Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Za katrem

Přiznávám se, několik let jsem seděl. Divíte se, že říkám několik a nevím to přesně? Je to tak, protože jsem si ve své cele nedělal každý den rýhu do omítky. Tou celou byla moje kancelář a nebylo by to tam s poškrábanými zdmi hezké.

 

Skutečně se nepamatuji, kdy to dobrovolné sebeničení začalo. Mnoho let sedím denně u počítače, za volantem auta, na lodi, v obýváku u televize nebo s kamarády v hospodě. Prostě spoustu let jen sedím a protože ta devastace těla probíhá plíživým způsobem a nebyla v mém případě mnou až tak viditelná, aby včas spustila alarm, musel jednoho dne přijít lékař, aby mi otevřel oči.

Vysoký tlak a trochu více cukru v krvi, než by bylo zdrávo. Dva strašáci, kteří mě probudili ze spokojeného sezení. Když bych se podle lékaře začal hýbat a když bychom průběžně sledovali, jaký má můj pohyb vliv na ty dva strašáky, tak bych se mohl vyhnout medikaci a nebo ještě horšímu vývoji. Začal jsem tedy chodit. Každý den chodím. Podle aplikace v telefonu chodím průměrně 10 000 kroků denně, což je asi 8 kilometrů. Jdu pěšky z Krče na Pankrác do kanceláře nebo dopluji v zátoce na gumáku na břeh a prostě někam jdu a nebo chodím po marinách. Tak třeba v Sukošanu je to od vjezdové zelené po červenou a zpět přesně 5,8 kilometru. K tomu stačí dát si dvakrát nějakou rovinku, než se vrátím k lodi, a mám dosažen svůj denní limit.

První říjnový pátek jsem právě absolvoval už druhé sukošanské kolečko, když se vraceli do mariny všechny charterové lodě. Foukala bora od 20 do 25 uzlů a foukala přímo na mola u čerpací stanice, kam všichni jeli tankovat. Zastavil jsem se tedy a sledoval se zájmem, co se to tam děje. Vedoucí role se ujali pracovníci obsluhy čerpací stanice a čekající lodě sveřepě řadili vlevo od vjezdu do mariny bokem k molu. Žádný z kapitánů charterových lodí jim nevzdoroval a poslušně připlácl svou loď na návětrnou stranu mola.

Tlakem větru se fendry zmáčkly na pár centimetrů tlustou placičku. Celá posádka vystoupila na břeh a většinou ne příliš úspěšně tlačila loď od mola. V tom zmatku pobíhali tmavě odění muži od „čerpačky“ a „zkušeně“ tahali lodě jako vzpírajícího se osla podél mola vpřed a u toho křičeli na kormidelníka: „Samo malo gas. Gas, gas.“ Vystresovaný kormidelník nebo kapitán tedy rozpačitě zařadil vpřed, za přední lano táhli muži od čerpačky a přitahovali příď lodě se zařazeným předním chodem ještě více k molu. Celá posádka za prohýbající se relingy odtlačovala ve strachu o kauci loď od mola a vyskakoval jeden fendr za druhým. Nemůžu říci, že by to bylo komické. Byl to smutný pohled. Nejen na to samotné, co se tam dělo, ale především na to, že se během mého pozorování nenašel jediný kapitán, který by měl svou hlavu a třeba zůstal čekat s lodí postavenou proti větru na vodě. Ani jeden si na tankování nenajel s lodí tak, aby mu silný vítr nevadil při odplutí a ani jeden nedokázal, když už se nechal přimáčknout větrem k molu, s lodí manévrovat tak, aby po natankování dostal příď lodě od mola.

A přitom, odhlédnu-li od skutečných dovedností vedení lodě, existovalo tolik možností, jak se podobné tragikomické hry nezúčastnit. O tom, že přijde bora a v jaké síle, se s přesností hodin vědělo už několik dní. Předpověď se postupně zpřesňovala a nakonec vyšla pro tento víkend naprosto přesně. A tak stačilo natankovat o den dříve kdekoliv jinde bez fronty a za bezvětří. Nebo nechat tankování na sobotní ráno, které už bylo i podle předpovědi výrazně klidnější. Nebo neposlouchat obsluhu čerpací stanice, protože ta nejenže neodpovídá za vaší loď, ale třeba sama s lodí vůbec neumí zacházet.

Chození se mi líbí, cítím se lépe, krevní tlak klesá, cukr nikoliv. Těším se každý den na pohyb a udělám vše pro to, abych už nikdy neseděl. Alespoň ne tak dlouho.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Člověk míní, život mění

Blog | Petr Láska