Hlavní stránka
Blog Charter Co se děje Ekonomika Historie Kutil Lidé Loděnice Magazín Marketing Moje loď Napsali před Novinky Plavba Právní poradna Představujeme Rádce Sport Technické novinky Technika Test Test použité lodě Videoprohlídka  
 

Sir Ernest Henry Shackleton

Tohoto anglo-irského objevitele, který se zúčastnil čtyř antarktických expedicí, nejvíce proslavila ta jediná, která se nepodařila. Obdiv si vysloužil houževnatostí a řadou správných rozhodnutí, které přivedly zpět domů celou výpravu naživu.

 

Narodil se 15. února 1874 v Kilkea nedaleko Athy, což je asi 75 km od Dublinu. Otec Henry Shackleton pocházel z anglo-irské rodiny, která žila v anglickém Yorkshire. Matka Henrietta Letitia Sophia Gavan pocházela z irského Corku. Ernest byl druhým z jejich deseti dětí a prvním ze dvou synů. Henry Shackleton vystudoval v Dublinu medicínu a samozřejmě hledal jako mladý doktor uplatnění. Přestěhoval tedy svou rodinu z Irska do Sydenhamu na předměstí Londýna. Ani zde mu to však nešlo snadno, lidem vadilo jeho mládí a nezkušenost, a samozřejmě také trochu v nacionalistické Anglii jeho irský původ.

 

Studia a první zaměstnání

Od dětských let byl Ernest nadšeným čtenářem, který nad knihami snil o velkých dobrodružstvích. Do jedenácti let ho vzdělávala vychovatelka, pak nastoupil na přípravku ke studiím a ve třinácti letech zahájil studia na Dulwich College. Nikdy se netajil tím, že ho studia nudila. Že mu například dala nedostatečné geografické znalosti. Naopak se nechal slyšet, že by učitelé měli být velmi opatrní, aby svými nekonečnými rozbory básní nezkazili žákům jejich vztah k poezii. Nicméně v hodnocení se pohyboval na pátém místě z celkových 31 studentů v jeho ročníku.

Jeho neklid ve škole byl takový, že mu bylo nakonec dovoleno, aby odjel k moři, kde se nabízely tři možnosti. Být kadetem Royal Naval na HMS Btitannia by se Ernestovi líbilo nejvíce, ale jeho otec z lékařských příjmů nemohl toto vzdělání synovi dopřát. Druhou možností bylo stát se kadetem na obchodních lodích Worcester a Conway, anebo absolvovat výcvik na školní plachetnici. Třetí možnost zvítězila, protože otec byl schopen zajistit Ernestovi místo u North Western Shipping Company na plachetnici Hoghton Tower. Po čtyřech letech výcviku, kdy navštívil všechny možné kouty světa, úspěšně absolvoval v roce 1894 a získal své první místo jako třetí důstojník. Dva roky nato postoupil na místo prvního důstojníka a v roce 1898 byl certifikován jako Master Mariner, což byla kvalifikace, která mu dovolovala velet jakékoliv britské lodi kdekoliv na světě.

Po vypuknutí druhé Búrské války se Ernest Shackleton přesunul jako velitel na válečnou loď Tintagel Castle, kde v červnu 1900 potkal poručíka Cedrica Longstaffa, jehož otec Llewellyn W. Longstaff byl hlavním finančním přispěvatelem National Antarctic Expedition, která se formovala v Londýně. Ernest Shackleton využil známosti se synem, aby se mohl osobně setkat s jeho otcem a ucházet se o místo v této výpravě. Po tomto setkání byl Longstaff tak okouzlen Shackletonovým nadšením, že ho doporučil nejvyššímu lordu expedice, kterým byl sir Clements Markham. 17. února 1901 byl Ernest Shackleton potvrzen na pozici třetího důstojníka na lodi Discovery. Tímto definitivně opustil obchodní loďstvo a brzy byl jmenován členem Royal Navy.

 

Expedice Discovery 1901–1903

První expedice, nazvaná podle lodi Discovery, se udála v průběhu let 1901 až 1903. Discovery vyplula z Londýna 31. července 1901 a doplula přes Kapské Město a Nový Zéland k antarktickým břehům 8. ledna 1902. Během zimy 1902, kdy Discovery uvízla zamrzlá v ledu, Shackleton začal psát magazín o expedici, který nazval The South Polar Times. Podle některých členů posádky byl Ernest nejoblíbenějším důstojníkem na palubě Discovery. Scott si zvolil Shackletona, aby spolu s ním a s Wilsonem podnikli pokus dostat se co nejjižněji. Na cestu vyrazili 2. listopadu 1902 a spoléhali hlavně na svá psí spřežení. Podařilo se jim pokořit rekord z roku 1900 a dosáhnout zeměpisné šířky S 82° 17', čímž se dostali na vzdálenost 160 mil od lodi Discovery. Během cesty zpět jim pošli všichni psi a tři muži se vrátili 4. února 1903 ve zbídačeném stavu k lodi. Ernest Shackleton byl zdravotně v tak špatném stavu, že Scott rozhodl poslat ho domů na palubě lodi Morning.

