Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Nevzdat se

Existuje mnoho různých přístupů ke sportu. Asi nejznámější a nejpravdivější je heslo, které vyslovil zakladatel mezinárodního olympijského výboru, Baron Pierre de Coubertin: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“ Pavel Roubal na tuto velkou myšlenku v těžkých chvílích nezapomněl.

 

Ahoj Pavle, ještě jednou ti musím poděkovat za čas, který sis udělal na mě a naše čtenáře. Tento rok jsme Tě všichni mohli sledovat na cestě přes Atlantik v závodě Mini Transat. Jak dlouho jsi se na závod připravoval? Co všechno to obnášelo, aby ses dostal na start této regaty?

Ahoj, na start Minitransatu je nutno se kvalifikovat. Znamená to obeplout sólo 1000 mil kolečko ve Středozemí nebo na Atlantiku - já plul to Atlantické - a odzávodit minimálně 1000 mil v závodech v Classemini. Toto jsem musel absolvovat v roce 2016, tak abych se v prosinci 2016 mohl nechat zapsat na Minitransat. Loď mám od dubna 2016, tak od té doby jsem se na ní učil jezdit s jasným cílem – Minitransat.


 

Závod jsi absolvoval v kategorii sériově vyráběných plachetnic. Zvolil jsi nejnovější model loděnice Pogo. Jak hodnotíš tuto loď po dokončení závodu?

Hodnotím ji úplně stejně, jako před závodem. Je to dobrá, rychlá a poctivě udělaná loď. Bohužel je enormně mokrá, snad ze všech sériových lodí ta „nejmokřejší“.

 

Jaké byly tvoje pocity po absolvování první etapy?

Byl jsem nespokojený s koncem závodu. Bohužel jsem vychytal bezvětří na dvě noci, většina flotily tohle zažila jenom během jedné noci. Taky jsem věděl, že nejslabším článkem v druhé části první etapy byla moje hlava, a na druhou etapu jsem si „hlavu“ připravil lépe.

 

Po startu druhé etapy ses musel vrátit. Co bylo důvodem? 



Ještě před startem druhé etapy, přibližně 40 minut před výstřelem, mi palivový článek Efoy zahlásil Error 80, a tím oznámil, že nebude dobíjet baterky. Požádal jsem rozhodčí, jestli mohu použít před startem telefon z doprovodné lodi. Ti to povolili a tak jsem volal do firmy, která vyrábí palivové články Efoy, s tím, jestli je nějaká možnost, že bych článek mohl opravit na lodi, popřípadě jak. Bohužel měli polední přestávku, takže jsem nedostal žádnou odpověď. Bylo 1.11. a na „Kanárech“ měli státní svátek, takže vracet se po startu nebo si odložit start by znamenalo minimálně den zdržení. Rozhodl jsem se odstartovat a plout směrem Kapverdské ostrovy, kde jsme měli povinný Way Point, i s ohledem na to, že vítr měl slábnout. Startovat další den by znamenalo plout první den na zaďák ve větru cca 6 uzlů, což by znamenalo další ztrátu na celou flotilu. Cestou na Kapverdy jsem dobíjel pouze přes den solárními články, což nebylo dostatečné. Z toho důvodu jsem používal autopilota pouze přes den, když jsem měl dostatek proudu ze soláru. V noci jsem autopilota zapínal pouze na manévry, kdy to bylo potřeba - halza, refování atd. V průměru jsem 22 hodin kormidloval a dvě hodiny byly na odpočinek, vaření, hygienu, atd. Bál jsem se, abych nevybil baterie úplně. Naštěstí byl v noci úplněk a velmi dobrá viditelnost. Třetí noc jsem byl již tak unavený, že jsem skoro na hodinu spustil všechny plachty na palubu, a musel jsem se jít vyspat. 
Vypínal jsem přístroje, abych měl menší spotřebu el. energie a neposlouchal jsem SSB rádio, kde máme předpovědi počasí a ranking. Když jsem se před Kapverdy z VHF dozvěděl, že se pohybuji okolo 10 místa, byl jsem mile překvapený, a o to těžší bylo rozhodnutí, že musím zastavit v Mindelo (Kapverdy) a vyřešit dobíjení baterek.

