí. Ruku v ruce s tím přivedl část klientů, kteří berou naši branži pouze z pozice prestiže, kdy mohou strávit dovolenou na jachtě. Bohužel část těchto klientů nemá základní zkušenosti s provozem lodí a nejsou ani ochotni akceptovat způsoby slušného chování v prostředí marin, kotvišť a vůbec pohybu v tomto prostředí. Bohužel tato klientela velmi často zkazí pobyt těm, kteří k moři vzhlíží s pokorou a těší se na něj vzhledem k jeho kráse, klidu a nespoutanosti.

Rozmach charteru, ale přinesl i zvýšení produkce loděnic se sériovou výrobou, jejich konkurenční boj a tlačení cen dolů. Není potřeba vysvětlovat, že rychlé výrobní procesy, umožňující výrobu ve větších počtech, nemají nic společného s kvalitní řemeslnou prací. Nic proti strojové výrobě, ale sebelepší současný, počítačem řízený stroj, neodvede práci zkušeného řemeslníka. Základní rozdíl je i v použitých materiálech a technologiích. Naštěstí, některé z loděnic si situaci uvědomují a snaží se nabídnout alespoň část své produkce v původní kvalitě. Příkladem jsou například plachetnice Dehler vyráběné loděnici Hanse Group.

 

Svou roli nepochybně hraje zákazník-jachtař, který svou poptávkou určuje podobu nabídky. Co můžete jako firma nabídnout těm, kteří se na lodním trhu sami ještě neorientují?

Na tuto otázku existuje zcela jednoduchá odpověď. Klientům nabízíme naší letitou zkušenost, čímž jim šetříme více peněz, než si umí představit. Ale na to většinou přijdou až časem, až získají vlastní zkušenosti z lodní branže. Jsme připraveni s klienty zkonzultovat jejich požadavky a přání a nabídnout jim odpovídající plavidlo, příslušenství nebo pojištění. Jsem rád, že naši klienti preferují kvalitu a tím pádem si rozumíme.

 

S jakými starostmi se potýkají současní majitelé lodí? Mění se nějak prostředí, v kterém se jako rekreační jachtaři pohybují?

V převážné většině se setkáváme s omezenými časovými možnostmi využití lodí. Bohužel nejbližší moře máme vzdáleno 500 km a to není zrovna úplně nejteplejší, pro začátečníky úplně přívětivé a dožaduje se určitých dovedností. I když mě se moc líbí. Mám namysli Balt a moře severní části Evropy.

 

Vlastní loď by byla pro mnohé splněným snem. Dokázal bys paušálně poradit, jak se na této cestě za snem chovat? Co jsou při realizaci tohoto snu priority a co nepříjemného může nezkušený zájemce o loď zažít?

Není důležitá velikost lodě, ale to, co majiteli přináší. Mnohdy je spokojenější majitel letitého nafukovacího člunu, se kterým stráví dovolenou s rodinou, než majitel luxusní jachty se všemi starostmi, které vlastnictví a provozování takové lodě přináší.

Osobně ale znám a velmi si považuji majitelů velkých luxusních lodí, které vyžadují značnou údržbu, na kterých se majitelé podílí, mají zájem se stále zdokonalovat a zvyšovat si kvalifikaci. V těchto případech je znát profesionalita a zájem o tuto branži.

 

Víme, že kromě nových lodí je významnou částí vašich aktivit také prodej použitých lodí. Jak se vyvíjí tento segment trhu?

K prodeji použitých lodí jsme se dostali zcela přirozeně, kdy naši klienti chtěli změnit loď a potřebovali prodat tu svou starou. Bylo tedy naší morální povinností a v našem obchodním zájmu, abychom jim v jejich potřebách aktivně pomohli. Ne vždy však byla důvodem prodeje touha po větší lodi. Ve většině případů jsou to vysoké náklady na provoz, nebo omezení možnosti jejího využití.Tímto nechci nikoho odrazovat od koupě lodě, ale každý by si měl rozmyslet velikost lodě, kterou pořizuje právě vzhledem k následným provozním nákladům a možnostem jejího využití. Převážná část českých lodí kotví v Chorvatsku, které je v tomto dosti specifické. Když si prohlédnete přístavy v lokalitách s jachtařskou tradicí, myslím tím opět Holandsko, Německo, Skandinávii a britské ostrovy, převážně uvidíte velmi pečlivě udržované straší lodě do 10 metrů délky. V Chorvatsku je obraz přístavu zcela jiný, je zde méně pokory, jachtařského umění a více okázalosti. Loď pod 40 stop je zde považována za malou a starší deseti let za starou, které je potřeba projevit pořádný nezájem. Většina flotily lodí v Chorvatsku vůbec nereflektuje reálnou situaci na trhu lodí. Nabídka použitých lodí z Chorvatska je velmi specifická, jde většinou o velké a mladé lodě, které přestaly svého majitele bavit. Ale každá loď má svého kupce.

