Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Plavba po části Petly velkopolské - červenec 2018

Při plánování dovolené s lodí v roce 2018 jsme se rozhodli opět vrátit do našeho oblíbeného Polska a tentokrát jsme zvolili pro nás nové místo – řeku Wartu. Na internetu jsme viděli film popisující Petlu („smyčku“) Velkopolskou, jejíž část lze splavit po řece Wartě a část po řece Notec a několika kanálech a jezerech. 

 

 

Celý tento okruh by byl časově náročný, s nutností zdolat množství zdymadel (28), což představuje při tamním provozním režimu vysoké nároky na čas a zároveň je třeba počítat i se zpoplatněním proplavení každou komorou ve výši 7,2 zlotých. 

 

Několik zajímavých informací o „Velkopolské smyčce“

Velkopolská smyčka se skládá ze tří propojených vodních cest: Řeka Warta od Santoku do Konina (338,4 km), pak vodní cesta Warta – kanál Bydgoski (146,6 km) s 12-ti zdymadly a řeka Noteć (205 km). S pomocí zdymadel překonávají lodě výšku 26,93 m. 

Celková trasa smyčky je tedy dlouhá téměř 690 km a může se plavit z jakéhokoliv místa, kde lze loď spustit na vodu. Je součástí mezinárodní vodní cesty E70 Wisła-Odra , která je jediným vnitrozemským spojením mezi vodními cestami západní a východní Evropy. Trasa smyčky prochází třemi vojvodstvími – Velkopolským, Lubuským a Kuyavsko-pomořanským. 

Na trase smyčky se nachází kanál Bydgoski , který je nejstarším fungujícím kanálem v Polsku (1773-1774). Na trase se rovněž nachází jedno z největších polských jezer Goplo. Voda v jezerech je velmi teplá, protože tvoří chladicí okruh elektrárny Pątnów-Adamów-Konin. 

Den první 16.7.2018

Na cestu jsme se vypravili v pondělí 16. července za příjemného počasí a namířili jsme si to na Wroclaw přes Glucholazy a Nysu. Už před Wroclawí nastalo zdržení na dálnici, způsobené dopravní nehodou a svedením jízdy do jednoho pruhu, ale naštěstí to netrvalo dlouho a pokračovali jsme dále do města. Tam však nastalo další zdržení, neboť ulice, kterými jsme měli projet, byly uzavřeny z důvodu oprav a objížďka nebyla dobře značená. Chvíli jsme se tam motali, ale nakonec jsme se s pomocí GPS dostali na správnou výpadovku a pokračovali do Nového Města nad Wartou. V podvečer jsme tam dorazili a vyhledali marínu Černý čáp, kde nebylo kromě správce živáčka. Dohodli jsme se na parkování auta s vlekem na 14 dní, spuštění a vytažení lodě na slipu mariny, celkem za 163 zlotých a na přespání do druhého dne za 25 zlotých. Spustili jsme loď a strávili v maríně zbytek dne a noc. K dispozici jsme měli WC a teplou vodu v umyvadle. Restaurace nefungovala, neboť krom nás tam nikdo nebyl. 

 

Den druhý 17.7.2018

Ráno vstáváme do deště. Po ranní hygieně a snídani vyplouváme z maríny a míříme proti proudu Warty na východ. Rychlost proudu je 2,5 – 3 km za hodinu, na hloubkoměru to poskakuje od 0,8m do 2m. Kolem břehů řeky jsou pěkné písčité pláže a i dno je písčité. Stále prší. V 10 hodin potkáváme v protisměru první loď a později ještě dva kajaky. Tento den, místy za silného deště, jsme ujeli proti proudu 43 km. Navečer jsme se vyvázali u malé písčité pláže, kde jsme přespali.

Den třetí 18.7.2018

Ráno se koupeme ve Wartě, je to prima, ale začíná drobně pršet, přesto na lodi panuje dobrá nálada. Po snídani vyrážíme na další úsek. Máme v plánu dojet do Konina. Počasí se cestou lepší. Přes Wartu není mnoho mostů, zato hodně přívozů. Opět potkáváme loď plující proti nám a hlasitě se navzájem zdravíme, neboť potkat loď na tomto úseku Warty je vzácnost. Zanedlouho máme po levé straně marínu Lad, která vypadá moc dobře a máme inspiraci, kde na cestě zpět přespat.