 

Léta 1903–1907

Mezi první a druhou expedicí, která se nazývala Nimrod, uplynuly čtyři roky. Po rekonvalescenci na Novém Zélandu se Shackleton vrátil přes San Francisco a New York zpět do Anglie. Jako první významná osobnost, jež se vrátila z Antarktidy, byl požádán, aby byl poradcem Admirality, která s ním konzultovala postupy na záchranu Discovery. Asistoval také u vybavování argentinské korvety s názvem Uruguay, která měla zachraňovat švédskou antarktickou expedici. Toužil po pravidelné práci a příjmu, a tak oslovil Royal Navy, aby se dostal zpět mezi stálé zaměstnance, což se nepodařilo. Byla mu nabídnuta novinářská práce v Royal Magazine, což ho však neuspokojovalo. Přijal tedy 11. ledna 1904 post sekretáře Royal Scottish Geograffical Society (RSGS). Jeho aktivity na pevné zemi však byly přinejmenším chaotické. Stále hledal dobrodružství, a tak v roce 1905 přijal partnerství na spekulativním podniku, kdy měl transportovat ruské jednotky domů z Dálného východu. V roce 1906 se vrhl jako člen Liberal Unionist Party do neúspěšné politické kampaně a nakonec v roce 1907 prezentoval Royal Geographic Society své vlastní plány na antarktickou expedici. Cílem výpravy mělo být dosáhnout jak geografického jižního pólu, tak i magnetického, a výprava měla pracovní název British Antarctic. O plánované výpravě reportovaly všechny britské tituly a Shackleton dokázal díky svým kontaktům zajistit i financování výpravy, která nakonec dostala jméno Nimrod.

 

Expedice Nimrod 1907–1909

Původní plány přiblížení se lodí k Antarktidě byly jiné, ale ledová bariéra donutila Shackletona k rozhodnutí změnit místo přistání a 29. ledna 1908 dorazil k McMurdo Sound. Přistál kvůli ledu 16 mil severně od původní základny Discovery na Hut Pointu. Nakonec s ohledem na množství ledu vybudoval svou základnu na Cape Royds 24 mil severně od Hut Pointu. Great Southern Journey, jak výpravu k pólu nazval Frank Wild, odstartovala 19. října 1908, aby 9. ledna 1909 skupina složená z Shackletona, Wilda, Marshalla a Adamse dosáhla nového rekordu na cestě k jihu, a to zeměpisné šířky S 88° 23', pouhých 112 mil od jižního pólu. Na cestě objevili Beardmore Glacier, který Shackleton pojmenoval po patronovi výpravy. Byli tak prvními lidmi, kteří vystoupili na náhorní plošinu jižního pólu. Dalším úspěchem byl prvovýstup na Mount Erebus a objev přibližného umístění jižního pólu. Cesta zpět byla závodem s časem a s nedostatkem potravin. K lodi dorazili v poslední chvíli, aby bylo možné odplout, a do Anglie se vrátili jako hrdinové. Uznání veřejnosti se dostavilo velmi rychle po návratu domů a 10. července 1910 mu král Edward VII. propůjčil titul Commander of the Royal Victorian Order. V listopadu na královy narozeniny pak byl jmenován rytířem a začal nosit titul sir. V letech 1909–1914 se stal sir Ernest Shackleton veřejně uznávaným národním hrdinou.

 

Imperial Trans-Antarctic Expedition 1914–17

Třetí Shackletonova expedice s lodí Endurance byla velmi ambiciózní a stala se patrně tou nejznámější. Byla by velká škoda ji na tomto místě odbýt krátkým shrnutím, protože stojí za to si přečíst knihu Endurance od Alfreda Lansinga, který tak sugestivně popisuje zážitky expedice den za dnem, že mi mnohdy byla zima s nimi. Endurance se v podstatě nedostala k místu přistání a zamrzla nečekaně v ledu, který ji přibližně po necelém roce totálně rozmačkal a klesla ke dnu. Celá posádka žila dva roky na driftujícím ledu, který se nakonec začal rozpadat. Táhli za sebou celý ten čas dva záchranné čluny, na nichž nakonec dorazili po neuvěřitelných útrapách na Sloní ostrovy. Malá skupinka v čele s Shackletonem se vydala na neuvěřitelně riskantní 800 mil dlouhou plavbu v upraveném záchranném člunu na Jižní Georgii, kterou mohli při sebemenší navigační chybě minout. Neminuli, a na závěr prošli přes neschůdné hory do velrybářské vesnice Stromness a následně zachránili zbytek posádky na Sloním ostrově. Sir Ernest Shackleton tak dostal zpět domů celou posádku.

 

Shackleton-Rowett Expedition 1920–1922

Poté, co dozněly výstřely první světové války, začal Ernest Shackleton připravovat plány na další výpravu. Již sám cítil, že mu ubývají síly, a tak plánoval „pouze“ arktickou výpravu do ještě nepoznaných míst. Ernestův spolužák John Quiller Rowett se rozhodl podporovat jeho myšlenky a zakoupil pro tyto účely norskou 125tunovou loď Foca I, kterou přejmenoval na Quest. Začaly se měnit i plány a výprava už neměla směřovat na sever, ale zase do Antarktidy. Quest vyplula z Anglie 24. září 1921, aby 4. ledna 1922 dorazila ke břehům Jižní Georgie. V brzkých ranních hodinách následujícího dne zavolal Shackleton svého lékaře Alexandra Macklina a stěžoval si na bolesti zad a další nepříjemné pocity. Lékař mu doporučil, že by měl vést spořádanější život bez alkoholu. Sir Ernest Shackleton odpověděl, že po něm stále chce, aby se vzdával věcí, kterých se vzdát nechce. Za několik minut poté podlehl 5. ledna 1922 ve 2.50 hodin srdečnímu infarktu. Původně mělo být jeho tělo převezeno do Anglie, ale jeho žena Emily si přála, aby byl pohřben v Grytvikenu na Jižní Georgii, což se také 22. března 1922 stalo.

Popel Franka Wilda byl v listopadu 2011 převezen do Grytvikenu a pohřben po pravé ruce sira Ernesta Shackletona. Tak, jako byl jeho pravou rukou za života.

 DÁLE JSME NAPSALI 
title

Shamrock

Historie | Boris Dacko
title

Dehler Yachtbau

Historie | Boris Dacko