Naší velkou výhodou je, že jsme pověřeni prováděním technických prohlídek plavidel, což nám umožnilo detailně se seznámit s konstrukcemi lodí a jejich výbavou. Vzhledem k množství lodí, které jsme měli možnost důkladně prohlédnout, můžeme dnes posoudit jejich stav a tím i objektivně informovat prodávajícího i kupujícího.

Majitel lodě nás kontaktuje, my si od něj vyžádáme veškeré dokumenty potřebné pro prodej (bohužel to bývá problém a ve většině případů musíme požádat o spolupráci dodavatele lodí, v některých případech i výrobce). Necháváme si i podepisovat prohlášení, že na lodi neváznou žádné závazky. V mnoha případech se nám již stalo, že loď byla zablokována marinou vzhledem k dluhu za kotvení, nebo se těsně před prodejem objeví dokument, ve kterém je uvedena zástava lodě, která je potřeba před prodejem vyřešit.

Samozřejmě prodáváme jak plachetnice a motorové jachty, tak jsme už prodávali i kotevní místa a někdy i části výbavy lodí.

 

Také působíš jako Ministerstvem dopravy ČR akreditovaný technik pro technické prohlídky lodí. Pro mnohé jachtaře je nepochybně technická prohlídka lodi obtěžující formalitou. Můžeš nějak popsat smysluplnost takové činnosti a případně nás seznámit s příklady z praxe, kdy Tvá kontrola někomu pomohla ochránit loď a životy posádky?

Takových případů je celá řada, od hloubkové koroze hliníkových částí takeláže na plachetnici, která se připravovala na cestu kolem světa až po prasklé nerezové výfukové potrubí naftového topení, jehož zplodiny by celkem úspěšně otrávili celou posádku během spánku.

 

Tvůj výrok: " Loď není pro každého", není žádným tajemstvím. Můžeš prosím toto svoje tvrzení nějak zdůvodnit nebo detailněji popsat, aby bylo jasné, kdo si může dovolit vlastnit loď? Třeba tím mnohým lidem, kteří nedokážou reálně zhodnotit své možnosti, hodně pomůžeš.

Vlastnictví lodě je velký závazek a zátěž jak časová, tak i finanční, i když se jedná především o zábavu a formu trávení volného času. Jak jsem již uvedl, každý by měl zhodnotit svoje možnosti a podle toho se rozhodnout, zda bude provozovat své vytoužené plavidlo na řekách, jezerech, nebo mořích. S tím souvisí jeho velikost, výbava, ale i vzdálenost lokalit, kde bude loď provozována.

Jeden příklad: 10 pobytů na Jadranu během jednoho roku, znamená v případě, že nevyužíváte leteckou dopravu, počítat s 20 dny strávených za volantem a najetím minimálně 16 000 km. A to jsem uvedl pouze čas strávený s dopravou. Ten pravý jachting, to je láska a odříkání. Znám spoustu majitelů lodí, kteří by nevyměnili svoji starou dřevěnou loď za jakoukoli novou a jsou šťastni, přestože ji mají na vodní ploše s jednou zátokou, kde nemohou kotvit více jak dvě lodě. Důležité je, aby vám Vaše loď přinášela radost a ne starost.

 

Zbývá Ti vůbec čas na jachting pro radost?

Ano, občas. Jachting považuji za ideální způsob relaxace a současně i udržení si jakési kondice. Měl jsem možnost odzkoušet mnoho lodních tříd, které jsou u nás k dispozici, ale nejraději mám jednoposádkovou plachetnici RS Vareo s genakrem. Námořní jachty v dnešní době využívám spíše z profesního hlediska jako „laboratoř“ k testování nových technologií a materiálů.

 

Děkuji za rozhovor

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

10 let od ničivé bouře

Magazín | Jerzy Kubaszewski
title

Scandinavia 35

Představujeme | Petr Láska