Po přestávce na oběd pokračujeme dál a pozdě odpoledne připlouváme do Konina. Nejdříve jedeme okolo městského mola, informačního střediska a hospůdek na obou březích. Po cestě okolo Konina hledáme místo na spaní. Kotvíme kolem sedmé.

 

Den čtvrtý 19.7.2018

Ráno vyjíždíme před devátou ke komoře v Konině. Kousek před komorou se Warta odklání na východ. U komory je molo, kde kotví polská loď a majitel se nám hned přestavuje. Jmenuje se Donat. Dovídáme se, že se právě vrací z jezer za Šlesiňským kanálem, která líčí v superlativech a ukazuje nám brožurku s mapkami celé Velkopolské smyčky. Takovou bychom potřebovali, ale Donat tvrdí, že ji nelze nikde koupit. Později zjišťujeme, že se nechá pořídit zdarma v informačním středisku v Konině. Komorník bydlí hned vedle komory a v deset bude proplavovat. To nestíháme, protože musíme ještě doplnit kanystry benzínem a nakoupit pečivo. Další proplavení prý bude až v 16 hod. 

Donat nás doprovází do města a ukazuje cestu k benzince a vedle je Lidl. Vše cca 800 metrů od našeho mola. Nakoupíme potřebné a vracíme se ke komoře. Právě vyjíždí loď a potom se rozsvítí zelená a my okamžitě vplouváme do komory – měli jsme štěstí. Začíná pršet a déšť sílí, až leje jako z konve. Ale zato jsme brzy za poplatek 7,2 zlotých proplaveni a můžeme pokračovat po Šlesiňském kanále, který je místy hustě pokryt vodními rostlinami k další komoře, která ústí do Patnowského jezera . 

První část jezera má hloubku jen 2 až 3 metry a pod hladinou je hodně trávy, která se nám motá na vrtuli. Plavební dráha není vyznačená, takže musíme zapnout a zorientovat se dle GPS, hloubka je již 5m a později až 20m, voda čistá bez rostlin. Přestalo pršet a ukazuje se sluníčko – pohoda. Voda má teplotu 25 stupňů . Elektrárna, která přispívá ke zvyšování teploty vody, je z jezera vidět. Pokračujeme na Mikorzyňské jezero a cestou už potkáváme lodě. Na osmnáctém kilometru kotvíme na pláži s ohništěm a je tam i dřevo. Opékáme klobásky, které jsme koupili v Lídlu v Koníně a pozorujeme trénující veslaře. Pohodu narušují rychlé motoráky s vodními lyžaři, kteří jezdí blízko břehu a dělají vlny až do tmy.

 

Den pátý 20.7.2018

Další den začíná nádherným ránem. Sbalíme se a jedeme dál kolem loděnic. U jedné je veřejné molo, kde se vyvazujeme a snídáme. Plavba je příjemná, je na co se dívat, na březích pěkné domy a občas vidíme auta na cestě, vedoucí podél břehu do Šlesina. Hloubka je zde až 32 m. Všude podél břehu kotví lodě. Z některých rezidencí na břehu vede sjížďák z garáže až k vodě. Jsou tu ale i veřejné sjížďáky a objevily se i labutě. Chceme se podívat na břeh, zajíždíme tedy do Šlesinské veřejné maríny. Je nová, s krásným parkem a koupalištěm, u mola kotví „skromné“ čluníky a dokonce i jeden dvojstěžník.

Jdeme do města, mají to tam moc pěkné. Šlesin je rekreační středisko se zaměřením na vodní sporty. Je zde kostel, kde sloužil papež Jan Pavel . Hledáme pekárnu a potom se vracíme k lodi a pokračujeme v plavbě.

