Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Moment rozhodnutí

Přísloví, že člověk míní a život mění, snad zná každý. A v jachtingu to platí dvojnásob, protože kromě mnohdy nesmyslné osobní ctižádosti neexistuje žádný důvod, pokud máme možnost volby, abychom se prali s přírodou.

 

Příroda tady je po miliony nebo miliardy let a my jsme jen mravenci, kteří do jejího lůna jako hostitelky přicházejí a zase odcházejí. Měli bychom respektovat její velikost a moc. Měli bychom naslouchat tomu, co nám říká, a hlavně se podle toho řídit. Můžeme se s ní prát a můžeme někdy mít hřejivý pocit vítězství. Spíše bych řekl, že se s ní můžeme „kočkovat“, pokud nám to dovolí. Dokonce bych řekl, že se s ní musíme „kočkovat“, že je to přirozená touha po poznání a po dosahování určitých limitů. Bez toho by nebyl žádný pokrok. Musíme však umět rozpoznat, kdy končí hra a kdy začíná skutečný boj, a podle toho se rozhodnout.

Každý z nás se jistě mnohokrát setkal s tím, že si naplánoval nějakou plavbu, z které kvůli počasí nakonec sešlo. Jistě mnohokrát zaznělo, že plánovat si plavbu není špatné, ale je špatné na tom plánu lpět, když pro to nejsou podmínky. V poslední dekádě března jsme toto sami v Chorvatsku zažili.

Potřebovali jsme připravit loď na sezonu. Potřebovali jsme převézt jí z původní mariny do nového kotviště. A když už tam tedy jedeme, tak proč se pěkně nesklouznout a zahájit tím sezonu 2018. Naplánovali jsme si tedy, že vyrazíme ze Sukošanu, odhlásíme se z Chorvatska, poplujeme za vnější ostrovy a po volném moři to dáme na sever do italské mariny Portopiccolo Sistiana. Zavolal jsem s předstihem do Sistiany, abych zjistil, že jsme kdykoliv vítáni a že fungují pro připlutí z Chorvatska jako port of entry do Itálie. Vyplouvali jsme za přijatelných větrných podmínek s vědomím, že na severu v tu chvíli zuří s mimořádnou silou bora, která však má s postupujícím časem ustupovat. V době, kdy jsme měli připlout do oblasti jižně od Istrie, měla foukat bora o rychlosti 25 uzlů, v nárazech kolem 30 uzlů. Nic, co by se nedalo zvládnout.

S každou mílí na sever vítr sílil a když jsme míjeli Sestrunj, byl v nárazech 35-38 uzlů. Vlny se pohybovaly na chorvatském maximu, které se dokáže směrem od Pagu rozeběhnout. Nic tragického, akorát silný vítr trhal vodu na špičkách vln a připadal jsem si jako pod permanentní horizontální sprchou. Studený vítr, blížící se k nule, pochopitelně komfortu nepřidával. Propluli jsme jižně pod Molatem na vnější stranu, na chvilku si odpočinuli a v domnění, že dalších pár hodin budeme od severovýchodu krytí ostrovy, pokračovali dál. Ostrovní pevnina však stáčela vítr doleva a my jsme namísto předoboku dostávali vítr přímo do nosu. V blízkosti ostrovů sice nebyly vlny, ale byl tam silný a směrově nevýhodný vítr. Daleko od ostrovů byl směr větru, který neustále sílil, sice pro směr plavby výhodnější, ale opět začaly růst vlny a opět jsem byl za kormidlem jako pod ledovou sprchou. Setmělo se a windmetr se pohyboval v intervalu 40 – 50 uzlů. Modely serverů Windguru a Windyty ukazovaly, že se nacházíme na jižním okraji bory, která sem teče z Velebitského kanálu a to nejhorší je před námi. Přišel moment rozhodnutí a vrátili jsme se na Ist k obecnímu molu. Popisovat detaily, jak se za tmy kotvilo proti větru 50 uzlů na závětrnou stranu mola, když jsme na palubě byli pouze dva chlapi a dítě, by asi bylo zbytečné.

Druhý den jsme čekali do oběda, jestli bora poleví, což podle předpovědi také měla. Když se nic neměnilo, vypluli jsme s odhodláním, že budeme pokračovat na sever. Vydrželi jsme to asi dvě hodiny, protože situace byla stále stejná jako v noci. Vítr a sprchování neustávalo, vlny rostly a dítě na palubě se nám začínalo bát. Opět přišel moment rozhodnutí. Otočil jsem loď o 180 stupňů a se zadobočním větrem jsme letěli na jih, pryč z toho bordelu. Abych byl upřímný, už jsem toho měl také plné zuby a v duchu jsem se sám sebe ptal, proč to jako vyznavač gastrojachtingu dělám? Jsem já snad nějaký mořeplavec?

Ještě se zapadajícím Sluncem jsme po klidné hladině a za bezvětří dorazili na motor do Sali na Dugi otoku. Bylo nepředstavitelné, jak obrovský rozdíl v počasí dokáže udělat těch 30 mil. Udělal jsem dobré rozhodnutí, večer v místní nálevně s točeným pivem a travaricí byl příjemným zakončením dne. Dalších pět dnů jsme se už jen flákali po notoricky známých a v tuto dobu opuštěných místech a užívali si tepla, klidu a jarní pohody. Za větrem se dalo sedět v triku před kavárnou a užívat si letošního prvního jižního Slunce. Vrátil jsem se na Velikonoce domů s opálenou hubou a lezu s tou barvou všem ve svém okolí na nervy. I když jsem opálený na zedníka, tedy jen to, co leze z montérek.

Nemám z toho rozhodnutí pocit prohry. Naopak. Pouze jsem přijal vůli mocnějšího, což příroda je. Přeju vám všem před nadcházející sezonou, abyste se vždy správně rozhodli a vždy se vrátili domů v pořádku.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Editorial

Blog | Petr Láska
title

Další zkouška věrnosti

Blog | Petr Láska