Na Kapverdách jsem se dovolal do Efoy s tím, že článek je nutno napojit na počítač a že žádná provizorní oprava není možná. Podařilo se mi sehnat průmyslový generátor a dobíječku baterek. Ještě toho dne v noci jsem vyplul dál, zastávka byla okolo 20 hodin, protože jsem doplul do Mindelo v noci a musel jsem čekat, než se otevřou obchody. Cítil jsem, že jsem schopný ještě s umístěním zabojovat. Bohužel se po pár hodinách a odplutých cca 70 mílích objevil ještě další problém. Pravděpodobně zkrat někde před proudovým ptafem, takže jsem na přístrojích neviděl, jak rychle se baterky vybíjejí. Když alarm zahlásil, že mám nedostatek napětí, baterky měly 9 voltů a již nebylo možné je dobít, aby držely kapacitu. Musel jsem se vrátit, najít kde je zkrat a koupit jiné baterky - sehnal jsem jenom autobaterie. Také se mi po návratu podařilo vyměnit nový čínský průmyslový generátor značky Tiger (cca 25 kg ) za starou Hondu, která váží cca 12 kg a která fungovala výrazně lépe.

Když jsem podruhé startoval z Mindela, věděl jsem, že jsem beznadějně poslední sériová loď. Když jsem se ptal Jureho Jermana na strategii ohledně routingu, říkal, že bude vítr klesat a nedával moc šancí na to, abych někoho dohnal. Spíš říkal, ať si užiji „sailing across the Atlantic“. To stejné mi říkali z ředitelství závodu, když jsem jim hlásil, že znovu vyplouvám. Znovu jsem vyplul po 70 hodinách po první zastávce v této maríně.

 

V takovou chvíli (myšleno tu s elektrikou) musí myslet jachtař na možnost vzdát závod. Měl jsi také takové myšlenky?

Když jsem se podruhé křižováním proti slabému větru vracel do Mindela, plul jsem pomalu na východ, když všichni ostatní letěli na západ. To bylo těžký. Na vzdání jsem však nemyslel, ale 34 hodin za kormidlem bylo moc. Usínal jsem při řízení, objevily se i halucinace. Při druhé zastávce v Mindelu jsem dokoupil dostatek baterek do ruční GPS. Byl jsem rozhodnutý, kdyby se znovu vyskytly problémy s elektrikou, že dopluji na záložní přístroje bez autopilota, i když jsem věděl, že budu muset sundávat plachty na spánek. Na Kapverdy jsem se už vrátit nechtěl. Odstoupit jsem nechtěl, věděl jsem, že jsem poslední, ale na vzdání se jsem nemyslel. 


 

Jaké bylo přivítání a pocity po protnutí cíle?


Je to tam!!!! :-) Je to až dojemný, na mole bylo hodně jachtařů. Bylo to jak přijít domů. Druhý den se objevili první Češi, co žijí na Martiniku v le Marin, a dále si mne již podávala česká komunita, bylo to moc příjemný.

 

Pro Tebe tímto závodem skončila letošní sezóna. Jaké máš plány na další sezóny? Uvidíme Tě na Classemini nebo se poohlédneš po jiných jachtařských výzvách? 


Před startem jsem si připouštěl možnost, že prodám loď a v Classemini již pokračovat nebudu. Je to velmi náročné na čas a finance také nejsou zanedbatelné. Po dojetí jsem se rozhodl, že v Classemini zůstanu ještě dva roky a na dalším Minitransatu se pokusím zúročit, co jsem se naučil. Tento závod byla dobrá škola, i se školným, co jsem musel zaplatit.


 

Jachting na závodní úrovni nepatří k nejlevnějším sportům. Měl jsi za sebou podporu některého sponzora nebo partnera? 


Měl jsem za hlavního partnera Servis-24 Česká republika, který mi výrazně pomohl s pořízením lodě a potom několik partnerů na závod. Mezi těmi musím vyzdvihnout Adventure Menu, kteří mne zásobili jídlem na závod. Je to velmi dobré jídlo, na které jsem se každý den těšil. V tom jsem měl určitě výhodu oproti některým lodím, kteří měli jenom sušenou stravu, na kterou se nikdo nikdy netěší a jí se to jen z nutnosti. A nesmím zapomenout na Rádio Beat, super hudba na cestu, proložená vzkazy od posluchačů. To dokáže povzbudit. Díky.

 

Velmi Ti gratuluji, Tvůj výkon dokazuje, že jachting není pouze o fyzické kondici ale i psychické zdatnosti. Přeji hodně úspěchů v dalších sezónách a ještě jednou děkuji za rozhovor.




 

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Pavel Stejskal

Lidé | Petr Láska
title

Robin de Vries

Lidé | Petr Láska