 

Před polednem připlouváme ke komoře, u které kotví policejní člun – jediný, který jsme za celou dobu plavby viděli. Chceme proplavit. Řídíme se pokynem na velké ceduli na komoře, nejdřív troubíme. Mezitím přichází k rybářské loďce u břehu chlapík a začíná kýblovat vodu z loďky. Na nás nereaguje. My voláme na telefonní číslo uvedené na ceduli a ukáže se, že tento chlapík je komorník a uvedené číslo je jeho telefon. Teprve potom nám sděluje, že proplavovat se bude až v 16 hod. To nám hlava nebere a tak jsme nazvali tuto komoru komorou „U hňupa“. Nicméně máme času dost a tak se vracíme krátkým kanálem na jezero, vyvazujeme se u břehu, koupeme se a vaříme oběd. Po chvilce přifrčí komorník na loďce a zřejmě chtěl přistát na místě, kde stojíme my a chytat ryby, ale má smůlu. Na jezeře je rušno, řádí tu kluci na vodních skútrech a rychlé motorové čluny dělají vlny, musím při vaření na lodi neustále držet nádobí na vařiči. Po třetí hodině se vydáváme opět pomalu ke komoře, která se v 16 hod. konečně otvírá a my proplouváme. Za komorou je kanál a na jeho konci další komora, kterou se dostáváme na další jezero – Šlesiňské.

Toto jezero sice není tak přívětivé jako předchozí jezera, písek zmizel a u břehů je bahno a rákosí, zato je tu hodně vodních ptáků, které jsme předtím neviděli. Často sledujeme potápky a hledáme, kde se po potopení opět vynoří. Plujeme až do večera a hledáme místo na spaní, což tady není jednoduché. Na levé straně vypadá břeh slibně, ale po přistání zjišťujeme, že je tam málo vody a smradlavé bahno, rozhodujeme se tedy, že zkusíme spát tentokrát na kotvě na protějším břehu. Je tam hloubka 4 m. Zakotvíme, dáme kafe a uvidíme hejno kačen kousek od nás. Máme hodně suchého pečiva a zatím jsme kačeny po cestě potkali jen málo a nepodařilo se nám je nakrmit. Chceme k nim připlout blíž, vytahujeme kotvu, ale náhle jde lano nějak lehce, samotná kotva zůstala na dně. Vidět je max. do jednoho metru, takže ji nevidíme. Škoda. Naštěstí ale máme na lodi ještě jednu. Plujeme tedy dál a hledáme místo u břehu. Už se začíná stmívat, když zahlédneme vhodné místo, ale blíže zjišťujeme, že už tam kotví loď. Z Mazurských jezer jsme naučení, že pokud je na místě u břehu zakotvená loď na spaní, ostatní už tam nejedou. Takže pokračujeme až do 21.30 hod, kdy konečně nalézáme pěkné místo se stulíkovou zahradou. 

 

Den šestý 21.7.2018

Další den vstáváme za slunečného počasí a po ranních procedurách míříme dále po Šlesiňském jezeře do města Krušwica. Jezero je stále stejné s rákosovými břehy a jako první zajímavost se objeví malými žlutými bójkami vymezené veslařské dráhy cca 2 km před Krušwicí. Dostáváme se na začátek města, kde je na levém břehu velká loděnice a chystají se tam veslařské závody. U mola kotví oranžové čluny rozhodčích a na břehu se rozcvičují sportovci. Nejdříve pokračujeme za most, kde je sice molo, ale zákaz kotvení a uprostřed jezera je značka zákaz plavby. Přidáváme se za polskou loď, která bez ohledu na zákaz pluje dál a na další části jezera se vracíme. Objíždíme loděnici z druhé strany, kde se chystá na vyjížďku velká výletní loď Rusalka a pozorujeme veslaře připravující se na závody. Je velké horko, do města se nám nechce, takže se loučíme s Krušwicí a zahajujeme návrat zpět. Cestou potkáváme několik lodí a také plachetnice. Máme dost času do 16 hod., kdy se otvírá první komora na zpáteční cestě, proto se vyvazujeme u mola, které patří k malému kostelíku u Šlesiňského kanálu. Kolem proletí ve skluzu cca 3m od naší lodi motorák, ještěže jsme měli fendry dobře umístěné, jinak by to pro nás špatně dopadlo. Někteří mladí na lodích v těchto místech nejsou moc ohleduplní. Později pomalu vyplouváme směrem ke komoře a s námi další lodě. U komory ještě čekáme, krmíme a fotíme labutě s mláďaty. Ve společnosti dalších lodí se proplavujeme dvěma komorami. Za druhou z nich stále kotví opuštěný policejní člun. Po krátkém kanále se opět dostáváme na Patnowské jezero, kde jsme třetí den spali. Voda tam vaří rejděním vodních skútrů a velkých motoráků, které neberou na nikoho ohledy. Zdá se, že si tady každý dělá, co chce a žádná pravidla neplatí. Míříme na písčitou pláž, u které jsme kotvili na cestě do Šlesiňského kanálu. Sotva se však vyvážeme , nacpou se vedle nás dvě polské plachetnice a je to opravdu natěsno. Měníme místo a kotvíme kousek dál u protějšího břehu, kde je klidněji. Voda má 29 stupňů. Do večera pozorujeme trénující veslaře a divoké motoráky. Přijíždí další loď a vyvazují se nalevo od nás, ale nemají asi pěkné místo, tak se přijdou zeptat, zda si mohou postavit za námi na břehu stan. Stavějí ho za vydatné asistence komárů. Ráno po nich není ani vidu ani slechu. Komáři asi zvítězili.

