Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Text: úvod Petr Láska

 

Ze závodníka turistou

Většině lidí vyhovuje, když se jich na něco ptám a oni odpovídají. Chápu to, je to výrazně lehčí než tvořit myšlenkově a chronologicky souvislý text. Petr Stoklasa mě však mile překvapil a se stejnou odvahou, s kterou se pouští do skoro čehokoliv se svou lodí, se vrhl na text dřív, než jsem mu stačil otázky připravit. A tak se ho nebudu na nic ptát a nechám ho vyprávět.

 

V roce 1973 koupili mí rodiče chatu na Slapské přehradě. Tam má chatu i kamarád z lyžařského oddílu, Jirka Schulz. Jeho táta mu tehdy postavil optíka. Díky tomu, že mi loďku půjčoval, začal jsem nesměle s jachtingem. Pak nám Jirkův tatínek ve sklepě v Legerově ulici postavil Cadeta, dali jsme mu jméno Flying Necky, a pak i Fireballa. Se všemi loděmi jsme závodili společně v Jachtařském oddílu Vojenských staveb (JOVS) na Měříně, dnešní Jacht klub Královská, já jako kosatník. A pak jsme pokračovali až na Fireballa. Můj táta si v té době také pořídil plachetnici, krásného mahagonového Finna s bavlněnými plachtami a ve svých skoro padesáti letech začal na Slapech závodit také. Užívali jsme si krásných víkendů, prázdnin, dovolených a hlavně (a docela úspěšně) závodů. V 17 letech jsem však musel závodění nechat ze zdravotních důvodů.

 

Návrat k jachtingu se udál až o pár let později, v devadesátých letech, kdy jsem si koupil na týden místo v posádce na plachetnici v Itálii. Nakonec jsme byli v posádce jen dva a kapitán. A tam jsem se rozhodl, že si udělám kapitánské zkoušky, abych nebyl závislý na ostatních.

No, a pak jsme s kamarádem Michalem potkali na výstavě v Letňanech Hanku Kohoutovou z Colins Yacht Clubu. Oslovila nás bezprostředně ve svém stylu: „Vy s námi pojedete do Chorvatska na závody.“ A bylo to. S několika posádkami jsem jako kapitán absolvoval skoro všechny ročníky známého Champagne Cupu. Postupně jsme se umístili  druzí, vyhráli jsme a dokonce jsme skončili jednou i úplně poslední. Jubilejního desátého ročníku jsme se zúčastnili s mou ženou (v té době ještě přítelkyní) pouze ve dvou na naší polské sedmimetrové plachetnici Sasanka 700, jménem Viva, přepravitelné za autem. Vzhledem k nerovnoměrnému souboji s klasickými charterovými plachetnicemi jsme jeli jen jednu závodní rozjížďku. A tady jsme se umístili čtvrtí od konce – pozávodili jsme čtyři Bavárky!

K vlastní plachetnici jsem přišel vlastně téměř omylem.

 

V roce 2002 si totiž kamarád Pepík Šmejkal pořídil na Orlík novou polskou sedmimetrovou ploutvovou Sasanku Viva 700 od konstruktéra Andrzeje Skrzata. Nějak ho nemohlo napadnout jméno, tak ji pojmenoval Viva. A to jí zůstalo dodnes. Rád jsem několikrát přijal pozvání na Orlík

na společné plavby. Loď se mi moc líbila. Jednoho dne, na večírku Colins Yacht Clubu, jsme trochu popili, slovo dalo slovo. Pepík řekl památnou větu: „Já si koupím větší a ty si koupíš moji Vivu.“

A já mu na to řekl: „Tak jo.“ A tak jsem přišel k Vivě. Kotvíme na Modré loděnici na Ždáni.

V kombinaci s chatou, kterou máme také na Ždáni, tam s manželkou Janou trávíme úžasné víkendy. Občas se účastníme i některých regat na Slapech i na Orlíku, kam jezdíme sem tam i po Vltavě.

 

Když jsem potkal Janu, mou manželku, vydali jsme se na první společný výlet, který byl opět

s Colins Yacht Clubem. Tentokrát na týden do Finska do oblasti ostrovů mezi Turku a Helsinkami.

A Jana neutekla. Naopak. Začala se tím rozvíjet její láska k plachetnicím a jachtingu. Pár měsíců nato se nám podařilo, společně s kamarády, zúčastnit se plavby na lodi Volvo 60 Nova One (dříve Tyco). Jednak jsme viděli zastávku Volvo Ocean Race 2008–2009 na švédském ostrově Marstrand, současně start předposlední etapy a také jsme se na této závodní plachetnici pak vydali po stopách Volvo Ocean Race do Stockholmu. To považuji pro mě za nejsilnější jachtařský zážitek.

 

Na charterových plachetnicích jsme také absolvovali závody Nike Cup a regatu Jabuka.

A výlety do Řecka, Chorvatska a Itálie, včetně Benátek, třeba na Silvestra. Také jsme s Janou měli možnost účastnit se přeplavby lodě Tři sestry z Itálie na Maltu na závody Rolex Middlesea Race.

 
Velký dojem na mne udělala i možnost účastnit se jako divák startu druhé etapy závodu Transat 650 ve Funchalu na Madeiře. Dokonce jsem se dostal i do party rodiny a blízkých přátel Davida Křížka a při jeho startu jsem byl na doprovodné lodi. Úžasný zážitek! Po jeho velkém úspěchu na Transatu 650 (třetí místo v sériových lodích) jsme s Janou a  kamarády Kateřinou a Romanem u vínka vymýšleli, že bychom si od Davida půjčili jeho loď Pogo 2. Ta v té době smutně stála před golfklubem Hostivař jako „památník úspěchu“. Loď má plout a ne stát na suchu!  Chtěli jsme s ní na mistrovství Německa, Nordseewoche 2010. Později večer jsme však vymysleli jiný odvážný projekt, a to že vezmeme naší Vivu a oslovíme další kamarády ze Slap a z Orlíku, kteří mají také lodě přepravitelné na přívěsu, aby se zúčastnili s námi. No a jak to bývá, v době největších plánů nás bylo asi devět lodí. Pak ostatní z různých více či méně logických důvodů odpadli a zůstali jsme s naší Vivou sami. Posádkou jsme byli jen s Janou a Romanem a statečně jsme se přihlásili k účasti. Při technické prohlídce v německém Cuxhavenu nás komisař zapřísáhl, že když bude moc foukat, zůstaneme v přístavu, a přirovnal naši ploutvovou plachetnici s přívěsným motorem ke kelímku od jogurtu. Druhý den jsme statečně absolvovali závod zhruba 40 mil na otevřeném moři z Cuxhavenu na Helgoland v čase 11 hodin, 12 minut  a 33 sekund. Po přepočtení našeho času přiděleným handicapem jsme se umístili z patnácti lodí na dvanáctém místě, pouhých 14 minut za Bavarií 36. Další tři lodě nedokončily. Stoupání k ostrovu Helgoland ještě celkem šlo, ale docela napínavé okamžiky byly na zaďák cestou zpátky do Cuxhavenu. Jsem přesvědčený, že to bylo hodně na hranici možností lodě a hlavně zdravého rozumu.A to byl vlastně začátek našich jachtařských výletů.
 

Na letní dovolené jsme s Janou začali vozit naši lodičku. První výlet jsme naplánovali do Švédska. Loď jsme na Slapech naplavili na přívěs a po silnici vyrazili na trajekt do německého Sassnitz. Na jeden zátah jsme dojeli skoro až tam. Pak jsme využili loď jako obytný přívěs a asi na čtyři hodiny jsme zalezli do kajuty k odpočinku. Druhý den jsme se přeplavili trajektem do švédského Trelleborgu a dojeli až do Lidköpingu na třetí největší evropské jezero Vänern. Tam jsme spustili Vivu na vodu. Trasa vedla přes jezero Vänern, dále kanálem Götta na jezero Vättern. Za dva týdny nádherného jachtignu jsme upluli s Vivou 180 nm. Rok nato jsme vyjeli do Holandska na Markermeer se zastávkou v Amsterdamu. Na podzim jsme pak vyrazili do Chorvatska na Champagne Cup, spíše jako atrakce než jako závodní loď. Ale i tak jsme si s Janou užili nádherný týden jachtingu na nám z charteru známých místech.

 

Pak jsme Vivu odvezli do Itálie a po třech týdnech jsme se zúčastnili regaty Barcolana v italském Terstu. Při tomto závodu startovalo najednou více jak 1700 lodí od 20 až do 100 stop (Esimit Europe). Naštěstí vůbec nefoukalo, takže jsme to přežili bez úhony. Nás dva s Janou doplnil ještě náš kamarád Michal. Další rok jsme se na dovolenou vrátili opět do Švédska. Tentokrát jsme se vydali na západní pobřeží v okolí ostrova Marstrand (severně od Göteborgu), který se nám moc líbí a máme k němu velkou citovou vazbu. Vloni jsme byli opět ve Švédsku, tentokrát s naším cílem stalo východní pobřeží – jezero Maleren, Stockholm, Karlslund. Všechno ve dvou s naší lodičkou Viva.

Proč jezdíme do Švédska? V červnu tam bývá velmi příjemné počasí. A hlavně všude jsou přístavy jachtařům velmi přátelské, všude je označené místo pro hosty, povětšinou na nejlepším místě přístavu. A je tam krásně. Navíc oproti Chorvatsku jsou poplatky výrazně nižší.

 

Kamarádi občas tvrdí, že jsme blázni, že vezeme loď 1000 km po silnici, abychom ze Slap dojeli na velký Orlík. V roce 2015 plánujeme opět Holandsko, rádi bychom se zúčastnili Sail Amsterdam 2015. Potkáme se tam také s kamarádem Michalem Marešem, který má trajlerovou motorovou loď a rád by tam strávil také dva týdny, ale na kanálech.

 

A na rok 2016 plánujeme s Vivou plavbu norským Oslofjordem – trajektem do Göteborgu, pak kousek po silnici do Osla (270 km) a pak dva týdny na moři. Mapy a průvodce přístavy už máme. Tak vezměte lodičky a pojeďte taky!!!

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Karel Černovský

Lidé | Petr Láska