Den sedmý 22.7.2018

Je krásné nedělní ráno. Po snídani čekáme na jezeře, až bude vhodná doba na vyplutí do kanálu ke komoře. Pomalu se přemisťujeme do kanálu, první komora je kousek od jeho ústí do jezera. Vyvazujeme loď na břehu a obhlížíme kotvící motoráky. Naše lodička vypadá proti jejich velikosti jako mládě. V 10 hodin se komora otvírá. Dostáváme se do Šlesiňského kanálu, který je doslova „hustý“. Pomalu si razíme cestu vpřed a hustá kaše se za námi zase zavírá. V komoře v Konině se od komorníka dozvídáme, že Lidl a všechny obchody jsou tuto neděli zavřené, pokračujeme tedy rychle po proudu dál. Vyvazujeme se na druhém konci Konina u mola na levém břehu a vydáváme se hledat restauraci. Cestou se zastavujeme v informačním středisku, kde jsme získali knížečku s mapami celé Velkopolské smyčky. Potom jdeme na oběd do pěkné klimatizované pizzerie a je to mňamka. Tento den končíme plavbu v Poličku u Ladu. Marína Lad je malá a útulná s pěknou hospůdkou, kde podávají nejen nápoje, ale i jednoduchá jídla. Kotvíme a po pivku jdeme ještě vyhledat benzinku a po cestě obhlížíme krásné rezidence okolo cesty. Večer ještě posedíme v hospůdce a jdeme na kutě. V maríně jsme jen my a další zaplachtovaná loď bez posádky. Poplatek je 20 zlotých, k dispozici jsou WC a teplá voda v umyvadle.

Den osmý 23.7.2018

Ráno opouštíme marinu Lad a dál po proudu na pláži snídáme a koupeme se. Voda má 22 stupňů. Slunko od rána pere, zase bude pařák. Zastavujeme ve městě Pyzdry, kde mají pěkné přístaviště. Jdeme se porozhlédnout do města a taky nakoupit nějaké pečivo a uzeninu na opečení. Městečko je moc pěkné, náměstí se stromy a lavičkami ve stínu, míjíme dva kostely a klášter. Potom pokračujeme po proudu a čas od času zastavujeme u pláže a koupeme se. Později odpoledne se začínáme poohlížet po nějakém luxusním místečku na spaní s pláží, ohništěm a dřevem. Už jsme blízko naší „startovací“ maríny. Dlouho nic vhodného nevidíme, ale nakonec se nám podaří zakotvit u malé pláže, kde je přesně to, co jsme potřebovali, včetně stínu, který v tom horku přijde vhod. Večer u ohníčku, s opečenými klobáskami a pivkem z vlastních zásob rychle a příjemně ubíhá a naposledy se ukládáme ke spánku na řece Wartě. 

 

Den devátý a poslední na Wartě 24.7.2018

Ráno brzy vstáváme, chceme vytáhnout loď ještě za ranního chládku. Balíme a plujeme do maríny Černý čáp. Jsme tam za chvilku, vytahujeme loď, materiál stěhujeme z lodi do auta a loučíme se se správcem. Kolem deváté už vyrážíme na cestu k domovu. Čeká nás cca 330 km. 

A možná příští rok, zase na jiném úseku řeky, při příznivém stavu vody, na shledanou Warto!

 

 

 

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Mistrovství ČR Optimist

Sport | Michal Štěpán
title

Mistrovství Evropy ORC na Kypru

Sport | Michal Štěpán